„Havana blues je romantická komedie“, pokračuje Zambrano. „Je to film o přátelství mezi dvěma muži, kteří se rozejdou, protože ‚musí opustit zemi’. Morální a umělecká vyspělost získaná překonáváním řady problémů, touha prodrat se životem přes každodenní problémy - to jsou hlavní myšlenky, na kterých je tento příběh založen“.

„Když se chvíli smějete a chvíli jste zase dojatí - jak se Vám snad stane při sledování mého filmu“, říká Zambrano, „pochopíte jakým kulturním a citovým vykořeněním procházejí hlavní hrdinové, kteří hledají v životě svou vlastní cestu, prostřednictvím metafory o lidské důstojnosti“.

Po třech letech před-produkčních příprav a psaní nakonec vznikl zcela nový scénář. „Dlouho jsem zvažoval, jaký příběh mám vyprávět a jak jej mám pojmout“, vzpomíná Zambrano. „Byl jsem přesvědčen, že je to na kubánských umělcích a filmařích, jak se vypořádají s problémy své země. Nakonec jsem zůstal přesvědčen, že se nemůžu zabývat příběhem, který by byl vágní kritikou kubánské reality. Už mnoho cizinců říkalo Kubáncům, co je správné a co není. Nechtěl jsem být tak opovážlivý jako oni. To je taky důvod proč jsem chtěl napsat příběh o konkrétní kubánské realitě, který ale bude vypovídat o univerzálně platných tématech - a zároveň bude zábavný. Díky nadšení všech, kteří se na filmu podíleli a díky důkladné přípravě jsme byli schopni nabídnout hodnověrný obraz výjimečného místa, které bývá často zobrazováno jako klišé“.

Jak doplňuje spoluscenárista Ernesto Chao „způsob, jakým se díváme na Havanu je něžný a velkorysý, přestože může být také bolestný. Naším záměrem bylo vypovědět o životě, jaký skutečně je, vypovědět o kubánské rodině a důstojnosti Kubánců, kteří patří do ‚třetího světa‘, ale také jsme se snažili ukázat, co pro Kubánce znamená ‚život venku‘. Sám jako Kubánec věřím, že způsob, jak jsme nahlíželi mou zemi, je čestný a zachycuje Benitovu lásku k našim lidem. Je to jeho vlastní hold Kubě“.

Podle herce Alberta Yaela Garcii je Benito „víc ovlivněný realitou než fantazií: hledá specifické lokace a lidské vztahy. Říká, že jsou věci, které si nemůžete vymyslet, zkrátka tam jsou a jediný způsob jak je uchopit, je pečlivě je zobrazit“.

Podle Benita Zambrana je hudba ve filmu zásadní. „Karibská hudba, která ovlivňuje celý svět, pomáhá také Kubáncům překonat těžké časy, protože oni vždy vědí, jak se dívat na lepší stránku věci, muzikální stránku věci…Je vůbec na světě místo muzikálnější než je Kuba?“.

Postavy filmu Havana blues procházejí celou „ilegální“ Havanou a nabízejí nám pohled na alternativní, mladistvou hudbou města. Zambrano uvádí, že hudba pomáhá sdělit část příběhu. Hudba dokáže podat vlastní výkon. Její evokační síla je stejně silná jako ta filmová. „Jsou to dva drahocenné jazyky“, pokračuje Zambrano, „dvě umělecké formy, které se navzájem potřebují. Podobají se jedna druhé, zvlášť v tom, že sdělují emoce. Přesto, že je kubánská hudba důležitá pro Kubánce i pro zbytek světa, je jen několik málo filmů o muzikantech z tohoto ostrova.“

„Hudba a zvuk si zaslouží samostatnou kapitolu“, vysvětluje producent Antonio Pérez. „Je to téměř nevídané ve španělském filmu. Nejen, že jsme prosadili neznámé kubánské skupiny (hip-hop, reggae, heavy-metal…) bez jakékoliv reklamy, ale na soundtracku k filmu jsme vytvořili specifický zvuk ‘rock fusion‘. Doufám, že film ustaví nový vzor pro rock fusion stejně jako se to podařilo filmu Buena vista social club v souvislosti s ‘kubánskou hudbou‘. V Havaně blues jsme se potýkali s méně oficiální hudbou, undergroundovou hudbou, která není finančně ani jinak podporovaná“.

Benito Zambrano
Narodil se roku 1965 v Seville. Po pěti letech od svého oceňovaného filmového debutu Solas natočil režisér Benito Zambrano snímek o době, kterou strávil v 90. letech na Kubě, kde vystudoval Mezinárodní školu filmu a televize, obor scenáristika a filmová režie.