Někomu to evokuje příval krásných žen, někomu lednici plnou piva, někomu koupele v oceánu dolarových bankovek a těm nejskromnějším stačí jen nůž a pár krků k podříznutí. Ale asi málo lidí si pod tímto pojmem představí ztrátu zaměstnání, únos, komando andělů za zády a kulku v srdci. Lidi mají malou fantazii.  
 
Hlavní hrdina filmu Extra život je nula a nýmand. Nýmandy takového kalibru, že i jeho vlastní výkaly se za něj stydí a předstírají, že se pod jeho zadek dostali úplnou náhodou, že si tam jen odskočily z vedlejší toalety. Jenže jemu stále nějak nedochází, že je pro osud jen boxovacím pytlem s vlastním řidičským průkazem, a že štěstí je pro něj tak samozřejmé jako pro bezrukého manikúra. Ani budoucnost na něj necení růžové dásně - holka mu dala kopačky (a navíc žádné Pumy, jen rozšlapané botasky, které by se styděl prodávat i vietnamský stánkař), a když i v jeho náročném povolaní uklízeče ho nahradili výkonnější roboti, uchýlí se k zoufalé akci. Bere zbraň a vyráží vyzkoušet si, jestli pohled do červeného ústí pistole neoblomí zatvrzelé srdce jeho bývalého zaměstnavatele. Jenže vyměklá zůstane vyměklou nulou, i když ji znásobíte ráží pětačtyřicet. Už na něj přátelsky vrže vězeňská brána, když se do děje vkládá šéfova dcera, půvabná dívka, jejíž největší vášní je sestřelovat jablka z hlavy svých snoubenců - občas i s kusy jejich mozků. Tato činorodá dáma se rozhodne, že k tomu, aby její život dostal trochu grády, potřebuje únos. Únosci jsou však plachá rasa, na burze práce se moc často nevyskytují a inzeráty v novinách používají jen k tom, aby z nich vystříhali velká písmena k vyděračským dopisům. A tak bere dívka zjevení magora vyděšeně kolem sebe mávajícího pistolí jako zásah shůry a velký útěk začíná. Rychle ale zjistí, že být rukojmím je pěkná dřina, zvlášť jeli únoscem člověk, kterému dělají problémy i ty nejzákladnější zločinecké úkony - když telefonuje inkognito o peníze, představuje se zásadně plným jménem, plete si čísla a navíc za všechno děkuje. A to ještě holka neví, že za sebou nemá jen naštvaného tatíka, ale i dvojici andělů přesvědčených o tom, že ti dva jsou si souzeni a že budou svoji i kdyby je k tomu měli dokopat speciálními nebeským botami značky Krychle (neboť chodí rychle).  
 
Režisér Danny Boyle má za sebou už dva úspěšné, až téměř kultovní filmy: Mělký hrob a Trainspotting. Zatímco v prvních dvou se cachtal temným močálem kriminálních dramat osvětlovaným jen blikající baterkou černého humoru, v Extra životu se sice taky opírá o thrillerovou story, ale tentokrát přes ní přehazuje cukerínový příkrov romantické crazy komedie. Boyle vybrušuje příběh známý už z kreseb neandrtálců na stěnách jeskyní - muž plus žena spojení dramatickými okolnostmi k sobě hledají cestu. Na tuhle šibenici se už dají lehce věšet vtipy a pak stačí jen sledovat jak legračně škubou nohama. Boyle v extatickém záchvatu vrazil do filmu veškeré nápady, které mu zrovna v té chvíli prolétly vnitřkem mozku, a bylo jich tolik, že se jim podařilo vytěsnit příběh do trpasličí garsonky, kde roztržitě přechází každou chvíli zapomíná, kam to vlastně šel a co chtěl dělat. Zatímco story je samo doma, nesourodé vtipy si venku dávají do tlamy.  
 
Dojem z Extra život zas tak extra není. Film je sled skvělých scének, která se však nepodařilo pospojovat dohromady, a tenký provaz děje, na kterém visí, nestačí k navázání na kultovní ohlas Boyleho předcházejícího filmu. Z Extra života máte stejně rozpačitý pocit, jako když zjistíte, že ta prsatá blondýna s černou minisukní, kterou jste večer sbalili, je ve skutečnosti velký blondýn s černou botou. Je to sice zajímavé, ale ta pravá láska to není.