Dvojí život Veroniky je pro mě takový nostalgický a sentimentální snímek spojený se mnou tím, že já sama jsem Veronika a to byl vlastně důvod, proč jsem na ten film vlastně šla. Nic překvapujícího jsem neočekávalo, jenže film je plný tichého nevyřčeného a přesto chvílemi se nám zdá, že jsme tomu v patách, na dosah. Snímek v nás vzbuzuje úzkost, strach o hlavní hrdinky a nepopsatelný pocit toho, co když i já, i já mám někoho, kdo je na druhém, či stejném konci a je mi blízký a je mnou součástí…Plakala jsem u toho a prožívala různé pocity, které se opravdu ve mně čas od času objeví…Rozhodně ten, kdo rád studuje a hledá v sobě samém dál, měl by na ten film jít. Dobrý komentář
1x