Garfieldov pán Jon, ktorý má okrem Garfielda aj psa Odieho, chce požiadať svoju priateľku, veterinárku Liz o ruku. Garfield z tej predstavy nie je ani trochu nadšený a najradšej by tomu zabránil. Keď chce Jon prekvapiť Liz tým, že za ňou príde do Londýna, Garfield spolu s Odiem ujde z útulku a ide do Londýna s ním. Tam potom ujde z hotelovej izby a potuluje sa po meste. Kocúr Princ medzitým po smrti svojej paničky, lady Eleonor, zdedil celé panstvo. Na to si však brúsi zuby lord Dargis, synovec zosnulej barónky, ktorý sa chce nepohodlného kocúra zbaviť. Zavrie ho preto do koša a pošle dolu riekou. Komorník sa ho vyberie hľadať a narazí na Garfielda. Pretože sú si kocúry na nerozoznanie podobní, myslí si, že našiel Princa, a odvezie ho na zámok. Na Princa, ktorý po rieke priplával až do Londýna, zase narazí Jon a považuje ho za Garfielda. Tak sa obaja rozmaznanci vymenia. Ostatné zvieratá na panstve síce okamžite zistia, že Garfield nie je Princ, ale rozhodnú sa ho chrániť. Garfield si na zámku užíva. Dargis ho však chce, v presvedčení, že ide o Princa, zlikvidovať. Princ zatiaľ Jonovi ujde a chce sa dostať späť na zámok. Tam je v tom čase na prehliadke Liz a vyberie sa tam aj Jon, ktorý medzitým z novín, kde je obrázok Prince ako nečakaného dediča panstva, zistil, že mohlo dôjsť k zámene Garfielda a Princa.

Garfield, nejpopulárnější hrdina krátkých novinových komiksů na světě, se v roce 2004 vydal do Hollywoodu a stal se hvězdou stříbrného plátna. Jeho eponymní filmový debut, který byl kombinací hraného filmu a počítačové grafiky, se stal celosvětovým trhákem při uvedení do kinodistribuce i na DVD.

Producent John Davis, do jehož filmografie patří hity jako Dr. Dolittle nebo Bláznivá školka, přivedl na stříbrné plátno už prvního Garfielda, proto se rozhodl podílet se i na jeho pokračování. „Už bylo načase, aby se stal velkou filmovou hvězdou,“ říká Davis. „Je líný, vtipný, bručounský a má jasný světonázor. Nezáleží na tom, jestli je vám 5 nebo 50 - v některém směru vám bude blízký tak jako tak.“

Garfield, jehož tříobrázkové příběhy (stripy) si každý den čte přes 260 milionů čtenářů v 2 600 novinách, byl vždycky Davisovým oblíbencem. „Miloval jsem ty stripy už jako dítě a tím, že mi [tvůrce Garfielda] Jim Davis dal příležitost dát jim filmovou podobu, se cítím opravdu poctěn.“

„Myslím si, že Garfield je populární u lidí všech věkových kategorií hned z několika různých důvodů,“ říká Jim Davis. „Povaha humoru je hodně fyzická, což milují děti. Teenageři se ztotožňují s jeho odmítáním autorit. No a u dospělých zlehčuje ten provinilý pocit z různých neřestí - z přejídání, přílišného spaní a lenošení, nedostatku cvičení či nechuti cokoliv dělat. Často má odvahu říct či udělat věci, které bychom my sami neudělali. Takže spoustě z nás mluví z duše.“ U druhého dílu chtěl John Davis celý příběh lépe promyslet a vytvořit velkolepý koncept, který si celebrita formátu Garfielda bezesporu zaslouží. „Chtěli jsme Garfielda vystrnadit z jeho obvyklého prostředí - domu jeho pána Jona Arbucklea na konci slepé ulice - a umístit jej do trochu exotičtějšího prostředí,“ říká producent. Za tímto účelem se znovu obrátil na scénáristické duo Joela Cohena a Aleca Sokolowa, kteří mají na kontě prvního Garfielda a komediální hity Líbánky a Dvanáct do tuctu.

Tentokrát se scénáristé nechali inspirovat Sokolowovými sousedy. „Manželé, kteří žili nedaleko mého domu, nedávno zemřeli a v jejich závěti stálo, že v domě může zůstat jejich bývalá služebná - pod podmínkou, že se postará o jejich psa,“ vysvětluje scénárista.

Tuto myšlenku Sokolow s Cohenem rozpracovali a obohatili několika dalšími koncepty. „Chtěli jsme, aby Garfield tentokrát více reagoval, proto jsme museli zvolit prostředí, které by mu k tomu dalo dostatek příležitostí - místo, kde by byl jako ryba na suchu,“ říká Sokolow. Prostředím, které by poskytovalo největší kontrast k jeho nátuře, se ukázala být Anglie. „Velká Británie je známá svou okázalostí a smyslem pro dodržování tradic… říkali jsme si, že s tím bychom si mohli užít spoustu legrace,“ říká Joel Cohen. „S královským životem někdy souvisí poměrně absurdní zvyklosti, což byla přesně ta věc, do které se Garfield mohl náležitě vložit.“

Pak přišel nápad obsadit do děje Garfieldova dvojníka, který sice naprosto stejně vypadá, ale má úplně jinou povahu. Spolu s Johnem Davisem a studiem pak scénáristy napadlo do děje zakomponovat motiv prince a chuďase.

Stejně jako u prvního Garfielda scénáristé konzultovali příběh s Jimem Davisem. „Jim zná Garfielda mnohem lépe než kdokoliv jiný,“ říká Cohen. „Garfieldovy názory a pohled na svět jsou pro něj velice důležité a při psaní scénáře měly jeho připomínky velkou váhu.“ „Když jsme za ním přišli a začali mu vyprávět, co nás napadlo, tak reagoval dvěma různými způsoby. Pokud se mu nápad nelíbil, řekl: ‚Jo, to je fajn‘, ale bylo cítit, že není nijak nadšený. Když se mu naopak líbil, řekl: ‚Jo, to je FAJN!‘ Byla to pořád stejná věta, ale s úplně jinou intonací a zjevným nadšením. Takže tímhle jemným způsobem udával náš tvůrčí směr,“ vysvětluje Sokolow.

Režiséra Tima Hilla, který v minulosti napsal scénář ke snímku Spongebob v kalhotách: Film a zrežíroval rodinné komedie Muppeti z vesmíru a Velké průšvihy Maxe Kyblíka, premisa filmu velice zaujala a dokonce jej podnítila k tomu, aby se začal zabývat dalšími případy, kdy lidé odkázali své nemovitosti domácím mazlíčkům. „Šel jsem na internet a našel jsem spoustu skutečných příběhů o lidech, kteří odkázali svým domácím zvířatům celé jmění,“ říká Hill. „Jako výchozí bod našeho filmu se mi to moc zamlouvalo.“

Hillovi se také líbilo, že se film odehrává v Británii. „V Anglii není Garfield pouze jako ryba na suchu, ale také jako slon v porcelánu,“ podotýká režisér.

Záměrem režiséra a producenta bylo sehnat pro toto pokračování původní obsazení: Breckina Meyera jako Garfieldova osudem pronásledovaného majitele Jona Arbucklea, Jennifer Love Hewitt jako jeho vysněnou veterinářku Liz Wilson a legendárního herce Billa Murraye jako dabéra titulního kocoura.

Breckin Meyer popisuje Jona Arbucklea jako „nešikovného, ale hrozně sladkého a roztomilého chlapa. Jon je dobrý yin ke Garfieldovu yangu.“ Mimo jiné se mu líbil také silnější důraz, který je tentokrát kladen na romantiku: Jon je odhodlán Liz požádat o ruku, i kdyby kvůli tomu musel ten oceán, který je momentálně dělí, přeplavat. „Rozhodnutí vyřknout tu otázku je pro něj velkým krokem kupředu,“ dodává Meyer. „Je to jeden z několika velkých hrdinských činů, které v tomto filmu učiní.“ Meyer opět ocenil skutečnost, že titulní hrdina filmu je produktem počítačové animace. „Pořád mám ten drobný problém, že jsem na kočky alergický,“ říká herec. „Takže bylo více než fajn, že jsem místo živé kočky mohl pracovat s polštářem,“ který Garfielda při natáčení zastoupil.

I tak technologicky nenáročná náhražka však Meyerovi pomohla k mnohem jednodušší „interakci“ s jeho filmovým kocourem. „V prvním dílu jsem musel hrát úplně naslepo a imitovat, že se vůbec něčeho dotýkám, ale tentokrát jsem díky tomu polštáři mohl cítit jeho skutečnou váhu.“

„Mimo to mi [vedoucí animace] Chris Bailey na začátku natáčení vysvětlil, že čím víc budu s Garfieldem blbnout - hladit ho, drbat ho za ušima a podobně - tím uvěřitelnější to bude. Takže jsem měl poměrně velkou volnost, věděl jsem, že nemůžu udělat chybu. Když jsem se rozhodl, že ho někde podrbu, dokreslili ho tam,“ dodává Meyer.

Stejně jako Meyer se do své role vrátila i Jennifer Love Hewitt. „Na Garfieldovi jsem vyrůstala a dokonce jsem si i pořídila velkou oranžovou kočku,“ vzpomíná herečka. „Když jsem pracovala na prvním filmu, poprvé jsem ochutnala také jeho nejoblíbenější jídlo, lasagne. Ale momentálně na něm mám nejvíc ráda ten jeho sarkasmus. Sama jsem hodně sarkastická, takže smysl pro tenhle druh humoru hodně oceňuji.“

V Garfieldovi 2 dostane Hewitt svou první filmovou nabídku ke sňatku. „Dosud mě nikdo o ruku nepožádal, takže to bylo dost fajn,“ přiznává herečka. Co však znala již velmi důvěrně byla práce s neviditelným hereckým protějškem. „V původním Garfieldovi byla práce s kocourem, který tam vůbec nebyl, poměrně skličující,“ říká Hewitt. „Ale teď, když mám tuhle zkušenost a navíc hraju v seriálu The Ghost Whisperer, v němž komunikuji s duchy, si už vykládám sama se sebou na denní bázi, takže mi to docela jde.“ Souběžné natáčení filmu a zmíněného seriálu bylo náročné. Na seriálu pracovala od pondělí do pátku a v neděli už musela být na place filmu. „Musela jsem toho zvládnout opravdu hodně, ale oba ty projekty mě velice přitahovaly, takže jsem každý den šla do práce s nadšením.“

Ústřední herecké trio tentokrát doplnil skotský komik a herec Billy Connolly v roli padoucha Lorda Dargise. „Rád hraju padouchy,“ říká herec. „Vždycky říkají a dělají ty nejzajímavější věci.“

Garfield 2 bezezbytku využívá jeho talentu pro fyzickou komiku: „Dostanu po hlavě hráběmi, honí a pokouše mě rottweiler, padám ze schodů, poklop od klaviatury mi přivře ruce a dostanu se do křížku s Breckinem Meyerem,“ říká Connolly. „Každý se mě v tomhle filmu snaží dostat. Je to opravdu divoká komedie a měl jsem díky ní jedinečnou možnost chovat se bez jakýchkoliv následků jako úplné pako.“

„Billy působí v roli Lorda Dargise velmi věrohodně,“ pochvaluje si Connollyho herecký výkon režisér Tim Hill. „Má mezi aristokraty nějaké známé, takže se při formování své postavy nechal inspirovat skutečnými lordy, s nimiž se během let setkal. Jeho Dargis je za všech okolností okázalý a pompézní - a zvyklý na to, že dostane, co chce.“



Animace
Vedoucí animace Chris Bailey a tým Rhythm & Hues Studios, který měl na starosti vizuální efekty (má na kontě mj. filmy Garfield a Dr. Dolittle 1 a 2), společně vytvořili filmovou inkarnaci Garfielda, kterému propůjčili jeho charakteristické vlastnosti: břicho, přivřené oči a široký usměv, při kterém cení zuby.

Práce na digitálním kocourovi začala vytvořením skutečné makety, která dala operátorovi kamery a hercům určitou představu o tom, kde se kocour nachází a jak je velký. Po důkladném nazkoušení každé scény byl natočen ostrý záběr bez makety (nebo jakéhokoliv jiného zástupného objektu), aby tvůrcům vizuálních efektů v záběru nepřekážela. Ve třetí fázi celého procesu byla na místo, kde se měl Garfield nacházet, umístěna nejdříve neutrální šedá a poté lesklá zrcadlová koule. Díky jejich fotografiím pak měli animátoři představu o tom, kolik světla a z jakých směrů na Garfielda směřuje a podle toho mohli vykreslit odrazy od jeho očí a kůže.

Studio Rhythm & Hues vytvořilo „biologického“ Garfielda z kostí a svalů, který se poté stal šablonou pro jeho finální animovanou podobu.

Garfielda a Prince přivedl na plátno Baileyho tým, sestávající z 30 animátorů. Díky technickým pokrokům, které učinili v Rhythm & Hues, se Garfield dočkal malých, ale důležitých „vylepšení“. Bailey tvrdí, že publikum si - ačkoliv možná nevědomky - rozdílu jistě všimne.

„Kromě toho, že má mnohem realističtější srst, působí přirozenějším dojmem také jeho anatomie,“ vysvětluje Bailey. „V tomhle filmu je Garfield více antropomorfní, protože tráví více času chůzí na zadních nohách a užíváním předních tlapek jako rukou - zatímco v prvním filmu většinou chodil po všech čtyřech jako skutečná kočka. Trochu jsme jeho anatomii upravili, aby působil při vzpřímené chůzi lépe.“

Obě kočky jsou téměř identické, ale mají odlišné hlasy, povahy, úsměvy, postoje a manýry. „Prince chodí vznešeněji než Garfield a jako správný aristokrat má nos pěkně nahoru,“ říká Bailey. „Garfield je trochu neohrabanější a když se pohybuje, vypadá těžší. Prince se pohybuje jako nafoukaný kocour a Garfield jako velký pes.“

Dalším důležitým zvířecím hrdinou je Jonův milovaný hafan - a Garfieldova věčná nemesis - Odie. Této filmové role se stejně jako v předchozím filmu zhostili dva roztomilí kříženci jezevčíka a skotského teriéra Tyler a Chloe. Cvičitelce zvířat Kristy Campbell zabralo okolo čtyřech týdnů, než je naučila nové kousky, které tato role vyžadovala. Přestože psi vypadají stejně, mají velmi odlišné povahy a každý se hodil pro jiný druh scén. Tyler hrál v roztomilých, citlivých a náročných scénách. „Je velmi inteligentní a nechá se režírovat… je lehké ho vycvičit. Chloe je vhodná pro různé šílené kousky, například pro útok na nohavici, protože je nebojácná,“ říká Campbell.

Zvířecí osazenstvo měla na starosti firma Birds and Animals Unlimited a koordinátor zvířat Mark Forbes. Jedním z jeho nejnáročnějších úkolů bylo najít býka, který by mohl zahrát filmového Bolera. „Nebyl jsem si jistý, jestli lze býka vůbec nějak vycvičit… například do té míry, aby s ním bylo možné pracovat bez obojku,“ říká Forbes. „Nakonec jsme ale našli úžasného cvičitele dobytka a jeho býk Butch překonal mé představy. Přišel, stoupl si na značku, na signál natočil hlavu a uklonil se. Byl jsem z něj u vytržení.“

Produkce si v některých okamžicích musela připadat jako na Noemově arše - v obrovských studiích a na scénách se houfovaly zástupy zvířat. Aby se filmaři zvládli vypořádat s tolika čtyřnohými herci, natáčely souběžně dva štáby. První z nich se pod vedením Tima Hilla věnoval natáčení lidských herců, Garfielda, Odieho a chvílemi i některých dalších zvířat, které se na plátně objevují častěji. Druhý štáb, který řídil kameraman Dean Cundey, natáčel pouze scény se zvířaty.

Sekvence, které zachycují Garfieldovu interakci s živými zvířaty, byly mimořádně obtížné a časově náročné - podle Cundeye však byly na celém natáčení nejzábavnější. Například v jedné ze scén se Garfield snaží zvířata ze zámku přimět k tomu, aby pracovala společně jako tým. Jejich úkol: uvařit dostatek lasagní na to, aby s nimi mohli nakrmit celé království - nebo alespoň ukojit Garfieldův nezměrný apetit. Nakonec se mu podaří dát práci opravdový řád: pes nosí pytle mouky, pták je rozvazuje a králík mezitím chrlí ze speciálního stroje hromady těstovin.

„Scéna s tolika zvířaty vyžadovala opravdu spoustu trpělivosti,“ říká Dean Cundey. „Zvířata musela provádět docela složité pohyby. Ale nakonec z toho vznikla vtipná hudební sekvence, v níž se každé z nich nějak podílí na vaření.“ Vedoucí pro práci se zvířaty Mark Forbes scénu pečlivě studoval a s cvičiteli jednotlivých zvířat konzultoval, které z nich bude na ten který úkon nejlepší. „Přišli jsme například na to, že koza bude vynikající na šlapání rajčat v kádi, proto jsme jí tuhle úlohu svěřili. Máme býka, který nosí na rozích česnek. Máme vránu, která rozvazuje šňůrku na pytlíku mouky a odlétá s ní v zobáku, čímž se pytlík otevře.“

„Vyrobili jsme také rekvizity, určené přímo pro konkrétní zvířata,“ pokračuje Forbes. „Jednou z nich je například stroj na těstoviny, který má malé kolečko s plošinkou, na níž může položit nohu králík. Je v něm motor, který tím kolečkem otáčí. Takže to vypadá, jako kdyby s ním pohyboval skutečně ten králík.“

„Tuhle scénu jsme museli natáčet na několik částí,“ vysvětluje režisér. „Nejdříve jsme natočili prázdnou kuchyni beze zvířat a do těchto záběrů jsme pak natřikrát přidávali samotná zvířata. Vyžadovalo to celkem 45 různých záběrů, což nám zabralo čtyři dny.“
Cundeyho druhý štáb mezitím natáčel dohru této ambiciózní akce, v rámci níž zvířata společně s Garfieldem sedí u stolu a na svém výtvoru si pochutnávají.

Natáčení filmu začalo v Anglii, kde se štáb vydal na několik známých míst, jež ve filmu navštíví i Garfield: do Buckinghamského paláce, k Westminsterskému opatství, na Trafalgar Square, k Big Benu nebo k soše Winstona Churchilla.

Poté se produkce vydala do britského Yorku, kde natočila exteriéry u honosného zámku Castle Howard z 18. století, jenž se ve filmu objevil coby Princův zámek Carlyle. Zámek je obklopen 10 000 akry dechberoucích parků a zahrad a patří k nejkrásnějším historickým budovám v Británii.

Produkce se následně vrátila do jižní Kalifornie, kde v taktéž honosné Greystone Mansion v Beverly Hills vznikly záběry interiérů zámku Carlyle. Hlavní výtvarník Tony Burrough si Greystone vybral kvůli tomu, že působí jako „slepenec mnoha britských venkovských domů“. Záběry z tanečního sálu a kuchyně (inspirované kuchyní slavného Burghley House v Cambridgeshire) pak vznikly v losangeleském studiu.

Burroughovi se i přesto podařilo vytvořit velmi autenticky působící britské sídlo. „Ale pořád jsem měl na paměti, že je to film o Garfieldovi a nikoliv adaptace románu Jane Austen, takže jsem všechno udělal trochu světlejší a barevnější, než jak by to vypadalo ve skutečné Británii.“

Breckin Meyer
V Garfieldovi 2 se vrací do titulní role kocourova majitele Jona Arbucklea, kterou ztvárnil již v původním filmu. Meyer se díky svým nezapomenutelným rolím rychle stal jedním z nejžádanějších hollywoodských talentů. Meyer také propůjčil svůj hlas postavě Josepha Gribblea v televizním seriálu Tatík Hill a spol. a hned několika postavám seriálu Robot Chicken, na němž se podílí také jako scénárista.