fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

42% 13 hlasů
4.2 10 13
film / drama, historický, Česká republika, , 110 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 18.11.2010, DVD od 25.4.2011 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:10



Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.
Rok 1914. Plukovník von Haukwitz zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručíka Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Bylo by super, kdyby Jařabovi někdo napsal do scénáře a pak i zrežíroval jeho nápady. Co se týče tématu, patří oba jeho celovečerní filmy k tomu nejoriginálnějšímu v českém filmu za posledních 20 let. Zbytek je těžký filmový podprůměr - práce s herci a hudbou, výstavba celků a s ní scénář. Napadlo mě u tohohle, že kdosi někde prohlásil o Ferrerim, že mu jeho bystrá povaha dovolovala vystavět film z okamžitých zlomyslných nápadů. Jařab bohužel zůstává u nápadů, nedovede to skloubit, dát tomu spád, ani smysl. Smutný průšvih.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

David Jařab (rozhovor)
obrazek
Váš filmový autorský debut Vaterland-Lovecký deník vzbudil rozporuplné reakce, a to jak u diváků, tak u kritiky. Symboličnost a mnohovrstevnost příběhu, nemožnost racionálně ho rozpitvat, originální výtvarné pojetí, žánrová nezařaditelnost (thriller, horor, drama, metafora???), to vše působilo v poněkud stojatých vodách současné české kinematografie jako zjevení. Dá se říct, že váš druhý film Hlava-ruce-srdce v tomto surrealistickém pojetí filmového vyprávění pokračuje?

Nevím, jestli je to surrealistické pojetí filmového vyprávění. To bych osobně viděl jako poněkud nepříliš informativně sdělné označení. Ne snad, že bych se k surrealismu nehlásil, ale pro většinu lidí je tento termín pouhým ekvivalentem jakési fantazijnosti, iracionality a bizarnosti. Většinou se používá ve chvíli, kdy není tak snadné o něčem napsat něco kloudného, a tak se pojmenování schová pod tento termín. Nerad tedy vidím slovo surrealismus v hodnocení své práce, protože tento pojem vyjadřuje pro mne z 90% něco jiného než pro většinu lidí. Ale k věci: Hlava-ruce-srdce je rozhodně opět film, který není jednoznačně žánrově zařaditelný, nemá jen jedinou tématickou rovinu, mísí snahu o zcela zásadní výpovědi s humorem, ironií i nehorázností a zřejmě opět nebude úplně pro každého.

V případě Vaterlandu bylo zřejmé, že vyjadřuje určité vaše pocity a postoje k moderní civilizaci s rozpadem tradičních hodnot. Tentokrát je to podobné, s tím rozdílem, že jste příběh přesněji zasadil do časoprostoru. Tedy Rakouska-Uherska v době I. světové války a po ní...Čím vás právě tahle doba tak inspirovala?

Domnívám se, že právě toto období je oním časem, ve kterém se začaly „lámat dějiny“. Obrovský, nesmyslný konflikt byl pouze vyústěním atmosféry, která panovala v Evropě. Onen zvláštní poklidný stav před bouří, pocit, že se bude muset něco začít měnit, ale zároveň pocit, že je nám v tom starém světě dobře, touha modernizovat, emancipovat, osvobozovat, ale zároveň touha chopit se uvolněné moci a dosadit na místo starého, tradičního Boha nové mýty, to všechno vyvolalo požár, kterým se započal rozpad starého řádu a s ním i vznik nových neřádů. A na pozadí tohoto světa, této doby jsem se rozhodl vyprávět svůj komorní příběh o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.

Ve vašem filmu HRS jsou mužští hrdinové nositeli násilí, intrik, bezcitnosti, neschopnosti lásky a soucitu, zvráceného mysticismu, zatímco k ženským postavám jste shovívavější. Hlavní hrdinka Klára je schopna lásky i oběti, podobně jako její neteř Anna, ženy jsou vašima očima prostě životaschopnější...I v závěru filmu - ztělesněním ohrožení světa je zase muž. Nejste k vlastnímu pohlaví trochu nespravedlivý?

Možná jsem. Ale cítím, že ženy v sobě nesou zvláštní sílu a klid, nesou v sobě toleranci a mají často v sobě přirozené, intuitivní kouzlo - v doslovném i přeneseném slova smyslu. Mám dojem, že 20. století se svými excesy je z velké části důsledkem mužské frustrovanosti, ješitnosti a neschopnosti citlivě vnímat své okolí. Mužská energie samozřejmě žene společnost kupředu a neustále ji inovuje, ale pro mne je důležité zobrazovat silné ženské hrdinky, které jsou ztělesněním vyváženosti, ztělesněním harmonie rozumu a citu, protože to je pro mne, ohlédnu-li se za bouřlivým 20. stoletím, omentálně ten správný postoj k realitě a historii.

Pokud jde o příběh, zase nabízíte divákovi nesnadný oříšek k rozlousknutí, bude-li chtít všemu rozumět, vše mít vysvětleno. V případě Vaterlandu jste podobné námitky nejednoznačnosti vysvětlení komentoval slovy, že film má divák snímat jako celek a fakt, že nekteré dílčí věci zůstanou nevysvětleny, není podstatné. Platí to i v případě vašeho druhého filmu?

Mám dojem, že film Hlava-ruce-srdce je docela srozumitelný. Používá jenom trochu jiného způsobu vyjadřování, než je běžné, ale tím by se divák neměl nechat zaskočit. Tak jako jsme si zvykli, že na obrazech mohou být modré stromy a mohou růst kořeny vzhůru, měli bychom si vyknout, že film není pouze realistické iluzivní médium. Film je také hra. A bude-li mít někdo chuť se touto hrou nechat vtáhnout, pak se v mém filmu může volně pohybovat, aniž by ho muselo trápit, že nepřečetl všechny znaky a symboly. Je to pro mne otevřená struktura, do které je možno vstoupit z různých stran. Já samozřejmě velice přesně vím, co jsem čím chtěl říct, ale samotného mne mnohdy překvapuje, jak se určité věci dokáží uvnitř filmu začít chovat jinak a začínají vstupovat do nových vazeb. Navíc se neustále děje v okolním světě něco jiného, co přináší do takovéhoto druhu filmu další rozměr. Jakýkoliv návod by byl tedy omezující. Jediné, na co mohu apelovat při vnímaní HRS, je otevřenost.

Už Vaterland zaujal vytříbenou a originální výtvarnou koncepcí s důrazem na každý detail v interiéru, kostýmu. V případě HRS šlo navíc o přesně časově zařazený děj. Jak v tomto případě vypadala spolupráce s architektem Milanem Popelkou a kostýmní výtvarnicí Sylvou Zimulovou Hanákovou?

Jsme sehraný tým. Tím neříkám, že to nebyla někdy velice stresující práce, zvláště máte-li na takovýto film rozpočet, odpovídající našim poměrům (a ještě děleno dvěma). Ale vůlí a nadšením lze překonat i řadu problémů ekonomického rázu. V tomto nám velice pomáhal celý štáb. Od Radka Vysoudila, který našel a domluvil řadu lokací, přes Věru Ferdovou, která držela pevně v rukou opratě celého natáčení, až po Jakuba Rozsypala, který se snažil naplnit architektovy představy i přes mnohá organizační a finanční omezení. A samozřejmě také díky bdícímu oku producenta Viktora Schwarcze, který nám přál, ale zůstával na zemi.

obrazek
Ve filmu se objeví množství poměrně náročných triků (mluvící hlava, ruka, lev). Nemáte obavy, že taková „doslovnost“ - třeba dialog hrdiny s mluvící rukou, do jisté míry naruší symboličnost, chcete-li metaforičnost příběhu?

Mluvící ruka rozhodně není snahou o metaforu. Mluvící ruka je mluvící ruka. Je to na jedné straně naprostá nehoráznost, ale zaposloucháme-li se do dialogu, který vede se svým původním majitelem, můžeme v něm najít řadu pro tento film zcela zásadních sdělení. Žádná z těchto nehorázností a bizarností není ve filmu vtipem. Nemají komickou funkci. Pouze je často zakryta intenzita a niternost některých sdělení určitou formou nehorázného humoru a ironie. Aby mohli k divákovi lépe a maskovaněji proniknout. Jinak je samozřejmě film plný především triků, které nejsou vidět. A tak to má být. Triky slouží filmu a ne film trikům. Za to patří dík Patrikovi Velekovi a jeho teamu.

Nakolik bylo realizačně a režijně náročné natáčení scén s desítkami kohoutů v jedné ohradě a nakolik se ukázalo pravdivé rčení o mnoha kohoutech na jednom smetišti?

Natáčení 120 kohoutů nebylo na rozdíl od natáčení jednoho lva nebezpečné. Nebo tedy alespoň fyzicky. Psychicky už to bylo pro labilnější osoby poněkud náročnější. Když kokrhá jeden kohout, může to být krásné. Když jich kokrhá sto, nemusíte to dlouho vydržet. Ale zvládli jsme to. Zajímavé bylo ale pozorovat, jak se tato poněkud přírodně nepřirozená komunita samců chová. Nedocházelo k žádným hromadným bojovým excesům, ale naopak - skupiny a plemena se podvolila řádu a jen občas si dávala najevo svou sílu. Horší to bylo z frustrovanými jedinci, kteří si chladili žáhu na slabších. Tam se projevovaly stejné pudy, které provázejí uzavřené mužské komunity u lidí.

Pokud jde o výběr herců, kromě Romana Zacha, který už hrál jednu z hlavních rolí ve Vaterlandu a je populární hvězdou televizních seriálů, a menší role pro Jiřího Schmitzera, jste obsadil samé filmovému světu méně známé tváře divadelní herců - od Viktorie Čermákové v roli Kláry, přes Martina Fingera v roli Vrany, Ivanu Uhlířovou jako Annu až po Jaroslava Plesla coby Badonyiho. Jak jste přistupoval k výběru hereckých protagonistů?

Nejsem dnes asi úplně schopen posoudit, kdo a z jakého úhlu pohledu je známá či neznámá tvář. Roman Zach je skvělý herec, a to jak v tomto filmu, tak na jevišti Divadla Komedie. Známý je však díky svému občasnému působení v několika seriálech. Domnívám se, že všichni herci podali ve filmu maximální výkon a protože se z řadou z nich znám a spolupracuji s nimi i v divadle, měli jsme na co navazovat. Zřejmě nejsložitější rolí byla úloha Kláry. Viktorka Čermáková, přestože se v posledních letech věnuje především divadelní režii, ji zvládla dle mého názoru výborně. Navíc je to nová tvář pro český film. A to nebývá zase tak obvyklé u zralého herce. Jsem moc rád, že jsem jí tuto roli svěřil.

Podobně jako v případě architekta a výtvarnice kostýmů jste přizval podruhé ke spolupráci i kameramana Marka Jíchu. V čem jsou podle vás jeho hlavní kvality?

Marek je zcela oddán věci. Hlídá film od začátku až do konce. Podílí se na postprodukci, hlídá si triky, sám film barví a vymýšlí nové technologické koncepty. Myslím si, že dokáže se mnou, který jsem schopen jasně popsat své představy a mám jasnou obrazovou vizi, rozvíjet nejlepší stránky svého umění.

Vaterland-Lovecký deník byl filmovými fanoušky „zařazen“ mezi novátorská artová díla, získal si řadu zaujatých fanoušků, kteří se dozajista na váš nový film těší. Ovšem s masovým divákem se dost minul. Myslíte, že dnes je vůbec širší publikum schopno přijmout film-podobenství, byť v sebeatraktivnějším „balení“ dobového mystického dramatu s kriminálními prvky, jakým je Hlava-ruce-srdce?

Jsme příliš v zajetí žánrových filmů. Myslím, že by bylo na místě zase se trochu vrátit k evropskému autorskému filmu, který tady měl takovou tradici. Nevím, jestli jsou diváci u nás k takovému posunu ochotni. Ale vnímám určité náznaky, že už jsou amerických velkofilmů a českých přihlouplých komedií poněkud přesyceni. Je to ale běh na dlouhou trať. Přeji si přesto, aby se tento proces rozběhl. Přeji to sobě, ale i ostatním tvůrcům.

Viktorie Čermáková (rozhovor)
obrazek
Režiséra Davida Jařaba znáte ze svého působení v Divadle Komedie. Jak jste reagovala na to, když vám nabídl hlavní roli ve svém druhém celovečerním filmu Hlava-ruce-srdce?

S Davidem jsme se vlastně v Komedii střídali a já jsem pak začala studovat režii. Jako herečka už také od té doby v podstatě nepracuji a Davidovu práci jsem tedy znala jen jako divák. Když o tomto svém filmu začal se mnou mluvit, zdálo se mi, že je to jen tak, v rámci jeho osobitého humoru, při oslavě jedné z jeho divadelních premiér.

Jaké pocity jste měla při prvním čtení scénáře a jak jste si při tomhle prvním seznámení v duchu “načrtla” svou hrdinku?

Byla jsem napjatá a měla velký pocit zodpovědnosti, abych dokázala přinést Davidovi a jeho filmu tu pravou hloubku a zároveň přirozenost, má zkušenost s filmem byla totiž v podstatě zanedbatelná. I když vlastně první role mého života mě určitě dost utvářela, v necelých čtyřech letech jsem totiž nebyla schopna odlišit, co je jen jako a co se mě doopravdy týká, čili kde je rozdíl mezi postavou holčičky z dětského domova a mnou samotnou . Roli Kláry Z filmu Hlava-ruce-srdce jsem od prvního čtení také nejspíše chápala prostě jako určitou vzrušující část svého života..

Měnil se v průběhu natáčení a práce na postavě váš pohled na ni a pochopení jejího konání? Jak byste ji charakterizovala?

Zdá se mi to podobné jako poznávání nového člověka. Někde ho potkáte a připadá vám nějak povědomý a téměř osudový, přátelství s ním může vzniknout během jednoho dne, ale pak najednou přijdou situace, kdy mu nerozumíte. Ten člověk, jehož jste si tak bezhlavě oblíbili, se zachová pro vás naprosto nečekaně - to je velice zábavné, poznáváte tak totiž nejen jeho, ale i lépe sami sebe. Je to sebejistá, zkušená a odvážná žena.

Sdílíte s autorem filmového příběhu názor, který lze číst z jeho poselství, že ženy jsou silnější a životaschopnější bytosti než muži?

Já chápu ten příběh metaforicky, postavy zastupují určité typy, které se ve společnosti odedávna vyskytovaly a vyskytují a Klára je, možná jen náhodou, žena. I když podstatné mi připadalo například takové zesměšnění války ( a ta by se snad dala chápat zejména jako mužský projekt ) převedené do obrazu ohrady plné kohotů, kteří jsou z toho početného rivalství úplně dezorientovaní. Ženy musí chránit život, který v nich vzniká a je na nich první roky zcela závislý, jsou tedy asi lépe vybavené pro jeho zachovávání, péči a kultivaci - muži zas pro tvorbu i ničení v rámci tvorby nové, ale dnes se tohle všechno mísí a komplikuje. Náš film postihuje svět na rozhraní toho, kdy ještě muži a ženy hráli lépe tyto své určené role.

Jak se vám existovalo v dobových reáliích Rakouska-Uherska a jak jste si zvykala na módní kreace, do nichž vás oblékla kostýmní výtvarnice?

Nestačila jsem si zvyknout, architekt filmu vytvořil hezké, oduševnělé prostředí. Kostýmy Sylvy Hanákové mi pomáhaly, nejsem to já, je to Klára, postava z Davidovy hlavy.

Role Kláry je největší ve vaší filmové kariéře - nepočítáme-li ty dětské. Bylo to přínosné vybočení z divadelní práce - ať už herecké, nebo režijní, nebo vás utvrdilo v tom, že divadlo nic nenahradí?

Film je prostě jiný než divadlo. Hodně jiný. Herec na jevišti se projevuje tady a teď. Podobá se trochu sportovci. Také zde velmi riskuje( tedy on i divák), je to vrcholně živoucí akt, jde tu o setkání, kontakt v reálném čase a prostoru, je to společná, společenská hra na divadlo. I diváci tu přijímají role a záleží na tom, jakou atmosféru vytvoří, jak jsou vnímaví, odvážní, inteligentní a to se zpětně odrazí na jevišti a ve výkonech herců. Film je hotový, konzervuje čas a komunikuje jinak. Obojího se účastnit je úchvatné z různých důvodů.

Jste sama uznávanou režisérkou. Neměla jste tendence mluvit režiséru Jařabovi do jeho kompetencí?

Ne, byla jsem po dlouhé době okouzlena možností nebýt zodpovědná za celek, nemít starosti s financemi, náladou a zdravím zúčastněných a moci se jen naučit krásný text, obléci dobové šaty a přemýšlet například o své babičce a prababičce, které prožily obě světové války...nechat se režírovat Davidem je totiž velmi příjemná věc, člověk si je v jeho rukou jistější, že život, práce, svět okolo, i on sám v tom všem, má nějaký svůj skrytý a nádherný smysl.

Některé exteriéry byly dost náročné. Které záběry a sekvence byste si už nechtěla zopakovat?

Všechno bylo zábavné a zopakovala bych si to, až do bezvědomí, znovu - klidně ….

Film Hlava-ruce-srdce klade na diváka dost velké nároky, musí přijmout jeho tempo, atmosféru, poetiku a navíc “luštit” jeho symbolické poselství. Myslíte, že současný filmový divák je k tomuto ve větší míře ochoten?

To se jistě, záhy po uvedení do kin, ukáže. Mě film nepřipadá nekomunikativní a jeho řeč zas tak moc komplikovaná, ale pro masy zřejmě opravdu vytvořen nebyl, mne samotnou velmi zajímá, do jaké míry bude rezonovat.

Roman Zach (rozhovor)
obrazek
Už jste hrál hlavní roli v debutu režiséra Davida Jařaba Vaterland - Lovecký deník. Styl i dobové zakotvení obou snímků si jsou trochu podobné. Nakolik blízká vám je poetika Jařabových filmů?

Velmi…David má rád francouzskou „novou vlnu“ a to já taky...Ve svých filmech z ní vychází a svým způsobem na ni navazuje..Je mi u něj velmi sympatické, že hledá nové postupy a snaží se bourat zaběhnutá a naučená klišé filmových tvůrců, kteří rezignovali na film jako psychologické plátno, plné svobody a zkratek, a namísto toho film využívají reportážním způsobem, jako epického vyprávění: od pondělí do neděle.... David hranice posouvá svým způsobem i pro sebe, nebojí se riskovat a to mi je sympatické.... Jeho chuť si hrát...

Váš hrdina, poručík Heinrich Roth, se vrací jako invalida z války a hledá odpovědi na své pocity deziluze mimo jiné v podivných experimentech s mnoha kohouty „na jednom smetišti.“ Jinak vypadá scéna napsaná ve scénáři a jinak realita - když herec ocitne uprostřed ohrady s desítkami rozčepýřených kohoutů. Jaké jste měl při natáčení této scény pocity?

Musím přiznat, že jsem byl velmi zvědavý, co se stane, když do jednoho kotce dáte sto kohoutů dohromady... Zkušenost nebyla, protože to nikdo nikdy nezkoušel. Proč taky...? Pak se stalo to, že si mezi sebou kohouti vytvořili skupinky, takové městské části, a mezi sebou pak válčili… No a já se stal na dobu natáčení jejich velitelem - kohoutem, což bylo velmi vzrušující...

Považujete za výhodu, že se s režisérem Davidem Jařabem systematicky spolupracujete i v divadle?

Určitě. Když si něco chceme říci, je to okleštěné od zbytečných popisů a frází.. Je to velmi intuitivní a pro člověka neznalého i nesrozumitelné...To umocňuje Davidovy záměry s mou představou o světě, který vyprávíme...

Čím podle vás zlákala Davida Jařaba právě doba Rakouska-Uherska? A co vás na téhle kapitole naší historie nejvíc zajímá? Dnes jsou vesměs filmoví diváci zvyklí, že se jim v kině i televizi dostane vize zjednodušeného světa a racionálního vysvětlení děje. To ovšem o Jařabových filmech říci nejde - věci jsou tam složité a zhusta iracionální. Divák tápe, musí přemýšlet a domýšlet, orientovat se v symbolech či náznacích. Existují vůbec ještě ve větším počtu diváci ochotni tuhle anabázi podstoupit?

Doufám, že ano... Žijeme ve 21. století, ve světě rozumu na základech iracionality. Snažíme se všemu rozumět, abychom se nezbláznili. Tyhle pochody jsou svým způsobem cyklické a v časových epochách se opakují…Má to právě jistou spojitost s obdobím, kde je film Hlava-ruce-srdce zakotvený. Nevyprávíme příběh o někom, kdo se jen v této době narodil a žije tam, ale na půdorysu jednotlivých postav se symbolicky odvíjí a odkrývají vlastní nadčasové mantinely té dané doby, ovšem v úrovni snů a představ. Nejde o epický příběh, ale o vhled do duší jednotlivých epických postav a té dané doby.. V tom cítím přesah a současnost.

Jak byste představil svého poručíka Rotha, jak se dívá na svět a o co mu v životě jde?

Na začátku filmu zemře jeho učitel - vůdce. Nechá mu vzkaz, aby pokračoval v tom, co učitel začal... Nový pohled na svět, zničení starého a utváření nového…Jde o mysteriózní, čistě emotivní postavu, která bez vůdce ztrácí půdu pod nohama a bortí se do sebedestrukce svých pomýlených, v sobě se ztracených, emotivních iluzí. Postava poručíka Rotha je esencí ireálna, blázna, obyčejného pěšáka v propadlišti dějin 1. světové války...Takový sympatický ztracený trubadúr - písničkář v současném světě....

Jak se vám pracovalo s Viktorií Čermákovou, která se v posledních deseti letech věnuje převážně divadelní režii?

Viktorka je objev… Neuvěřitelně fotogenický zjev… Je jedno, jestli režíruje nebo dělá něco jiného. Doufám, že tenhle film ji vystřelí jako kometu do diváckých srdcí. Doufám, že tohle nebude číst… Když tak řeknu, že to o ní někdo jiný řekl…

Z filmu Hlava-ruce-srdce dost zřetelně vycházejí životaschopnějí a silněji ženské hrdinky, než mužské, navzdory všem jejich uniformám i mysticko válečným hrátkám. Necítíte se coby udatný válečný hrdina být režisérem a scenáristou v tomto směru zrazen? Je tenhle pohled, včetně symbolického srovnání s kohouty, spravedlivý vůči mužskému pokolení?

Co je spravedlivé fakt nevím… Zrazen se necítím…Znovu opakuji: postavy jsou zdrojem nálad té dané doby a na nich se promítá nesmyslnost a neodvratnost válek a změn... Muži byli a jsou ti strůjci konfliktů - vykonavatelé, a ženy z pozice pozorovatele musí zákonitě tvořit jistotu v nejistotě...

Martin Finger (rozhovor)
obrazek
Po dosavadní úspěšné divadelní kariéře jste nyní krátce po sobě dostal dvě velké příležitosti ve filmu - v Poutech a v Jařabově historickém dramatu Hlava-ruce-srdce. Je pro vás film zajímavá výzva?

Určitě! V posledních dvou letech mám veliké štěstí, že konečně větší filmové příležitosti zaklepaly i na moje dveře. Moc si toho vážím. Před pár dny jsem dokončil další film, který bude mít premiéru až na jaře příštího roku. Další film kromě hereckého podílu připravuji s kamarádem i spoluautorsky. Jen tak dál, hrát ve filmu mě vždycky lákalo.

Nakolik blízká vám je poetika Jařabova snímku?

S Davidem Jařabem pracuji v divadle už skoro osm let a tu dobu jsme se společně proradovali i protrápili mnoha inscenacemi. Jeho styl psaní textů i způsob režie je mi bližší tím víc, čím víc toho spolu zažíváme. Hlavu-ruce-srdce jsem si jako herec i divák krásně užil. Myslím si, že také díky zkušenostem a ladění se na Davidovu vlnu u nás v Divadle Komedie. Možná by to bylo jinak, kdybych Davida vůbec neznal, ale to je hypotetická otázka.

Váš hrdina, vojenský vyšetřovatel Karel Vrana, je jednou z hlavních postav příběhu, ale moc toho nenamluví, ani své emoce - pokud vůbec nějaké má - nedává najevo. Těžiště výrazových prostředků je dáno viděním kamery - s důrazem na gesta, detailní pohledy, mimiku…Tedy oproti divadlu podstatná změna, ne?

Pro mě osobně ne až zas tak veliká, protože v Divadle Komedie klademe důraz na minimalismus hereckých výrazových prostředků. Jak se ukazuje, je to též dobrá průprava na existenci před kamerou, kde jakékoli, byť sebemenší, znásobení vyjadřované emoce nepodpořené vnitřním obsahem postavy vede ke lži a umělosti.

Vnímáte jako výhodu, že se s režisérem Davidem Jařabem znáte z divadelní práce?

Rozhodně a už jsem to výše popsal.

Měl jste před natáčením detailnější povědomí o době Rakouska-Uherska, v níž se příběh HRS odehrává, nebo jste si musel své vědomosti doplnit?

Ač doba totality u nás neměla na svém kontě moc věcí, které by si mohla dát za rámeček, mě tolik neoblíbená instituce, jakou byla škola, zásobila vědomostmi o této době dostatečně. Zbytek si stále průběžně doplňuji, koneckonců jako všechno ostatní.

O čem podle vás příběh filmu HRS hlavně je?

O lidech náhle zasažených fatální změnou v jejich životech, která znamená rozpad všech jistot a všeho známého, co doposud žili. Každého zvnějšku zasáhne trochu něco jiného a každý se

s tím jinak vyrovnává. Přesto společným hybatelem změn je bezesporu doba roku 1916. Světová válka je ve filmu zobrazena jen letmo, hřmí jen kdesi v dálce, ale o to víc duní v duších hlavních postav a vede k individuálním proměnám, které mohou být ve svém konečném důsledku prosvícené a nadějeplné, nebo taky přetavené v potencionální - zatím spící - zlo, které poslouží jako podhoubí válečným zvěrstvům ještě strašnějším, než ve světové válce číslo 1........ Ale to je jen jeden z možných úhlů pohledů na tento film, protože je kromě jiného také surreálný.

A jaký je vlastně Vrana?

Svědomitý, hodný, nesmělý a nešťastný.

Které ze scén, předepsaných scénářem, byly pro vás nejnáročnější a které záběry byste si už nechtěl zopakovat?

Nejvíc nepříjemných pocitů jsem zažil v posteli, kde mi vedle hlavní představitelky Viktorie Čermákové bylo pod poctivou selskou duchnou hodně dlouho hodně horko a já se nesměl hodně dlouho takřka hnout a navíc z té vzájemné blízkosti s Viktorkou nakonec nic nebylo, protože Vrana je neschopný ňouma. Ale zopakovat bych si chtěl klidně všechno znovu včetně této scény, možná bychom zkusili natočit i jinou verzi s větším jiskřením mezi těmi dvěma.

Ivana Uhlířová (rozhovor)
obrazek
Film zatím není vaší hlavní hereckou “disciplínou” - tou je divadlo. Jsou pro vás jako pro respektovanou divadelní herečku výlety před kameru v něčem inspirativní?

Já dělam spoustu věcí a to, že si nevolím jednoduchou cestu, neznamená, že se zdržuju pouze v jedné linii, a to divadlo. Teď jsme s Olmem Omerzu natocili film, chystáme druhý, právě s panem Havlem natáčíme film Odcházeni, na podzim mě čeká další filmová práce, a na jaře rovněž tak, nějaké věci, co jsem točila, neběžely ani v Česku...... Nedělám jen věci okázalé, s jakýmsi levným zaručeným úspěchem.....a proto neútočí na prvni dobrou, jak je tomu zvykem, a v tom spatřuji opravdovou kvalitu.....

Jak byste přiblížila charakter vaší hrdinky Anny a motivy jejího konání?

Anna.....mohla bych se rozepsat, mohla bych začít dlouze mluvit, jakýsi rozbor..., nebo návod se po mně chce?......Jsou však věci, které pracují, neustale,....pod povrchem ,jemné....a člověk se může domnívat.....ať se každý, kdo chce, pořádně dívá.....

Nakolik tuhle prostou venkovskou dívku změnilo setkání s její sebevědomou, elegantní městskou tetou Klárou?

Setkání s Klárou - bod, protnutí, zlom........kdy se myšlenky a skutky dají do pohybu......Klára jako impuls, odvaha k opravdovému konání...

Jak jste vnímala natáčení na venkovském statku se všemi těmi rituály a domácími zvířaty?

Bylo mi líto kohoutů, jak se zabíjeli navzájem, kráva byla krásná, neměla jméno,.....slepice po dvoře běhaly zmateně........a mimo jiné vsechno v ten čas dozrávalo a má neutuchajici vášeň pro všechno, co jest na stromech, švestky, jablka, meruňky, ořechy ........natáčeni bylo úchvatné...

Jařabův film je svým způsobem metafotou o rozpadu tradičních hodnot “umírajícího světa”. Myslíte, že současný filmový divák, odchovaný myšlenkově jednoduchými narativními spektákly, bude ochoten a schopen luštit symbolické roviny tohoto snímku.

Nechci a ani nemohu mluvit za diváky........v kvantitě není kvalita, jak si většina uvěřila, malý český rybník přeplněný různými srandovními cenami za tamto a tamto, vesměs v podobném nenaročném duchu jistot, zdánlivých.....,ten, kdo chce slyšet, uslyší.........nedá se přeci mluvit neustále obecně......já čim dál víc věřím kupříkladu ve smysluplne veci.....a to především v srdce, ruce,.....a hlavu.

Režisér Jařab klade velký důraz na dobové detaily. Jak na vás působily kulisy starých časů, historické kostýmy, dobové dekorace...?

Moc se mi líbily záběry, obrazy, vlákno, z kterého je to sukno ušito, v tom je David mistr, ......chvění......

Podobné filmy

Skutečné vraždy: Tři ložnice a jedno tělo
(Aurora Teagarden: Three Bedrooms, One Corpse) Amatérská detektivka Aurora chtěla pomoci s...
dnes 14.35
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Tři muži na zabití
(3 hommes a abattre) Obyčejná noc, kdy pomohl neznámému zraněnému muži, v sobě skrývala zn...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Život je boj
(Fighting) Sean nemá peníze, byt ani holku. Jedinou jeho předností jsou pěsti, se kterými ...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 20. 10. 2019 Svátek má Vendelín
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz