Hlavní postavou psychologického dramatu je pražský specialista dr. Meluzín, jenž po rozchodu s manželkou, která se rozhodla emigrovat a zůstala v zahraničí, přijal místo obvodního lékaře v městečku Větrově, v kraji, který mu připomíná jeho dětství. Chce tu znovu najít duševní klid a ztracenou životní rovnováhu, k čemuž mu mají pomoci také vzpomínky na dětství, neodmyslitelně spojené s vůní podzimních ohníčků a pečených brambor. Nastěhuje se do jednoho pokoje služebního bytu, který jinak nechá k užívání jeho dosavadním obyvatelům, manželům Kodetovým. Lidé zpočátku doktora přijímají s nedůvěrou a těžko si zvykají na jeho nemluvnost a důslednost. Energické zdravotní sestře Žofce Šimonové, která za éry jeho předchůdce vládla ordinaci, zase nesedí Meluzínův smysl pro pořádek. A tak jsou začátky jeho působení ve Větrově nesnadné. Zejména, když se sblíží s učitelkou Pavlou Kodetovou, což si místní vyloží po svém a městečkem se začnou šířit pomluvy. Meluzín, který si uvědomuje, že v manželství Kodetových není všechno v pořádku, se rozhodne manželům pomoci. Protože je příčinou neshod jejich marná touha po dítěti, pošle je na vyšetření do Prahy a krátce nato vstupuje do příběhu postava mladé Markéty, která zjistí, že je těhotná a naopak po dítěti netouží. Když ji matka zmlátí a vyžene z domu, zařídí jí Meluzín bydlení u Kodetových, kde se Markéta sblíží s Pavlou, která se na miminko těší jako by to bylo její vlastní. Meluzín se pomalu sžívá s krajem i lidmi. Ať už je to svérázný hrobník Jaroš, nebo Vlachovi, u jejichž malého syna během návštěvy rozpozná vrozenou srdeční vadu a přesvědčí rodiče o nutnosti operace, kterou také sám zařídí. Nezodpovědná Markéta, která musela kvůli zdravotním komplikacím do nemocnice, uteče a v bytě Kodetových porodí holčičku Markétku, ale přes veškerou Meluzínovu snahu sama zemře dřív, než ji lékař stačí dopravit do nemocnice. Její dítě je převezeno do kojeneckého ústavu, ale Meluzín přemluví Petra, aby se s Pavlou dítěte ujali.

Román Bohumila Říhy Doktor Meluzin dal podnět k napsání scénáře filmu Dým bramborové natě, který v roce 1976 natočil režisér František Vláčil. Stárnoucího doktora Meluzina zastihne divák ve chvíli, kdy se rozchází se ženou a odchází pracovat na venkov. Chce zde znovu najít duševní klid a životní rovnováhu, hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Doktor Meluzin, odpovědný a citlivý člověk, naráží zprvu na nedůvěru, nepochopení a klevety. Jeho moudrý klid, chápání lidských hodnot i slabostí, odborné kvality a ryzost charakteru však přesvědčí jeho okolí, že je dobrý lékař i člověk...
Hlavní roli výborně ztvárnil Rudolf Hrušínský, který se po několikaletém zákazu mohl opět vrátit k filmové práci. Další výrazné role vytvořili Věra Galatíková, Josef Somr a Václav Lohniský.