fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

58% 105 hlasů
5.8 10 105
Česká republika, , 80 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 5.6.2008 v SK 28.8.2008, DVD od 5.11.2008 Magicbox

Režie:
Herci: ,

Ukázka
00:45



Když už nevíte koho podvádět, zbývá podvádět snad jen sám sebe.
Příběh Františka Soukenického je ve své podstatě velmi jednoduchý. František je muž v produktivním věku. Ve své profesi dosáhl jistého kreditu. Má vlastní psychiatrickou ordinaci a spoustu klientů. Se svou manželkou Eliškou se nastěhoval do nového domu. Splácí hypotéku. Má se dobře. Až jednoho dne šlápne poněkud vedle a spustí tím těžko kontrolovatelnou lavinu událostí. Ztratí práci, žena ho vystřídá za někoho jiného a střecha nad hlavou mu odlétá do teplých krajin. A nejhorší ze všeho je, že si za to všechno opravdu může sám.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu František je děvkař je typickým příkladem filmu, u něhož jsem čekal absolutní propadák, ale nebylo tomu tak. i když opět ukazuje Čechy jako buranské trhany, docela jsme se nasmáli. A herecké výkony fajn, hlavně Pepa Polášek. Ale jednou stačilo.
Všechny komentáře k filmu 32+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu František je děvkař

Psychiatr František Soukenický nevypadá na první pohled jako nenapravitelný sukničkář, přesto ho zálety připraví o všechno. O zavedenou praxi, když se rozejde s milenkou Ivetou a ona ho udá lékařské komisi, která mu vzápětí odebere licenci. A vzápětí o tolerantní manželku Elišku, která se rozhodne vyměnit ho za advokáta Viktora, jenž je mimochodem Františkův kamarád a rovněž bývalý pacient. Muž je nucen nastěhovat se k laskavé, ale poněkud dotěrné matce a po řadě neúspěšných pokusů získat zaměstnání, přijme práci, kterou mu dá nerudný bratr Miloš, majitel autoškoly. Tu ovšem ve skutečnosti vede jeho atraktivní manželka Peggy, věčně flirtující s automechanikem Jardou. Začne flirtovat také s ním stejně jako žačka autoškoly Natalie a František, přestože se netají snahou získat zpět těhotnou Elišku, nedokáže svodům žen odolat. Vymlouvá se sice na hormonální poruchu, jenže se kvůli ženám a nedostatku sebekontroly dostává do stále dalších potíží a nakonec za každou chybu zaplatí.


O filmu

obrazek
František je muž v produktivním věku. Nic mu nechybí. Má vlastní psychiatrickou ordinaci a spoustu klientů. Se svou manželkou Eliškou se právě nastěhoval do nového domu. Jednoho dne však šlápne vedle a spustí tím těžko kontrolovatelnou lavinu událostí. Ztratí práci, žena ho vymění za jeho bývalého pacienta a tak mu nezbývá než ležet v pokojíčku u maminky.

František Soukenický trpí slabostí na ženy. Je to děvkař. Tu ho zaujme žena ladných tvarů, tu zase žena důvtipná a bystrá. František je střídá jako na běžícím pásu. Není divu, když ho jednoho dne žena vyhodí z domu, na který si právě vzal hypotéku. A aby to nebylo málo, je mu odebrána licence psychiatra. Po mnoha letech je nucen vrátit se ke své matce. Ta svého syna nekriticky adoruje, což nemůže vystát Miloš, Františkův starší bratr. František zjistí, jak těžké je pro odstaveného psychiatra nalézt nové uplatnění. Nakonec se nad ním smiluje bratr a nabídne mu místo učitele v autoškole, kterou provozuje. Nejsou to jednoduché chvíle, ale František se nevzdává. Krev do žil mu vlije Eliščino skrývané těhotenství a možnost být otcem…

obrazek
O děvkařích v českém filmu aneb Jak je vidí Jan Prušinovský

„Vždycky mě štvala představa, že děvkař nebo sukničkář musí být nějaký elegantní krasavec, nějaký takový ten hezounek z reklamy na máslo. Přitom nejslavnější český sukničkář Kristián je vlastně pěkně slizký ohava (ať mi to Oldřich Nový promine). Sukničkáři se vyznačují spíše než povrchní krásou jistou urputností. Oni se prostě dokážou dívat ženě do očí déle než jiní muži. Často pak bývá sukničkářství vedlejší produkt nějakého mnohem závažnějšího defektu. Kristián spíše touží po nějaké zábavě než po ženských…Svěrák, který často hraje postavy se sklony k zahýbání, vidí problém především v zatuchlosti manželství. Postava Vrány ve filmu Vrchní, prchni! je zase typický slaboch a ženské se na něj lepí. František Soukenický by s nimi mohl hrát mariáš. Je to takový milý medový chlapík, o kterého se všechny ženy chtějí starat. Jde na to přes tu mateřskost. Oni mají nutkání se o něj starat a on těm všem ženám chce pomoct...ve skutečnosti pak od nich prchá po okapu.“

obrazek
O tom, jak se Pepa Polášek stal Františkem

Scénář filmu František je děvkař vznikal přibližně rok a půl. Při psaní scénáře měl Jan Prušinovský jasnou představu o obsazení role Františka Josefem Poláškem. Vzájemnou spolupráci si vyzkoušeli už v roce 2005 na Prušinovského studentském filmu Nejlepší je pěnivá. „Pepu Poláška jsem viděl před mnoha lety v Komediografu a poprvé jsem ho tam viděl, jak dělá svou legendární scénku „Trolejbusem ze Zlína do Otrokovic“. Bylo to v době, kdy jsem měl napsaný scénář k filmu Nejlepší je pěnivá,“ popisuje Prušinovský. „Když jsem viděl, jak Polášek imaginárním trolejbusem přejíždí jednoho chodce za druhým, bylo mi jasné, že toho osmnáctiletého kluka z mého scénáře musí hrát on. Že bylo Poláškovi už čtyřicet mi nevadilo a klidně jsem kvůli němu scénář přepsal,“ dodává. A to se Prušinovskému vyplatilo. Adaptace povídky Karla Kuny - studentský film Nejlepší je pěnivá, získal řadu ocenění na festivalech studentských filmů. Když pak začal vznikat námět k filmu František je děvkař, měl Polášek u Prušinovského hlavní roli jistou. „Samozřejmě, že Polášek stejně jako kterýkoli jiný herec, má svá specifika, takže jsem bral při psaní scénáře ohledy na to, co by mu mohlo sedět a co ne. Při natáčení jsme v několika scénách s Pepou improvizovali, vždy jsme zkoušeli dvě různý polohy,“ říká Jan Prušinovský a dodává: „Jedné jsme říkali „charakter“ a druhé „pičus“. Ve střižně pravidelně vyhrával ten „pičus“. “

obrazek
O natáčení

Film František je děvkař se natáčel v průběhu srpna a září 2007. Natáčelo se na více než dvaceti lokacích v Praze a na okraji města v Chýni. „Natáčení probíhalo zřejmě v naprostém klidu, protože už si na něj vůbec nevzpomínám. Měl jsem dva opravdu výtečné spolupracovníky - asistenta režie Honzu Lišku a skriptku Stáňu Hoškovou. Jedna půlka mého mozku byl Honza Liška, který organizoval natáčení. Druhou půlkou mého mozku byla Stáňa Hošková, která kontrolovala, aby scény dávaly nějaký smysl, herci byli v záběru a správně artikulovali,“ popisuje Prušinovský.

O vizuální koncepci a hudbě

Plakát k filmu namaloval malíř, grafik a ilustrátor Tomáš Bím. „Znal jsem jeho práci a přišlo mi, že jeho obrazy mají podobnou atmosféru, jako film, který jsem natočil. Bím má specifický, jemný a přitom suchý humor, a proto jsme ho oslovili, aby namaloval plakát. Myslím, že je docela dobrý. Snoubí se v něm taková dětská naivita s určitou dospělou rafinovaností, což koresponduje s hlavní postavou, Františkem Soukenickým,“ vysvětluje režisér. Petr Hapka je autorem filmové hudby, kterou složil a nahrál přímo pro tento film. Ve filmu jsou také slyšet úryvky mnoha písní, řadu z nich nazpívala Hana Hegerová - Mapa lásky, Čím dál víc nebo Svatební píseň. Ve filmu zazní dále například Tichá noc v podání Kühnova dětského sboru, Ďábel z Vinohrad od Suchého a Šlitra a další.

O postavách

Josef Polášek
Obrýlený, upravený muž ve věku asi čtyřiceti let. V minulosti pracoval jako psychiatr. Jako nejlepší policajti bývají nejlepší zloději, tak František jakožto odborník na partnerské vztahy a manželské krize v reálném životě naprosto selhal.

Ela Lehotská
Eliška byla žena, která se rozhodla jeho děvkařství řešit trpělivostí, otevřeností a tolerancí. Proto si ji František vzal. Bohužel trpělivost, otevřenost a dokonce i tolerance má svoje hranice. A František tyto hranice překročil.

Martin Pechlát
Viktor je rodinný přítel. Pracuje jako právník. Je to Františkův bývalý pacient. Specializuje se na rozvody. Viktor je expert v oblasti rozvodových řízení. Jednoho dne se zhroutí v kanceláři, protože už není schopen ustát neustálé nesmyslné hádky svých klientů.

Zdena Hadrbolcová
Františkova matka si žije ve svém vlastním světě. Dalo by se říct, že je v takové bublině, která je plná rajského plynu. Okolní svět vůbec nevnímá. František si myslí, že se takhle uzavřela od doby, kdy zemřel jeho otec.

Leoš Noha
Obtloustlý mohutný chlap o pár let starší než František. Hodný člověk. Snad proto, že nikdy nepřečetl žádnou knihu a po vzoru zemřelého otce se věnuje automobilům, nemá o něm jeho matka valné mínění.

Jan Prušinovský (rozhovor)
obrazek
Do role hlavního hrdiny Františka jste obsadil Pepu Poláška. Proč zrovna jeho?

S Josefem Poláškem jsem udělal studentský film Nejlepší je pěnivá dva roky před Františkem. Při natáčení jsem ho jen omráčeně sledoval, nemusel jsem ho totiž vůbec režírovat. Tak jsem si říkal, že je to herec, kterého je pro malé role škoda. Navíc ho lidé mají zaškatulkovaného povětšinou jako toho kašpara vedle Čtvrtníčka, nebo jako toho pitomce z reklamy na žvýkačky. To jsem chtěl změnit. Polášek je regulérní herec, což dokazuje například již jistou dobu v Divadle Na zábradlí. Třeba jeho výkon v představení Ředitelé je fascinující.

Námět a zpracování vašeho filmu odkazuje spíše k původním českým tragikomediím než současnému pojetí českých komedií. Co vás vedlo k tématu hochštaplérství a způsobu jeho pojetí?

Je to ta nejprimitivnější odpověď: Věci kolem mě. Během jisté doby se okolo mě rozpadlo několik vztahů. Bylo to jako epidemie. Rozvod kam se podíváš. Ti lidé si postavili dům na hypotéku, udělali si dítě, rozjeli kariéru a pak se rozvedli. Nějak jsem to nevědomky reflektoval ve své práci. A při tvorbě dramaturgické konstrukce jsem si pomohl figurkou notorického děvkaře. Je to prostě jenom scenáristický vpád do reality. Děvkařství jako pojem v tomto filmu nehraje tak silnou roli, jak se zdá a jak je to prezentováno. Mnohem silnější roli hraje pojem slabošství. Ten film by se správně asi měl jmenovat František je slaboch, i když slaboši jsou v tomhle filmu asi všichni.

Tvůrčí tým filmu je netradičně poskládán ze samých debutantů - vy, producent, kameraman nebo střihač. Ani na chvíli jste nezauvažoval, že byste se svým scénářem oslovil „zaběhnuté“ tvůrce?

Neuvažoval jsem tak. Je to tým, který vznikl zcela přirozeně na FAMU. Ta přirozenost vyplývá z toho, že jsem student scenáristiky, to znamená oboru, který nemá praktická cvičení, netočí filmy. Ti lidé je se mnou stejně, zadarmo, bez nároku na nějaké kreditní ohodnocení, dělali. Měl jsem prostě štěstí, že jsem na ně narazil. A když má člověk ve spolupracovníky důvěru, proč by je měl měnit za nějaké jiné? Navíc ona ta „zaběhnutost“… Kameraman Petr Bednář je o deset let starší než já a u kamery stojí už nějaký pátek. Střihač Ota Šenovský zase pracuje v renomovaném studiu Avion a producent Ondřej Zima dokázal zorganizovat spousty kulturních koncertních nebo divadelních akcí, tak proč by nezvládnul zorganizovat výrobu filmu. Nejméně zkušený na place jsem byl já.

obrazek
Vedle Josefa Poláška se ve filmu objevují další vynikající divadelní herci - Ela Lehotská, Martin Pechlát nebo Leoš Noha, které v českých filmech takřka není vidět. Byl to nějaký záměr obsadit neokoukané tváře?

Byl to záměr. Pokud obsadíte do hlavní role herce, který má v české kinematografii statut „hvězdy“, „celebrity“, nebo jak se tomu tady dá říkat, tak tomu zákonitě musíte přizpůsobit celé herecké obsazení. Kdybych do vedlejší role obsadil nějakou hvězdu, tak by to narušilo určitou hierarchii. Proč bych to měl dělat? Může se namítat, že je tam ten Čtvrtníček, ale i s tím jsem se snažil pracovat trochu jinak, prostě ho přirozeně napasovat a využít jeho ksicht nějak…ehm.. originálně. Pechlát a Noha jsou herci, kteří jsou obsazováni docela často. Pechlát je jedna z hlavních hereckých postav Divadla Komedie. A Leoš Noha jednou řekl: „Konečně hraju někoho, kdo má ve scénáři nějaký jméno. Doteď jsem hrál furt postavy jako „policista 1“ nebo „muž se psem“ v nejlepším případě „hostinský“. Elu Lehotskou jsem viděl ve dvou věcech, jednou z nich byl film Lenky Wimmerové Puritptýz, hrála docela vážnou roli ženy, kterou podvádí přítel. Druhá věc byla divadelní hra Alice Nellis Povodně, kde hrála naopak postavu komickou. Líbilo se mi, že Ela v obou případech předvedla totéž, ale jinak. Proto jsem ji obsadil.

Ústřední hudební motiv k filmu složil Petr Hapka, dále ve filmu používáte například hudbu Hany Hegerové a dalších tvůrců starších generací…

Mně se současná česká populární scéna vlastně tak nějak netýká. Poslouchám sice pár současných hudebníků, ale vlastně jinak se mi to tak nějak slévá. Rád se hrabu ve starých věcech, hledám nahrávky, které už se dnes nikde nehrajou.. Hegerová je samozřejmě něco jiného. To je fenomén a její nahrávky mají tu výhodu, že nestárnou. Navíc po textové stránce jsou tematicky velmi blízké tomu, co se děje na plátně. Petr Hapka je potom racionální volba. Aby se ten styl nějakým způsobem sjednotil. Byla s ním výborná a zábavná spolupráce a velmi mě překvapilo, že měl k tomuhle projektu takový přístup. Cítil jsem, že ho to baví a není to jenom kšeft.

Film stříhal debutující Otakar Šenovský, do jaké míry jste se na fázi střihu podílel?

Ota Šenovský speciálně pro mě koupil takové režisérské křesílko, abych se u něj cítil dobře. To křesílko je velmi pohodlné. Má takovou pololežatou polohu. Opravdu velmi příjemné. Má jednu velmi silnou vlastnost. Ať chcete, nebo nechcete, zhruba za deset minut v něm usnete. Podezírám Otu, že to křesílko koupil schválně, abych u něj za pár minut usnul a on mohl v klidu pracovat. Tak asi takto jsem se podílel na střihu tohoto filmu.

Na FAMU ještě studujete scenáristiku, hodláte se v budoucnu věnovat psaní scénářů, režii nebo autorské tvorbě?

Hodně rád píšu, ale myslím si o sobě, že nejsem příliš dobrý scenárista. Občas se nechávám při psaní unést a zapomínám, o čem píšu. Navíc dělám hodně gramatických chyb a ty texty se pak nedají číst. Hodně rád režíruju, ale herci mají pocit, že jim nedostatečně vysvětluji roli. Kameraman si stěžuje, že storyboard kreslím propiskou a že si vymýšlím jenom samé statické záběry a on nemá šanci se ukázat. A producent si rve vlasy, protože jedeme přesčasy a točíme moc materiálu. Takže o mé budoucnosti rozhodne zřejmě tento film. Pokud neuspěje, mohu s čistým svědomím změnit profesi. Pokud uspěje, budu se muset nad sebou zamyslet, nakouknout do pravidel českého pravopisu a ořezat pastelky, aby byl ten storyboard příště aspoň barevný.

A co byste považoval za úspěch v souvislosti s tímto filmem?

Na konkrétní otázku konkrétní odpověď. Hranice úspěchu znamená návštěvnost v kinech přes sto tisíc diváků a sedm hvězdiček z deseti v recenzích.

Josef Polášek (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Kdy jste se poprvé setkal s režisérem Janem Prušinovským, který si vás jako herce zjevně oblíbil?

Honza mě viděl v představení Komediograf a zřejmě pod dojmem toho zážitku mi nabídnul roli v jeho kraťasu - Nejlepší je pěnivá, což točil ještě v barvách FAMU. Točilo se čtyři dny, které jsem strávil skoro celé ve vaně. Během natáčení „Pěnivé“ jsem se dokonale odmočil, tedy jsem se pak nemusel hrozně dlouho mýt. Zvlášť zpočátku jsem se ale styděl. Není moc příjemné před patnáctičlenným oblečeným štábem stát neoblečený. Vypadá to, že si mě Honza oblíbil jako herce a já si ho oblíbil jako režiséra a vzájemně jsme se oblíbili jako lidé, takže se nám docela dobře pracovalo.

Později za vámi Jan Prušinovský přišel už se scénářem celovečerního filmu, jehož hlavní roli vám psal takříkajíc přímo na tělo. Co jste si pomyslel nad scénářem s názvem František je děvkař?

Když jsem uviděl titulní stránku, tak jsem si nemyslel nic valného. František je děvkař mi znělo tak „řachandovsky“ jako nějaký kameňák. Jenže když jsem scénář otevřel a začetl jsem se, tak jsem zjistil, že je to víc o vztazích než o nějaké laciné promiskuitě. Je to o tom, jak dokáže člověk lhát, jak dokáže být člověk slabý a překvapivě lhát, zvláště v situacích, kdy přichází o něco, o co přijít nechce. V tomto případě o Elišku, ženu Františka.

Do jaké míry jste s režisérem Prušinovským diskutovali míru vyznění humoru ve filmu? A jaký humor je blízký vám?

S tím humorem jsme byli myslím opatrní. Snažili jsme se nezdvojovat humor, nezvýrazňovat jej. Doufám, že se to podařilo. Postavy v tomto filmu humor nevyrábějí, ale samy o sobě humorně jednají. Já mám rád humor jemný. Zejména jemně provedený, takzvaně jedna ku jedné. Moc mi nevoní humor, který má humorný text, ještě se k němu humorně oblečete, tak to už je humor na druhou, na třetí… Mám rád humor takový, kdy ta figura říká text s naprostou vážností. Pakliže je to blbina, tak je to vtipný.

Oblíbil jste si v českých filmech role nějakých děvkařů či sukničkářů, hledal jste někde pro roli Františka inspiraci?

Já mám rád Oldřich Nového, ale to není děvkař. To je spíš takový krásný elegantní seladon, ale tady se inspirace pro Františka nedala použít. To je jiná tabulka čokolády.

obrazek
František je vaše první hlavní role v celovečerním filmu. Jak jste si to užíval?

Říkal jsem si v duchu: Zaplať pánbůh za to, je to krásný úkol, musíš se na to připravit, seč ti síly stačí. Na tu práci jsem se moc těšil. Nešel jsem do neznáma. Pracovali jsme takřka ve stejném složení jako u "Pěnivé". Bavilo mě to a vlastně jsem si to fakt užíval...

Nestalo se vám v průběhu natáčení, že byste se mimo plac stylizoval do role hlavního hrdiny?

Těšil jsem se na to, ale nic takového se nedostavilo, poněvadž jsem nesmělý a neumím to tak se ženami jako ten můj František.

A co povolání psychiatra a učitele v autoškole, která ve filmu vystřídáte? Mohl byste některou z těchto profesí vykonávat v reálném životě?

Psychiatr je jistě hezké zaměstnání, ale myslím, že není pro mě. Já bych se jako psychiatr asi hodně trápil, neměl bych trpělivost neustále poslouchat ty lidské příběhy. A jako učitel v autoškole? Myslím, že jsem nervák, takže to bych už vůbec nezvládl v klidu sedět vedle někoho, kdo se učí řídit auto.

Vaši přepečlivou filmovou maminku ztvárnila Zdena Hadrbolcová. Měla o vás takovou starost i v momentech, kdy skončila klapka?

Zdenička byla úplně výborná, kdybychom točili tak o čtrnáct dní déle, tak už mě asi v cateringu začne krmit lžičkou. Taková to byla maminka. Ona vlastně tu maminku nehrála, ona před kamerou tou maminkou byla, je výborná. A ta její filmová láska k Františkovi, to je vlastně taková opičí láska, není vždycky upřímná.

V průběhu filmu František řeší, zda jeho žena čeká jeho dítě nebo se v zoufalství spustila s jeho bývalým pacientem Viktorem. Jak to vlastně dopadne?

Neprozradím, to by byla velká škoda, je to vlastně finále toho filmu, je to tečka a byla by škoda to prozradit.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pátek 31. 10. 2014 Svátek má Štěpánka
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz