fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

83% 4009 hlasů
8.3 10 4009
akční / dobrodružný / drama / válečný, USA/Německo, , 150 min., od 15 let
Inglourious Basterds
DVD v trafice 28.1.2011 u tiskoviny Bontonfilm za 199 Kč.
Kinopremiéra v ČR a SK 27.8.2009, DVD od 14.12.2009 a Blu-Ray od 17.10.2011 Magicbox

Film v kinech
kina  
Černá v PošumavíLetní 21:00
PrahaLetní kino Kamínka 21:30


Režie: ,
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2009, Oskar, Mužský herecký výkon ve vedlejší roli (C. Waltz), Film
Ukázka
02:16


Hanebně zparchantělá jízda plná krve, potu, slz a touhy po pomstě.
Bylo nebylo v nacisty okupované Francii... Vítejte ve Druhé světové válce podle Quentina Tarantina. Vítejte ve světě, kde historická realita ustupuje lehce brutálnímu pohádkovému vyprávění jednoho z nejkontroverznějších režisérů současnosti. On sám přitom tvrdí, že se poetika Hanebných panchartů asi nejvíc přiblížila náladě filmu, který mu udělal jméno - násilnické černočerné komedii Pulp Fiction - Historky z podsvětí. Německé vojáky ještě nepřestaly bolet nohy po smělé invazi do západní Evropy, když mladičké Shosanně (Melanie Laurent) přímo před očima německý důstojník Hans Landa vyvraždil členy její rodiny. Ona sama jen tak tak unikne do Paříže, kde se ukryje pod novou identitu provozovatelky biografu. Na jiném místě hákovým křížem rozkopané Evropy se pod vedením lehce zupáckého amerického poručíka Aldo Rainea formuje neobvyklá vojenská jednotka. Úkolem jejích členů je nejen přežít na území plném nacistů a jejich přisluhovačů, ale zároveň lividovat jejich elity a to tak efektně, že tím mezi nimi budou šířit strach a paniku. Říkají si Pancharti a právě je čeká ta nejtěžší mise, která může zcela změnit průběh války. V jednom pařížském biografu se chystá premiéra nového německého propagandistického eposu a téhle události se má účastnit řada nacistických špiček (možná i samotný Hitler). Úkolem Panchartů bude na akci proniknout a ukázat šéfům Třetí říše, jaké to je, když je člověk po smrti. Nepočítají ovšem s tím, že přímo pod světlem promítačky osnuje svůj plán pomsty za smrt blízkých osiřelá Shosanna a že když se jeden geniální plán na atentát střetne s jiným, výsledkem může být ještě geniálnější neúspěch.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Jooo, tak tohle můžu. Film jsem viděla několikrát a je opravdu kvalitní. Naprosto skvěle odvedená práce. Tak moc jsem se už dlouho nezasmála. Je tam opravdu kvalitní černý humor a ti, co milují zbraně a tohle období, určitě neprohloupí. ROzhodně vám tenhle film doporučuji a nebudete litovat, že jste se na něj podívali. S chutí do toho!!
Všechny komentáře k filmu 84+ Napiš komentář k filmu a získej netbook nebo tablet

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film
V TV televize ne. 31.8. ORF1 22.10, po. 1.9. ORF1 02.05

Nastavení upozornění



Recenze

Quentin je zpátky. Pro někoho bohudíky, pro někoho bohužel, někdo se nezajímá, bohudíky. Je tady v plné parádě, je stejně ujetý jako kdysi, ještě předtím, než se začal podpisovat pod podivné projekty (Hostel), než se pro povážlivou část skalních Fanoušů odepsal Kill Billem. Jaké jsou jeho motivy k takovému jednání, proč narušuje klid těm, kteří rádi věci pod kontrolou („control freaks“ pro všechny, kteří neumí nebo nechtějí umět po našem) a na takovém místě, které jim osobně vyhovuje a je v souladu s jejich obecně vytvořenými představami a pravidly. No proč, jednoduše to má na háku a očividně se při tom všem i dost baví. Nejspíš mu přijde zábavné rozkopávat ty základy na nichž něco kdysi stavěl a jeho představa o soukromém pekle je taková, že se nedobrovolně ocitne v konkrétní škatulce. Jenže tohle všechno do určité míry. Navzdory tomu nedokáže nebo nechce(?) vystoupit ze svého stínu a vyrábí situace neustále podle určitých zažitých konvencí a předem daných schémat, takže pokud jste už... Celá recenze

O natáčení

obrazek
Kapitola první - scénář

Dlouhý zrod Hanebných parchantů nejlépe vystihují vtipy, které kolují mezi přáteli a kolegy Quentina Tarantina. Jednotlivé části příběhu se nečekaně objevovaly v běžné konverzaci Tarantina a jeho přátel. Epická špionáž “mužů s posláním” si vypůjčila název z filmu Enza Castellariho z roku 1978 s názvem Inglorious Bastards.

Castelleri, který se v novém filmu objeví v cameo roličce, k tomu říká: “Tohle je úplně jiný film, je to Quentinova věc, žádný remake, tohle je něco... - něco, co jsem já jen inspiroval.”

Producent Lawrence Bender si vzpomíná na chvíli, kdy mu Tarantino poprvé četl úryvky z Parchantů: “Je to nejméně deset let, co seděl v mé kanceláři a četl scény, které mě naprosto dostaly. Říkal jsem si, ‘Tohle musíme udělat.’” Bender si ale musel počkat. Scénář prošel v příští dekádě několika etapami. S ubíhajícími roky zůstával název stejný, ale zápletky se měnily. Tarantino si dokonce pohrával s myšlenkou, že z toho udělá televizní seriál nebo vydá jako román.

Nicméně často diskutovaný scénář se čas od času někde objevil. Eli Roth, který hraje “parchanta” Donnyho Donowitze, vzpomíná: “Moje první setkání s Hanebnými parchanty bylo v prosinci 2004, kdy mi Quentin přečetl a zahrál celý Hitlerův monolog. Bylo to poprvé, co jsem viděl to, čemu dnes říkám ´divadlo Quentina Tarantina,’ tj., když čte svůj scénář a hraje všechny postavy.” Roth pokračuje, “Pamatuju si, že jsem byl úplně paf z toho, co mi přečetl. Roky mi pak volal a říkal, ‘Hele, mám novou scénu do Parchantů, pak ji ale třeba použil v Grindhouse: Auto zabiják. Asi před rokem a půl z ničeho nic řekl, ‘Opravdu chci Hanebný parchanty dokončit.’”

Na jaře 2008 to Tarantino zmínil i producentovi Benderovi. “Měl jsem radost, protože se zdálo, že mu to přináší potěšení,” vzpomíná Bender. “Nenapadlo mě ale, že je opravdu blízko konce.”

2. června 2008 dokončil Tarantino finální verzi scénáře.

Pomocná producentka Pilar Savone, která s Tarantinem spolupracuje od filmu Jackie Brown, si na chvíli, kdy dostala scénář, dobře vzpomíná: “Říkáme tomu ‘den vydání’— den, kdy dokončí scénář, my ho dostaneme a rozešleme dál. Položil ho na můj stůl, abychom udělali kopie. Pak zavolal kamarádovi a říkal mu, ‘Mám ten scénář. Dodělal jsem to. Přijď si pro jeden.’ Měl dlouhý seznam lidí, kterým chtěl dát kopii. Když jsme byly téměř na konci seznamu, podívala jsem se na dívky v kanceláři, které mi pomáhaly, a bylo mi jasné, že si potřebujeme dát nějaké víno.’”

“3. června mi Quentin zavolal a Pilar mi poslala scénář,” vzpomíná producent Bender. “Zrušil jsem všechny plány. Zavřel jsem se doma a přečetl jsem si to. Pak jsem mu zavolal, že si to musím přečíst ještě jednou. Nemusím snad ani dodávat, že jsem byl uchvácený.”

Tarantino vysvětluje: “Každá kapitola filmu má mlhavě jinou podobu a jiný nádech a tón. Začátek vypadá jako spagetti western s prvky druhé světové války.”

Tvůrce speciálních efektů Greg Nicotero, který s Tarantinem spolupracuje od snímku Gauneři, byl dalším z prvních čtenářů skriptu. Mezi tím, co si myslel, že ten film bude a co bylo napsáno na těch 164 stranách, byl ohromný rozdíl. “Představoval jsem si, že tam budou působivé bojovné scény, masakr, kusy těl létající vzduchem, takže výsledek byl pro mne velké překvapení.”

Ti, kdo Tarantina znají, ví, že rád dělá filmy pro širokou škálu diváků, nejen pro Američany.

Scénář překvapil i tím, že se zde skutečné a smyšlené postavy proplétají s mimořádnou lehkostí a vytváří zajímavou realitu. Zásadní větou je první řádek scénáře, který říká ‘Kdysi dávno v nacisty okupované Francii.’ Je to pohádka vyprávěná Tarantinovým stylem. Je to vymyšlený příběh, který vás provádí mimořádně zajímavou cestou.

Chtivý a nadšený Bender se s Tarantinem sešel 6. června 2008, aby probrali úskalí, která na ně čekají. Bender vzpomíná, “Mluvili jsme o scénáři a začali jsme přemýšlet, kde to točit. Zaměřili jsme se Německo a především na Berlín.”

Tarantino chtěl, aby byl film hotový na festival v Cannes v roce 2009. To byl téměř nesplnitelný termín. Bender mu k tomu řekl: “S přípravami bychom museli začít zítra a s natáčením za 3 měsíce. V Německu budeme pravděpodobně dřív, než uzavřeme smlouvy o financování. Budeme hledat herce, najímat štáb, hledat lokace, prostě dělat všechno, aniž bychom měli jasno o penězích.”

Výkonný producent Lloyd Phillips říká, “První měsíc byl šílený, všechno se dělo tak rychle. Pracoval jsem pořád dokola, cestoval v časových zónách, řešil obsazení štábu, účetní věci atd. Protože jsme věděli přesný datum, kdy se bude začínat, potřebovali jsme, aby byli všichni v plném nasazení. Bez týmu, který jsme dali dohromady, bychom to nikdy nestihli.”

Tarantino a producenti poslali scénář Bradovi Pittovi a začali dávat dohromady partičku “parchantů“.

Mezitím, co Tarantino a spol. odjeli do Německa, provedl filmový architekt David Wasco průzkum možných lokací a měl pro Tarantina připraveny stohy fotografií.

Šílený, odvážný plán příprav byl v plném proudu. 14 týdnů po ‘dnu vydání’ byli Parchanti připraveni na první klapku.

obrazek
Kapitola druhá - casting

Vybrání herců pro Hanebný parchanty vyžadovalo mimořádné schopnosti a trpělivost všech castingových režisérů v Paříži, Berlíně a Los Angeles. Produkce vybrala herce ze země, z které opravdu pocházela jeho filmová postava. “Je to nezvyklé, ale dnešní mezinárodní publikum je na to připravené,” říká koproducent Henning Molfenter, člen berlínského štábu.

Brad Pitt byl prvním vybraným hercem, ztvárnil hlavní postavu nadporučíka Aldo Rainea. Tarantino za ním letěl do Francie, aby mu roli nabídl. Režisér o hercovi říká: “Je skvělý. Dlouho jsme spolu chtěli pracovat a tohle bylo přesně ono. Nemohl jsem zvolit nikoho jiného.”

Diane Kruger, která se narodila v Paříži a vyrostla v Německu, ocenila mezinárodní obsazení a označila ho za osvěžující změnu pro světovou kinematografii. “Jako Evropanka jsem si to velmi ocenila. Quentin na to má dost kuráže, dodalo to filmu autentičnost. Různé jazyky mají různé melodie, je zábavné pozorovat, jak se lidé slyší, ale nerozumějí si.”

Ačkoliv byla její postava Bridget Von Hammersmark obsazena mezi posledními, Tarantinovi se Kruger okamžitě zalíbila. Výkonná producentka Erica Steinberg k tomu říká: “Diane má Quentinův smysl pro humor. Když četla ze scénáře, úplně ho dostala. Nic se nemusela učit, tomu dialogu rozuměla naprosto přesně.”

“Bylo skvělé hrát Bridget Von Hammersmark,” říká Kruger. “Je to německá filmová hvězda 40. let, něco jako Marlene Dietrich nebo Hildegard Knef. Byla výjimečná tím, že se rozhodla během války zůstat v Německu, za což ji Němci zbožňovali. Dobře zná nacistický režim, ve skutečnosti ale je ale špiónka Britů.”

Válečného hrdinu, ze kterého se stane filmová hvězda, Fredricka Zollera hraje Daniel Brühl. “Je milý, hezký a miluje filmy. Musí se hodně snažit, aby získal Shosannu a jde na to právě přes film. Nese velmi těžce, že na něj ta dívka kašle a necítí k němu žádné city ani úctu.”

Tarantino připouští, že Brühlova postava je trochu inspirovaná známým veteránem 2. světové války Audie Murphym. A stejně jako z Audie Murphyho i z Daniela Brühla se stane filmová hvězda.

Brühl se na castingu v Paříži setkal s francouzskými kandidátkami na postavu Shosanny. Mezi ním a Mélanií Laurent přeskočila okamžitá přátelská jiskra. Tato herečka a režisérka natočila film, který získal v roce 2008 Zlatou palmu na festivale v Cannes za nejlepší krátký film.

“Shosanna je důležitou postavou,” řílá Tarantino. “Jednou z největších změn v průběhu psaní scénáře - vlastně největší změnou - bylo, že v původní verzi je Shosanna pěkný zmetek. Stejně jsem to udělal is Nevěstou v Kill Billovi. Nakonec jsem ze Shosanny udělal hodnější, normální holku.”

S obsazením postavy plukovníka Hanse Landy Tarantino dlouho váhal. Když ale přišel na konkurz Christoph Waltz a začal číst scénář, Tarantino se okamžitě uklidnil, protože věděl, že našel toho pravého. O pár hodin později se navíc ukázalo, že Waltz je schopný mluvit anglicky, francouzsky a německy.

Zbytek “Parchantů” byl obsazen rychle. Til Schweiger hraje Huga Stiglitze. Jako Tarantinův dlouholetý fanda dokonce pojmenoval svoji produkční společnost Mr.Brown Entertainment po postavě z filmu Gauneři.

Na Eliho Rotha jako Donowitze Tarantino myslel Tarantino dlouho před tím než si Roth přečetl scénář. “Hotová verze scénáře mě úplně dostala. Quentin mi pak řekl, ‘Myslím, že bys byl jako Donowitz výborný.’ Říkal jsem si, ‘To bude jako v Grindhousu, malá rolička. Pak jsem si to přečetl znovu a uvědomil si, že je to jedna z hlavních postav.’”

K Rothovi se přidali jeho dva kolegové ze snímku Grindouse Omar Doom a Michael Bacall. “Došlo k tomu na poslední chvíli,” říká Doom. “Quentin se rozmyslel, že budu “parchant” dva týdny před tím, než jsem musel stát na place. Bylo to skvělé překvapení na poslední chvíli.”

Německý herec Gedeon Burkhard, který hraje Wilhelma Wickiho, čekal na příležitost hrát v Hanebných parchantech roky, přesně řečeno osm let. “Poprvé jsme se setkali před devíti lety ve Vídni,” vzpomíná na setkání s Tarantinem. “Pak jsem ho potkal v Los Angeles, kde mi říkal, že píše film z druhé světové války a že tam pro mne má roli chlapa, který mluví dvěma jazyka a umí tlumočit. Pak už se o tom filmu nezmínil. A najednou jsem se dozvěděl, že je v Německu a vybírá herce pro tenhle film. Netrpělivě jsem vyčkával, jestli mě na ten konkurz pozvou. A pozvali, tu roli jsem dostal a od té doby se usmívám.”

B.J. Novak, producent a scénárista televizního seriálu The Office, si udělal přestávku a odskočil si zahrát Smithsona Utivitche. “Museli jsme zharmonizovat termíny, ale všichni věděli, že Parchanti pro mne nejsou jen práce, že je to můj sen a vytoužená zkušenost, proto se mi snažili vyjít maximálně vstříc.”

Novak roli málem nedostal kvůli své výšce; nebyl nejmenším z vybraných Parchantů, ale jeho postava je popsaná jako “Malý muž”. “Quentin mi řekl, ‘Možná nebudeš pro roli Utiviche dost malý,’ což je trochu hořký kompliment. V seriálu jsou všichni vyšší než já a dělají si srandu, že jsem malý pivo. A teď mi Quentin říká, že jsem pro roli, kterou tolik chci, příliš vysoký.”

Partu Parchantů uzavírají komediant, scénárista a herec Paul Rust a Samm Levine. Eli Roth k jejich zparchantělé skupince říká, “Když slyšíte jejich příběhy, čekáte ohromné, nebezpečné zrůdy a místo toho před vámi stojí chlapci ze židovské školy.”

Tarantino neztrácel čas motivováním herců, aby se začali cítit jako “Parchanti”. Jen jim řekl: “Parchanti jednají jako Apači v situaci, o které ví, že nemůžou vyhrát. Prostě se snaží zvítězit v psychologické válce proti nacistům.”

Výčet hereckých rolí doplňují Denis Menochet jako Perrier Lapadite, Jacky Ido jako Marcel, Michael Fassbender jako filmový kritik Archie Hicox, Mike Myers jako Fenech, Rod Taylor, Sylvester Groth jako Goebbels, August Diehl hraje majora Hellstroma a Julie Dreyfus Francescu Modinu, postavu, kterou jí Tarantino napsal na míru.

Když byl výběr herců kompletní, sezval si Tarantino všechny do jedné místnosti. Vysvětlil jim, že existují dva tipy filmů o druhé světové válce. Filmy, kde je válka zachycena jako nepřekonatelná tragédie a filmy, ve kterých muži bojují a nevzdávají se do samého konce. “Řekl, že my budeme rozhodně točit tu druhou kategorii,” doplňuje “parchant” B.J. Novak.

obrazek
Kapitola třetí - práce štábu

Vzhledem k minimu času měli všichni při přípravách plné ruce práce. Návrhářka kostýmů Anna Sheppard chvíli váhala, zda má vzít další projekt z doby druhé světové války, neboť v minulosti pracovala na Polanskiho Pianistovi a Spielbergově Schindlerově seznamu. Scénář ji ale ukázal, že díky Hanebným parchantům bude mít příležitost přistoupit k éře novým, neobvyklým způsobem.

Zajímavostí z natáčení je, že před začátkem poslal Tarantino Mélanii Laurent do Los Angeles, aby v jednom z místních kin získala praxi coby promítačka filmu. “Měla jsem promítat Guanery,” vzpomíná herečka. “Pustili jsme před tím hodně reklam a trailerů. Diváci neměli tušení, že jim promítám já. Bylo to skvělé. Celé to trvalo od půlnoci do tří ráno. Byla jsem tam úplně sama a krásně jsem to zvládla. Byla jsem na sebe pyšná.”

Kapitola čtvrtá - lokace

Natáčení začalo 9. října 2008 v malém německém městečku Bad Schandau, nedaleko českých hranic.

Velká část lokací byla postavena ve slavných, téměř stoletých, berlínských ateliérech Studio Babelsberg.

Natáčelo se i v samotném Berlíně, kde na některých místech jsou dodnes vidět pozůstatky války - např. díry po kulkách ve zdech.

Scény odehrávající se v lesích byly natočeny v pevnosti Hahneberg, která byla postavena v roce 1888, ale ve skutečnosti nebyla nikdy použita. Po druhé světové válce byla uzavřena a znovu otevřena až v roce 1990.

Jedna scéna z francouzského bistra se natáčela v Paříži.

Epilog

“Kdysi dávno v nacisty okupovaném Německu…” “Je jasné, že nejde o dokument,” říká Diane Kruger. “Ten film je o skupině rebelů, kteří se rozhodli, že se chtějí pomstít. Skvělé.”

Eli Roth k tomu dodává trochu adrenalinu. “Je to film Quentina Tarantina na stereoidech a speedu. Je to film z druhé světové války, ale ne o druhé světové válce. Je to rychlé, ohromující, napínavé, se všemi překvapeními, střílečkami a násilím, které od Tarantina očekáváte, ale s námětem, který jste od něj ještě neviděli.

Je to pomstychtivý film o pomstě a filmech. B.J. Novak říká, “Quentinovy filmy pro mne vždycky byly romantické. Tento je výjimečný. Je to jeho nejromantičtější příběh, protože je o filmech, které zachránily svět. Je to velmi romantické. Romantické a skvělé.”

A Tarantinův nejoblíbenější moment filmu? Přirozeně: “Líbí se mi ta síla filmů, které dokáží bojovat proti nacistům. Není to jen metafora, je to čistá realita.”


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pátek 22. 8. 2014 Svátek má Bohuslav
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz