Pátý díl, mnohými opěvovaný jako nejlepší kniha, druhými zatracovaný jako jedna z nejslabších knih série, se dočkal filmového zpracování, které vyvolává podobně rozporuplné reakce.
Chtěl bych hned v úvodu vyvrátit několik mýtů, které po internetu kolují.
Mýtus č. 1: Bez dobré znalosti knihy se ve filmu ztratíte – dosud jsem nečetl ani jednu z knih o Harrym Potterovi a i když mi některé detaily unikaly, v průběhu filmu jsem neměl ani jednou pocit, že mi chybí nějaká zásadní informace nebo že nevím která bije.
Mýtus č. 2: Špatné triky a nepříliš vydařená akce – netvrdím, že jsem neviděl lepší trikové sekvence než ty v pátém pokračování Harryho Pottera, ale musím říct, že jsem s nimi neměl nejmenší problém. Ani jednou jsem neměl pocit, že by byly opravdu špatné, naopak, dobře dotvářely děj.
Závěrečná akčnější část mi přišla dobře natočená, měla spád i emoce. Jsem velký fanoušek akčních filmů, ale rozhodně jsem se po této stránce necítil v závěru zklamaný.
Faktem zůstává, že triky ani akce nejsou hlavní součástí filmu.
Mýtus č. 3: Film je užvaněný, roztahaný a působí dlouze – dokážu pochopit, proč si to někteří myslí. Pro mě byla ta „pomalejší část“ smysluplným budováním atmosféry, podobně jako když v knížce čtete mnoho informací, které postupně začnou dávat větší smysl a všechno se to na konci vyplatí. Podobný pocit jsem měl já z tohoto filmu.
Je neuvěřitelné jak šťastným výběrem byl dosud neznámý režisér David Yates, který dokázal vystihnout správnou atmosféru, vložit do filmu osobitý styl a také se obklopit těmi správnými lidmi. Ano, Nicholas Hooper na pozici skladatele i Michael Goldenberg (jakkoliv je to zřejmě volba producentů) na pozici scénáristy udělali filmu velkou službu.
Pokud bych měl shrnout dojmy a pocity, řekl bych, že film je až překvapivě dospělý s místy až hororovou atmosférou. Jedná se o drama každým coulem, které se v poslední části převede do impozantního závěru. Těžko určit nejlepší filmový díl série, ale pokud bych byl nucen tuto volbu učinit, Fénixův řád by měl velké šance na úspěch.