Gary Sheller o sobě nemá příliš dobré mínění. Jeho kdysi úspěšná kariéra popového hudebníka je dávno tatam, práce skladatele reklamních jinglů je neinspirující a ponižující, vztah s přítelkyní Dorou se dlouhodobě hroutí a třicítku má na krku už celé čtyři roky. A to, že jeho nejlepšího kamaráda a bývalého kolegu ze skupiny Paula provází úspěch na každém kroku, jeho zoufalství jen prohlubuje.

Pak ale deprimovaný a skleslý Gary potká Annu a jeho život se rázem změní - Anna je jeho dokonalým sexuálním, uměleckým i intelektuálním protějškem a nabízí mu pocity lásky, spokojenosti a sebeúcty, které až dosud postrádal. Je to zkrátka dívka jeho snů… bohužel doslova.

To, že krásnou ženu vídá pouze ve spánku, jej však nemůže zastavit - v tom, co vnímá jako nejuspokojivější vztah svého života, je pevně odhodlaný pokračovat. Touha ovládnout techniky lucidního snění jej zavede za excentrickým novodobým idealistou Melem, který se mu snaží v jeho komplikované snaze pomoci. Zatímco se Gary snaží vyhýbat realitě, aby se mohl plně oddat svým nádherným snům, nabývají jeho skutečné problémy obludných rozměrů.

Postavy příběhu

„Důvodem, proč jsme chtěli obsadit do role Garyho Martina - a taky ho obsadili - bylo, to, že působí hrozně lidsky a přirozeně,“ říká producentka Donna Gigliotti. „Ihned si ho zamilujete, chcete ho sledovat a záleží vám na něm. Je skoro jedno, co dělá, člověk se do něj dokáže za všech okolností vcítit. Když Jake Martinovi poslal přibližně rok a půl před začátkem natáčení scénář, Martin zareagoval s velkým nadšením: „Prochází mi rukama spousta scénářů, ale líbí se mi jich jen velmi malá část. Tenhle mě ale zaujal hned, Jake je opravdu skvělý scénárista. Byl to velice uvěřitelný a přirozený scénář, což je vždycky dobré znamení. Nejel podle žádné šablony, byl hodně osobní a překrýval se s mým vkusem. To je pro začátek vždycky fajn.“

Gary je Londýňan, který posledních sedm či osm let strávil v New Yorku, kam se přestěhoval během krátkého období, kdy slavil úspěch se svou - nyní již neexistující - kapelou. Spolu s ním zůstal v Americe také jeho kamarád a bývalý kolega ze skupiny Paul. Gary se nadále snaží nastartovat svou hudební kariéru a živí se psaním reklamních jinglů pro Paula, který se mezitím uchytil v reklamní agentuře. V jeho vztahu s přítelkyní Dorou, se kterou žil po dlouhá léta, už není ani kapka vzrušení. „Je nešťastný,“ říká Martin. „Ví, čeho je schopen, ale vůbec není spokojen s tím, kam to dotáhnul. Není divu, že když pak potká ve svých snech tu úžasnou ženu, rozhodne se do nich uchýlit. Naplňují ho mnohem více než realita.“

„Je to úžasný herec,“ říká na Martinovu adresu Gwyneth Paltrow. „Velmi vtipný, velmi specifický, velmi talentovaný, velmi srdcervourcí. Působí jako obyčejný člověk, ale má neuvěřitelnou hloubku, je příjemný a inteligentní. Jakea úplně uchvátil. V Americe mu (a Simonovi) lidé teprve přicházejí na chuť, takže to byla skvělá volba. Jake byl pevně odhodlaný získat jej do hlavní role.“

„Musela jsem bratra prosit na kolenou, abych si v tom mohla zahrát. Ale nakonec jsem ho přesvědčila,“ říká herečka. „Je pravda, že obsadit Gwyneth se Jake trochu zdráhal. Přečetla si scénář a vzhledem k tomu, že má oko na dobré role, hned si z něj vybrala jednu postavu. No a pak se snažila Jakea přemluvit, aby si ji mohla zahrát. Chvíli mu trvalo, než si přebral, jestli je to dobrý nápad, což docela chápu - dovedu si představit, že režírovat vlastního sourozence může být těžké, zejména pokud je starší a jste si velmi blízcí. Na place musíte být režisér a herec, ne bratr a sestra,“ pokračuje Donna. „Lidé budou překvapení, protože působí neobvykle, má tmavé vlasy a oči. Pro Jakea bylo důležité, aby vypadala jinak než ta ikonická Gwyneth, jak ji všichni známe.“

Dora Garyho stále miluje, ale je frustrovaná z jejich vztahu. „Dříve to býval vášnivý muzikant a jí imponovala ta umělecká stránka jeho osobnosti. Pak z něj to nadšení ale vyprchalo a nyní spolu hodně bojují. Je to velmi neuspokojivý vztah. Zároveň mluví a nemluví o jedné věci. Tiše se od sebe vzdalují. Dora je opravdu smutná a zklamaná.“

Gwyneth přiznává, že si roli ženy, která se ocitla v natolik dysfunkčním vztahu, docela užila: „Je to zároveň vtipné i pošahané. Tu postavu jsem si zahrála moc ráda, každému, kdo kdy měl nějaký vztah, bude velmi blízká. A díky tomu mi připadala hodně zajímavá.“

Neméně si užívala také práci se svým bratrem: „Opravdu hodně to na mě zapůsobilo. Jsem na Jakea velmi pyšná a moc se mi líbí, co dělá, a to jak z uměleckého, tak i z organizačního hlediska. Má velmi unikátní vizi.“

Penelope Cruz si po práci s Pedrem Almodovarem chtěla dát několikaměsíční pauzu, ale pak dostala Jakeův scénář. „Všichni mi říkali, že je to hrozně super, tak jsem jim teda slíbila, že si to přečtu. Nicméně, neměla jsem v plánu v nejbližší době pracovat,“ říká Penelope. „Pak jsem se do toho ale úplně zamilovala a plány na odpočinek byly v tahu.“

Penelope ve filmu hraje dvě různé postavy: Annu, dívku ze snů, která je milující, chápající a sexuálně přístupná, a Melody, kterou zná Harry z reklam a která je reálným, poněkud méně ideálním odrazem své snové verze. Hraní dvou velmi rozdílných postav, navíc často během téhož natáčecího dne, je bezesporu hodně náročné, nicméně pro Penelope to nebyl žádný velký problém: „Základem všeho je scénář - a ten, který napsal Jake, je opravdu úžasný. Pokud máte podle čeho hrát, je vám všechno úplně jasné. Jake s herci navíc umí skvěle pracovat. Vždycky je tam pro vás.“

Penelope se líbila také spolupráce s Martinem: „Martin úžasným způsobem ovládá techniku hraní a zároveň vás pozorně vnímá. V jeho hereckém projevu je velká upřímnost, byla to skvělá spolupráce.“

Obsadit do role Garyho kamaráda Paula úspěšného komediálního herce Simona Pegga bylo uvážené rozhodnutí. Přátelství herců ve skutečném světě se odrazilo také v jejich chování před kamerou. „Paul se v životě trochu posunul a zažívá úspěchy, ale docela dost utrpěla jeho vnitřní integrita,“ říká Simon. „Je hodně divoký, frajerský a necitelný. Je to ten druh kamaráda, se kterým jste strávili už tolik času, že vás ani nenapadne přemýšlet o tom, jestli má cenu kamarádit s ním dál.“

„Přečetl jsem si scénář a opravdu se mi líbil,“ říká Simon. „Je to chytrá a zajímavá věc, která se zamýšlí nad tím, co je to vlastně realita a jaký potenciál mají sny. Bylo to skvělé čtení, hltal jsem jednu stránku za druhou a opravdu jsem si to užíval. Když mi Jake zavolal a požádal mě, abych se k nim připojil, s díkem jsem tu nabídku přijal.“

Martin měl ze Simonovy přítomnosti na place radost: „Je to jeden z našich nejlepších herců, má vrozený komediální talent. Je v tom velice dobrý, dodává tomu šťávu.“

„Simon je jeden z nejvtipnější lidí, jaké jsem kdy potkala - bere všechno s lehkostí a je opravdu chytrý,“ dodává Donna.

Největší vzrušení však před svým příjezdem vyvolával Danny DeVito. Ve filmu si zahrál doktora Mela, ke kterému se Gary přijde poradit a naučit se techniky lucidního snění. Přestože byl během šestitýdenního natáčení na place pouhé čtyři dny, na herce a štáb udělal velký dojem. „Mít poblíž Dannyho bylo vynikající,“ říká Martin. „Je na něm něco, na co lidé reagují. A když se s ním setkáte, pochopíte proč.“

Obsazení Dannyho podpořilo atmosféru New Yorku, ve kterém se příběh odehrává. V roli navíc působí tak přirozeně, jako kdyby mu byla ušitá na tělo. „Pozorovat ho při práci je fascinující. Myslím, že věnoval přípravě hodně času. Bylo úžasné sledovat, jak potlačuje svou přirozenou veselost. Většinou si jej představujete trochu jinak než tak, jak ho uvidíte v tomhle filmu. Většinou je divočejší, ostřejší a tvrdší. Tahle postava je ale zranitelná,“ podotýká Donna.

„Scénář se mi hodně líbil,“ říká Danny. „Je velmi emocionální a dojemný, ale zároveň i hodně vtipný. Líbilo se mi, že to Jake pojal tak citlivě. Ta míra, v jaké s postavou soucítíte a jak je vám blízká hraje velkou roli při rozhodování, jestli v něčem budete nebo nebudete hrát. Když jsem si to četl, cítil jsem emocionální spojení. Hned jsem cítil, že je to tajemný film a zajímavá kreativní výzva.“

„Jeho výkon je tak přirozený, tak plynulý. Je to jeden z těch herců, které chcete pozorovat a učit se od nich,“ říká Martin.

Vizuální stránka filmu

„Jake má velmi silné vizuální cítění. Měl velmi jasnou představu o tom, jak by měl film vypadat,“ říká hlavní výtvarnice Eve Stewart. A vzhledem ke krátké době na přípravu a omezenému rozpočtu se jeho velmi jasná a konkrétní vize náramně hodila. „Během preprodukce jsme měli spoustu diskusí o tom, jak co nejvíce zjednodušit realizaci všech jeho představ. A jakmile jsme nabrali tempo, už nás oba napadaly zároveň úplně stejné věci,“ říká Stewart.

Jakeovy postavy jsou velmi jasně vykresleny, což bylo pro Eve velkou výhodou. „Co se týče informací o postavách, jsem velmi striktní a dělám všechno pro to, aby ten svět, ve kterém žijí, působil uvěřitelně a nebyl tam žádný rušivý prvek. Například podoba Garyho bytu vycházela jen a jen z jeho obyvatel. Samozřejmě musíte brát v potaz úhly kamery, sladění barev a podobně, ale úplně v první řadě to musí odpovídat postavám a podpírat dějovou linii. Jsem v zásadě ilustrátorka toho, co čtu na stránkách scénáře.“ Tento přístup velmi vyhovoval Jakeově silnému smyslu pro realističnost. Garyho a Dory je v pojetí Eve zanedbaný a zaneřáděný, což poukazuje na jejich rozpadající se vztah.

Filmaři se museli už na začátku rozhodnout, jak budou rozlišovat mezi Garyho snovým a skutečným světem. Nakonec přišli s nápadem, že je natočí jinými kamerami a s použitím jiného filmového materiálu - jeho bdělý svět byl nasnímán na film Super 16mm, zatímco ten snový na 35mm.

„Publiku bude připadat, že ty dva světy vypadají jinak,“ říká Donna. „Ten bdělý je takový špinavější - jako ve skutečnosti - zatímco ten snový celkově čistší a ostřejší, prostě dokonalejší.“ K rozlišení mezi těmito dvěma druhy prostředí občas filmaři využili také jemné změny v rychlosti a zvukové kulise.

„Hodně jsme si dávali pozor, abychom ten snový svět neudělali moc surrealistický a psychedelický. Musel být hodně spojený s jeho realitou, abyste věřili, že v něm skutečně existuje. A jakmile se v něm ocitnete, je to už takový jednolitý celek, ve kterém se ty snové a skutečné stavy brzy začnou prolínat, což je fascinující,“ říká Eve.

Vzhledem k tomu, že filmaři neměli k dispozici fůru peněz na vizuální efekty, museli přijít s jednoduchým nápadem, jak Garyho přechod mezi dvěma světy ilustrovat. Tím, co dává publiku jednoznačně najevo, kde se Gary právě nachází, se nakonec staly dveře do jeho ložnice. „To bylo doopravdy prokletí,“ vzpomíná Eve. „Ty dveře musely mít vlastní náklaďák, museli jsme je vozit po plážích, polích apod. Ale byly fajn - bez ohledu na to, jestli jsme měli nebo neměli peníze na efekty, bylo lepší mít tu ‚bránu‘ fyzicky na place.“

Pro filmaře, kteří byli omezeni krátkou natáčecí dobou (pouhých šest týdnů) i rozpočtem, bylo nejtěžší navodit v Londýně iluzi, že se film odehrává v New Yorku. Při natáčení si proto vybírali lokace typu Clerkenwell, které se trochu podobají newyorským čtvrtím jako Tribeca nebo Soho a pomáhali si chytrým obsazením komparzistů. „Bylo to velmi těžké. Londýn prostě nevypadá jako New York. Je tady pár ulic, u kterých vám to projde, ale celkově je ta architektura úplně jiná,“ říká Eve. Jake si na každém natáčecím místě musel neustále dávat pozor, aby zvolil správný úhel, díky čemuž to byl z kreativního i logistického hlediska docela velký oříšek.“

Mezi další natáčecí lokace patřila velkolepá budova Painted Hall na Greenwichské námořní akademii, která tvořila pozadí v jedné ze stěžejních snových sekvencí, soukromá rezidence v Kentu, která je celá ze skla, a rozlehlé pláže ve městě Camber Sands v hrabství Sussex.