fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

70% 1259 hlasů
7 10 1259
film / animovaný, komedie, hororový, science fiction, USA, , 87 min.
Frankenweenie
Kinopremiéra v ČR 3.1.2013, DVD a Blu-Ray od 24.4.2013 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:04



Frankenweenie: Domácí mazlíček je dojemným příběhem chlapce a jeho psa. Když mladý Victor nečekaně přijde o svého milovaného psa Sparkyho, povolá na pomoc vědu a svého nejlepšího přítele přivede znovu k životu - jen s několika drobnými změnami. Snaží se svůj výtvor ukrývat, ale když se Sparkymu podaří uniknout, zjistí Victorovi spolužáci, učitelé i ostatní obyvatelé města, že znovuzrození může mít příšerné následky.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Všechny filmy Tima Burtona jsou sice pokaždé trochu jiné, ale něco společného přece mají - jsou absolutně neslučitelné s obyčejností. A Frankenweenie se mi líbil z jednoho hlavního důvodu - je úplně odlišný od jiných animáků. Tady jde totiž v každém záběru a každém pohybu postavičky vidět to neskutečné množství téměř otrocké práce. A to oceňuji, protože já sám bych na něco takového ani zdaleka neměl trpělivost. Ale Burton ji má, a k tomu také potřebný talent, a proto dokáže vytvořit něco tak animátorsky dokonalého. Co se týče příběhu, ten už tak propracovaný není, ale snadno se mu to dá odpustit, jelikož dokázal pobavit i lehce dojmout. Ale hlavně - jak to má dnes Disney ve zvyku - tady se nekonal žádný větší kýč, což se taky musí ocenit. P.S.: Černobílé zbarvení filmu podle mého rozhodně pomohlo k celkovému vyznění snímku...
Všechny komentáře k filmu 31+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček

Poté, co Viktor nečekaně přijde o svého milovaného pejska Sparkyho, snaží se osvojit si vědecké dovednosti, aby svého mazlíčka opět oživil


O filmu

obrazek
Když Tim Burton poprvé přišel s nápadem na snímek Frankenweenie, představoval si ho jako celovečerní loutkový film. Z finančních důvodů ho ale nakonec pro společnost Disney v roce 1984 natočil v podobě krátkého hraného filmu. Tehdy také vytvořil náčrtky podoby všech jeho postav.

Při tvorbě tohoto loutkového celovečerního filmu své původní náčrtky uplatnil a v případě postav, které se v příběhu původně neobjevovaly, je doplnil zcela novými. Celá řada postav je vytvořena na základě podoby a chování postav klasických hororových snímků z třicátých let a na tyto filmy odkazuje také řada jmen těchto postav.

Pan Rzykurski, jemuž propůjčil hlas Martin Landau, je odkazem na Vincenta Price, herce, známého svými rolemi ve filmech jako Dům voskových figurín, The Mad Magician nebo Moucha. V roce 1982 Price ztvárnil roli vypravěče k Burtonovu krátkému loutkovému filmu o chlapci, který si představuje, že je Vincent Price. Později ztvárnil roli vynálezce ve filmu Střihoruký Edward. Byla to jeho poslední role v celovečerním filmu.

Burton odjakživa toužil po natočení celovečerní verze Frankenweenieho. Když byl malý, měl rád klasické hororové snímky, zejména Frankensteina. Ale současně ho lákalo také osobní pouto, které k příběhu chlapce a jeho psa měl.

„Důvodem, proč jsem původně chtěl natočit snímek Frankenweenie, bylo to, že jsem jako kluk zbožňoval hororové filmy,“ vysvětluje. „Ale roli v tom sehrál také můj vztah k jistému psovi. Jedná se o velice výjimečný vztah, který byl velice emocionální. Psi pochopitelně nežijí tak dlouho jako lidé, takže nutně prožijete konec takového vztahu. A to mi v kombinaci s příběhem o Frankensteinovi přišlo jako velice silné a osobní vyjádření.“

K Burtonovi podle jeho slov hororové filmy promlouvají na zcela jiné úrovni, podobné tomu, jak se pohádky či báchorky vztahují ke skutečným životním problémům, a uplatnění loutkové animace dodává příběhu o Frankensteinovi další hloubku. „Šlo tu v zásadě o sílu stvoření něčeho z ničeho, což je opět důvodem, proč mám loutkovou animaci rád,“ míní Burton. „V podstatě vezmete neživou loutku a vdechnete jí život.“

Při obsazování vhodných dabérů pro své postavy měl Burton naprosto jasné představy. Dabéři museli dokázat postavy obohatit a dodat jim osobnost a city. Charlie Tahan byl vybrán mezi stovkami nadějných herců proto, že tento mladý herec dokázal působit dostatečně upřímně, měl smysl pro humor a dokázal zprostředkovat odpovídající emoce. „Charlie do příběhu vnáší velkou dávku citů,“ prohlašuje vedoucí výroby Don Hahn. „A coby diváci příběh prožíváme v jeho kůži a sledujeme ho jeho očima. A právě to je nám schopen poskytnout - nabízí divákovi hlavního hrdinu, kterému můžeme opravdu upřímně fandit.“

Režisér Tim Burton se domníval, že Tahanova mluva působí do jisté míry nevinně a také „zasvěceně“. „Charlie odvedl skvělou práci, protože dokáže jasně podat to, co je zrovna důležité. Jeho postava Victora není příliš upovídaná. Hodně toho skrývá ve svém nitru. A myslím, že Charliemu se podařilo vystihnout onu kombinaci přemýšlivosti a dospělosti.“

„Victor a Sparky sdílejí cosi výjimečného - nepotřebují nikoho jiného, ale Victorův vztah s rodiči a ostatními dětmi je přesto do jisté míry nevyhraněný a otevřený,“ míní producentka Allison Abbate. „Myslím, že Charlie to vše dokonale vystihl.“

Charlie byl z možnosti podílet se na filmu Tima Burtona nadšený. „Je to úžasné, protože se zdá, že má v každé situaci naprosto jasnou představu o tom, jak má daný záběr vypadat a jak by se měla scéna vyvíjet.“

Všestranně nadaná Catherine O'Hara, která už v minulosti s Burtonem spolupracovala (naposledy na snímku Ukradené Vánoce), si zahrála Victorovu matku, paní Frankensteinovou, a současně namluvila také podivnou dívku a učitelku tělocviku. „Catherine je skvělá herečka a je s ní ohromná zábava,“ komentuje Burton. „Je skvělá, co se týče ztvárnění odlišných postav. Chtěli jsme se ujistit, že Victorovi rodiče budou působit dostatečně uvěřitelně a že budou současně vyznívat pozitivně. Catherine to pojala dokonale.“

obrazek
„Paní Frankensteinová je tělem a duší celé rodiny,“ hovoří producentka Allison Abbate o rolích, které O'Hara ztvárnila. „Má Victora ráda a chápe jeho potřebu mít dostatek prostoru a uvědomuje si, jak je období dospívání těžké. Učitelka tělocviku, kterou představuje, je zlá a nepříjemná tělocvikářka, která nahradí jejich fyzikáře pana Rzykruskiho, když škola dojde k závěru, že dětem předává nebezpečné informace. A nakonec ztvárnila také postavu podivné dívky, která sedí v poslední lavici, neustále říká neskutečně divné věci a má kočku, kterou je posedlá. Takže si tu Catherine zahrála několik velice rozmanitých postav a všem dodala svůj cit pro komedii.“

Martin Short si ve filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček zahrál také tři role. Představuje Victorova otce, pana Frankensteina, slušného a zdvořilého otce rodiny z předměstí, a souseda, protivného pana Burgemeistera, který je současně starostou města New Holland. Kromě toho představuje jednoho z Victorových spolužáků, Nassora, což je v podstatě jedenáctiletá kopie Borise Karloffa.

„Měl jsem to potěšení v minulosti s Martinem spolupracovat a postavy umí ztvárnit naprosto skvěle,“ míní Tim Burton. „Kdykoliv promluví, dějí se úžasné věci.“ Elsu van Helsingovou, dívku odvedle, přivedla k životu Winona Ryder. Burton s Ryder spolupracoval na filmech Střihoruký Edward a Beetlejuice a prohlašuje, že postavu Elsy napsal částečně podle ní. „Winona tuhle postavu svým způsobem inspirovala,“ říká Burton. „Její hlas má v sobě prostou nevinnost a působí velmi skromně, což k její postavě skvěle pasuje.“

Martin Landau, který s Burtonem spolupracoval na snímku Ed Wood, si zahrál východoevropského fyzikáře pana Rzykurskiho. Pan Rzykurski je u žáků jako Victor velice oblíbený, protože se snaží jejich mysl otvírat novým možnostem. „Martin Landau je úžasný herec. Vzbuzuje ve vás respekt a opravdu se dokázal vžít do role někoho, kdo děti dokáže současně vyděsit i nadchnout pro vědu.“

„Pan Rzykurski se stane Victorovi Frankensteinovi velkou inspirací a proto je to z pohledu děje velice důležitá postava,“ dodává producentka Abbate. „Je v ostrém kontrastu se zbytkem ospalého městečka, ve kterém nikdo nechce nic měnit, a když do něj dorazí, spustí svým příjezdem celou řadu z šílených událostí, které se následně odehrají.“

Talentovaný mladý Atticus Shaffer představuje Edgara „E“ Gorea, jehož mluva a chování se inspirovaly zesnulým hercem Peterem Lorrem. Ačkoliv je Shaffer příliš mladý na to, aby Lorreho znal, studoval během příprav na svou roli všechny jeho filmy. „Byla velká zábava spolupracovat s Atticusem na vytvoření něčeho nového, co není jen kopií. Gore je skvělá postava, protože zoufale touží po uznání. Atticus je nucen uplatnit tu širokou škálu emocí a odvádí skvělou práci,“ chválí ho Allison Abbate.

Dabérský tým dále doplňují Robert Capron, který namluvil Boba, Conchata Ferrell v roli Bobovy matky a James Hiroyuki Liao jako Toshiaki. Proces výroby snímku Frankenweenie: Domácí mazlíček byl od prvotních konceptů až po samotné natáčení výsledkem velkého nadšení a lásky, na kterém se podílel obrovský štáb výtvarníků, animátorů, rekvizitářů, loutkářů, návrhářů a jiných umělců. V průběhu let, během kterých film vznikal, dohlížel Tim Burton na každý aspekt jeho výroby a výsledek nese jasné známky jeho vyhlášeného tvůrčího a vizionářského ducha.

Loutková animace je jedním z nejstarších animačních odvětví a jedná se o velice fyzický proces. Film Frankenweenie: Domácí mazlíček je natáčen rychlostí 24 snímků za sekundu. To znamená, že animátoři musí upravit pozici loutky čtyřiadvacetkrát, aby natočili jedinou sekundu filmu. Jeden animátor je v průměru schopen vyprodukovat pouhých pět sekund animace za týden. Existence více kopií loutek jedné postavy umožnila animátorům pracovat současně na více než na jedné scéně.

Natáčení snímku Frankenweenie: Domácí mazlíček zabralo dva roky a vyžadovalo dovednosti všestranného a rozmanitého štábu. „Při natáčení takovéhoto snímku se uplatní celá řada lidí,“ říká režisér Tim Burton. „Hlavním rozdílem oproti natáčení například hraného snímku je to, že se vše odehrává velice zpomaleně. V případě hraného filmu musíte neustále činit rychlá rozhodnutí. U filmu loutkového trvá natočení jedné scény několik dní nebo i týdnů, podle toho, o jak složitou scénu se jedná.“

<>Obrázek nenalezen<> Velké množství příprav a studia bylo zapotřebí pro animace obou psů - Sparkyho a Persephone. Hlavní animátor Trey Thomas se svým týmem studoval pohyby psů, což zahrnovalo návštěvu výstavy, kde si natočili psy v pohybu. Poté ve studiu s pomocí živého bulteriéra sehráli a zaznamenali potřebné scény a natočili je z nejrůznějších úhlů. Pro roli Persephone totéž zopakovali s pudly. „Snažili jsme se psí chování zprostředkovat tak věrně, jak jen to bylo možné,“ říká Thomas.

Na filmu pracovalo asi 33 animátorů, kteří po většinu z dvou let, potřebných pro natočení filmu, pracovali osamoceně. Standardní pracovní týden loutkového animátora začínal přidělením scény. Animátor byl zodpovědný za všechny postavy v dané scéně. Jakmile si práci připravil, ve spolupráci s hlavním animátorem celou scénu prošel, případně nacvičil. Tento proces animátorům pomáhal při volbě vhodných záběrů kamery, osvětlení a toho, kde budou umístěné rekvizity.

Dalšího dne došlo na plnohodnotnou zkoušku, během které se mohl zabývat specifiky hereckého výkonu a časování. Tim Burton a hlavní animátor Trey Thomas měli velice specifické představy o tom, co požadují po stránce emocí či humoru.

Animátor také strávil potřebný čas přípravami loutek. To obnášelo dotažení šroubů v končetinách a kloubech tak, aby se mu s loutkou dobře pracovalo. Někteří animátoři požadovali naprostou preciznost pohybů, takže používali tužší nastavení, zatímco jiní raději pracovali jemněji a proto vyžadovali nastavení volnější.

Poté si musel animátor loutku vyzkoušet a zajistit, že s ní dokáže vytvořit veškeré pohyby, které jsou po něm žádány, ať už měla loutka stát, sedět nebo třeba pít čaj. V den natáčení věděl animátor naprosto přesně, čeho chce docílit, a započal proces natáčení 24 snímků za sekundu.

Jako hlavní animátor se Trey Thomas na vzniku filmu podílel velice těsně. Každý den navštívil všechny scény a pomáhal animátorům, pokud se objevily komplikace. „Každý záběr byl jako dílek velké skládačky, takže šlo jen o to snímky správně zaznamenat a zajistit, že se loutky budou chovat uvěřitelně a realisticky,“ vysvětluje Thomas. „Tim toužil po uvěřitelném stylu a chtěl, aby ve filmu fungovaly fyzikální zákony a všechno působilo velice realisticky. Toužil po natočení realistického a upřímného filmu a naši animátoři se právě o to pokoušeli.“

Dialogy byly s pohyby loutek sladěny pomocí plánovacích listin, ve kterých byl každý snímek uveden s patřičnou replikou, která mu odpovídala. Pokud tedy například postava řekla „Posaďte se, prosím,“ animátor do listiny poznamenal, že jakmile tuto větu dořekla, pokynula rukou k židli a poté se druhá postava posadila. Tyto listiny pomáhaly animátorům s uspořádáním myšlenek, zejména v případech, kdy se v záběru nacházelo několik postav a bylo třeba sledovat pohyby každé z nich - dokonce i pokud šlo o pouhé mrknutí.

Pro potřeby filmu bylo vyrobeno přes 200 loutek - z toho 18 Victorů a 15 Sparkyů. Jelikož každý z animátorů pracoval na odlišné scéně, byly duplikáty třeba. Současně bylo třeba vytvořit záložní loutky pro případ, že by bylo některou třeba opravit.

První vytvořenou loutkou byla loutka Sparkyho, které se přizpůsobilo měřítko všech ostatních loutek. Tim Burton si Sparkyho představoval velice specificky a toužil po tom, aby se skutečně choval jako živý pes. Kostra loutky musela být velice komplikovaná a deset centimetrů je doslova nejmenší možná velikost, při jaké bylo možno jeho požadavků dosáhnout.

Každá z loutek měla různé výrazové možnosti. Victorova loutka byla nejsložitější lidskou loutkou a mechanismus v jeho hlavě umožňoval nejen pohyby rtů a obočí, ale také složitý systém inbusových šroubů, kterým bylo možno jemně dolaďovat pohyby jeho tváří a čelistí. Díky tomu byla jeho loutka schopna těch nejvíce detailních gest a grimas. Jiné loutky, jako například Elsa van Helsingová a její strýček pan Burgemeister, se na plátně objevují mnohem méně a nebylo tedy třeba, aby byly schopny zprostředkovat tak rozsáhlé spektrum emocí jako Victor, takže si v jejich případě animátoři vystačili pouze s pohybem rtů a obočí.

Sparkyho loutka byla také obrovsky komplikovaná. V jeho těle se nachází přes 300 kloubů a kvůli tomu, jak má loutka tenké nohy, ji bylo třeba často podpírat speciální konstrukcí tak, aby animátoři mohli docílit věrných psích pohybů. „Sparky chvíli neposedí,“ popisuje producentka Allison Abbate, „takže by bylo nemožné ho na jeho tenkých nožkách vyvážit. Teď, když jsme schopni během postprocesu odstranit pomocné nástroje, měli animátoři naprostou svobodu, co se týče jeho pohybů.“

obrazek
Komplikovaný proces výroby loutek sestával z několika klíčových kroků. Nejprve Tim Burton vytvořil náčrtek postavy. Ten byl zaslán loutkářům ve společnosti Mackinnon and Saunders ve Velké Británii, kteří zahájili práce na 3D modelu, vycházejícím ze zaslaného náčrtku. Poté obě strany vzájemně dolaďovaly jednotlivé aspekty loutky tak, aby byla schopna splnit to, co se po ní požaduje.

Jakmile byly pevně dány věci jako rozměry a další, vytvořili loutkáři finální model. Ten musel být ve zcela neutrální pozici, s rozkročenýma nohama a rukama podél těla. Dalším krokem bylo vytvoření odlitku tohoto modelu. Jakmile měl loutkář k dispozici odlitek, mohl na jeho základě vytvářet jednotlivé části formy. V této fázi bylo podstatné, aby se loutkář podíval do scénáře a zhodnotil, co vše bude muset být loutka schopna předvést. Musí být schopna sedět, jíst nebo skákat? Na základě těchto informací bylo možno loutce vytvořit správnou kostru, která bude vyhovovat daným požadavkům.

Tvorba forem musela probíhat velice precizně, protože těla loutek obsahovala řadu drobných pohyblivých částí, které musely naprosto přesně zapadat na svá místa. Jakmile byla forma vytvořena, započal proces odlévání loutek ze silikonu nebo latexu. Velice často se přitom pracovalo zvlášť na hlavě a zvlášť na zbytku těla.

Tim Burton mezitím pilně spolupracoval s dalšími výtvarníky, aby navrhli správné kostýmy a vybrali pro ně vhodné látky. Kostyméři nejprve vytvořili základní návrhy kostýmů, které musel Burton schválit, například pršipláště pana a paní Frankensteinových. Poté kostyméři všechny kostýmy ručně ušili velmi jemnými stehy, aby vše odpovídalo patřičnému měřítku.

Poté přišli na řadu tvůrci paruk, kteří pro tvorbu vlasů používali skutečné lidské vlasy. Nejprve došlo k několika testům syntetických vlasů, ale ty byly příliš lesklé a nechovaly se správně. Každý z vlasů bylo třeba připevnit k drátku. Ty zde byly proto, aby se loutkám mohly vlasy při chůzi pohybovat.

Film se odehrává ve fiktivním městě New Holland, které vedoucí výroby Don Hahn popisuje jako „mýtické město ze sedmdesátých let - kombinace Burbanku a Transylvánie.“ Kulisy snímku proto evokují rovinatou příměstskou krajinu jihozápadu Spojených států v polovině dvacátého století. Nad městečkem se na kopci tyčí replika větrného mlýna, jediné přežívající památky na reklamy, které sem kdysi rodiny lákaly. Současně připomíná nezbytný hrad nad vesnicí z klasických hororových snímků. Výtvarný tým studoval architekturu sedmdesátých let a dvě desetiletí předchozí architektury, aby mohl vytvořit atmosféru poválečné čtvrti, kterou Tim Burton požadoval.

Dalším odkazem na transylvánskou atmosféru a charakteristickým prvkem stylu Tima Burtona je hřbitov domácích zvířat na kopci. Přechod z rovinatého města do kopců vytváří vizuální rytmus, jenž pomáhá ukotvit příběh filmu v jednotlivých scénách a postavách.

Ti, kteří se na filmu podíleli a někdy v minulosti přišli o svého domácího mazlíčka, měli možnost předat jeho jméno výtvarníkům, takže mnohé náhrobky nesou jména skutečných domácích zvířat. „Možnost složit poctu našim domácím mazlíčkům, a navíc je řada těch jmen okouzlující a legrační,“ míní producentka Allison Abbate. „Líbí se mi, že tu můžeme složit poctu mazlíčkům se jmény jako 'Bob Rybák' nebo 'pan Tlapka'.“

Aby tvůrci filmu vytvořili kulisy předměstí sedmdesátých let a přivedli New Holland k životu, oslovili oscarového výtvarníka Ricka Heinrichse, který s Burtonem už v minulosti spolupracoval na celé řadě snímků včetně původní verze Frankenweenieho z roku 1984. Velká část výtvarného stylu byla pevně daná - použití černobílého obrazu, expresionistická stylizace, pocty klasickým hororovým snímkům - takže společně Burton a Heinrichs pracovali na tom, co bylo pro Burtonovu vizi důležité a co vyžadovalo svěží a původní přístup.

Rick Heinrichs se nejprve pustil do studia nejrůznějších podkladů. Na rozdíl od většiny hraných filmů vyžadují loutkové filmy tvorbu zcela nového světa. Heinrichs využil dobový styl jako odrazový můstek a neustále myslel na to, že vše musí být divákům předloženo v přístupné podobě.

Práce na výtvarné stránce filmu započaly v listopadu 2009 v Los Angeles. Na počátku stály pouze ilustrátoři a asistent. Tak práce probíhaly asi po tři měsíce, aby se poté přesunuly do 3 Mills Studios v Londýně. Tam s Heinrichsem spolupracoval umělecký vedoucí Tim Browning a vznikající návrh dostával podobu 3D modelů, kreseb a ukázek.

Rozsah výtvarných prací pro loutkový film je mnohem menší než v případě filmu hraného, ale přesto dala tvorba kulis vzniknout celé řadě náročných problémů. Veškeré části kulis musejí být odpovídajícím způsobem zmenšeny v poměru k postavám a stejně jako v případě loutek měřítko určovala loutka Sparkyho. Jen velice málo rekvizit bylo dostupných v odpovídajícím měřítku, takže většina z nich musela být vyrobena ručně.

obrazek
Heinrichs zdůrazňuje, že to, že má nějaká rekvizita matematicky správné měřítko ještě nutně neznamená, že do filmu správně zapadne. Nakonec se proto bylo třeba spoléhat primárně na vlastní hodnocení a úsudek. „Jakmile se váš mozek přepne do správného měřítka, zůstane tak a vy na to do jisté míry přestanete myslet,“ říká. „V případě Frankenweenieho tomu právě tak bylo.“

Celá řada miniaturních rekvizit nebyla nikterak funkční, ale v mnoha případech bylo snazší a praktičtější vyrobit rekvizity, které doopravdy fungují. Například miniaturní žaluzie ve třídě fungovaly, takže s nimi mohli v rámci osvětlení scény tvůrci filmu manipulovat. Protože se ve třídě odehrává několik scén, bylo možné měnit to, jak je ze třídy vidět ven.

Nejnáročnějším úkolem byla tvorba samotného města New Holland. To muselo být vybudováno zcela kompletně, aby animátoři mohli děj zasadit do zcela libovolné lokace. Výtvarný tým musel vytvořit obchody, které se táhly v několika směrech několik městských bloků, a vymyslet fungování dopravy a rozvržení ulic.

Celkem bylo pro potřeby natáčení filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček vytvořeno zhruba 200 kulis. Na vedoucího výroby Dona Hahna udělalo dojem úsilí, které Heinrichs a Burton do tvorby svého světa vložili. „Rickovi se podařilo úspěšně provázat loutky s kulisami,“ míní Hahn. „Máte tedy dojem, že se ocitáte v jednotném světě.“

Frankenweenie: Domácí mazlíček se natáčel černobíle a jedná se o vůbec první černobílý animovaný celovečerní film. Paleta, která byla pro film zvolena, obsahovala kromě černé a bílé širokou škálu odstínů šedi. Heinrichs podporoval myšlenku využití černobílé prezentace filmu k vyprávění jeho příběhu. „V tomto případě jsem se mnohem více zabýval formami a světlem a stínem, siluetami a texturami. Myslím, že pokud některé věci omezíte, automaticky vedete divákovu pozornost směrem k těm ostatním.“

Loutky byly natřeny černou a bílou barvou, stejně jako většina kulis. Některé prvky, které nebylo možné vytvořit v černobílém provedení, jako například trávu, zůstaly během natáčení barevné.

Tim Burton nezdolně trval na tom, že bude snímek Frankenweenie: Domácí mazlíček natáčet černobíle a měl k tomu dobré důvody. „Černobílé podání je do značné míry součástí samotného příběhu, jeho postav a emocí,“ vysvětluje režisér. „Vytváří jistou specifickou atmosféru, chová se jako další postava filmu. Vše získá určitou hloubku a stíny dopadají na všechno velice specificky a zajímavě, což je samozřejmě opět zásadním příběhovým prvkem.“

Převedené hotového filmu do 3D dodalo další prvek vizuálního stylu, který byl důležitý pro jeho celkovou atmosféru. „Při použití černobílého záznamu je obraz velice kontrastní a ostrý,“ soudí Tim Burton. „A 3D prvek mu následně dodá jistou hloubku, která je současně neobvyklá a úžasná. V případě 3D loutkové animace má divák dojem, že se skutečně ocitl přímo mezi kulisami. Vidíte věci, kterých byste si normálně nevšimli. Věrnější by už bylo jen přijít přímo na natáčení.“

Ve filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček se neobjevuje žádná počítačová animace, ale tvůrci filmu využili počítačů pro tvorbu vizuálních efektů, například když bylo třeba obohatit okolní prostředí. Souhrnem film obsahuje 1300 záběrů s vizuálními efekty.

Jistě by se našly jednodušší způsoby, jak tento film vytvořit, než právě loutková animace, ale Tim Burton je přesvědčen o tom, že loutky byly pro tento snímek dokonalou volbou. „Loutková animace má své kouzlo a navíc do jisté míry zrcadlí příběh o Frankensteinovi v tom smyslu, že začínáte s neživým předmětem, který přivedete k životu,“ vysvětluje režisér. „Film tím získá energii, kterou by jinak nedokázal získat.“

„Neexistuje lepší forma návštěvy městečka New Holland, domova Victora Frankensteina a jeho půdy, než prostřednictvím loutkové animace,“ přitaká vedoucí výroby Don Hahn. „Má v sobě kouzlo, které žádná jiná technika nedokáže vytvořit. Loutková animace je pro tento snímek dokonalá a samozřejmě jde o něco, v čem Tim Burton naprosto exceluje.“

Kameramanem snímku se stal Peter Sorg, který v minulosti s Burtonem spolupracoval na filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona, kde zodpovídal za osvětlení. Protože bylo natáčení filmu dlouhé a namáhavé, musel Sorg neustále myslet na to, aby celková podoba filmu byla konzistentní. „Jedním z náročnějších úkolů bylo zvolit pro danou sekvenci vhodného kameramana. Pak jsem na vše musel dohlížet, abychom zajistili, že bude vše působit celistvým dojmem jediného filmu, že se každý z kameramanů nepouští vlastní cestou, protože do celého procesu samozřejmě vnáší svou vlastní vizi a svůj vlastní styl. Ty musely být udrženy pod kontrolou tak, aby byl výsledkem jediný celistvý film.“

obrazek
Sorgovým úkolem bylo také zvolit vhodnou kameru pro natáčení snímku a protože neexistují žádné standardy, vyzkoušel celou řadu kamer s cílem získat styl, který hledal. Nakonec si zvolil fotoaparát Canon 5D. „Canon 5D nám poskytuje kvalitní živý náhled, se kterým mohou animátoři pracovat,“ popisuje Sorg. „Je pochopitelně důležité, aby animátoři viděli obraz přímo před sebou a mohli se také snadno vracet k již pořízeným snímkům a porovnávat je se současným stavem.“

Sorga snímek Frankenweenie: Domácí mazlíček lákal ojedinělou vizí Tima Burtona, ale současně také proto, že je velkým fanouškem černobílého filmu. „Zapomenete na to, že sledujete černobílý film,“ míní. „Barvy vám nechybí - prostě vás děj vtáhne do sebe a vy se možná ocitnete v jiném čase a na jiném místě. Myslím, že výtvarné návrhy a loutky a to, jakým způsobem jsme film točili, by na diváka takový efekt snad mohlo mít.“

Hudbu k filmu Frankenweenie: Domácí mazlíček složil na Oscara nominovaný skladatel Danny Elfman, jehož spolupráce s Timem Burtonem se datuje do roku 1985, kdy složil hudbu pro jeho snímek Pee-Weeho velké dobrodružství. Elfman od té doby složil hudbu ke všem Burtonovým filmům s výjimkou dvou.

Elfman připouští, že se stále velice těší, kdykoliv má s Burtonem spolupracovat. „I když předem třeba ani tak docela nevím, oč přesně půjde, vím, že to bude zajímavé a zvláštní a zábavné,“ vysvětluje. „Frankenweenie je velice roztomilý film, ale má v sobě prvky hororového filmu a jakožto celoživotní fanoušek tohoto žánru jsem si tuto jeho podobu opravdu užíval.“

Stejně jako Burton vyrůstal i Elfman na hororových filmech. Každý víkend navštěvoval místní kino, které promítalo sci-fi, hororové a fantasy filmy. Všechny tyto své zážitky zužitkoval při tvorbě dokonalého soundtracku pro snímek Frankenweenie: Domácí mazlíček.

Svůj soundtrack pro tento snímek popisuje jako podivnou kombinaci velice prostých a roztomilých motivů s pořádnou porcí zábavného hororu. „Máme tu motiv pro Victorův vztah s jeho psem a pak tu máme také motiv pro Sparkyho jako takového,“ objasňuje. „Sparkyho motiv je hravější, jak psi bývají. Victorův motiv je poněkud smutnější, protože se více odkazuje na to, jak má Sparkyho rád a jak mu chybí. Ve své podstatě jde o příběh o chlapci a jeho psovi a to prakticky nemá konkurenci, co se nevinnosti týče.“

Spolupráce s Timem Burtonem je ojedinělým zážitkem, protože Burton přistupuje ke spolupráci se skladatelem zcela jinak než většina režisérů. „Netrávíme příliš času hovorem o filmu nebo rozborem postav. Při spolupráci s Timem je vše velice spontánní.“

Elfmanovi se líbí jednoduchost a roztomilost celého filmu. „Jde o něco, co mi připomíná Ukradené Vánoce, které měly také velice prostý příběh,“ vzpomíná Elfman. „Jde o esenci Timova přístupu a to ve velmi ojedinělém smyslu - ať už je řeč o vizuální podobě filmu či jeho atmosféře, a možnost vstoupit do jeho světa je úžasná.“

Karen O složila pro film původní píseň Strange Love, která zaznívá při závěrečných titulcích. Jakožto zpěvačka, textařka a skladatelka a také hlas skupiny Yeah Yeah Yeahs spolupracovala v uplynulých deseti letech s celou řadou hudebních i filmových osobností, mimo jiné se Spikem Jonzem, Trentem Reznorem, Davidem Lynchem, Flaming Lips, Barnabym Clayem, Carterem Burwellem a řadou dalších.

Jako inspiraci pro skladbu Strange Love uvádí odkazy na klasické hororové snímky a také kalypso Harryho Belafonteho z Burtonova snímku Beetlejuice. Režisér Tim Burton je nadšený z možnosti představit snímek Frankenweenie: Domácí mazlíček divákům, nejen proto, že se vrací k příběhu, který pro něj mnohé znamenal, ale také proto, že se v něm setkávají všechny složky, díky kterým tento snímek má možnost diváky oslovit. „Mám z toho radost, protože všechny jeho prvky - snaha o zachycení ducha mých náčrtků, možnost natáčet loutkový film, černobíle a ve 3D - to vše dohromady dává vzniknout unikátnímu dílu.“

„Je to úžasný příběh pro celou rodinu,“ shrnuje producentka Allison Abbate očekávání diváků. „Odkazuje se na staré filmy, na kterých jsme všichni vyrostli, takže myslím, že rodiče si tyto odkazy užijí a vzpomenou si na to, co je na filmech tak bavilo, když byli ještě dětmi. A pak je tu samozřejmě příběh samotný a v jeho jádru stojí malý chlapec ve věku, kdy touží po poznávání nových věcí a snaží se definovat, kým vlastně je a co se kolem něj děje. Děti tato postava osloví a vydají se s ní na pouť celým filmem.“

Podobné filmy

Ten kluk je postrach
(Problem Child) S raubířem Prckem nikdo dlouho nevydrží! Když se jednoho dne objeví vážní ...
dnes 05.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Půlnoční dítě
(Midnight Special) Royův nejmladší syn Alton má nadpřirozené schopnosti, kvůli kterým se s...
dnes 10.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Stážista
(The Intern) Charismatický vdovec Robert De Niro dospěl do důchodového věku a zjistil, že ...
dnes 15.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 18. 6. 2019 Svátek má Milan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz