Hollywoodští scénáristé, režiséři a producenti bijí na poplach, jejich nervozita roste – příběhy snad už všech komiksových hrdinů byly zfilmovány. Co se bude točit? A v tom přichází spásný nápad – oživme oblíbené dětské hračky (podle kterých byly vytvořeny další komiksy)! U „Transformers“ se to celkem podařilo, proč by stejný záměr nefungoval i u „G. I. Joe“?  
 
Duke (Channing Tatum) a Ripcord (Marlon Wayans), vojáci armády USA dostanou za úkol převézt novou tajnou zbraň, vyvinutou společností MARS zbrojního magnáta McCullena (Christopher Eccleston). Konvoj je však přepaden neznámými zabijáky, vedenými sličnou Baronkou (Sienna Miller), která kdysi protnula Dukovu minulost. Jen díky rychlému zásahu speciální jednotky generála Hawka (Dennis Quaid) se podaří drahocenný náklad na poslední chvíli ubránit. Duke a Ripcord však cítí povinnost nebezpečný kufřík předat do správných rukou sami, a tak se seznamují s celým mezinárodním týmem G. I. Joe, aby se nakonec pokusili k němu připojit. Velký Heavy Duty (Adewale Akinnuoye-Agbaje), emocionálně nevyrovnaná zrzka Scarlett (Rachel Nichols), mlčenlivý Snake Eyes (Ray Park) a prudce inteligentní Breaker (Saïd Taghmaoui) ale jen tak někoho do party nepustí. Proti silné organizaci, stojící za pokusem zmocnit se ničivé technologie, však budou G. I. Joe potřebovat každého muže (a ženu), aby zachránili svět před hrozbou, která mu z polárního kruhu hrozí.  
 
S pověstí režiséra Stephena Sommerse to jde spolu s posledními snímky poměrně z kopce. Téměř zapomenuty jsou kvalitvní snímky "Catch Me If You Can", nebo první díl "Mumie", zaházeny podivnými splácaninami typu „Van Helsing“, ve kterých pan režísér míchá Frankensteina s Draculou, vlkodlakem a středověkým Indiana Jonesem. Podobným hybridem (a další medvědí službou Sommersově prestiži) je i novinka „G. I. Joe“, vdechující život stejnojmenným figurkám elitních bojovníků za spravedlnost, kterou si oblíbily děti po celé USA. I zde se totiž mísí jedno s druhým, bez ladu a skladu – muž se železnou maskou, Robocop, ninjové, Super/Spider/Ironman, Hvězdné války, a dokonce i Fantomas – že by tedy Sommersův nový trademark? Buď to, anebo osobitý smysl pro humor. Vždyť jak jinak lze chápat až bolestivé akční klišé, sic servírované v efektní omáčce v roce 2009?  
 
Stačí se podívat na scénář, představující tým opravdových borců (proložený jedním kašpárkem) s drsnými přezdívkami, kteří do svého středu musí (přes svůj počáteční odpor) přijmout dva nováčky, kteří jsou samozřejmě „nejlepší z rekrutů, kteří se kdy o účast v týmu ucházeli“. Nebo na fakt, že ve velení každé správné zlé armády musí být nechráněná sexy žena v černém koženém overalu na podpatkách. Až potud jsme tedy ochotni věřit, že si Sommers s týmem scénáristů (Stuart Beattie, David Elliot, Paul Lovett, Michael Gordonand) z těchto klasických hrdinských stereotypů utahují, ale když se začnou objevovat i brutální facky logice, divák začne pochybovat, že je to všechno schválně. Jak je například možné, že si ve velínu hypermoderní podzemní základny nevšimnou narušení objektu, dokud jejich generál neleží na zemi a nemačká tlačítko „alarm“? Nebo proč by se v asijském chrámu bojových umění mělo mluvit anglicky? A to necháváme stranou za mozek tahající „náhody“, kdy někoho „jen tak“ napadne, že bylo aktivováno sledovací zařízení kufříku, nebo že se v soubojích vždy potkají „ty správné“ dvojice (dáma na dámu, ninja na ninju). Dobrým příkladem je i ovládání letadla hlasem, aneb není nad to mít v týmu někoho geniálního, kdo si uvědomí „logickou“ souvislost "skot-keltština", a ještě „náhodou“ tímto (téměř) mrtvým jazykem disponuje natolik, aby v něm mohl udávat příkazy… Ale abychom jen nehaněli, přiznejme scénáři celkem příjemnou práci s retrospektivou, během které alespoň rámcově poznáváme jednotlivé charaktery a jejich motivace, nebo celkem příjemné překvapení v podobě odhalení identity zvráceného vědátora.  
 
Z již napsaného je tedy asi zřejmě, že v případě „G. I. Joe“ samotný obsah nepatří zrovna do klenotnice zlatého fondu kinematografie, a tak filmu k lehce nadprůměrnému hodnocení dopomáhá především forma. Na té se opravdu nešetřilo, a tak se návštěvník kina může pokochat pohledem na výstavu nejrůznějších futuristických zbraní, letadel, ponorek a technických hejblátek, a setkat se i s oblíbeným matrixovským „bullet timem“, či dobře udělanými holografickými konferencemi. Velmi chvályhodnou práci odvedli i maskéři (spálená tvář McCullena, doktor Rex – jen škoda „Fantomase“), tvůrci zvláštních efektů (rekonstrukce obličeje – nejednomu pamětníkovi se před očima objeví scéna z filmu „Vnitřní vesmír“ z roku 1987), či choreografové soubojů, kteří dali bitkám opravdu spád. Akcí nadupaný snímek nabízí ale i adrenalinovou honičku ulicemi Prahy (pardon, Paříže), proskakování vlakem, nebo podvodní souboje bojových ponorek - to vše samozřejmě kořeněno množstvím výbuchů. Nezaostává ani střih (zejména ve velmi hezkém prolnutí letadlo/ponorka), či hudební složka z pera Alana Silvestriho.  
 
Zbývá nám tedy podívat se na herce. Tady to bude s tou chválou trochu skromnější, neboť ze zástupu kamenných tváří potěší snad jen šaškující (a občas i lehce vtipný) Marlon Wayans, Christopher Eccleston a trochu Saïd Taghmaoui. Koukat se celkem dá i na Rachel Nichols a Siennu Miller (že by za to mohly ty oblečky?), Dennise Quaida, Arnolda Voslooa, Byung-hun Lee a Joseph Gordon-Levitta. Představitel hlavní role Channing Tatum stojí paradoxně spíše na nižších stupních pomyslného hereckého žebříčku. A pozor, pokud jste se do kina nechali nalákat na českou rodačku Karolinu Kurkovou, raději se moc netěšte – zase až tak moc si jí neužijete. Opomenout ovšem nelze ani velmi pěkné výkony dětských herců (včetně uvěřitelných a rychlých soubojů v orientálním stylu) v podání Leo Howarda a Brandona Soo Hoo, kteří v mnoha ohledech vytahují film o kus nahoru.  
 
Tak fungují tedy "G. I. Joe" na plátně, nebo ne? Řekněme, že film je energickou, akční, z hlediska efektů strhující podívanou, která o logice a pořádném příběhu maximálně tak tajně sní po nocích. Přesto je výsledek tak nějak zvláštně zábavný, takže pokud chcete na chvíli vypnout, a nechat mozek na dvě hodinky marinovat v high-tech vizuálu, rychlých soubojích a pohledných slečnách se zbraněmi v upnutých úborech, lepší variantu uprostřed léta asi nenajdete. Navíc, když mají „G. I. Joe“ posledním záběrem tak pěkně zaděláno na pokračování...6,5/10.

G. I. Joe spadá pro neznalce námětu, jako například mě, do kategorie akčních filmů. Film vesměs nepřináší nic převratného (ono u akčních filmů vlastně ani nejde přicházet pořád dokola s originálními náměty, stačí se podívat na x-krát recyklované knihy o britském špionu 007), avšak přichází s povedenou kamerou, úžasnými dlouhými záběry přestřelek i poměrně neobvyklým umístěním základen.

Už to tak bývá, že všechny tajné jednotky armády jsou tajné jen do té doby, než se pustí do ostré akce. Nejinak je tomu tentokrát, avšak do dvou hodin se musí tentokrát vejít hodně děje a přestřelek, tudíž není mnoho času na představování hlavních postav. To se může zdát někomu jako nevýhoda, zvlášť těm, kdo netuší, co je čeká, na druhou stranu se o minulosti postav dovídáme z mnoha flashbacků.  
Díky tomu má i začátek filmu spád a snad žádný divák nehledá po okolí popcorn či něco k pití, protože je pevně upoután očima k plátnu. Nejeden se však ztrácí v množství hlavních postav, kterých je asi deset, a jejichž jména jsou řečena jednou, maximálně dvakrát, a poté už se používají třeba jen křestní jména. O to větší potěšení nastává po půlhodině filmu, když se konečně zorientujete ve vztazích a o tom, kdo hraje na straně "dobra" a kdo je padouch.  
Tou dobou už máme za sebou seznámení s arzenálem zbraní, které se na první pohled mohou zdát jen jako hudba budoucnosti. Uvědomíme-li si ale, že vývoj armády je vždy o jeden až dva kroky vpředu, nevíme, co přísně utajované složky vlastní za arzenál. Zbraně budoucnosti (včetně nanobotů) však přichází s palčivou otázkou "Kam až chceme dospět ve vývoji zbraní?" Je na nich totiž jasně demonstrováno, jakou mají sílu a jak odolné jsou i ochranné obleky vojáků - znamená to totiž, že naprostou většinu obětí budou v budoucnu v otevřených konfliktech tvořit civilisté. A to ve výrazně vyšší míře než dosud.  
Jasné vyhranění dvou soupeřů je v umístění jejich základen - na rovníku pod pouští a na severním pólu pod ledovcem. V obou dvou světech můžeme obdivovat úžasné stroje, jež by nejeden "správnej chlap" chtěl vlastnit.  
 
G. I. Joe splňuje žánr akční film na 100%. Svižný děj, dlouhé bojové scény z mnoha úhlů, "atraktivní" hrozbu zničení mocenských center světa (pokud se za něj dá Moskva považovat), demonstraci síly a samozřejmě souboj s časem, kterého je tentokrát opravdu málo. Oběma ženy, Scarlett i Aně nelze upřít šarm a je jen dobře, že jejich místa nejsou obsazena prvotřídními modelkami, které by na první pohled bily do očí.  
Nenechte si ujít desítky zničených aut, Eiffelovu věž či spoustu bojových vozidel/plavidel/letadel, množstvím škody se sice třeba Transformerům film nevyrovná, jeho akce jsou ale běžnému člověku daleko bližší a tak je i lépe a důkladněji vnímá. Zkázu města si lze jen těžko představit, srážku s větším a agresnivnějším vozidlem spousta z nás zažila.  
Skvělá show se nejlépe vyjímá na plátně, avšak i na domácích přehrávačích zažijete vzrušující zážitek, doslova bombastické bitvy a proletíte se rychlostí MACH-5. A to za to stojí.