Jméno Clinta Eastwooda patří ve filmové branži k synonymům zaručené kvality. Obává se někdo, že se tomuto rodákovi ze San Francisca v jeho devětasedmdesáti letech nebude dostávat uměleckého dechu? Omyl! Eastwoodova režisérská i herecká aktualita „Gran Torino“ totiž spíše (v dobrém slova smyslu) vyrazí dech divákovi.  
 
Walt Kowalski (Clint Eastwood) je Američan až do morku kosti, na kterého však začínají dopadat rány Osudu. Nejdříve mu zemře manželka, následně se ho snaží Otec Janovich (Christopher Carley) dostat ke zpovědi, a navíc se v sousedství začínají zabydlovat přistěhovalci s Asie. Kowalski, který bojoval za svou zem ve Vietnamu, si jako rasista nebere servitky a dává svému novému okolí jasně najevo, co si o něm myslí. Napjaté soužití je vyhroceno, když se uzavřený hmongský chlapec Thao (Bee Vang) pokusí na popud gangsterů ukrást Waltovu chloubu – Ford Grand Torino z roku 1972. V ten okamžik se začíná starousedlický svět promíchávat s imigrantským, což ve výsledku přináší pro všechny strany velmi nečekané rozuzlení.  
 
Ani ne čtvrt roku po uvedení velmi úspěšného filmu „Výměna“ se Clint Eastwood vrací do českých kin s dalším režijním snímkem „Gran Torino“, ve kterém si sám vystřihnul i hlavní roli. Stejně jako většina Eastwoodových filmových dítek i „Gran Torino“ brnká především na dramatickou strunku, napínanou silou příběhu a rezonovanou jeho hloubkou. Nadprůměrný scénář (zde zpracovaný Nickem Schenkem, který se inspiroval předlohou Davea Johannsona) je samozřejmostí, stejně jako dobře načasované zvraty a filmařský kumšt. „Gran Torino“ sympaticky relativizuje pojem „hrdinství“ i „rodina“, a zároveň nabízí k zamyšlení témata jako stáří a jeho osamělost, nemoc, smrt, staré viny, rozdíly kultur, a dobro v člověku, které je ve finále rozhodující. Závažnost témat pěkně odlehčují vtipné, absolutně netrapné momenty (dary zachráncovi, mezikulturní fauxpas, učení mladého Thaa „jak být správný chlapák“) a vynikající dialogy. Pokud se přeneseme přes rasistický význam, je i hudrování a cynismus hlavní postavy velmi zábavné (v ten moment, kdy má být zábavné) – zejména špičkování mezi Kowalskim a kadeřníkem Martinem je vybroušeno k nejvyššímu lesku.  
 
Eastwood-režisér uchopil scénář poctivě a s rozvahou. Možná by se dalo říci, že film plyne relativně pomalu, šíře jeho toku je však taková, že diváka bez problémů unese a ještě si s ním bude pohrávat na vlnkách. Díky tomu se vyhneme pocitu, že by ve filmu jediný záběr přebýval, neboť je každá minuta beze zbytku naplněna. Dobře dávkované jsou i příběhové změny, a trvá celkem dlouho, než člověk uhodne, jak film asi skončí. „Gran Torino“ zkrátka musí k finále pozvolna a nenásilně „dozrát“, což jen podtrhuje zdravý vývoj scénáře prostřednictvím filmařiny. Ta se projevila i v pěkné vypravěčské kameře, která si delší dobu vystačí i v Kowalského domě a na zahradě, aniž bychom se nudili. Atmosféru podtrhuje trefně zvolená hudba, zahrnující vojenské motivy, folklór Hmongů i původní hudbu Kylea Eastwooda (nejedná se pouze o shodu jmen), jazzového umělce známého po všech newyorských klubech. Ten složil i závěrečnou skladbu „Gran Torino“, na které se podílel i Kyleův otec Clint.  
 
Zbývá se podívat na herce, a správně tušíte, že máme před sebou především koncertní sólo pana Eastwooda. Tomu se, stejně jako u režie, podařilo vtisknout své postavě jakousi tichou důstojnost a návdavkem dvojitou porci protivnosti, která je zpočátku opravdu téměř otravná. Mrzoutství se však v souladu s vývojem příběhu zvolna mění od nepříjemné kousavosti k přátelskému pošťuchování, kdy slovník zůstává v podstatě stejný, mění se jen okolnosti a především emocionální podtón, který Eastwood osedlal brilantně. Se stejnou lehkostí a grácií přechází vysloužilý veterán z Vietnamu od humorných chvilek, kdy najdeme Walta v trapných situacích, až k tvrdým a chladným momentům. V těch mu stačí pouhý ukazováček, aby postřílel, koho se mu zlíbí a jedno zavrčení vydá za tisíc slov. Navíc v okamžicích, kdy to role vyžaduje, je Kowalski nekompromisně drsný a neptá se, zda mu to divák věří (stejně mu nedává na vybranou). Dobře se ale kouká i na Hmongské herce (Bee Vang, Ahney Her, Xia Soua Chang), hřmotného Johna Carrolla Lynche, protivnou Dreamu Walker a Christophera Carleyho.  
 
Ač se může zdát samotný příběh „Gran Torina“ svým způsobem prostý, shrnutelný do pár vět, emocionální hloubka, souhra jednotlivých složek a skvěle odvedené filmařské řemeslo jej dělají výjimečně podařeným počinem. Alespoň pro diváka, kterému k filmovému naplnění nestačí teenage komedie a umělá, sladká konzumní romantika, ale potřebuje si z kina „něco“ odnést. Sám Clint Eastwood se navíc prý nechal slyšet, že je Walt Kowalski jeho poslední hereckou rolí - a přiznejme, že pokud by to byla (nedejbože) pravda, završil tento velký herec svou kariéru opravdu v grandiózním stylu. Můžete snad něco takového prošvihnout? 8,5/10.