Dominik Moll
Dominik Moll se narodil v Buehlu (Německo) v roce 1962. Studoval na City University of New York, potom na IDHEC (Vysoké škole filmové) natočil šest krátkometrážních filmů. V období 1992 1993 napsal scénář a natočil film INTIMITÉ - svůj první celovečerní film.

Rozhovor s Dominikem Mollem

"Intimité", váš první film, měl u kritiky obrovský úspěch. S filmem "Harry", předkládáte zcela jiný žánr! Ve filmu "Intimité" už existovala myšlenka osoby, přítelkyně, která zasahuje do života jedné dvojice. "Harry" je založen především na napětí. Je to napínavý film a zároveň komedie, ve které se prolíná radost s obavou. Jak jste si představoval postavu Harryho? Když jsem začal přemýšlet o scénáři, byli jsme s přítelkyní pohrouženi do úzkostných stavů mladých rodičů, kteří prožívají svůj každodenní život, se dvěma malými dětmi, zcela obrácený naruby. V našem případě to byly dvě holčičky: Nahromadění praktických problémů, nedostatek času, nedostatek spánku, nervové vypětí, únava... Vždycky nastane okamžik, kdy už člověk nemůže a kdy si řekne: "Co mě to napadlo, že jsem se dal na takové galeje!" Uvědomil jsem si, že většina mých přátel, kteří mají děti, prožívají tak trochu totéž. Pobaven tímto konstatováním, jsem si představil co by se stalo, kdyby se v mém životě zčistajasna objevila osoba, která by se zamyslela nad mými pochybami, obavami, otázkami.

Scénář je napsán velmi obratně, hrajete si s divákem. Chvěje se radostí a strachem! Miluji filmy, kdy mám strach, a řádně si ho užívám, jako ve filmech "Shining" a "Ptáci". Harryho řešení nahánějí strach, ale poskytují také zábavu. Jsou děsivá, protože jsou zločinná, ale radostná, protože jsou osvobozující. Měli jsme starost, abychom příliš brzy nevyzradili tajemství. Například pro roli Harryho, bylo pro mě velmi důležité, aby herec vzbuzoval důvěru a sympatii. Tento požadavek splňoval Sergi Lopez. Nemám rád filmy, kdy od první scény víme o "padouchovi" všechno. Čekáme ještě něco horšího. Nechci napadat diváka, chci ho vtáhnout do filmu a zkusit film natočit tak, aby byl zábavný i při úzkostných scénách. Rád bych zdůraznil, že nechci nikoho podněcovat k tomu, aby se svými rodiči nebo se svou snoubenkou jednal jako Harry! Onehdy se mi jeden herec přiznal, že po zhlédnutí filmu "Intimité" opustil svou ženu. S "Harrym" se předem zříkám jakékoli zodpovědnosti.... Film začíná scénou kdy manželská dvojice jede se svými třemi dětmi v autě. V autě vládne napětí. Rozjitřená situace je zachycena humorně. Prázdninové odjezdy jsou obvykle hrozné. Když jsem byl malý, byly jsme čtyři děti v autě vzadu, v zácpě, ve vedru, jeden z nás vždycky zvracel! Samozřejmě je to trochu v rozporu s představou, kterou máme o prázdninách, jako o období absolutního odpočinku.. Myslím, že každý více či méně zažil takovou situaci a může se v této scéně poznat a smát se. Miluji své dcery, ale vždycky se naskytne okamžik, kdy má člověk chuť své děti uškrtit! Když se například ocitnete ve voze, v zácpě na dálnici, jedna dcerka vás chodidly kope do zad, druhá ječí, že si doma zapomněla panenku Barbie.

Michel a Harry chodili před dvaceti léty do stejné francouzské státní střední školy. Když se nyní setkají, zdá se, že je všechno rozděluje. Michel má k životu pragmatický a vstřícný přístup. Zdá se mu, že si nevede v každodenním životě tak špatně a vyhýbá se konfliktům, ať už se svojí ženou nebo se svými rodiči. Harry zastává mnohem radikálnější filozofii: žádná planá slova, ale řešení, které problém odstraní. Harry je zklamán svým přítelem Michelem, který si neví rady s drobnými nesnázemi, tak udělá všechno, aby mu pomohl. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, že Harry bude mít tak rázná řešení, ale během psaní, které poháněl můj spolu scénárista Gilles Marchand, jsem přistoupil na svou vlastní hru. Co vás zajímalo na postavě Harryho? Jeho upřímnost. To byla první věc, kterou jsem Sergimu řekl v souvislosti s jeho postavou. Harry je upřímný ve své lásce k Prune, ve svém záměru pomoci Michelovi. V žádném okamžiku nejedná z cynismu nebo z touhy po manipulaci. Není na něm nic špatného. Od střední školy má jistou fixaci na Michela pro jeho básnický "talent". Chce jeho dobro. Na rozdíl od Michela, Harry není člověk kompromisu. V tom je trochu jako děti, velmi radikální ve svých touhách.

Harry chová k Michelovi obdivný vztah z období puberty? Ano, je to zvláštní druh okouzlení, protože je zjevné, že Harry a Michel se od doby střední školy téměř neviděli. Všechno vyvolala báseň , kterou Michel vydal ve školním časopise, a která očividně udělala na Harryho silný dojem. Nepoměr mezi rozsahem zájmu, který Harry chová vůči Michelovi a zanedbatelným významem této básně se mi moc líbil. Nikdy nevíte co může podnítit fixaci jedné osoby na druhou. Jak v "Harrym" , tak v "Intimité" , kladete velký důraz na vztahy mezi postavami. Složitost mezilidských vztahů mě zajímá a současně, je raději zaznamenávám s jistým nadhledem, aby existoval prostor pro humor. To mi nebrání v tom, abych choval úctu ke svým postavám, dojímají mě, bráním je a chápu je, jinak bych neměl zájem je filmovat. Miluji postavy, které nejsou jednosměrné.

Zvláštní dvojice Harry a Prune! V jejich lásce je upřímnost. Prune je typ "panenky", která se nechá vydržovat bohatým mužem. Rád si pohrávám s klišé, abych v průběhu příběhu odhaloval skutečnou postavu. Prune není hloupá, a otázka, kterou vysloví přitom když si odstraňuje chloupky "Kdy se vydáme na Matterhorn?" není naivní, tuší, že se jí Harry vzdaluje. Cítíme, že Prune přitahuje "normální" rodinný život, zatímco Harry je zaujat svým příběhem s Michelem. Harry se diví, když zjistí, že Michel se ještě nevymanil z vlivu rodičů. Vztah k rodičům je něco velmi zvláštního, protože i když je člověk dospělý, pro rodiče zůstává stále dítětem, se všemi úchylkami, které mohou nastat. Můžete to prožívat různě, rozejít se s nimi nebo s nimi žít.... Teď, když mám dvě dcery, si uvědomuji tu sílu, kterou člověk má nad dětmi, má v sobě něco monstrózního! Někdo může zmizení rodičů cítit jako osvobozující událost. Konečně je člověk doopravdy dospělý! Jeden z koproducentů mi po zhlédnutí filmu řekl, "pošlete mi Harryho, představím ho rodičům!" Harry je také film o tvůrčí čínnosti. Michel, aby se dal znovu do psaní, musí projít různými zkouškami : konfrontací s minulostí, pochybnostmi, zármutkem ... Film je možná dlouhý Michelův sen, přerušovaný nočními můrami. Existuje ve filmu metaforická vidina? Nechci připravit žádného diváka o jeho vlastní filmovou vizi. Ostatně to je ta zábava! Důležitý je filmový příběh. Michel je konfrontován se svými jinošskými ambicemi, které se mu znovu vybaví, díky Harrymu. V dospívání míváme tolik snů, které bychom rádi realizovali, pak se sny rozplynou nebo jsou potlačeny životní realitou. Všichni jsme upustili od některých svých dětských snů. Jisté vidiny dodávají filmu humor a poezii: létající opice, detail na vejce vedle prsních bradavek... Film je vizuální rozkoš, to je hledisko, které mě velmi láká. Fascinuje mě, že ve filmu, můžete vytvořit velmi jednoduchými prostředky ohromné věci. Použitím detailu, pohybem kamery, zvukem, prolínáním. Rád využívám takové záležitosti, i když velmi úsporně. U Hitchcocka, mého oblíbeného filmaře, cítíme neustálou zálibu v experimentování. Jeho filmy mají mimořádnou plastickou krásu, působí mi téměř fyzickou rozkoš.

Netočíte násilí. Přesto ho cítíme, nastíněné s takovou obratností, že ho divák vnímá různě.
Jsme zvyklí se dívat na různé formy násilí, zevšednělo. Děsivé scény, s cílem otřást divákem, mě netěší. Šokovat je jednoduché. Mnohem zábavnější je zdařile vytvořit napětí, aniž by na plátně tekly potoky krve.

Stejný přístup je patrný ve vaší práci s herci.
Nemám rád hysterii, je zbytečná. Dávám přednost zdrženlivosti. Od herců požaduji spíš umírněnost, která nijak nesnižuje intenzitu jejich emocí.

Umíte vystihnout skutečnost, pomalu ...
Naturalismus mě nezajímá, i když mám rád například skvělé Cassavetesovy filmy. Rád si zachovám jistý nadhled a humor. Cítím se blíž anglické škole L´Actor´s Studio! Miluji historku o natáčení filmu "Maratónec": Dustin Hoffman má být při jedné scéně udýchaný po joggingu, tak před natáčením tohoto záběru oběhne třicetkrát dům a pak jde na plac, sotva popadá dech. Překvapený Laurence Olivier se ho zeptá: "co ti je?" "běhal jsem, abych se pořádně zadýchal:" odpovídá Dustin, a Laurence Olivier mu odpoví typickým britským způsobem: " no a proč to nezahraješ?"

V titulcích vidíme jméno Davida Whitakera, který nesložil hudbu k filmu už deset let.
Ano, velký úspěch měl , mimo jiné, v anglických hororových filmech. Pak spolupracoval s francouzskými zpěváky a skupinami, jako je například Hallyday, Daho, Tanger. Producentova přítelkyně mi pustila nejrůznější skladatelovy skladby. Mezi nimi byla skladba "L´Epée sauvage". Sešli jsme se s Whitakerem a okamžitě jsme si byli sympatičtí. Jakmile si přečetl scénář, ještě než jsme se sešli, složil sonatinu pro klavír, která je slyšet pod úvodními titulky a objeví se znovu při konečných titulkách, kdy holčičky nesou tatínkovi květiny. Ta skladba se mi moc líbila. Je to jednoduchá hezká melodie. Po první sekvenci, kdy děti ve voze křičí, brnkají na rodičovské nervy , čistota tohoto kousku už přináší jistý rozpor, první ironii, která se mi zalíbila. Jsou tam také jiné skladby, nezvyklé a víc dramatické. Hudbu natočilo Abbey Road.

Zvláštní je také verze "Ramony" v podání Dolores del Rio!
Chtěl jsem píseň, která by byla ztotožňována s Harrym. Která by se vrátila na konec. V závěrečné idylické rodinné sekvenci. Jakoby si ji Michel přisvojil. Objevil jsem ji náhodou, když jsem při psaní scénáře poslouchal směs hollywoodských písní. Je to nostalgický waltz, který se výborně hodí k Harryho radikálním návrhům. Jelikož se jedná o nahrávku z roku 1928 a vzhledem k tomu, že Dolores del Rio zpívá s neodolatelným přízvukem, nerozuměl jsem tomu, co zpívá. Když jsme stříhali, opatřil jsem si text: "tam v horách je někdo, a trpělivě čeká, čeká jen na mě." To se ohromně hodilo!

Řekněte nám něco o výběru herců.
Chtěl jsem, aby byl Harry velmi sympatický, a těžko byste hledali někoho sympatičtějšího než je Sergi Lopez, ostatně zatím hrál téměř výhradně sympatické chlapíky! Byl jsem rád, že jsem mu mohl nabídnout roli, která šla dál. Od prvních zkoušek jsem viděl, že dokáže naprosté šílenosti, a přitom zachová tu upřímnost, kterou jsem hledal.

Jeho křik ve voze za hluboké noci je strašný!
Sergi byl před touto scénou velmi napnutý. Po jejím natočení se na mě v údivu otočil, a řekl, "nevěděl jsem, že dokážu tak řvát!"

Mathilde Seignerová, Sophie Guilleminová vytvářejí ženské postavy v kontrastu s mužskými rolemi.
Jako protiváha trochu introvertní postavy Michela, bylo třeba najít pro roli Claire, opravdu temperamentní herečku. Mathilde Seignerová má přesně tu energii, tu hříšnou stránku. Sophie Guilleminová, tu jsem našel ve filmu "L´ennui". Je úžasná. Přesně takovou herečku jsem potřeboval pro roli Prune. Sergi, Laurent, Mathilde a Sophie, přistupují každý rozdílně k vytvoření své postavy. Vzhledem k tomu, že jsem dal všechny čtyři dohromady poprvé, hrozně jsem se bál, nevěděl jsem co z toho koktejlu vzejde! Fungovalo to báječně.

"Harry, přítel, který chce vaše dobro", je první film v produkci Michela Saint Jeana, řekněte nám něco o vašich vztazích.
Michel už distribuoval film "Intimité". Když jsem ho navštívil se scénářem "Harryho", chtěl jsem ho požádat o distribuci tohoto projektu. Nevěděl jsem , že se chystá, vrhnout se do produkce. Od chvíle, kdy poprvé přečetl scénář, byl bezmezně nadšený. Máme mimořádně konstruktivní vztah, oba chceme, aby film měl úspěch. Pracovat s ním bylo opravdové štěstí.