Věhlas mexického režiséra Guillerma del Tora neustále roste. A může za to nejen Oscarová nadílka za „Faunův Labyrint“, ale i fakt, že je to právě del Toro, kdo má točit Tolkienova „Hobita“. Pan režisér však v tom mediálním šrumci nezapomněl ani na ďábelského Hellboye, kterému poprvé vdechnul filmový život jižo roku 2004.  
 
Po dlouhých staletích v zapomnění se mýtický svět pod vedením elfího prince Nuady (Luke Goss) chystá povstat proti lidem a získat zpět svoje državy. Zastavit se jej pokouší jeho dvojče, sličná princezna Nuala (Anna Walton), která najde pomocnou tlapu u Úřadu pro paranormální výzkum a obranu – rybího muže Abea (Doug Jones), rudého ďábla Hellboye (Ron Perlman) a jeho ohnivé družky Liz (Selma Blair). Speciální tým, doplněný o nového velitele Johanna Strausse (Seth MacFarlane), tak čeká spousta práce k zneškodnění mladého rebela a záchraně nevděčného lidstva.  
 
Hellboy je zpátky. Na první pohled je to sice stále ten samý rudý hláškující ďábel, ale při bližším zkoumání zjistíme, že se přece jen v něčem vyvinul. Zatímco v prvním díle jsme se zaobírali novodobými Frankensteiny a nacisty bažícími po nesmrtelnosti, ve dvojce se posunujeme od mutantů a šílených vědátorů k elfům, skřítkům, goblinům a dalším spíše fantasy/pohádkovým postavám. Kdybychom chtěli zaškatulkovat nového Hellboye, bylo by asi nejpřesnější říci, že se jedná o kombinaci pohádky, fantasy, romantické komedie a akčního snímku. Přijde vám to dost divoká kombinace? Po shlédnutí nových příběhů svalnatého rudokožce zjistíte, že to poměrně odpovídá. Ale neděste se, romantické momenty jsou včas zastaveny, aby nesklouzly ke kýči, a většinou se ještě pro jistotu samy velmi zábavně shodí. A okamžik s opilým Hellboyem a Abem si budete pamatovat ještě dlouho po vyšťourání posledního kousku popcornu z mezizubního prostoru.  
 
Oproti jedničce navíc přibyly některé nové postavy a nejvýraznější z nich je Johann Krauss, který jako by z románu Julese Vernea vypadl. Tenhle pán film opravdu oživuje, především díky originálním ektoplazmatickým kejklím a typickému akcentu (písnička „Eine Kleine Krankenschswester“ by z amerických úst rozhodně nevyzněla tak dobře). Ale přesuňme se k ději, který paradoxně patří spíše ke slabším článkům Hellboyova pekelného řetězce. Hlavní zápletka je v podstatě hodně jednoduchá, spád místy drhne, a ačkoliv finále potěší, dá se celkem čekat. To se ovšem tvůrcům dá odpustit, zejména díky kvalitám audiovizuálního zpracování.  
 
Že je del Toro vizuálním géniem jsme se přesvědčili už ve „Faunově labyrintu“, a i tady si parádních obrazů užijeme měrou vrchovatou. Ovšem, mluvíme tu o příjemné, lidské, poctivé práci masek a kostýmů, ne pouze o chladné počítačové trikařině, která je v současné době v Hollywoodu trendem. I kdyby na diváka nezapůsobily masky hlavních hrdinů, vyloženě sladké „zubničky“, děsivá Smrt, ani vynikající nápady s lesním elementálem, Trollí trh snad již musí hnout s každým. Ten je totiž skvělou koláží, obsahující pestrost masek ze Star Wars a bizarnost obrazů Hieronyma Bosche, až je jednomu líto, že nestíhá na plátně ocenit všechny ty vypiplané detaily. A aby velmi silné vizuálno nebylo na plátně tak samo, byla mu dána společnost skvělé hudby, kterou nemá na starosti nikdo menší, nežli „dvorní skladatel“ Tima Burtona, Danny Elfman.  
 
Ještě se podíváme na herecké výkony, kterým v zásadě není moc co vytknout. Všichni fungují, jak mají, a i když byl tentokráte Ron Perlman trochu upozaděn ve prospěch Douga Jonese, vůbec to nevadí.  
 
Takže si to shrňme. Trochu slabší scénář versus parádní vizuálno, hudba, příjemné herecké výkony a místy humor, který od srdce rozesměje (tumor, nebo mladého Hellboye z hlavy jen tak nedostanete). Obecně se nedá říct, že je Hellboy 2:Zlatá armáda zrovna na Oscara, ale určitě je „po čertech zábavný“. A to rozhodně není málo.

Tajemný démon z jiné dimenze se vrátil a není divu, když pro něj má Guillermo del Toro evidentní slabost. Jelikož ale první film v kinech příliš nevydělal, musel si návrat svého oblíbence zřejmě dost vydupat. Vzhledem k nedávnému úspěchu Faunova labyrintu (na Oscarech) a díky brzkému režírování Hobita, to ale nemohlo být zas tak těžké …  
 
Hellboy se od minulého dílu příliš nezměnil. Při boji je stále drsný, v životě pak bezstarostný a nedospělý. Vzhledem k tomu, že ho nikdo nedokáže udržet pod kontrolou, rozhodne se Washington poslat někoho, kdo to dokáže. Má jím být Johann Krauss, který by se dal na první pohled charakterizovat jako potápěč kapitána Nema. Je to Němec každým coulem, který se řídí čistě podle předpisů. Zároveň však vládne paranormálními schopnostmi netušených rozměrů, což není tak překvapující v momentu, kdy zjistíte, že jeho „tělo“ má plynnou podobu. Proto také ten slušivý obleček….  
 
Od začátku je jasné, že se tento nesourodý tým bude muset znovu pustit do záchrany nic netušícího lidstva a tentokrát se pustí do křížku s elfím princem Nuadou. Ten žil dlouhá léta v exilu a jen trpně sledoval, jak lidé porušují prastarou dohodu. Ta mluvila o tom, že lidé budou mít města a fantaskní stvoření lesy. Lidé na dohodu dávno zapomněli, ale Nuada ne a chce si spravedlnost vynutit silou.  
 
K tomu ale potřebuje sestavit korunu, která je klíčem k neporazitelné „Zlaté armádě“. Drobným problémem zůstává fakt, že je koruna rozložena na tři části. Tu první, kterou mají lidé si Nuada obstará poměrně rychle, druhé dvě už jsou větším oříškem. Přesto se k dalšímu kusu dostane a neváhá při tom zabít svého otce. Poslední část skrývá jeho sestra, které se do cesty připlete „rybí muž“ Abe Sapien, čímž se do hry dostává i Hellboy. Je jasné, že dojde k nevyhnutelnému souboji Hellboy vs. Nuada a do hry se dostane i ona Zlatá armáda…  
 
Vizuální část pro jednou znovu zvítězila nad dějem a celý film tak stojí hlavně na hláškaři Hellboyovi a na nápaditém zobrazení mýtického světa, ze kterého pochází princ Nuada.  
 
Del Toro má jednoduše fantazii, kterou by mu mohl závidět i Tim Burton. Možná by to ale chtělo příště dopilovat scénář…  
 
Těžko ale kritizovat, když se do mysli vkrádá vzpomínka na Anděla smrti nebo lesního elementála (až uvidíte, pochopíte). Při takových momentech totiž nemůžu než obdivně zalapat po dechu.  
 
Milovníci prvního dílu budou nadšeni, ostatní se filmu (bohužel) asi vyhnou. A mně nezbývá než doufat, že del Toro natočí ještě jeden díl, který už bude dotažen do absolutní dokonalosti. I tak díky!