Blíží se vánoce a zloděj aut Rudy Duncan se svým kamarádem Nickem Cassidym tráví poslední dny ve vězení. Zatímco Rudy se těší na vánoční večeři s rodinou, Nick odsouzený za zabití sní o dívce Ashley se kterou se seznámil přes inzerát a se kterou si už dva roky dopisuje. Těsně před tím, než mají být propuštěni, je však Nick zavražděn jedním z vězňů. Rudy si v cele přečte dopisy od Ashley a když ji zahlédne před vězením, vydává se před ní za Nicka. Dvojice se vášnivě pomiluje v motelovém pokoji, ale Rudy si slíbí, že po vánocích dívce řekne pravdu. Jenže pak se v motelu setká s psychopatickým Gabrielem, bratrem Ashley, a jeho třemi kumpány.

Ukáže se, že dívka je s ním spolčena a vybrala si Nicka pouze proto, že před uvězněním pracoval jako ochranka v kasinu Tomahawk a může Gabrielovi pomoci s plánem na jeho vyloupení. Rudy tvrdí, že není Nick, ale Gabriel mu nevěří. Mladík se marně pokouší uprchnout a je nakonec nucen nejen vymyslet plán přepadení, ale také se ho zúčastnit. Gangsteři v převlecích za Santa Clause nenápadně obsadí poloprázdné kasino. Nic však nevychází podle plánu a během přestřelky, která se rozpoutá mezi lupiči a majitelem kasina Bangsem, se Rudy opět pokusí uprchnout. Je však dopaden Ashley a Gabrielem, kteří jediní přežili přestřelku v kasinu. Chtějí se ho zbavit na opuštěném místě, tady však čeká překvapení, které rázem zamíchá postavením figurek na šachovnici rozehrané hry.

Scénář jednoho z nejčerstvějších hollywoodských miláčků, Ehrena Krugera (Miluj bližního svého, Vřískot 3), působí narcistním dojmem efektnosti za každou cenu. Nic není, jak se zdá, podraz střídá podraz, zvrat střídá zvrat, každý chvilku tahá pilku, jednou jsi dole, hned zas nahoře a tak dlouho se chodí se džbánem pro vtipnou kaši, až máte máslo na hlavě. Jinými slovy, když se nad dějem skutečně zamyslíte, případně se, bože chraň, na film podíváte podruhé, zjistíte, že je to všechno vlastně blábol, který za svou největší přednost vydává sofistikovanost, kterou nedisponuje.

Ne že by ve Falešné hře nebylo několik slušných scén či snesitelné, ba místy až příjemné herecké výkony, ale ať se herci snaží sebevíc, musejí se přizpůsobovat vykonstruovaným scenáristickým kličkám, vrcholícím v závěru, který vám pochopitelně nebudu ani naznačovat, ale vězte, že nepřijdete o trapné klišé "padouch deset minut vysvětluje, jak provedl svůj ďábelský plán". Herci toho společně s veteránem Frankenheimerem zachraňují dost na to, aby se Falešnou hrou mohl slušně zabavit velmi nenáročný divák, ale nemáte-li ve zvyku nechávat si v kině IQ automaticky klesnout na pokojovou teplotu, nepočítejte s tím, že se dočkáte čehokoli zajímavějšího, než je pohled na šest dobrotivých bělovousých stařečků, pálících po sobě z brokovnic. Inu, jak praví už dávno zlidovělá americká klasika: "Nebe je modrý, voda je mokrá a Satan Claus na nás číhá za každým rohem." - "A co uděláme?" - Počkáme si na video.

Režisér John Frankenheimer měl vždy v oblibě techniku dějového napětí - nebezpečí, serpentýnové honičky, popletení totožnosti a morální dilema, kterými vznikají jeho thrillery. Ve Falešné hře vkládá do těchto elementů nový, šibalsky hravý zvrat s příchutí chladného humoru, když "rozpitvává" skandální "anatomii" nepodařeného zločinu, spolu s černě laděným komickým příběhem bývalého vězně, který se snaží zachránit sebe uprostřed loupeže, kterou nechce spáchat.

Tento "horký" thriller s dávkou suchého humoru, se odehrává v ledovém prostředí periferie severního Michiganu, kde je bývalý vězeň Rudy Duncan, chlapík který nikdy nebyl moc na prázdniny, vtažen do závratné, zimní jízdy svého života. Po svém propuštění z vězení, Rudyho sen začít nový "start" a poklidnou dovolenou, narazí na setkání s Ashley, okouzlující krásku z Detroitu, kterou znal pouze z dopisů svého kámoše z vězení. Najednou se Rudyho "jízda" domů setkává s "objížďkou" - v mazaně vypracované pasti, z které musí uniknout.

Rudy navyklý řešit věci jednoduchou cestou, má tentokrát těžkou volbu: buď znovu podlehnout a dát se opět svým kriminálním směrem nebo bojovat proti Gabrielovi a jeho gangu, použitím jejich vlastních triků proti nim. Z Rudyho se stává "Lišák, kůže podšitá" a je připraven udělat cokoliv, aby unikl před veselou bandou "rádoby" zlodějů.

Neobvykle zvláštní předpoklad pro vznik "Falešné hry" vzešel z představy scénáristy Ehrena Krugera, který měl jedné pochmurného zimního dne "vizi" akčního thrilleru o lásce, odčinění a předchozím odsouzení. Kruger přinesl oheň do své "zimní story" živou konverzačkou, složitou zápletkou a suchým humorem s komickým záběrem na přízemní kriminálníky honícími se za jejich vlastním podlým plánem "Vánočních prázdnin". V Krugerově svérázném světě, který vytvořil, se patrně všední věci a jevy - bývalý trestanec se vrací domů na dovolenou, romantické setkání, kasino o Vánocích - obrací vzhůru nohama.

Kruger se nechal inspirovat myšlenkou, že vězňové a kriminálníci mají také "své" prázdniny - jakkoliv nekonvenční. "Chtěl jsem napsat příběh, který jedná o čase, který je vesměs radostný pro ten vnější svět !znalý zákona", ale pro kriminálníky je naplněn všemi druhy příležitostí a šancí se dostat do "trable"", vysvětluje Kruger. "Chtěl jsem vnést legrační a odlišný zvrat do tohoto "noir thrilleru".

Kruger se rozhodl umístit do středu "pevně sedící" zápletky "staromódní" loupežné přepadení. S moderním nádechem chaosu, jeho scénář odhaluje rafinovaná stadia mazaně naplánované loupeže - non-stop vzrušující práce jako takové s neočekávajícími následky - udržujíc jej svěže s notnou dávkou "koření" a s občas komicky nemotornými "figurkami".

Příběh je také umístěn do neobvyklého prostředí amerického hazardu - kasina, které vlastní indiánský klan. "Je to zajímavé prostředí, které s nikdy předtím na stříbrném plátně neobjevilo", poznamenává Kruger. "Ale byl jsem fascinován myšlenkou, že se tyto kasina vyskytují ve všech státech Ameriky a přinášejí možnost zločincům velkých peněz z Las Vegas směrem do menších měst a menším kriminálníkům".

Po celou dobu Kruger ponechává počasí severu jako jeden z nejtemnějších a nejpochybnějších charakterů filmu. "Počasí je jako další v řadě, bojující proti Rudymu", dodává Kruger. "V momentě, kdy se dostane ven z vězení, čím víc se snaží uniknout sněhu a drsnému, sychravému počasí, tím víc je jím pronásledován a jeho cesta je čím dál víc kluzší".

Po dokončení scénáře byl Kruger nadšen, když se dozvěděl, že John Frankenheimer, renomovaný pro své vysoce sofistikované thrillery a čerstvě po úspěchu filmu "Ronin", uvažuje o scénáři jako o svém dalším projektu. "Kdokoliv, kdo píše filmové scénáře ví, čím vším přispěl John Frankenheimer co se umělecké formy týče, takže pro mě to byla neskutečná pocta", řekl Kruger. "Domníval jsem se, že Frankenheimer se perfektně hodí pro tento druh příběhu, příběhu s řadou překvapení, s řadou postav - z nichž někteří jsou nám zcela jasní a druzí, kteří jsou zcela nevyzpytatelní.

Johna Frankenheimera přitahovala módní dynamičnost a energie scénáře, jakož i jeho závratně překvapivé zápletky, vysoce adrenalinového rázu v akčním stylu, se kterým se cítil v příjemném souladu. "Reagoval jsem na tento scénář velmi, velmi nadšeně - byl to jeden z nejrafinovanějších scénářů, které jsem kdy četl", vzpomíná režisér. "Opravdu mě to chytlo a byl jsem skutečně imponován jak je to výborně napsáno. Především se mi líbili postavy, což je pro mne vždy důležité".

Frankenheimer, který byl vždy fascinován skrytým sociálně politickým dopadem Krugerových scénářů, byl zvláště pak přitahován nezlomností charakteru Rudyho Duncana, který se chce jen vrátit domů navzdory nesnesitelným překážkám. Rudy se neočekávaně ocitá v tvrdé škole života - kde používá svou rafinovanou mazanost "kriminálníka" nejen pro přežití, ale aby se tím i zachoval správně.

"To, co mě nejvíce zaujalo na scénáři je Rudyho "obřad" pochodu a jak se sám mění. Začíná se dívat na svět, jakoby cokoliv co je nejlepší pro Rudyho bylo tím nejlepším pro kohokoliv jiného. Ale věci se neodehrávají přesně v tomto směru", komentuje Frankenheimer, "Rudy skončí na pokraji, jak citově tak fyzicky, a mě se to jeví jako velice zajímavé. Je postavou, která je na samém konci nucena najít kurs svého budoucího života během jen několika pár dní. Je to překrásně skonstruovaný příběh, ve kterém je hodně "chytráckého" humoru".

O začátku, pro každého kdo se podílel na tvorbě tohoto filmu bylo potěšením, že John Frankenheimer vnese svůj vysoce vlivný punc do nepřetržitě s posunujícího příběhu nižší společnosti. Jak vysvětluje producent Marty Katz: "John Frankenheimer vypráví příběhy pomocí filmu tak, že máte pocit, že jste uvnitř samotného filmu, místo aby jste jej sledovali zvenčí. Cítíte se jako ve spiknutí s hlavními hrdiny, zaangažováni v jejich rozpustilém veselí".

"John Frankenheimer má neuvěřitelnou schopnost ožívit své postavy"