Rychlá občerstvení, nebo-li fast foody. Všichni je známe. V dnešní uspěchané době neexistuje člověka, jenž by alespoň jednou v životě nezaskočil do restaurantu jakéhokoliv obchodního řetězce. Uvědomujeme si, nebo alespoň tušíme, co se odehrává v zákulisí, když si pohodlně vychutnáváme sousto svého hamburgeru? Víme, kolik a jaké práce se skrývá v pozadí toho, abychom ve finální fázi dostaly tu oslnivě hezkou papírovou krabičku, jež bychom s radostí otevřeli a zakousli se? Myslím, že průměrný smrtelník se takovou otázkou nezabývá. A proč také. Hlavně, že mi dostaneme to, co chceme. Občas také slýcháme názory o tom, co se děje na jatkách, či v restaurantech. O nechutnostech nejvyššího kalibru. Jenže přiznejme si toto. Opravdu chceme vědět, jak je to ve skutečnosti? Chceme vidět na vlastní oči, jak vzniká náš milovaný pokrm? Od živého tvora, až po smažený plátek, vložený v ohřáté sladké housce? Odpověď si musí říct každý z nás, možná, že právě Fast Food Nation, režiséra Richarda Linklatera vám napoví.  
 
Tvůrce se tentokrát nezaměřil na to, pojmout svůj snímek dokumentárně, což by znamenalo slídění, vyzpovídávání odpovědných pracovníků a sbírání potřebných informací. Jakési stopy dokumentarismu ve FFN sice najdeme, ale jedná se spíš o vizuální ztvárnění. Snímek samotný stojí na fiktivním příběhu se smyšlenými postavami, které zažívají své strasti a spějí ke svému vlastnímu rozhodnutí o rychlých občerstveních. U podobných snímků je vždy těžké ztvárnit jednolitý příběh postavený jen na jednom hrdinovi, proto i zde je více hlavních postav, z čehož musí zákonitě vyplynout několik linií. Jsou přesně tři a navzájem se prolínají.  
 
Začnu u ilegálních přistěhovalců z Mexika, kteří přicházejí do USA za vidinou lepších finančních možností a nevadí jim ani podřadnější práce, jelikož i za tu si vydělají mnohem více zelených bankovek, než-li v jejich domovině. Jsou nasazeni na jatka hovězího dobytka, kde oni sami, spolu s diváky odkrývají pracovní poměry v takovémto zařízení. Sexuální obtěžování, nebezpečné nehody, způsobené přílišnými nároky, kladenými na pracovníky a taktéž používání medikamentů. V druhé linii se setkáváme s managerem společnosti Mickey`s, vydávajícího se na služební cestu na jatka, aby zjistil, jak se mohou zvířecí exkrementy dostat do masa, využívaného ke spotřebě. Třetí linie příběhu pak nabízí pohled na brigádnici v Mickey`s, jež postupně objevuje aktivistické sklony proti zabíjení dobytka.  
 
Všechny linie jsou navzájem velmi silně provázány a nabízí skutečně působivou mozaiku a jednolitý příběh, díky kterému si divák vytvoří svůj vlastní obrázek. Můžeme samozřejmě mluvit o tom, nakolik je natočený materiál pouhou fikcí, pochybuji však, že by se v celém snímku nenalezlo několik skutečně pravdivých situací, stávajících se v našem každodenním životním cyklu, kdy navštěvujeme jednotlivá stravovací zařízení. K silnému zážitku velmi napomáhá - v mnoha scénách - až dokumentární styl natáčení. Jako nejvýraznější příklad by se dala vytknout scéna, nebo spíše sekvence z jatek, kdy vidíme prakticky celé opracování masa, od usmrcení krávy po zmražený plátek mletého masového výrobku.  
 
Svou nezávislost snímek nadále zvýrazňuje využitím mladých nadějných herců, jejichž jména vám třeba nemusejí nic říkat, ale sami si pro sebe třeba řeknete: “ Jo, tohodle kluka jsem někde viděl.” Aby ve vztyčování varovných prstů nebyli sami, objeví se ve filmu i několik slavnějších jmen, které si s velkou chutí užívají své krátké výstupy (Bruce Willis, Ethan Hawke).  
 
Fast Food Nation rozhodně stojí za shlédnutí. Je jen na divácích, jak k tomu všemu přistoupí. Tvůrci varovný prstík pozvedli a snaží se ukázat svůj názor, který nám ale nebere možnost volby. Pakliže vyjdete z kina a zajdete si do nejbližšího stánku na burger, tak ok. Nikdo vám to nebere. Předpokládám však, že se najde spousta lidí, kteří alespoň na malou chvíli popřemýšlí a pár dní jim bude trvat, než se odváží zaskočit na další “lahodný” oběd.