Hannibal Lecter je kulturní ikonou. Možná tím nejslavnějším anti-hrdinou, který kdy byl stvořen. Skvělý, okouzlující a zlý. Jeho tvůrce, samotářský americký spisovatel Thomas Harris, ho představil světu jako menší, přesto významnou postavu v hrozivém dramatu Červený drak, který byl vydán v roce 1981. Harris je všeobecně znám jako jeden z nejzkušenějších autorů psychologických thrillerů na světě. Jeho komplexní, brilantně napsané příběhy jsou pozoruhodné; nejen pro jejich děsivý horor, ale také pro způsob, kterým vytváří empatie k prohnanému, nemilosrdnému zabijákovi. Červený drak se rychle stal bestsellerem. Producenti Dino a Martha De Laurentiis viděli v tomto příběhu potenciál a byli první, kteří přivedli v roce 1986 Hannibala na filmové plátno v thrilleru Michaela Manna nazvaném Lovec lidí.

Lovec lidí se stal kultem, ale bylo to až Mlčení jehňátek, které v roce 1991 vyneslo Hannibala na vrchol. Film režíroval Jonathan Demme - skvělý hororový vypravěč. Film nasbíral 5 Oscarů, včetně nejlepšího filmu, nejlepšího herce pro Anthony Hopkins a nejlepší herečku pro Jodie Foster. Po Mlčení jehňátek se Dino a Martha vrátili k právům na Hannibala, když produkovali kino hity Hannibal a poté remake Červený drak, s Anthony Hopkinsem v obou filmech. Bylo tedy více než jasné, že oni budou stát v pozadí nového příběhu. „Nechali jsme se inspirovat jednou pasáží z knihy Hannibal,“ vysvětluje Martha. „Našli jsme dvě stránky o Mische, Hannibalově mladší sestře, které vedly k Hannibalově násilí a naznačovaly otevření nového příběhu.“

Samozřejmě hned od začátku věděli, že musí získat na svoji stranu Thomase Harrise, a šli za ním se svojí představou. Ačkoliv Harris ze začátku odmítal znovu vstoupit do světa své nejpopulárnější postavy, byl nakonec tak pohlcen touto myšlenkou, že se chtěl pustit do scénáře, stejně jako do knihy.

Jakmile měli krátkou synopsi příběhu, byl do projektu přibrán režisér Peter Webber. „Peter figuroval na našem „listu přání“ hned od začátku,“ říká Martha. „Chtěli jsme točit s mladým, hladovým režisérem. Dívka s perlou ukázala, že umí vyprávět příběh vizuálně, a z některých jeho TV projektů jsme mohli vidět, že má v sobě tu pravou nervóznost.“

Po svém neobyčejném celovečerním debutu hledal Webber námět na další projekt. Představa odhalit Hannibalovo dědictví ho doslova nadchla. „Po Dívce s perlou jsem byl zaplaven haldami scénářů, které nic skutečně nevyprávěl… To jsem nechtěl točit. Byl jsem na svůj film velmi hrdý, ale nechtěl jsem do konce života dělat jen průklepové kopie. Perla byl film o lásce a nenávisti. Říkal jsem si, že toto by byla ohromná příležitost dělat něco, co jsem nikdy před tím nedělal.“

„Tento příběh je o zrození monstra, stvoření charakteru. Hannibal je v centru toho všeho, kdežto v předchozích filmech byl vždy stranou,“ pokračuje Webber. „V Mlčení jehňátek byl cca 18 minut na plátně. V tomto filmu má až 90 % prostoru. A co víc, v předchozích filmech přichází na scénu jako zrůda. Pro mne je zajímavé vidět, jak se stal tím, čím je.“

Thomas Harris je znám pro svůj důkladný výzkum a trvá mu i deset let, než vytvoří jednu ze svých nejprodávanějších knih. Jeho vědomosti byly ohromnou podporou při tvorbě filmu. „On má zcela úžasnou, detailní představivost,“ uvádí Webber. „Je schopný vám říci, jakou barvu mají záclony v určitém záběru, jaký tam byl nábytek, všechny tyto detaily - on má v hlavě encyklopedii.“

Tito dva muži vytvořili úzké kreativní partnerství - Webber navštívil Harrise v Miami, aby mohli pracovat na scénáři. „Je dosti těžké ho dostat z domu, on je uzavřený člověk. Takže pro mne bylo velkým privilegiem, když mne pozval k sobě domů,“ říká Webber. Jejich výměna názorů pokračovala i během výroby filmu. „Stále jsme spolu hovořili po telefonu. Každý večer, když jsem přišel na pokoj, jsem mu psal e-maily a připravoval se tak na další den.“

Jednou z věcí, se kterou museli tvůrci počítat, byla otázka, jak propojit diváky s krutým sériovým vrahem. Webber říká: „Můžete sympatizovat s psychopatickým vrahem? Já se zajímám o vytvoření něčeho, co je psychologicky komplexní, kam jste zavedeni a máte pro někoho pochopení. Řekl bych, že v našem filmu nemáte na konci pro Hannibala tolik sympatií jako na začátku, ale pochopíte, proč skončí tam, kde je.“

Vzhled Hannibala - Zrození

Vzhled filmu byl vždy velmi důležitý v přenosu napětí a trauma příběhu. Kameraman Ben Davis byl odpovědný za převedení Webberových idejí do vizuálního stylu. „Na tomto filmu jsou úžasné jeho různorodé struktury,“ říká Davis. „Jsou v něm různá roční období, různé nálady a různá časová pásma. Také naše ústřední postava se mění v průběhu filmu.“

Ten příběh dal Davisovi možnost prozkoumat rozličné nálady, něco, co si skutečně užil. „Vizuálně sleduje film cestu Hannibala. Začíná v Litvě během války, což je velmi temné období jeho života - to se odráží v tmavém, nenasyceném, zrnitém vzhledu. Je tam hodně stínů a černé. Pak unikne do západní Evropy, přejde hranice a přichází do poválečné Francie. Ze začátku to působí klaustrofobicky a pak se vše otevírá, když unikne za hranice. My stojíme venku hned od začátku, takže můžeme zprostředkovat ten pocit svobody. A protože se mi zdá, že je to jediná část jeho života, která je v mnoha směrech hezká, získala barvy teplejších odstínů.“

Závěrečné, brutální crescendo filmu bylo kreativní výzvou pro světlo. „Je to druh sestoupení do šílenství, které je zobrazeno ve stylu, jak se film stále více stává noir. Peter je fantastickou volbou na post režiséra tohoto projektu, protože, stejně jako Gaspard, šíří kolem sebe pocit hrůzy. Ve filmu jsou scény, které musí být zpracovány velmi jemně, a on to zvládl a vnesl cosi nového do filmů o Hannibalovi. V jeho přístupu je důvtip, a to je klíčem tohoto filmu.“

Vedoucí výpravy Allan Starski dostal za úkol vytvořit vzhled tohoto filmu. Starski si vzal první inspirace ze scénáře. „Znalosti Thomase Harrise jsou úžasné a neskutečně mi pomohly, protože jeho popisy jsou vážně dobré.“

Webber i Starski chtěli přivést do scén z Druhé světové války tolik reality, kolik jen mohli. Webber vysvětluje: „Naše rekvizity vypadají skutečně. Například ruské tanky jsou ošuntělé, mají kolo připevněné na zadní části, vypotřebovalo se na ně neskutečné množství barvy. Není to krásné ani starodávné, neboť to často ve válečných filmech vidíte. Allan vyrostl v Polsku během vlády komunistů a také si pamatuje válku. Tím může filmu dodat stupeň autenticity.“

Starskiho zájem o autenticitu také ovlivnilo to, jak měl scény namalované. „Pařížské apartmá Lady Murasaki je velmi elegantní, ale je to apartmá jejího otce a my bychom měli uvěřit, že má svoji historii,“ vysvětluje. „Proto i stěny musí být historicky přesné a vypadat, jako by byly vymalovány před osmi lety a ne před čtyřmi dny. Tento proces stárnutí chci dosáhnout nánosy barvy.“

Zaměření se na autenticitu také sdílela kostýmní výtvarnice Anna Sheppard. Pro postavu Hannibala byla klíčová lehkost. „Gaspard má úžasný obličej a hodně hraje očima, takže jeho kostýmy jsou dost rozmanité, aby ukázaly změny jeho věku, ale aby neodváděly pozornost od jeho hraní. Použili jsme kostýmy a make-up, abychom ukázali vývoj v Hannibalově osobnosti v průběhu filmu. Když Hannibal poprvé dorazí do Francie, zachovali jsme jeho chlapecký vzhled a použili hodně světlých barev a originálního oblečení z padesátých let. Když pak přichází do Paříže, jeho oblečení je více moderní a strohé. Poslední scénu hraje v černém roláku, který skvěle zvýrazňuje jeho obličej a jeho hladké černé vlasy. Vypadá velmi hrozivě.“

Sheppardová byla nadšená z oblékání Gong Li. „V jejích oděvech a tvaru jejího kimona jsme použili hodně stylových japonských prvků. Podařilo se mi najít několik originálních kimon ze 40. let. Chvíle, kdy se přesouváme ze zámku, což byl domov jejího manžela, do rodinného domu v Paříži, stává se z ní velmi elegantní Pařížanka, a ty starší japonské prvky prakticky zmizí.“

Nabitý program Gong Li byl pro všechny náročným úkolem. „Bylo to trochu stresující, protože jsem ji potkala jen jednou, když jsem za ní přijela do Miami, abych s ní probrala její filmovou postavu, a pak jsem ji neviděla až do natáčení,“ vysvětluje Sheppardová. „Všechny její kostýmy byly vyrobeny bez zkoušky, takže jsme vytvořili hodně alternací. Trochu mne to děsilo, ale ona byla fantastická. Vzala si na sebe kostýmy, které nikdy před tím neviděla, a šla na scénu - šlo to perfektně.“

Peter Webber si je samozřejmě vědom, že jakkoliv jsou herecké výkony a vzhled filmu unikátní, bude Hannibal - Zrození vždy srovnáván s předchozími filmy. „Ve scénáři i hereckých výkonech jsou věci, kde smekáme před předchozími filmy, ale povaha tohoto filmu je naprosto odlišná,“ říká. „Je to spíše evropský příběh, než americký, není to stejný psychologický thriller, je to více hororové drama, než ty ostatní filmy. Doufám, že jsem natočil něco zcela odlišného a vzdáleného.“

Zajímavosti z natáčení v ČR

Hrad Kost
Český hrad Kost byl po čas natáčení přestaven na rodinné sídlo Lecterů v Litvě. Zároveň zde byla vystěhována velká část expozice, aby se vybrané prostory hradu přeměnily na sirotčinec.

Vila Tugendhat v Brně
Získat povolení na natáčení v této budově nebylo snadné. Vzhledem k faktu, že se však celá vila bude brzy rekonstruovat, štáb povolení získal. Natáčení se mohl zúčastnit jen omezený štáb.

Lokace v Praze
Praha nahrazovala Paříž a francouzské městečko. Loretánská ulice se změnila v náměstí onoho malého francouzského městečka. Ulice Kozí, Bílková, Liliová a pasáž Adrie představovaly exteriér pařížského bytu Lady Murasaki. V přístavu Holešovice kotvil luxusní hausbót Grutase. Budova Ministerstva dopravy si zahrála lékařskou fakultu v Paříži. Haštalské náměstí a restaurace Chez Marcel představovaly restauraci malého francouzského města.

Berounsko - Zdenčina
Zde byla v lesích vystavěna chata, kam se za války ukryla rodina Lecterů a kde došlo ke střetu letadla s tankem. Celá chata včetně interiéru byla postavená na této lokaci, část interiéru byl pak zbudována i v ateliéru.

Další zajímavosti

Pro výbuch hausbótu v závěrečné části filmu byla speciálně vyrobena nástavba na funkční nákladní loď, která explodovala. Vše se natáčelo v Hořínském průplavu. Interiér lodi byl vyroben v Barrandovských ateliérech dle francouzského vzoru lodi typu „peniché“.

Gilotina pro natáčení scény ve vězení byla vyrobena jako plně funkční rekvizita. Jako vzor pro výrobu sloužila gilotina z pankrácké věznice.

Gobelíny, které jsou použity ve filmu, nejsou tkané, nýbrž malované. Jsou tak ukázkou mistrné práce scénických malířů.

Pro natáčení scény střetu německého letadla Štuka s tankem byla vyrobena věrná maketa letadla včetně interiéru pro posádku. Na světě totiž není dochován ani jeden takovýto stroj, který by létal. Tento letoun skutečně letěl, ale jen na 300 m dlouhé lanové dráze. Letoun je nyní ke shlédnutí v expozici letectví v Plzni.

Gong Liová
Gong Liová je mezinárodní uznávanou hvězdou, která vloni zazářila v americkém filmu Gejša. Získala za ni cenu National Board of Review pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Gong Li se narodila v severovýchodní části Číny v provincii Shenyang a vystudovala Pekingskou Univerzitu Central Drama College. Byla předsedkyní porot mezinárodních filmových festivalů Berlín 2000, Benátky 2002 a Tokyo 2003 a v roce 1998 byla oceněna francouzskou vládou titulem Officier Des Arts et Lettres za svůj přínos kinu. Li žije v Pekingu.

Gaspard Ulliel
V ranném věku ukončil Gaspard Ulliel studia na Cours Florent. Po dokončení vysoké školy se vydal studovat film na univerzitu v Saint-Denis. Ullielova herecká kariéra začala televizními a krátkými filmy. Svou první výraznou roli získal ve filmu Líbejte se, s kým je libo, za kterou obdržel ceny Prix des Lumieres a Golden Star pro nejlepšího nováčka.

Rhys Ifans
Rhys Ifans se narodil 22. června 1968 v Ruthin, Wales. Studoval na Guildford School of Music and Drama a na divadle začal hrát již ve svých 13 letech. Později začal zpívat vokály s kamarády, kteří se následně stali rockovou kapelou Super Furry Animals. Rhys se objevil v několika dalších rockových skupinách včetně Stereophonics, Catatonia a nedávno i v Oasis. V roce 1999 se zapsal do povědomí diváků snímkem Notting Hill.

Peter Webber
Peter Webber studoval na Bristolské Univerzitě. Režíruje dokumenty o tématech zahrnujících jak skladatele Richarda Wagnera, crash test panáky, tak i tvory z hlubokých moří. V roce 2001 natočil kontroverzní minisérii Men Only mapující pokles do světa zločinu a zhýralosti dříve vážených členů futsalového týmu. Webberův debut v oblasti celovečerního filmu, Dívka s perlou, byl ohromným úspěchem, získal 3 nominace na Oscara, 2 nominace na Zlatý Glóbus a 10 nominací na cenu BAFTA. Film získal řadu ocenění na mezinárodních festivalech včetně cen Hitchcock d’Or a Audience Award na festivalu Dinard Film Festival.

Dino De Laurentiis
Kariéra Dino De Laurentiise se klene již přes 65 let. Dinovo mimořádné přispění filmu, jak v Evropě tak i v USA, je nebývalé. Pomohl zrealizovat řadu italských filmů režisérů jako např. Federica Felliniho, Roberta Rosselliniho. Po válce posílily jeho filmy italský filmový průmysl, povznesly národní hrdost a otevřely dveře novým vztahům se zbytkem světa. Za svoji dosavadní kariéru Dino produkoval, prezentoval, financoval a distribuoval více než 600 filmů. Po světě zbudoval čtyři studia: Dino Citta v Římě, North Carolina Film Studios - nyní Screen Gems Studio v Severní Karolíně, Village Roadshow Studios v Austrálii a De Laurentiis Studio v Ouarzazate, Maroku. Italská vláda ocenila Dina prestižní cenou Cavalieri Del Lavoro za přispění k propagaci italského filmu po celém světě. Dnes je jediným producentem, který má toto civilní ocenění.