fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

68% 1750 hlasů
6.8 10 1750
film / thriller, akční, dobrodružný, krimi, záhady, USA/Velká Británie/Německo, , 111 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 7.7.2011, DVD a Blu-Ray od 12.10.2011 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...
starNastavit upozornění

V TV televize út. 24.7. Prima MAX 22.05
Prima MAX 22.05




Ukázka
02:25



Takový nářez jste ještě neviděli.
Hanna je dospívající dívka. Je výjimečná tím, že má zásluhou svého otce - bývalého pracovníka CIA, který ji vychovává ve finské divočině - sílu, vytrvalost a znalosti zkušeného vojáka. V jejím životě, který se nepodobá životu žádného jiného teenagera, spolu splývají výchova i výcvik s cílem vychovat z ní dokonalého zabijáka. Její cesta k dospělosti dojde k přelomovému momentu ve chvíli, kdy je svým otcem vyslána na samostatnou misi. Hanna tajně cestuje po Evropě a přitom je na útěku před agenty, které za ní vyslala nemilosrdná špionka, která před světem ukrývá vlastní tajemství. Jak se Hanna blíží ke svému hlavnímu cíli, je nucena čelit znepokojivým odhalením o své vlastní existenci a nečekaným otázkám o svém lidství.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Neskutečná sbírka absolutních stupidit. Nevím, co mají v hlavě scenaristé podobných filmů, ale komu zbyl alespoň kousíček mozku, musí u toho neskutečně trpět. Cvičená a pečlivě připravovaná holčička - 100% zabiják dostane hysterický záchvat, když začne horká voda cloumat varnou konvicí, aby o pár minut dál byla v počítačové kavárně schopná vyhledat na netu informace o genetických mutacích? Máloco dává smysl, nikomu z civilistů nevadí hromady mrtvol, akční scény jsou myšleny vážně, což je tragedie. Žádného artu nebo suprové muziky jsem si všimnout nedokázal, protože jsem celou dobu přemýšlel jen o tom, jak tohle mohl někdo myslet vážně...
Všechny komentáře k filmu 32+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Hanna

Hanně je šestnáct let. Je bystrá, zvídavá a je to milující dcera. Je výjimečná svou silou, vytrvalostí a zkušenostmi vojáka - to proto, že vyrůstala v divočině na severu Finska, kde ji vychoval ovdovělý otec Erik, bývalý agent CIA. Erik Hannu naučil lovit, podroboval ji extrémnímu výcviku sebeobrany a s pomocí pouhé jediné encyklopedie a knihy pohádek jí nahradil veškerou školní docházku. Hannin život se nepodobá životu žádného z jejích vrstevníků - pro ni byla výchova současně i výcvikem, to vše ve snaze udělat z ní dokonalého zabijáka. Ale Hannina rodina má ve světě nevyřízené účty a Erik si se smíšenými pocity hrdosti a obav uvědomuje, že už svou dceru nemůže dále držet na jednom místě. Tento okamžik Hannina dospívání je pro ni velice drsný - je nucena se od Erika odloučit a vydává se na misi, která jí byla od samého počátku souzena. Než se jí podaří znovu se podle plánů sejít s otcem v Berlíně, je zadržena agenty, které za ní vyslala nemilosrdná špionka Marissa Wieglerová. Marissa, která se špionážní činnosti věnuje celý život, ukrývá řadu let tajemství, jež ji s Hannou a Erikem spojují. Hanna, která je zadržována v podzemním komplexu pod marockou pouští, se brzy svým věznitelům postaví na odpor. Po svém odvážném útěku na povrch se ocitá v neznámé krajině a ve světě, jehož pravidla nezná, a je nucena to vše rychle pochopit a zorientovat se. Marissa za ní tajně vyšle tým agentů a sama se k vražednému pronásledování připojí také. Jak Hanna putuje napříč Evropou a blíží se ke svému hlavnímu cíli, je nucena čelit znepokojivým odhalením o své existenci a pokládat si nečekané otázky o své vlastní lidskosti.


O filmu

obrazek
Ačkoliv se stále ještě řadí mezi teenagery, má už Saoirse Ronan (jejíž křestní jméno se čte přibližně jako „sérša“) za sebou nominaci na Oscara a předvádí výkony, které jsou hodny obdivu. Když se jí ale zeptáte, jakým postupem se do svých postav vtěluje, pokrčí rameny: „Vlastně ani nevím, jestli nějaký postup mám vypracovaný. Nejsem tím typem herce, co svou postavou žije.“

„Chci, aby všechny role, které představuji, pro mě byly výzvou,“ pokračuje ale dále. „Vzhledem k množství akčních scén a komplikovanosti postavy pro mě role ve filmu Hanna právě takovou výzvou byla. Máme tu dospívající dívku, která vyrostla v lesích a za veškeré vzdělání vděčí svému otci. Nikdy předtím nikoho jiného nepotkala. Setkáváme se s ní ve chvíli, kdy se poprvé vydává sama do světa a všechno, co na své pouti potkává, ji fascinuje. Nejvíce se mi na ní líbí skutečnost, že nemá předsudky. Ke všemu přistupuje s otevřenou myslí a plna zájmu. Je tak trochu podivín. Ale to se mi líbí - mám podivíny ráda.“

„Hanna poprvé objevuje, co znamená žít, takže tenhle film není jenom o dívce, která to umí ostatním pěkně nandat - i když to rozhodně umí!“ podotýká Ronan. Práce na filmu se chopila s velkým nadšením. „[Režisér] Joe Wright se se mnou bavil o tom, jak - stejně jako v pohádce - se někdo vydává do světa a je to pro něj ohromující a děsivé a krásné současně. Stejně jako jakýkoliv teenager jsem i já sama schopna chápat Hanninu touhu prozkoumat svět, ale v jejím případě se to odehrává rychlostí sta kilometrů za hodinu.“

Herečka, která během natáčení filmu Hanna oslavila šestnácté narozeniny, svou účast na natáčení přislíbila ještě předtím, než nabídku přijal její předchozí a posléze opět aktuální režisér Wright. Právě on ji před téměř čtyřmi roky obsadil do filmu Pokání a výsledek jejich společné práce sbíral prestižní ceny po celém světě.

„Vždycky jsem si říkala, že pokud spolu budeme spolupracovat znovu, měli bychom točit něco docela jiného než posledně,“ komentuje. „S Joem jsme nemuseli hledat způsob, jak spolu komunikovat. Dokonale si rozumíme, dokonce možná ještě více než dříve, protože poznáme, když se kterémukoliv z nás něco tak docela nezamlouvá a důvěřujeme si v případě zkoušení různých nových věcí. Jak Joe, tak já s Hannou soucítíme, protože se snaží dělat vše, co je v jejích silách, aby ochránila ty, které má ráda.“

Původní scénář snímku Hanna napsal scenárista Seth Lochhead v roce 2006. Scénář se poté dále vyvíjel. Oscarová producentka Leslie Holleran, která úspěšně přivedla na filmová plátna řadu literárních adaptací, poznamenává, že „je ohromně osvobozující - a ještě mnohem více děsivé! - pracovat na původním příběhu. Hanna se vydává na cestu a těch několik let práce na scénáři byla specifická cesta sama o sobě.“

„V případě Hanny napsal Seth takřka mýtickou postavu,“ obdivuje producentka. „Je cizinkou v cizí zemi - tedy konkrétně v našem světě. Velmi na mne zapůsobily vztahy, které dokáže navázat.“

„Chtěla jsem najít režiséra, pro kterého by tenhle film byl něčím zcela novým, co ještě netočil,“ dodává k tomu Holleran. „Joeovou silnou stránkou je vzít příběh a podívat se na něj z pohádkového hlediska. Lákavé bylo také to, jak přistupoval k pojetí akce, příběhových prvků a dokonce i sociálního komentáře - jedná se o příběh o vnitřní síle ženy. Jsem přesvědčen, že díky tomu, jak důvěrně znal Saoirse a jak dobře věděl, co jako herečka dokáže, mu umožnilo přistoupit k tomuto materiálu sebevědomě a ambiciózně.“

<>Obrázek nenalezen<> Jakmile Wright potvrdil účast na projektu coby režisér, byl znovu povolán Lochhead. „Joe mě přizval, abych s ním znovu pracoval na celé řadě scén - na těch, které ve scénáři byly už od roku 2006, ale i na těch, které se v něm objevily až v následujících letech.“

„Cítil jsem, že Joe chápe, co jsem se pokoušel sdělit, a chápal jsem, jak hodlá celý film pojmout,“ pokračuje. „Vnímali jsme jeho postavy stejně, takže bylo velice vzrušující vrátit se do Hannina světa.“

Na začátku filmu tvoří celý Hannin svět jediná osoba, její ovdovělý otec Erik. „Scénář mi připomínal...no, vlastně nic, říkal jsem si, že něco takového jsem ještě neviděl,“ vzpomíná herec Eric Bana. „Líbilo se mi, že v tomhle filmu je hlavní hrdinkou dospívající dívka. Pro Saoirse to v jejím věku bylo úžasná příležitost. Joeovo pojetí celého příběhu mě fascinovalo, takže jsem roli rychle přijal.“

„Hanna musí dospět a nést vlastní zodpovědnost poté, co přestane její život řídit její otec,“ zamýšlí se Bana. „Sám jsem rodič, takže jsem film Hanna vnímal jako extrémní verzi noční můry každého rodiče, tedy chvíle, kdy se jejich dítě poprvé samo vydává do světa.“

Banu také přitahovala komplikovanost jeho postavy. „Erik má některé velice tradiční otcovské prvky, je to ochránce a učitel. Celou věčnost Hannu připravoval na to, aby dokázala přežít souboje duševní i fyzické, takže se k ní současně chová jako neústupný vojenský cvičitel.“

„Když ale rodič odvede takto skvělou práci a ochrání své dítě před okolním světem, je drsná realita vnějšího světa pro jeho dítě o to děsivější a Hanna se ocitá ve skutečném nebezpečí.“

Hrozbu, které Hanna čelí, ztělesňuje držitelka Oscara Cate Blanchett. Představuje třetí hlavní postavu filmu, Marissu Wiegler, ledově chladnou agentku CIA, která kdysi sloužila společně s Erikem. Teď, kdy pracuje v centrále v Langley, „se její život skládá ze lží a tajemství a své práci obětovala vše,“ jak říká sama herečka.

V rámci připrav na svou roli Blanchett hovořila s agentkou CIA, která jí objasnila „napětí, které existuje mezi lidmi v akci a těmi, kteří pracují v centrále v Langley.“ „Marissa pracovala v devadesátých letech v utajení v Německu a užívala si života plného napínavých tajných operací,“ přemítá. „Ta, na které spolupracovala s Erikem, ve finále selhala a byla ukončena, což Marissa svému zaměstnavateli nikdy neodpustila a současně to vyčítá i sama sobě. Když se objeví Erik a Hanna, vydává se znovu do akce, aby je zastavila. Najít Hannu je pro ni zpočátku profesionální nutnost, ale posléze se pro ni celá situace stává patologickou. Chce tu si tu dívku zcela přivlastnit. V jistém ohledu to připomíná pohádkovou čarodějnici. Tyto pohádkové prvky řadu scén staví do zcela jiného světla.“

Stejně jako Ronan měla i Blanchett s Joem Wrightem předchozí zkušenosti. „Připravovali jsme společně jiný projekt, ale sešlo z něj,“ prozrazuje. „Pak mi poslal tenhle scénář a ten mě vyděsil. Můj partner podotkl, že takhle jsem na scénář ještě nikdy nereagovala. Takže jsme se s Joem pustili do práce. Bylo pro něj důležité, aby Marissa pocházela z Texasu, takže jsem se pokoušela mírně zapracovat na přízvuku - neměl působit příliš intenzivně.“

Tou dobou už s Wrightem na filmu pilně pracovala také jeho dlouholetá spolupracovnice, výtvarnice Sarah Greenwood, třikrát nominovaná na Oscara. S režisérem často hovořili o tom, že film „obohatí prostřednictvím vizuálních prvků, kostýmů a výkonů o pohádkové prvky, které by filmu měly dominovat.“

„Celá řada pohádek původně vznikla s účelem děti před něčím varovat,“ říká k tomuto tématu. „Jakmile Hanna vstoupí do světa, ve kterém žije Marissa, dostává velice rychle zásadní životní lekce.“

„Někdy byly temné pohádkové prvky takřka podprahové,“ poznamenává k tomu kostymérka Lucie Bates. „Joeova vize, kdy Marissu bere jako čarodějnici, znamenala, že jsme pro ni vybrali především zelenou a červenou barvu. Někdy byly naopak otevřenější, jako v případě srubu, ve kterém Hanna s Erikem žijí.“

obrazek
Tým Sarah Greenwood, který jako obvykle zahrnoval kulisářku Katie Spencer, spolupracoval s místními řemeslníky a „skutečně pro naše postavy vybudovali v lesích srub, který působil dojmem, že tam stojí celé roky,“ podivuje se Bana.

„Počátečním bodem našich návrhů byl sníh,“ prozrazuje výtvarnice. „Příběh začíná a diváci jsou uvedeni na místo, o kterém nevědí, kde se přesně nachází, jaké se píše století či kým postavy jsou. Inspirovali jsme se Hansem Christianem Andersenem, ale jeho tradice jsme rozšířili a doplnili je o své vlastní interpretace - včetně knihy, kterou má Hanna doma.“

„Joeovo uplatňování pohádkových motivů ve filmu vychází z jeho kořenů v loutkovém divadle,“ objasňuje Blanchett. „Jako režisér se snaží vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém můžete udělat několik chyb a pak se z nich v ideálním případě poučit. Joe se natolik soustředí na detaily, že v jednu chvíli mi rovnal lem na kostýmu, za chvíli pomáhal jinde s natíráním kulis a krátce nato se domlouval s kameramanem na tom, který objektiv použít. Věnuje se veškerým aspektům natáčení.“

V případě snímku Hanna měl Wright možnost vyzkoušet si i pro sebe zcela novou věc - vyslat herce na intenzivní nácvik akčních scén. To představitelům filmového otce a dcery poskytlo ideální příležitost se sblížit. „Trénovali jsme se Saoirse nějakou dobu společně a ona na to byla skvěle připravená, měla úžasnou koordinaci pohybů,“ vzpomíná Bana. „Byla lepší než leckteří mužští herci, se kterými jsem v minulosti spolupracoval. Často je těžší bojovat s hercem místo s kaskadérem, ale Saoirse do toho šla naplno a opravdu se snažila. Naše bojové scény byly unikátní, protože v nich otec vyučoval svou dceru, nespočívaly jen v tom, že si jdou dva lidi po krku a jeden z nich poté vyhraje.“

„Ukázalo se, že rukou dosáhne hodně daleko, skoro tak daleko jako já,“ pokračuje. „Musel jsem být při společném tréninku bojových scén opatrný, protože se mi její pěsti před obličejem míhaly velice rychle a s nezanedbatelnou silou. Musel jsem dávat pozor, abych jí neublížil - a současně aby mě nesložila k zemi. Pracoval jsem s řadou mužů, kteří nebyli tak drsní, jako je Saoirse.“

„Vím, že jsem Ericovi párkrát ublížila,“ přiznává Ronan. „Ale Joe mi říkal, že do toho mám jít naplno.“ „Užili jsme si také se Saoirse dost legrace, protože ona je Irka a já jsem Australan, takže jsme byli takové spřízněné duše, máme podobný smysl pro humor. Ten její je ale hrozně zlomyslný,“ prozrazuje Bana.

Bana už měl s akčními scénami po fyzické stránce jisté zkušenosti z natáčení jiných filmů, ale vedoucí kaskadérů a choreograf bojových sekvencí Jeff Imada (který pracoval na filmech Bourneovo ultimátum a Bourneův mýtus) ho pro potřeby snímku Hanna dle svých slov „musel naučit pár věcí, které odpovídají stylu jeho postavy - a také Hannině stylu, protože právě on ji naučil vše, co umí.“

„Z mého pohledu se to vlastně docela lišilo z důvodů scén boje beze zbraní, který jsem ve skutečnosti v předchozích filmech příliš nepotřeboval,“ podotýká Bana. „Točili jsme fyzicky velice náročné scény s Hannou a Erikem, které byly současně velice emocionální.“

Jelikož je Hanna někým, kdo celý život nezná nic jiného než trénink, začal Imada s Ronan na jejím tréninku pracovat s velkým předstihem před začátkem natáčení už v době, kdy herečka v Los Angeles propagovala svůj předchozí snímek Pevné pouto. „Začali jsme několika základními zkouškami, při kterých si osvojila základní věci o svém těle, a současně jsme z nich odvodili, co vše budeme muset nacvičit, aby působila na plátně přesvědčivě jako teenager, který byl svým otcem a současně agentem tajné služby vycvičen na velice vysokou úroveň dovedností.“

Wright chtěl, aby bojové scény působily co nejpřirozenějším dojmem. S ohledem na to, kde Hanna vyrůstala, Imada do jejího bojového stylu zakomponoval jisté prvky divočiny. „Hanna je obklopena přírodou,“ vysvětluje. „Naučila se dokonale vnímat zvěř kolem sebe, jak v divočině přežít a jak do ní zapadnout.“

obrazek
„Když zabíjí, je to pro ni jako zabíjení v divočině, na které je zvyklá od dětství,“ míní Ronan. „Saoirse je útlá, takže mohla uplatnit svou obratnost, rychle se pohybovat a zůstávat neviděna,“ komentuje Imada. „Náš trénink proto obsahoval kopy z bojových umění, aerobní cvičení a základy boxu a techniky zneškodnění cíle. Upravili jsme její jídelníček, abychom jí pomohli s vypracováním svalstva. Kromě toho jsme pracovali se zbraněmi a používali jsme tyče tak intenzivně, aby se pokud možno staly prodlouženými součástmi jejích paží.“

Snahou bylo „jí tohle vše vštěpit, aby z toho mohla čerpat při natáčení bojových scén a zcela přesvědčila diváky - a aby se u toho jen tak snadno neunavila.“ Život začal napodobovat umění - Imada s Ronan trénoval šest týdnů, během kterých dívka trénovala „pět, šest hodin denně - a nikdy si na nic nestěžovala,“ upozorňuje. „Občas jsem jí musel říct, že už končíme. Byla opravdu odhodlaná působit na plátně zcela přesvědčivě jako Hanna. Udělala tím na mě velký dojem.“

Ronan hrdě podotýká, že nakonec „celou řadu kaskadérských scén točila sama,“ ale připouští, že první dny tréninku byly náročné. „Joe mě varoval, ale já si říkala, že to tak hrozné nebude, protože pravidelně běhám a plavu. Vždycky jsem hodně sportovala. No, bylo to mnohem náročnější, než jsem čekala. Přišla jsem do tělocvičny a musela jsem začít posilovat a zvedat činky nad hlavu a běhat na trenažérech, to celé každý den. Vyplatilo se to. Moc mě bavilo, když jsem se všechny tyhle fyzicky náročné věci učila. Bojová umění vám pomáhají se soustředit.“

Jedním z bojových umění, které Ronan měla obzvláště ráda, bylo „wing chun. To bylo ve filmu uplatňováno ve velké míře, protože Hanna bojovala s lidmi, kteří jsou větší a silnější než ona, takže se musela naučit proti nim využívat jejich vlastní sílu. Ale Jeff pro Hannu vše trochu měnil, aby to více odpovídalo jejímu specifickému stylu.“

Imada vysvětluje, že se řídil Wrightovým přáním ignorovat přehnaně teatrální akční scény a místo toho používat „obyčejné, skutečné chvaty, které by bylo možné použít v sebeobraně. Takže ačkoliv Saoirse bavil nácvik boje s nožem, naučili jsme ji bojovat i zcela beze zbraní.“ „Když máte zbraně, je to jednodušší,“ přiznává Ronan. „Ale mně to celé přišlo spíš jako tanec než jako boj. Nakonec, pořád je to choreografie.“

„Joe dal hned na začátku jasně najevo, že nesnáší, když jsou v bojových scénách příliš časté střihy - stejně jako já - a že tam budeme mít jednu sekvenci, ve které žádný střih nebude,“ komentuje Bana. „Takže bojové scény v dlouhých záběrech, jak jsme je točili, bylo třeba přesně a detailně naplánovat a domluvit s Jeffem a Joem.“

V jedné klíčové scéně, ve které sledujeme Banu v dlouhém, nepřerušeném záběru, Wright navazuje na své památné scény z filmů Pokání, Sólista a z minisérie The Last King, které byly také točené bez jediného střihu. Erik tu vchází do stanice metra, aby se ukryl před agentem speciálních jednotek, ale nakonec je nucen čelit hned čtyřem. Tato sekvence - s prvky bojových umění a pouličního boje - stačila k tomu, aby v Banových očích film pasovala na „fyzicky nejnáročnější film, jaký jsem kdy točil.“

I Cate Blanchett brala své akční scény velice vážně. „Řekla jsem Jeffovi, že nechci vypadat jako 'holka s pistolí v ruce',“ svěřuje se. „Ujistil mě, že ženy s pistolí v ruce mnohdy vypadají mnohem přirozeněji než muži, protože se nesnaží napodobovat Clinta Eastwooda nebo kovboje.“

Bana má pro svou kolegyni, také původem z Austrálie, jen slova chvály a prohlašuje, že „Cateino podání padoucha je skvělé. Je to úžasná herečka, která se skvěle hodí do role postavy, jež vám jde po krku!“

„Cate je osobou, ke které hodně vzhlížím,“ přiznává se Ronan. „Obdivuji její pracovní nasazení a to, jak profesionálně se chová. Když s ní točíte scénu, nabízí vám toho tolik - a přitom současně zvládá mít vše dokonale pod kontrolou a nedělat věci, které by působily nepřirozeně.“ „Eric je skvělý herec a dokonalý společník. Dokáže celé natáčení prozářit jako paprsek slunce. Je úžasný a dokázal mě rozesmát i v těch nejstudenějších finských dnech.“

Díky finančním výhodám a nemalé logistické podpoře filmové rady severního Finska se Wright ve spolupráci s týmem, který měl za úkol vyhledávání natáčecích lokací, rozhodl umístit Hannin a Erikův „domov“ do fascinující a krásné krajiny v okolí Kuusama, nedaleko od jižní hranice Laponska.

„Měli jsme tu k dispozici obrovsky rozsáhlé prostory a bylo to kouzelné,“ podotýká Greenwood. „Ocitli jsme se 40 kilometrů od polárního kruhu a 40 kilometrů od Ruska. Byly tam stromy, které jako by vypadly z klasických pohádek.“

obrazek
Některé z natáčecích lokací byly dostupné pouze na sněžných skútrech. Rozlehlost sněžné divočiny pomohla také definovat fyzickou realitu postav a jejich schopností. Kameraman Alwin Küchler před natáčením konzultoval řadu věcí se svými finskými kolegy a spolupracovníky, aby se mohl na problémy, které souvisí s natáčením za specifických teplot, odpovídajícím způsobem připravit.

To se mu samozřejmě následně vyplatilo, protože teploty při natáčení klesaly až na hodnotu -36°C. „Mnohem raději mám irské počasí, tedy minimálně tehdy, pokud zrovna neprší,“ zamýšlí se Ronan. „Ráno pokrývala mlha z řeky lidem obočí a řasy - a nejen ty - jinovatkou,“ vybavuje si Holleran.

„Finsko skutečně zdůraznilo pohádkovou atmosféru celého příběhu,“ poznamenává Ronan. „Natáčeli jsme na zamrzlém jezeře, obklopeném borovicemi, pokrytými sněhem. Ale taková zima ovlivňuje všechno, co děláte, zejména během bojových scén, kdy se musíte spoléhat na svalovou paměť. Během prvního týdne natáčení se herci a štáb velice rychle sblížili.“

Když zrovna nenatáčeli nebo nebojovali, trávili Ronan a Bana čas zabaleni do dek a dlouhých plášťů. Byli v rámci pečlivých příprav produkční společnosti Helsinki Film předem informováni o rizicích podchlazení. Jedinými, komu zima příliš nevadila, byla zvířata, jež se natáčení účastnila, od vlčat přes sněžné lišky až po soby.

Imada bojovou choreografii uzpůsobil náročným podmínkám. „V sekvencích, kde se Saoirse bojujeme s tyčemi, je při teplotách hluboko pod bodem mrazu opravdu hodně cítit, když vás někdo uhodí bambusovou tyčí přes klouby,“ svěřuje se Bana. „Finsko a další lokace tomuhle filmu opravdu výrazně dodaly specifickou atmosféru.“

Z Finska se štáb přesunul do Bavorska v jihovýchodním Německu, poblíž hranic s Rakouskem. Natáčení probíhalo poblíž města Bad Tölz ve stínu Alp. Týdenní natáčení, které zde probíhalo, zahrnovalo scény interiérů a exteriérů srubu, ve kterém Erik s Hannou žili. Teplota zde byla vyšší než ve Finsku - dokonce natolik, že bylo třeba sníh zčásti vyrábět uměle.

„Vejít do toho srubu na place bylo ohromně surreálné,“ popisuje své zážitky Lochhead. „Byl jsem překvapený tím, jak přesnou představu jsem o něm měl, když jsem ho vymýšlel. Měl jsem pocit, že to místo velice dobře znám a že si to celý štáb uvědomuje.“

Scenárista konstatuje, že z jeho pohledu celý příběh vycházel „z představy, kterou jsem měl a ve které figurovala dívka, jež běží mezi stromy a loví soba. Pak jsem se ji pokusil co nejlépe vysvětlit. Když jsem viděl Saoirse v roli, užasl jsem a usoudil, že mi nějak dokázala přečíst myšlenky.“

V Německu se dále natáčelo také v berlínském Studio Babelsberg a berlínské lokace posloužily i pro natáčení scén ze sídla CIA v Langley. „Já si natáčení ve studiu neužil a točit na skutečných lokacích bylo velice vzrušující - včetně natáčení mých plaveckých scén!“

Dalším místem, kde se v Německu zásluhou aktivit Německého filmového fondu mohlo natáčet, byl berlínský opuštěný zábavní park Spree Park, který se nachází ve východní části města. „Zábavní park má poté, co v něm večer zhasnete světla a vytratí se jeho pozlátko, velice zlověstnou atmosféru,“ potvrzuje uznale kameraman Küchler.

Dar z nebes v podobě Spree Parku nabízel Greenwood a Spencer spoustu dokonalých lokací plných zanedbaných atrakcí, rezivějících staveb, detailních soch zvířat a opuštěných řídících kabin. V parku se natáčely například scény, v nichž se Hanna setkává s Knepflerem (kterého ztvárnil Martin Wuttke, představitel Hitlera z Hanebných panchartů). Struktura domu, kde k setkání dochází, záměrně připomíná strukturu jejich lesního srubu, ale jásavé plastové figurky a pestrobarevná výzdoba jsou na hony vzdálené přírodnímu domovu, ze kterého sem Hanna přijela.

Další scény se natáčely ve vyhlášené hamburské čtvrti červených luceren, která se zdála pro film jako stvořená: scény z Isaacsova nočního klubu, který Marissa navštíví, aby ho přesvědčila k tomu, aby jí pomohl Hannu dopadnout, se natáčely v klubu Safari. Jedná se o jediný poslední živý sex klub v Německu. Zachovává si stylizaci šedesátých let, kterou štáb nesměl jakkoliv měnit, protože je chráněna zákonem. Kromě toho muselo natáčení skončit do 22 hodiny, aby mohl klub zahájit svůj obvyklý provoz.

obrazek
Isaacse si zahrál Tom Hollander, kterého diváci znají z řady předchozích filmů včetně dvou filmů Joea Wrighta - tedy v případě, že ho poznají. „Tom zahrál Isaacse způsobem, jaký bych si na základě scénáře vůbec nedokázala představit,“ svěřuje se Ronan. „Je zcela jedinečný. Nemohu říct, že bych obdivovala vkus, s jakým se ta postava obléká, ale obdivuji ho, že si na sebe to oblečení vzal - a většina toho vzešla přímo v Tomově hlavě a to on to navrhl Lucii a Joeovi!“

Co se estetičtějších věcí týče, pak například „pozorovací místnost“, ve které se Hanna poměrně záhy ve filmu ocitá, byla podle Greenwood „navržena jako pocta skvělým kulisám 'vojenského štábu' Kena Adama z filmu Dr. Divnoláska.“

Poté se natáčení přesunulo do Maroka, „kde sloupec teploměru dvakrát vyšplhal na hodnotu 50°C,“ jak vzpomíná Holleran. „Rychle jsme se naučili balit si hlavy do šátků, abychom se ochladili.“

První marocká zastávka se konala v pouštích kolem Ouarzazate, města, kterému se přezdívá „brána pouště“. Při natáčení přímo v centru města samotného se pak štáb s herci ocitl na Cestě kaseb, která míří k Zagoře a je pro karavany poslední zastávkou před Timbuktu.

„Mohli jsme si snadno objednat 200 velbloudů a za krátkou chvíli je mít k dispozici,“ vzpomíná Greenwood. Kromě provozu obchodu s velbloudy také její tým proměnil již existující budovu v polorozpadlý hotel.

Diváci budou mít šanci si toto prostředí dobře prohlédnout, protože se v něm odehrávají dlouhé, nepřerušované sekvence, na kterých se Wright domluvil s Küchlerem a kameramany. „Když se podílíte na natáčení jako je tohle, jste pod velkým tlakem - zejména tehdy, pokud se k němu připojíte až ke konci!“ říká herec Jason Flemyng. „Zvládali jsme to dobře, protože jediný pokažený záběr byl zaviněný velbloudem, který vrazil do kamery. Takže je vzrušující se něčeho takového zúčastnit. To je jeden z důvodů, proč jsem toužil po natáčení s Joem Wrightem.“

„Ve filmu je nádherný záběr Hanny na tržišti v Maroku, který je opravdu dlouhý,“ oznamuje Ronan. „V Maroku je velice intenzivní horko a také tu jsou velice neobvyklé světelné podmínky. Byl to obrovský kontrast oproti Finsku, kde jsme s natáčením o řadu týdnů předtím začínali.“

Poté se štáb vydal přes pohoří Atlas na pobřeží Atlantiku do přístavu Essaouira do dalšího velice kontrastujícího prostředí. Essaouira, bičovaná oceánskými větry, je populárním letoviskem surfařů a byla jedním z posledních míst, která navštívil legendární kytarista Jimi Hendrix.

„Přivezli jsme si do Maroka vlastní Španělsko,“ dodává Greenwood. „Abychom tu mohli natočit scény ze španělského tábořiště, museli jsme tam dopravit nějakých padesát stanů. Postavit je a zajistit, aby stát zůstaly, nebylo vůbec jednoduché.“

Maroko bylo pro tým filmu Hanna poslední zastávkou, ačkoliv jí nebylo pro Hannu samotnou. Ta se po svém akčním a napínavém útěku z věznění ocitá v marockých pouštích, kde jí pomůže anglická rodina, která je tu na dovolené. Mezitím plánuje cestu na sever do Berlína, aby se tam setkala se svým otcem. „Právě tady poprvé začíná poznávat skutečný svět, slyší hudbu, seznamuje se s televizí a spoustou dalších věcí,“ objasňuje Ronan.

„Natáčení s rodinou mě moc bavilo. Říkám jim tak, protože všichni - Olivia Williams, Jason Flemyng, Jessica Barden, Aldo Maland - k sobě už měli hodně blízko. A navíc na rozdíl od velice intenzivních scén, které sdílí Hanna s kýmkoliv jiným, jsou její scény s nimi převážně komediální.“

Celou řadu z nich Ronan prožívá společně s další dospívající herečkou, Jessicou Barden, která má za sebou čerstvě velký úspěch ve filmu Tamara Drewe. „Vztah mezi Hannou a Sophií se mi moc líbil,“ přiznává Barden. „Jsou jako dvě květiny a jedna druhou fascinují, protože jsou zcela odlišné.“

„Všichni známe někoho jako Sophie. Ve škole je populární a být v její kůži musí být velice vyčerpávající, protože je posedlá tím, jak vypadá. Ale má před sebou ony osudné prázdniny, během kterých dospějete a do školy se vracíte jako docela jiný člověk.“ „Jelikož jsme skoro stejně staré, hodně jsme se se Saoirse sblížily,“ dodává. „Pořád jsme si zpívaly písničky Lady Gaga.“

„Vztah mezi Sophií a Hannou je ve filmu postaven na potřebě poznat a pochopit, proč je ten druhý takový, jaký je. Jejich odlišnosti je sbližují a když se to vezme obecně, obě to jsou dospívající dívky, které se jen snaží zorientovat v komplikovaném světě.“

Barden potvrzuje domněnky Saoirse Ronan o tom, že se jejich filmová rodina sblížila i ve skutečném životě. „Když vybouchla ta islandská sopka, strávili jsme společně v autě asi osmnáct hodin na cestách,“ prozrazuje. „Hodně nás to sblížilo.“

obrazek
Její filmoví rodiče Flemyng a Williams se nedokázali ubránit udávání nálady, protože, jak vtipkuje Flemyng, „Olivii jsem zabil a rozvedl jsem se s ní! Chápete, spolupracovali jsme už tolikrát a dynamika našeho 'manželství' je pořád stejná - ona má všechno na povel a je trochu zhnusená tím, jak se chovám já...“

„Jason je tak zábavný, že pokud jsme se odchýlili od scénáře, byla to vždycky výhradně jeho vina,“ míní Barden. „Ale Joe Wright věděl, jak přirozeně se spolu cítíme a podporoval to. Měl náš organizovaný chaos pod kontrolou.“

Williams měla pocit, že „svou postavu Rachel velice dobře znám. Už jsem takovou ženu potkala. Ve filmu Hanna se objevuje hned několik silných ženských postav a moje symbolizuje mateřství - konkrétně to z jednadvacátého století, kdy za sebou rodiče mají četbu spousty různých příruček. Každý člen její rodiny se domnívá, že Hanna je stejná jako oni - a Rachel není žádnou výjimkou - a chce do nepopsané knihy, kterou Hanna je, dát něco ze sebe.“

„Joe hercům dopřává možnost tvůrčího přístupu,“ pokračuje. „Čím víc jsem s ním mluvila, tím více se mě zmocňovala jistá panika nad tím, že cokoliv, co mu v nestřežené chvíli řeknete, se může ocitnout ve scénáři. A při práci s Jasonem je vždycky prostor pro improvizaci...“

„Joe nás nechal improvizovat,“ upřesňuje Flemyng. „Řekl jsem mu, že ho budu otravovat všemožnými dotazy, a on mi na to odpověděl, že to je v pořádku a že herci, kteří nemají představivost, ho přivádějí k šílenství. Coby herecký režisér je velice precizní.“

Bana Wrighta chválí za „úžasný cit pro lidskost, jak po osobní stránce, tak po stránce pracovní. Je schopen vám sdělit, o čem daná scéna je a co si u ní představuje, ale vím, že budu i tak společně s diváky překvapený, až výsledný film uvidím.“

„Joeovým přičiněním tenhle scénář ožívá odlišným a neočekávaným způsobem,“ podotýká Blanchett, která má také dojem, že na diváky znovu velice zapůsobí mladá dívka, která roli Hanny ztvárnila. „Saoirse je výjimečná herečka a na plátně na sebe neuvěřitelným způsobem strhává pozornost, je velice duchapřítomná a přirozená. Při práci uplatňuje své vlastní zkušenosti. Je to opravdu výjimečná osoba.“

„V roce 2003 jsem s jejím [hereckým] otcem natáčela snímek Veronica Guerin. Když jsem na něj narazila na vyhlašování Oscarů v roce 2008, došlo mi, že to děvčátko, co nás při natáčení často sledovalo, bylo jednou z toho roku nominovaných hereček - že to byla Saoirse.“

Bez ohledu na to, jak náročné role na Saoirse Ronan v budoucnosti čekají, je na ně teď mnohem lépe připravená. „Ještě pořád zvládám některé z těch chvatů, co jsem se při natáčení filmu Hanna natočila,“ směje se.

Podobné filmy

Petr Pan
Ve starém domě uprostřed Londýna se jednoho večera splní malé Wendy a jejím bratrům sen - ...
dnes 08.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Kdo najde přítele, najde poklad
(Chi trova un amico, trova un tesoro) Terence Hill a Bud Spencer se vydali na pustý ostrov...
dnes 11.55
NAHRAT
ZDARMA
Barrandov
Tři uprchlíci
(Three Fugitives) Nick Nolte byl propuštěn z vězení, kde si odpykával trest za několikanás...
dnes 12.15
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 21. 7. 2018 Svátek má Vítězslav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz