Fantastické, to je jediné slovo, která mě v souvislosti s tímto filmem napadá. Vlastně ne, to bych lhal, napadá mě slov mnohem více – skvostné, dokonalé, monumentální, strhující, fascinující, nepřekonatelné, nejlepší…..
Popravdě o jedné z nejlepších, respektive nejlepší RPG sérii Final Fantasy toho moc nevím. Měl jsem sice možnost hrát dvě hry z této série, ale pouze ty, které vyšly pro konzoly SNES.
Musím říct, že se sice jedná o kvalitní tituly, ale popravdě Final Fantasy mánie mě nepostihla. Samozřejmě, jde o skvělé RPG, ovšem více než hratelnost (i když hratelnost je na vysoké úrovni, vlastně mě teď napadá, že to byly snad jedny z nejhratelnějších RPG titulů, které jsem měl možnost vyzkoušet), mě nadchnulo netradiční skloubení sci-fi a fantasy světa, kouzel a nejvyspělejších technologie. Další, co se mi podařilo pochytit, že každý z postav vyniká dokonalou individualitou, s každou postavou ve svém týmu se, ať chcete nebo ne, sžijete a v té chvíli ztrácíte pojem o tom, co je skutečné, a co je „pouze“ virtuální. Také mistrovskými animacemi je tato série proslulá, to platí především pro díly vydané pro Playstation. Sám jsem měl možnost je vidět a musím říci, že se jedná o jedny z nejkrásnější animací, které jsem kdy spatřil. Ovšem asi přestanu hodnotit herní tituly a budu se věnovat jedinému (a doufám, že ne poslednímu) Final Fantasy filmu a musím říct, že něco takového jsem v kině snad ještě nezažil….
Je pravda, že několik filmů podle počítačových her už vzniklo, ale přiznejme si, kolik z nich bylo skutečně dobrých? Co já vím, tak dva, Mortal Kombat a Mortal Kombat: Annihilation (i když ten už kvalit svého předchůdce v žádném případě nedosahoval). Do tohoto výčtu nepočítám Tomb Raidera, kterého jsem ještě neviděl a myslím, že v žádném případě kvalit Final Fantasy: The Spirit Within nedosáhne. Další tituly už se v podstatě nedají ani nezvat filmy, Street Fighter sice nebyl nejhorší, ale rozhodně nenabídl to, co jsem čekal. Super Mario Brother, to byla zoufalost, Double Dragon k smíchu a na další tituly si už ani nevzpomínám, tedy ještě je tu Wing Commander, ano, to byla zajímavá sci-fi, ale ne dost zajímavá, aby obstála v konkurenci ostatních titulů s podobnou tématikou.
Čím je tedy Final Fantasy: Esence života tak unikátní? Vším, naprosto všemi ingrediencemi. Ale abych nebyl příliš obecný: za prvé, film je naprosto celý vytvořený na počítači, nejen některé sekvence či postavy (jako například v Toy Story či Star Wars: The Phantom Menace), ale také celý svět, vesmír, vše je kompletně vytvořeno, konečně jsem pochopil tvrzení, že svět filmů je světem iluzí, v tomto případě to platí doslova. Za druhé: grafika je naprosto dokonalá, na tomto místě skládám hlubokou úctu všem tvůrcům, protože toto, co se vytvořili, je naprostým mezníkem ve filmovém světě. Postavy jsou ztvárněny tak, že v podstatě ani pořádně nelze rozeznat, zda se jedná o dílo geniálních grafiků či jde o skutečnou osobu (někdy se sice stane, že je evidentní, že nejde o skutečného herce, ale to jen v minimum případů). To samé platí pro prostředí a veškeré neživé objekty, jsou dokonale ztvárněný a pokud u postav bylo možno rozeznat skutečnost od fikce, tak tentokráte se to v žádném případě nepodaří. V perfektním kontrastu s těmito „reálnými“ osobami a „skutečným světem“ jsou Fantomové (více se o nich dozvíte níže), kteří působí mystickým dojmem. Za třetí: hudba, skvělá, jiné slovo není vhodné, je dokonale tématicky zvolená a závěrečná píseň skutečně chytí za srdce, když si k tomu přičteme srdcervoucí konečnou scénu, budete mít na krajíčku (dobře, dobře, přiznávám, skoro jsem brečel) a bude Vám jedno, že se Vás dojal osud někoho, kdo je vlastně souborem dat, autorem hudby je Elliot Goldenthal. Za čtvrté: příběh, ten se mi zprvu zdál jako typické sci-fi, ale zmýlil jsem se, hodně jsem se zmýlil, nejedná se o žádnou fádní sci-fi linii, ale zajímavou zápletku s plno dějovými zvraty. Za páté: herecké výkony, m... Dobrý komentář 