<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Píše se polovina 18. století, Francie je uprostřed války a ta potřebuje stálý přísun nových rekrutů. Jedním z nich se neplánovaně stane také pohledný Fanfán, který byl nejprve přistižen v kupce sena s vesnickou dívkou Lison jejím otcem a strýcem, a potom zahnán do kostela, aby se s dívkou oženil. V poslední chvíli uprchne od oltáře a ukryje se ve zpovědnici. Tady narazí na půvabnou cikánku Adeline, která je v podobné situaci, protože ji otec verbír La Franchise chce proti její vůli provdat za důstojníka Fier-á-Brase. Adeline nejprve přečte Fanfánovi z ruky budoucnost, podle které vstoupí do armády, proslaví se a ožení se s princeznou, ale potom ho zradí pátrajícím svatebčanům. Těm Fanfán uteče rovnou k verbířům a protože netuší, že dívka svými věštbami pomáhá strýci verbovat nové rekruty, bez váhání se dá do armády. Cestou k pluku se rekruti stanou svědky přepadení kočáru s královou dcerou Henrietou, její chůvou a královou milenkou, markýzou de Pompadour. Přestože se jediný Fanfán dá s únosci do boje, podaří se mu je zahnat a od jejich maskovaného vůdce získá prsten výměnou za svůj život. Věří, že Adelinina věštba se začíná naplňovat a nechce ani slyšet, že si dívka vše jen vymyslela. Začne tvrdý výcvik a tak není divu, že to Fanfána na vojně brzy přestane bavit. Chce odejít, ale za rebelii dostane čtyři dny basy. Sní o princezně a věštbě podle, které se má oženit s princeznou. Pronikne do zámku, který má jeho pluk střežit, dostane se až pokojů princezny, ta však svým jekem přivolá stráže. Král pokládá Fanfána za dlouho hledaného špeha a dá ho zavřít s tím, že ráno bude popraven. Fanfán a Adeline si uvědomí, že se milují a dívka se rozhodne požádat krále o milost pro Fanfána. Mezitím madam Pompadour řekne o přepadení dvořanu Corsinimu o přepadení, aniž by tušila, že právě on byl mužem maskovaným vůdcem banditů. Ten se také pokusí zabránit Adeline, aby králi ukázala prsten, který dal Fanfánovi. Jeho pokus prsten získat však vzbudí pozornost krále, který prsten pozná, protože mu ho kdysi sám daroval. Corsinimu se podaří uprchnout a dokonce unést Adeline jako rukojmí. Fanfán neváhá a okamžitě se pustí do jeho pronásledování. Stopy však vedou přímo do nepřátelského tábora.

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Producentem a spoluscenáristou remakeu klasické romantické veselohry, která před dvaapadesáti lety proslavila režiséra Christiana-Jacquea, se stal Luc Besson, jeden z komerčně nejúspěšnějších a nejvlivnějších producentů Francie. Režii svěřil zkušenému Gérardu Krawczykovi (série Taxi, veselohra Wasabi), který s chutí přijal výzvu vrátit se k jednomu z nejúspěšnějších titulů poválečné francouzské kinematografie - a natočit jeho moderní, odlehčenou verzi.

Romantická dobrodružná klasika Fanfán Tulipán s legendárním Gérardem Philippem v titulní roli patří k divácky nejúspěšnějším filmovým titulům poválečné francouzské kinematografie. Jeden z nejaktivnějších producentů současnosti (ale také populární režisér a scenárista) Luc Besson přišel s myšlenkou natočit remake tohoto "rodinného stříbra" Francie, přizpůsobený ovšem zápletkou, dialogy i charaktery vnímavosti současného publika. Pro hlavní roli producenti od počátku nepočítali s nikým jiným než s Vincentem Perezem, zatímco part krásné Adeline, v němž kdysi zazářila Gina Lollobrigida, s nadšením přijala hollywoodská hvězda španělského původu Penélope Cruz. Režie se ujal zkušený Gérard Krawczyk, jehož známe především jako tvůrce akčních komedií Taxi, taxi (Taxi 2, 2000) a Taxi 2003 (Taxi 3, 2003), na nichž se Luc Besson podílel jako scenárista a spoluproducent, nebo jako autora krimikomedie Wasabi (2001).

Produkce nové verze Fanfána Tulipána se ujaly společnosti Open Art a Europa Corp., jež má na svém kontě např. snímky režiséra Gérarda Krawczyka Wasabi a Taxi 3 (2003) nebo úspěšné akční projekty Polibek draka (Kiss of the Dragon, 2001) a Blanche - Královna zbojníků (Blanche, 2002). Zastřešující produkční společností se však stala mamutí TF1 Film Productions.

Producent Michel Feller uvítal aktivitu scenáristy a producenta Luca Bessona, jenž vedle svých vlastních snímků Magická hlubina (Le grand bleu, 1988), Brutální Nikita (Nikita, 1990), Atlantis (1991) nebo Leon (Léon, 1994) spoluprodukoval např. snímky Polibek draka nebo Blanche - Královna zbojníků. Pro oba zkušené kolegy se stala nová verze filmu Fanfán Tulipán skutečnou výzvou. Jako vedoucího výroby angažovali Bernarda Greneta, jehož zkušenosti (např. právě z natáčení zmíněných Bessonových filmů) jim poskytly záruku úspěšnosti velkoryse pojatého projektu, který měl vzniknout jako napínavé, vtipné dobrodružství nabité akcí a založené na vzpomínce publika na klasickou látku.

Legenda o Fanfánovi se totiž zrodila už v polovině 18. století okolo skutečné osoby - seržanta La Tulipe, který si získal uznání během bitvy s Angličany u Fontenoy 17. května 1745. Skutečný muž se však stal jen inspirací pro hrdinu, o kterém si Francouzi zpívali písničky a který se v roce 1820 stal protagonistou divadelní hry Louise-Bernarda Emilea "Fanfan la Tulipe sortant de la Porte St. Martin", dramatu Paula Meurice z roku 1858 či komické opery Paula Ferreiera z roku 1882. V roce 1896 se Fanfán ke svým obdivovatelům poprvé dostal v tištěné podobě díky Paulu Bilhaudovi a v roce 1925 Simon Bridier vydal populární knížku "Le Grenadier Fanfan la Tulipe". Další popularitu šaramantnímu svůdci přinesl comics Benjamina Rocheforta "Les 1001 Folies de Fanfan la Tulipe" z roku 1979. Ve filmu se oblíbený lidový hrdina objevil poprvé v roce 1925 v sérii, již režíroval René Leprince (a v níž si titulního hrdinu zahrál Aimé Simon-Girard). Známější než tato osmidílná série se ovšem stal film Christiana-Jaqua, který vedle mimořádné divácké obliby (vidělo ho více než 6 700 000 diváků a v televizi patří k nejčastěji reprízovaným programům ze zlatého fondu francouzské kinematografie) získal i řadu ocenění (mj. Cenu za režii na MFF v Cannes a Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně).

Pro Luca Bessona a spoluautora scénáře - osvědčeného Jeana Cosmose, který se už předtím podílel na řadě historických látek (D'Artagnanova dcera - La fille de d'Artagnan, 1994, Le colonel Chabert , 1994) - bylo nejdůležitější zachovat především v první části vyprávění původní zápletku a respektovat základní dějovou strukturu předlohy. Druhé části chtěli Besson a Cosmos od počátku dodat větší dynamičnost a vyhovět tak náročným požadavkům současného publika. Cosmosovým úkolem se stalo přetvoření původních dialogů, historických souvislostí a vnitřních mechanismů příběhu, přičemž zkušený autor nepřestával obdivovat schopnosti o generaci mladšího Bessona. Důležitost v nově upraveném příběhu získala především postava zloducha Corsiniho, pozornost však oba scenáristé společně soustředili na titulního hrdinu - postavu starou sice dvě století, ale ve svém mládí, galantnosti k ženám a činorodosti velmi současnou.

Besson však zároveň předpokládal, že režisérovi Gérardu Krawczykovi, s nímž o možnosti adaptace Fanfána Tulipána hovořil už při natáčení Wasabi, ponechá při realizaci zcela volnou ruku. Volba Krawczyka se zdála ideální i hlavnímu představiteli Vincentu Perezovi, jehož zase všichni zúčastnění od prvního okamžiku považovali za jedinou možnou volbu. Pereze pro roli, která udělala z Gérarda Philippea nesmrtelnou legendu, předurčilo romantické charisma, jež publikum ocenilo už ve filmech jako např. Cyrano de Bergerac, Královna Margot, ... Snímek Fanfán, v němž si Perez pod režijním vedením Alexandre Jardina zahrál v roce 1992 po boku Sophie Marceau, ovšem naopak nemá se stejnojmenným neohroženým hrdinou nic společného.

Vincenta Pereze, který už v roce 1992 získal prestižní Prix Jean Gabin, pro postavu Fanfána předurčil také vytříbený smysl pro vnitřní rytmus dialogu, mužný šarm a v neposlední řadě i odvaha riskovat. Tradiční "dobrodružství pláště a dýky", jehož základy pomáhal původní film ve Francii budovat, totiž v moderním pojetí kladlo mimořádné nároky na fyzické dispozice hlavních představitelů (starostlivě trénovaných a v nejnebezpečnějších okamžicích samozřejmě nahrazených členy špičkového kaskadérského týmu).

Pro Pereze znamenala role Fanfána splnění dětského snu - a není divu, že svým nadšením dokázal nakazit všechny kolem sebe. Koordinátor kaskadérů a soubojových sekvencí Michel Carliez si nemohl vynachválit Perezův přirozený talent, který osmatřicetiletý herec pro potřebu četných, choreograficky náročných akčních scén ještě rozvinul. Musel se osvědčit nejen jako dobrý jezdec na koni a šermíř, ale osvojit si i základy některých cirkusových technik: létání na hrazdě, kouzelnické triky, chůzi po provaze... A to všechno muselo na plátně vypadat lehce a přirozeně.

Právě Perez prosadil nápad na obsazení hlavního ženského partu - a tak v roli Adeline zazářila Penélope Cruz, která se po boku titulního představitele objevila poprvé už v roce 1998 ve snímku Talk of Angels (režie Nick Hamm). Rodačka ze španělského Madridu a hvězda filmů Pedra Almodóvara Na dno vášně (Carne trémula, 1997) a Vše o mé matce (Todo sobre mi madre, 1999) sice původní film viděla až poté, co si přečetla scénář, ale přivítala možnost prostřídat své hollywoodské zkušenosti návratem do srdečné atmosféry rodné Evropy.
K projektu ji přilákala (vedle možnosti zahrát si znovu s Perezem) i vidina krásných kostýmů a líbezných přírodních scenérií i možnost odpoutat se od reality díky vizi romantického dobrodružství. To vše pro ni představovalo protiváhu jejích psychologicky náročných rolí z poslední doby např. Kokain (Blow, 2001) nebo Vanilkové nebe (Vanilla Sky, 2001). V roli Adeline zároveň Cruz našla styčné body se svými předchozími romantickými party v temperamentní komedii Chilli, sex a samba a válečné romanci Mandolína kapitána Corelliho.

Také obsazení vedlejších rolí se pro producenty stalo klíčovou otázkou. Zkušený castingový matador Swam Pham proto hledal herecké osobnosti schopné oživit i na menším hracím prostoru klasické komické typy. Krále Ludvíka XV. si tak zahrál Didier Bourdon, držitel Césara za snímek Les trois fréres (1995). Královu milenku, madam de Pompadour, která je okouzlena Fanfánovou bezprostředností, ztvárnila Héléne de Fougerolles, již známe např. z dramatu Pláž (The Beach, 1998, režie Danny Boyle), kde se objevila po boku Leonarda DiCapria. Tato herečka získala Cenu Romy Schneider 2001 za islandský snímek Hafio (2001, režie Baltasar Kormákur), jenž se dočkal uvedení i na letošním MFF v Karlových Varech.

Fanfánova nejlepšího kamaráda, otcovského Tranche Montagne, si zahrál Michel Muller, kterého známe z comicsového dobrodružství Asterix a Obelix (1998, režie Claude Zidi) a který se objevil už v komedie Taxi, Taxi (Taxi 2, 2000) a krimikomedii Wasabi Gérarda Krawczyka. Držitel čestného Césara za celoživotní dílo Philippe Dormoy (Bohémský život - La vie de bohéme, 1991, režie Aki Kaurismaki, nominace na Césara 1989 za film Mon ami le traitre, režie José Giovanni) si zahrál žárlivého Fier-a-Bras, který si dělá na Adeline nepřiměřené nároky. Jacques Frantz, kterého známe např. z komedií Něžné kuře (Tendre poulet, 1977, režie Philippe de Broca), Hlavička (Coup de tete, 1980, režie Jean-Jacques Annaud) nebo Prohnilí (Les ripoux, 1983, režie Claude Zidi) a který je ve Francii známý jako dublér Roberta De Niroa a Mela Gibsona, ztvárnil dívčina "strážného anděla" La Franchize. Gérard Laroche se s chutí ujal rozšířeného partu ďábelského zloducha Corsiniho a králova aristokratického přítele La Houlettea ztvárnil Guillaume Galienne, jehož jsme před osmi lety mohli vidět už v jiném remakeu - v komedii Sydneyho Pollacka Sabrina (1995).

O to, aby Fanfán Tulipán uspěl na mezinárodním trhu okupovaném převážně hollywoodskými produkty a aby přitom zůstal věrný nejlepším tradicím francouzské kinematografie, se postaral špičkový tým spolupracovníků. Kamery se ujal zkušený Gérard Simon, který je podepsán pod Buňuelovou Tristanou (1987) a který je držitelem nominace na prestižní cenu Golden Frog (udělovanou na festivalu Camerimage) za film Lautrec (1998) a laureátem téže ceny za snímek Král tančí (Le Roi danse, 2000). Na naposled zmíněném historickém filmu Simon spolupracoval s autorem kostýmů Olivierem Beriotem (jenž za tento snímek získal nominaci na Césara a jehož známe jako autora kostýmní koncepce parodického thrilleru Briana De Palmy Femme Fatale).

Výpravy se ujal Jacques Bufnoir, který získal Césara za drama Indočína (Indochine, režie Régis Wargnier), v němž si v roce 1993 zahrál i Vincent Perez a jež získalo Oscara za nejlepší zahraniční film. Bufnoirovu práci jsme mohli ocenit také např. v komedii Kopyto (Le chévre, 1981) či romanci Muž a žena po dvaceti letech (Un hoémme et une femme, 20 ans déjá, 1986). Podílel se však i na filmech Polibek draka, Wasabi a Taxi 3.

Hudba (pojatá v moderním stylu podobně jako v Belphegorovi -Fantomovi Louvru či Bratrstvu vlků - Honu na bestii) je dílem Alexandre Azarii alias Replicanta, mimořádně úspěšného hudebního skladatele, který se v letech 1988-92 prosadil podílem na dvojici alb hard-rockové kapely Cri de la Mouche. Na sklonku 90. let akceleroval samostatnou kariéru filmem Comme un poisson hors d' l eau a úspěch si vydobyl i spoluprací na komedii La Beuze.

Penélope Cruzová

Penélope Cruz se narodila v roce 1974 v Madridu a svou hereckou kariéru odstartovala roku 1992 úspěšnou erotickou komedií Jamón Jamón, která zaznamenala velkou odezvu na celém světě. V díle režiséra Bigase Luna zaujala především svou nesmírnou smyslností. V tomtéž roce si zahrála ve filmu Fernanda Truebase Belle Epoque, který obdržel Oscara za nejlepší zahraniční film. V roce 1998 byla angažována Stephenem Frearsem do snímku The Hi-Lo Country, kde si zahrála po boku Woodyho Harrelsona. Ačkoli následovaly další americké snímky nevzdávala se půvabná Penélope působení ve španělských filmech. Dokladem toho je veleúspěšný film Vše o mé matce, kde si zahrála mladičkou a nevinnou dívenku, která se nechala svést transexuálem nakaženým virem HIV. V tomto snímku, který rovněž získal Oscara, zaznamenala jeden ze svých největších úspěchů. V roce 2000 se pokusila dobýt Hollywood pohádkovou komedií Chilli, sex a samba, což se jí ještě zcela nepodařilo. Teprve snímkem Kokain, kde si zahrála po boku Johnyho Deppa, to skutečně dokázala. Psychologické drama Vanilkové nebe, kde byla partnerkou Toma Cruise a Mandolína kapitána Corelliho s Nicolasem Cagem jí definitivně zajistily místo hollywoodské hvězdy první velikosti.

Vincent Perez

Narodil se 10. června 1962 ve švýcarském Lausanne. Vystudoval konzervatoř v Paříži. Poprvé se objevil před kamerou v roce 1985 v televizním filmu Piege a flics. V roce 1990 ho režisér Jean Paul Rappeneau postavil v roli Christiana po bok Gérarda Depardieua ve snímku Cyrano z Bergeracu, za kterou byl nominován na filmovou cenu Césara. V dramatu Indočína si zahrál s francouzskou hvězdou Catherine Deneuve a svůj komediální talent předvedl v komedii Fanfan (1993), kde mu byla partnerkou Sophie Marceau. Jednou z jeho nejpůsobivějších rolí byl part protestantského šlechtice po boku Isabelle Adjani v historickém dramatu Královna Margot. Po úspěších ve Francii se rozhodl dobýt Hollywood. Zahrál si např. hlavní roli v thrilleru Vrána: Město andělů, Krev andělů, po boku Kim Basinger v dramatu Snila jsem o Africe či v roce 2000 v hororu Královna prokletých. Hollywood však nesplnil všechna Perezova očekávání, takže se po Královně prokletých vrátil k natáčení převážně evropských filmů.

Gérard Krawczyk
Pařížský rodák letos v květnu oslavil padesátiny, ale do diváckého povědomí pronikl už v 80. letech, kdy svou úspěšnou dráhu komediografa vyzbrojeného fantazií, jemným sarkasmem a spontánností zahájil krátkým filmem inspirovaným povídkou Woodyho Allena Subtil Concept (1980), jenž mu získal cenu na MFF v Montréalu. V rámci celovečerního filmu debutoval adaptací románu Bena Hechta z počátku 40. let Je hais les acteurs (1986), s nímž soutěžil i v kategorii prvních filmů na MFF v Karlových Varech 1988. V roce 1986 natočil komorní drama o hezké dívce, která vnese spory mezi bratry v jihofrancouzské vesnici, L'été en pente douce. U nás se na videu objevil jeho další film, melodramatický příběh venkovanky usilující o dráhu rockové zpěvačky Playback. V českých kinech jsme mohli vidět i dvojici Krawczykových akčních komedií Taxi: na první z nich se v roce 1998 podílel dodatečně, když původní režisér Gérard Pirés první tři týdny natáčení strávil v nemocnici po pádu s koně, druhou, Taxi 2, jež se v českých kinech hrála pod názvem Taxi, taxi, v roce 2000 režíroval už samostatně, stejně jako v tomto roce natočenou a neméně divácky vděčnou "trojku". Ve spolupráci se scenáristou a producentem Lucem Bessonem pokračoval Krawczyk ve své úspěšné režijní dráze i krimikomedií Wasabi s Jeanem Renoem a Michelem Mullerem v hlavních rolích a historickým dramatem Johanka z Arku, při jehož natáčení fungoval jako druhý režisér.