Gosford Park

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Gosford Park Čaj o čtvrté, večeře v osm, vražda o půlnoci. 74% 3772

74%	3772 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Drama / komedie / krimi / mysteriozní, Itálie/Velká Británie/USA/Německo, 2001, 137 min., od 11 let
Kinopremiéra v ČR 9.5.2002 s titulky, DVD od 25.11.2002 Hollywood

Sdílet

Čaj o čtvrté, večeře v osm, vražda o půlnoci.
William a Sylvie McCordleovi pořádají na svém honosném venkovském sídle sjezd aristokracie různého vlivu a postavení. Každý z přítomných má přiděleného sluhu, který krouží kolem jako žralok ujišťující se, že "velkomožnému pánovi" nic nechybí. Režisér nám detailně představuje každý takový pár a odhaluje jejich před okolním světem ukrývaná tajemství. Dějem pak radikálně zamíchá tajemná vražda, od které příběh nabírá na rychlosti a řítí se k originálnímu, šokujícímu a nepředvídatelnému finiši, jak se sluší na velikou personu světové kinematografie Roberta Altmana.
Uprav informace o filmu

Režie: Robert Altman
Herci: Michael Gambon, Kristin Scott Thomasová, Camilla Rutherfordová, Maggie Smithová, Charles Dance, více...

Komentář k filmu Typicky velkohubá, kostýmně brilantní a ukecaná záležitost, jejíž tvůrce je (resp. byl) ještě staromódnější, než staromódnost sama. Snímek vyloženě nudí a do cca dvou třetin filmu je to skutečně pokoukání jen pro silné povahy, milovníky silných hereckých výkonů potažmo fanoušky anglické kultury stolování začátku dvacátého století se vším všudy co k tomu patří. Obrovský zástup kvalitních herců byl skutečně potřeba, neboť díky tomu bylo celých těch sto minut koukatelných a jen díky tomu jsem nezmáčkl na ovladači leckdy slastné "off". S nástupem kriminální zápletky se začně alespoň zkratkovitě něco dít a rozuzlení je zajímavé. Scénář je však natolik košatý, že je prakticky nemožné nemít po první projekci totální chaos ve jménech a postavách. Oscar se dává za lepší.
Všechny komentáře k filmu 7 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky, Francouzská oficiální stránka, Americká oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film

Ocenění
2001, Oskar, Nejlepší původní scénář, Julian Fellowes
2001, Nominace na Oskara, Nejlepší film

O filmu Gosford Park

Píše se listopad roku 1932. Gosford Park je noblesní vesnické sídlo, na které Sir William McCordle a jeho žena - Lady Sylvia McCordle pozvali své blízké a známé za účelem večírku a lovu. V téhle dost excentrické skupince jsou mimo jiné Constance - teta Lady Sylvie, Ivor Novello - bratranec Williama a zároveň známý interpret a skladatel písní, a také Morris Weissman, americký filmový producent hledající exteriéry pro svůj nový film. Zatím co stále přijíždějí noví a noví hosté, skupinky pokojských a sluhů zaplňují tichým hemžením kuchyni a prostory v přízemí pod hlavními schody. Jsou mezi nimi: hlavní lokaj Jennings, lokajové George a Arthur, Probert - osobitý sluha Sira Williama, hlavní pokojská paní Wilson, o kuchyň se starající paní Croft a pokojská Elsie.

Ale nic není tak, jak se zdá. Stejně jako mezi právě obědvajícími hosty ověšenými luxusními šperky, ani tak v ložnicích, kde služba každý den pracuje pro blahobyt svých chlebodárců. Když prvních několik dní sledujeme hosty a kolem nich se pohybující lokaje, objevujeme, že každá z osob má své tajemství a že dva na pohled vzdálené světy se postupně prolínají. Stačí zde uvést podivné vztahy, spojující Henryho Dentona, drsného lokaje Morrise Weissmana a tajemného sluhu Roberta Parkse. Hlavně Mary, čerstvě přijatá služebná, je z odhalovaných záhad zděšená. Náhle dochází k vraždě - umírá Sir William. Do Gosford Parku přijíždí policejní inspektor Thompson. Vydává rozkaz, že nikdo nesmí až do vyjasnění zločinu opustit sídlo.

Inspektor při vyšetřování zcela ignoruje sloužící Gosford Parku a dopouští se tak obrovské chyby..... USA FILMS představuje film Roberta Altmana GOSFORD PARK. Z části se jedná o komedii charakterů, z části o kriminálku. Zároveň je to portrét už neexistující generace a obraz vyplněný sexem, osudem tragických osobností dohnaným až k vraždě, a možná ke dvěma vraždám... Teprve až na druhý pokus se objevují všechna tajemství filmu.

O natáčení

Představujíc dva světy, současně ten velký, tak i ten malý pod schody, připomíná GOSFORD PARK společnost a styl života, který už dávno zanikl. Ve skoro čtyřicetileté kariéře už Robert Altman mnohokrát prokázal své jedinečné schopnosti vytvářet a řídit ty nejrůznorodější látky. Velmi starostlivě si vybírá herecké posádky pro své projekty, rád a často vytváří příběhy s mnoha hlavními postavami a současně velkým množstvím zápletek. Tenhle Američan se odebral na druhou stranu oceánu aby vytvořil GOSFORD PARK.

Producent Bob Balaban vzpomíná: Asi tak před dvěma roky jsem dostal nápad na film, o kterém jsem si byl jist, že režisérem bude Robert Altman. Začali jsme spolu hovořit o vytvoření klasické kriminální zápletky odehrávající se na nějaké usedlosti v Anglii, v průběhu několika málo dní ve dvacátých letech. Od začátku jsme si zakládali na tom, že příběh musí být vyprávěn z úhlu pohledu sluhů a služek.

Altman dodává: Pamatuji si, že jsem tehdy řekl "Už jsem si zkusil všechny žánry, ale detektivku ještě ne. Rád přijímám nové výzvy jako práce s klasickými filmovými žánry a jejich přetvářením do jiných pohledů. Začali jsme zkoumat témata, přečetli jsme skoro všechny povídky Agaty Christie, ale žádná se nám nezdála být ideální. Záleželo mi na tom, aby to nebyl příběh o tom, kdo zabil, ale raději že se "něco" stalo.

Začali jsme vytvořením pravidel, kolem kterých se celá ta historka bude odehrávat. Původně jsme chtěli děj zasadit do roku 34 nebo 35, ale došli jsme k názoru, že Hitlerovo dostání se k moci by chtě nechtě muselo mít vliv na děj, takže jsme se nakonec rozhodli pro rok 1932, těsně před Hitlerovu anabázi. Datum mi bylo sympatické i z toho důvodu, že jsem byl už tehdy na světě, tudíž že mohu do příběhu vnést i vlastní zkušenosti a vzpomínky.

Scénárista Julian Fellowes říká: Nejtěžší bylo pro mě vytvořit konkrétní postavy a jejich vlastní charaktery a osudy. Tím hůř, že Balaban naléhal, aby byly postavy absolutně věrohodné. Například mu záleželo na tom, aby detaily všech činností osob umístěných pod jednou střechou Gosford Parku, stejně jak ve světě služby, tak ve světě chlebodárců, byly nefalšované.

Aby už od počátku filmu byla zajištěna věrohodnost, padlo rozhodnutí natočit celý příběh ve Velké Británii a s kompletním britským hereckým obsazením. Když se koncem roku ohlásil začátek příprav na natáčení, mnohým mohlo připadat divné, že tak klasický americký režisér jako Altman se pouští do typicky anglického tématu. Někteří měli obavy, jestli režisér, který tak ideálně popsal styl country ve filmu NASHVILLE a který od kuchyně odkryl svět hollywoodských studií ve filmu HRÁČ, může být tím pravým člověkem aby ukázal subtilnosti GOSFORD PARKU.

Alan Bates - jeden z herců - vysvětluje: Vůbec mi to nepřipadalo divné, protože Robert je především vnímavým pozorovatelem lidského chování, drobných nuancí a také tvůrcem atmosféry a nálad. Tyto vlastnosti se objevují ve všech jeho filmech, protože přesevše jeho filmy jsou filmy o lidech. Jsou realizovány pod jeho bedlivým okem. Vždycky jsem si myslel, že rozumí životu a dobře se bavíc pozoruje svět kolem sebe a to je velmi vzácná ctnost.

Skvěla herecká seskupení jsou pro Altmanovy filmy určující normou, ale tentokrát bylo nutné vydat se hledat na druhou stranu Atlantiku. Producent David Levy, dlouholetý Altmanův spolupracovník, se vyjádřil o Mary Selway zodpovědné za výběr herců takto: Vůbec nemá špatný vkus a zná snad každého v Londýně. Nikdy před tím jsem nezažil takovou situaci, kdy každý účastník castingu byl zajímavý, skutečný a charismatický. Mary Selway dodává: Nebyl to projekt pro herce, kteří se rádi prochází v prvním plánu. Vyžadovali jsme od nich špetku důvěry a přizpůsobení se postavám. Takové obsazení se nám podařilo najít.

Jak už je u Altmana zvykem, jeho herci se rekrutují z řad hereckých legend i z úplných amatérů. Mezi hereckým obsazením se objevily dvě ženy povýšené britskou královnou do šlechtického stavu. Byly to Maggie Smith a Eileen Atkins. Mezi mužskými šlechtici se objevili Sir Michael Gambon a Sir Derek Jacobi. Mezi příjemná herecká překvapení určitě patří Claudie Blakley a Camille Rutheford. Altman byl ale nadmíru spokojen se všemi herci, kteří se na projektu podíleli. Myslím, že je to proto - říká režisér - že vazba mezi jevištěm a filmovou scénou je ve Velké Británii velmi silná a herci, kteří se koncentrují především na divadlo ví, co je to skupinová hra. Ve skutečnosti jsou herci v Altmanových filmech na takovou práci zvyklí a jednoznačně si ji vybírají. Richard E. Grant který s Altmanem spolupracoval dříve už dvakrát (Hráč, Pret-a-porter) říká: Nejvíce se mi líbí ten fakt, že v Altmanových scénářích je tolik individuálních příběhů a my se nemusíme starat, že by naše postava zůstala opomenuta. To je nejvíce demokratický a spolupráci milující režisér, jakého se mi podařilo potkat.

Cliff Owen dodává: Gosford Park je klasickým Altmanovským filmem, je to film skupinový, ale ve skutečnosti má každý svůj osobitý charakter, rys. Občas jsem si připadal jako v divadelní hře, protože každý z nás byl denně na place a i když jste neměl zrovna dialog, mohl jste se scény zúčastnit. Robert pracuje vynímečně, prostě jsme každý den věděli, že spolupracujeme s géniem.

Robert Altman vypráví: scénáři Gosford parku je jako v každém mém předcházejícím filmu několik věcí, které jsou určující pro fabuli. Hodně herců ty scény čte a na plac přichází připraveni, ale já nikdy netvrdím, že se to musí zahrát přesně tak. Každý z herců zná už předem charakter své postavy a já nejsem ochoten to z nich ždímat. Každý z hrdinů ví, kde v Gosford Park bydlí, jaký úkol plní a teprve až když někdo opustí tento rámec, tak si sedneme a hovoříme o tom, kde se stala chyba. To čeho vyžaduji od herce je, aby mi ukázal něco, s čím jsem se dříve nesetkal. Takže vlastně nikdy nemůžu říct, co skutečně očekávám. Vždycky se snažíme každou scénu udělat i nějak jinak, i když byla ta první ideální, protože doufám v takzvanou chybu. Myslím, že většina nejlepších momentů v mých filmech vzniklo náhodou a nebylo to předem plánováno. Jsou to záběry, kdy se nám daří dotknout se pravdy a já cítím, že divák si je toho vědom. A Robert Altman na závěr: Režírujíc tenhle film jsem se bavil jako nikdy v životě.