Peter Webber už v Dívce s perlou dokázal, že má schopnosti vypracovat dobrou atmosféru a vizuálně podmanivou podívanou, jež se opírá o slavnou osobnost. V jeho celovečerním debutu se mu práce na fiktivním příběhu o stvoření slavného obrazu malíře Vermeera povedla. Nyní se vydává na půdu poněkud osobitější postavy, dnes již kultovního Hannibala Lectera, jenž se na plátně zjevil již třikrát.  
 
Po čtvrté je to trochu jinak. O milovníkovi lidských orgánů víme hodně jen z období středního věku. Takže proč se nepodívat do jeho minulosti, na samotný zrod zvrácené osobnosti. Místo Oscarem ověnčeného Anthonyho Hopkinse se před kameru postavil Gaspard Ulliel, který měl před sebou nelehký úkol – ukázat zřejmě nejemotivnější část Lecterova života. Ten se jako malý chlapec musel vyrovnat se ztrátou rodičů, povražděných během nacistického tažení Evropou. Zůstal sám se svou sestrou Mischou, jejíž osud nebyl taktéž světlý. Právě její kanibalská smrt, způsobená skupinou válečných zločinců, poznamená mladíka ve zbytku života.  
 
Webber se stejně jako v předchozím snímku rozhodl o vysoký podíl autenticity a realismu. A skutečně mu to vychází. Válečné scény jsou syrové a navozují pocit sounáležitosti s prostředím. Kamerové obrazy, schované za chladný filtr, mají schopnost mrazit v zádech a vyvolat smutek, který by divák s budoucím „ďáblem“ měl mít. V dobře odvedené práci režisér spolu s kameramanem pokračují i ve chvíli posunutí děje o osm let dopředu, kdy se na scéně poprvé zjeví Ulliel jako Hannibal teenager. Právě on je spolu s režií největším lákadlem a nejvydařenější součástí snímku.  
 
Mladík, který byl v Příliš dlouhých zásnubách poměrně nevýrazný, zde oslňuje. Hlavně svým charismatickým pojetím. Z jeho očí vyloženě sálá zlo a touha po pomstě. V okamžicích mučení a následných vražd je Ulliel důvěryhodný a vyrovná se i Hopkinsovi, který v Červeném drakovi spadl již trochu do sebeparodie. Pro emociální projevy má dobrou oporu v Gong Li, která nejenže je podle očekávání nádherná, ale jako jeho teta oplývá domáckým kouzlem a láskou k člověku, který toho tolik zakusil.  
 
Bohužel i přes všechny světlé momenty, ať už režijní či herecké, největším kamenem úrazu je zde scénář. Problém každého dílu, vyjma Mlčení jehňátek. Celý koncept působí příliš horkou jehlou, z čehož plynou nedotaženosti jednotlivých myšlenek scénáristy. Především není dodrženo už úvodní zadání ZROZENÍ, které divák vlastně vůbec neuvidí. V ději je obrovská díra několika let, na jejíchž okrajích je nevinné dítě a naproti němu zvrácený mladík. To co se odehrává mezi, není odhaleno, takže nějaký hluboký náhled do duše a myšlení Hannibala Lectera se nekoná. Do celku pak nepasuje hlavně „asijská“ část, kdy Paní Murasaki zasvěcuje svého svěřence do tajů východní historie. Scény o samurajích, výcviku s mečem nebo nasazení obličejové masky jsou zvláštním ústřelem, který vůbec nepasuje do zbytku celuloidu.  
 
Celý zrod legendy je tak jen sledováním muže hledajícího krevní mstu. Vše bez hlubší myšlenky a navíc s koncem vyznívajícím do prázdna. Nemůžu se tedy ubránit dojmu, že první díl s Hopkinsem, Mlčení jehňátek, měl zůstat osamocen. Zrození není špatnou podívanou, ale nestane se tak populární a spíš všeobecně prošumí. Pro našince budou plusem reálie českých luhů a taktéž malá rolička pro Marka Vašuta. Ten by však pro někoho mohl být rušivým elementem. Fanoušci by se do kina určitě vypravit měli, aby si ucelili historii své modly, ten zbytek se může vydat také, ale nic víc než průměrnou zábavu si neodnesou.