Hop do akce
Začínáme

Producent Chris Meledandri začal budovat svůj animovaný filmový business, Illimination Entertainment u Universal Pictures v roce 2007. To bylo tři roky před obrovským úspěchem, kterým byl 3D počítačově animovaný letní hit Já, padouch. Tato animovaná komedie se stala jednoznačným kasovním úspěchem. S celosvětovou tržbou více než 540 miliónů US dolarů se Já, padouch stal druhým nejlépe vydělávajícím animovaným filmem v USA v roce 2010 (po Příběhu hraček 3) a šestým nejúspěšnějším filmem, který kdy Universal celosvětově distribuovalo.

Před založením Illumination strávil Meledandri 13 let ve FOX, kde dohlížel na úsek studiové animace a kde stál u zrodu takových filmů, jakými je např. série Doba ledová.

Spolu s Brianem Lynchem, Paulem a Dauriem vytvořili fantastický příběh Zajdy, pubertálního syna Velikonočního zajíce, který v právech plynoucích z toho, kde a komu se narodil, nevidí žádnou výhodu. Na malém Velikonočním ostrově je Zajda vychováván s přesvědčením, že jednou půjde ve šlépějích svého otce. Ale to, co chce on, je hrát na bubny v kapele a vidět svět, který je za jeho malým rodným ostrovem.

Na cestě světem potkáváme Freda O´Hare, třicátníka, který se přes veškerý svůj talent potácí od zaměstnání k zaměstnání a není schopen najít práci, která by pro něj byla ta pravá. Setkání s neočekávaným hostem Zajdou se překvapivě ukáže být přesně tím, co potřebuje k nastartování svého života.

V předvečer ceremoniálu, kde má dojít k předání moci nad Velikonocemi z otce na syna, je Zajdovi asi tak 17 let - počítáno na lidské roky. Cítí, že tohle pro něj není, ale když se snaží to vysvětlit svému tátovi, ten ho neposlouchá. Zajda se rozhodne utéct, nechá ostrov být a zmizí do Los Angeles, kde se snaží uspět jako bubeník a kde skončí jako rozpustilý spolubydlící Freda. To, co spojuje člověka Freda a zajíce Zajdu, je přerod z puberťáka do dospělého.

Scénáristé vytvořili pro své postavy působivý příběh Velikonočního zajíce a jeho lidí, ve kterém je vysvětleno vše, co se týká Velikonoc. Cohen k tomu říká: „Svět Velikonoc ještě nikdy nebyl natočen. Při odpovídání na otázky ´Kde se všechno to cukroví bere, kdo barví vajíčka a jak stihne Velikonoční zajíček běhat od města k městu?´ vytvořil tým našich scénáristů a designérů celý nový svět a mytologii umístěné na Velikonočním ostrově. Je to nádherná a fantastická továrna plná zajíců a kuřat, kteří vyrábějí sladkosti a dávají je do košíků připravených na Velikonoce.“

S nabídkou na režii prvního filmu své společnosti se Meledandri obrátil na Tima Hilla, a to zejména kvůli zkušenosti, kterou s Hillem udělal během společné práce na filmu Alvin a Chipmunkové. Hill se spoluprácí souhlasil hlavně proto, že se s Illumination shodl na tom, že nepůjde „prostě o film pro děti“. Sám Hill k tomu říká: „Nikdy jsem nedělal filmy pro děti, dělal jsem je pro sebe. Celá komedie se nese v duchu, který je určený pro široké publikum a humor by měl být náročnější než v běžných dětských filmech. Věřím, že Hop je film, který je možné hrát kdykoliv v průběhu roku a pro široké publikum. Hop je univerzální, protože jde o univerzální příběh - o zábavu, která se točí kolem určité části roku a kolem postav, které jsou s tím tradičně spojeny.“

Kromě humoru, který Hill našel ve scénáři Paula, Dauria a Lynche, věřil, že publikum přivítá film, který se jako první věnuje tomuto významnému svátku. Nikdo zatím neudělal skutečně velký film o Velikonocích.

Do zaječí nory
Jak vypadá Velikonoční svět

Hop se odehrává na dvou velmi rozdílných místech: v Los Angeles, kde Fred prosní své dny a ve fantastickém světě továrny na sladkosti na Velikonočním ostrově. Velikonoční svět vytvořil speciální tým pod vedením výtvarníka Richarda Hollanda, s kterým už Hill spolupracoval na Alvinovi a Chipmuncích.

Tato továrna na sladkosti řízená Velikonočním zajícem je svět, jaký jste si nikdy nedovedli představit. V obrovské továrně, která chrlí gumové medvídky všech barev a kde tečou vodopády želatinových bonbónků, je sklad Velikonočního zajíce, který potěší srdce a chuťové buňky každého člověka. V tomto čarovném světě Velikonoc najdete kuřata a zajíce, kteří společně dohlížejí na produkci bonbónů marshmallow a provádějí kontrolu kvality v nádržích s lesknoucí se mléčnou čokoládou.

V noci před Velikonocemi pak Velikonoční zajíc naloží svůj náklad do vejčitých saní tažených létajícími kuřaty. Obecně známější sáně Santy Clause tažené soby se vlastně velikonočními kuřaty inspirovaly. Jen ten jeden jediný pomazaný Velikonoční zajíc se může řítit temnými dírami zaječích nor a projet svět během 24 hodin.

Jak vlastně ten velikonoční svět vypadá? Když nastoupíte na jednu z monolitických hlav na Velikonočním ostrově, otevře se pusa a objeví se výtah. Ten vás sveze dolů do úžasné továrny na sladkosti. Tvůrčí tým vytvořil působivé prostředí, které přitáhne diváka každého věku: sladkosti naplněné čokoládou, formičky ve tvaru ušáčků a spousty plných velikonočních košíků. Najdete tady stroje na plnění bonbónů, karamelové peřeje a stroje ve tvaru králíka, které čerpají čokoládu. To vše tady dělají ta veselá malá žlutá kuřátka a roztomilí králíčci.

Imperato Stabile vysvětluje, jak se podařilo vytvořit tento svět do těch nejmenších detailů: „Tim a všichni animátoři systematicky a pečlivě vymýšleli všechny postavy, které žijí a pracují v tomto světě - to vše digitálně. Dávali si zvláště záležet na tom, aby jejich oblečení a fousy vypadaly skutečně reálně … jen jsou trochu zveličené. Udělali je větší, než jsou skuteční králíci a kuřata proto, aby byly dobře vidět jejich výrazy.“

Koho v Hop uvidíme

Malý kapesní průvodce nám osvětlí, kteří králíci, kuřata a lidé obývají svět Hop:

Fred je třicátník, který se rozhodl dát svůj život do pořádku. Jednou, to byl ještě malý, se probudil na Velikonoční pondělí brzy ráno a uviděl oknem Zajdova tátu, jak mu nese košík se sladkostmi. Když to Fred řekl své rodině a kamarádům, řekli mu, že se mu to jen zdálo, nebo rovnou, že je cvok. Střih do současnosti - a vidíme chlapíka bez cíle, který ale ví, že je pro něco stvořen. Když potká Zajdu, je mu jedno, že je to mluvící králík, který sází místo bobků želatinové bonbóny, ale ví, že by mohl vzít práci, před kterou jeho přítel utekl. Jestli může být Zajda bubeníkem, proč by Fred nemohl být Velikonočním králíkem? S trochou tréninku krásně zvládne převzít Vejce osudu - zlaté žezlo ozdobené zlatým vejcem, které dá Fredovi sílu, moc a schopnosti Velikonočního zajíce.

Syn Velikonočního zajíce, Zajda, byl od narození připravován na převzetí rodinného podniku. Roky strávené na hodinách zdobení vajec a na praktických cvičeních z výroby sladkostí, stejně jako zdokonalování jeho bleskurychlých reflexů směřovaly ke dni, kdy měl převzít práva plynoucí z postavení jeho rodiny. Jenže to, co Zajda skutečně chce, je stát se bubeníkem. Pouze několik hodin před svou korunovací kde má převzít rodinný podnik od Velikonočního zajíce, odlétá z Velikonočního ostrova do Los Angeles, aby si svůj sen splnil.

Sam O´Hareová je Fredova mladší sestra. Přestože jí je jen něco přes dvacet, je rozená profesionálka, která si zoufale přeje, aby se Fred trochu vzchopil. Sama mu dohazuje různé druhy zaměstnání, ale v podstatě je, co se týká bratra, Sam celkem optimistkou.

Každý rok je v jednu magickou jarní noc bájemi opředený zajíc odpovědný za to, že se ke všem dětem světa dostanou nádherná vajíčka a výborné sladkosti. Tímto legendárním ušákem není nikdo jiný než Velikonoční zajíc, Zajdův táta. Zbytek roku dohlíží na výrobu těchto sladkostí, na barvení vajec a na zástupy kuřecích a zaječích dělníků. V předvečer svého odchodu do důchodu je připraven předat rodinný podnik svému synovi Zajdovi. Má to jen jeden háček: Zajda tuhle práci nechce. Když Velikonoční zajíc zjistí, že jeho syn uprchl, promluví jeho otcovský instinkt a on vyšle svou královskou stráž, aby jeho jediného syna zachránila.

Carlosje kuřecí pravou rukou Velikonočního zajíce, kterého často doprovází na cestách továrnou na sladkosti. Je odhodlaný, neústupný a na kuře poněkud přerostlý. Roky plní Carlos, znechucený absolutní mocí Velikonočního zajíce a jeho týmu zajíců, roli čísla dvě. Jenže po těch letech je už otrávený z toho, že hraje pořád druhé housle. Koneckonců Velikonoce jsou přece o vajíčkách, takže proč by teď pro změnu neměla mít vedoucí úlohu kuřata? Chce proto zosnovat převrat d’état a nahradit sladkosti něčím přijatelnějším pro kuřata - ptačím zobem, červy nebo třeba listy salátu. Letos, v souvislosti se zmizením Zajdy, se Carlosovi naskytla životní šance…

Každý generál potřebuje disciplinované vojsko a Velikonoční zajíc potřebuje spolehlivá, klidná a loajální kuřata, aby mohl zrealizovat Velikonoce. Musejí to být dříči - oddaní a nejlepší. Phil není ani jedno z toho, ale nějakým způsobem tu práci přesto dostal. Phil nemůže být šťastnější. Může vyrábět sladkosti, poflakovat se s tisícovkou kuřátek, když se nikdo nedívá, trochu si schrupne - a miluje tanec. Přestože je velmi nadšeným pracovníkem, není úplně nejbystřejší.

Nenechte se zmýlit roztomilým názvem. Královská garda Velikonočního zajíce, Růžové barety, jsou trénovaní profesionálové. Mají trénink, mají nástroje, mají také úžasné růžové kloboučky. Tito tiší ušáci jsou využívání pouze v případech nejvyšší pohotovosti. Když zmizí Zajda, je tato Jednotka rychlého nasazení vyslána, aby ho přivedla zpět. Fluffy je šéfka a nejzkušenější lovkyně se skvělou sledovací schopností. Patch je expertkou na zbraně, má na levém oku chlupatou náplast a po ruce vždy šipky. Bit je malá sestřička, která se ze všech sil snaží udržet krok, ale je dost zmatkař. Nikdy ji neuvidíte bez inhalátoru, který používá na své astma. Růžové barety neúprosně sledují Zajdu do Hollywoodu, aby ho přivedly zpět na Velikonoční ostrov.

Fredův otec Henry O’Hare je rodinně založený muž, který je extrémně pyšný na své dvě děti - to třetí potřebuje velkou a těžkou botu, která ho vykáže ven z hnízda. Pan O’Hare chce vidět svého syna stát na vlastních nohách a zakotvit v nějakém nudném zaměstnání, které mu zaplatí všechny účty.

Fredova matka Bonnie O’Hareová je typická mamina a zklidňující prvek rodiny. Svému synovi úplně nerozumí, ale přesto pro něj chce to nejlepší. Je vždy připravena podpořit své děti a snaží se na všem najít něco dobrého.

Alex je Fredova desetiletá adoptovaná sestra. Stejně jako Sam je i Alex výborná studentka, která porazí Freda úplně ve všem. Alex Fredovi občas říká, že ji jeho rodina adoptovala proto, že je pro ně Fred takovým zklamáním. Ona sama je tak talentovaná, že byla obsazena do role Petera Cottontaila, hlavní postavy ve hře, která se bude v její škole hrát o Velikonocích. Jen buďte připraveni na dost neobvyklou verzi písně „I Want Candy“, kterou v této hře uslyšíte.

Obyvatelé Los Angeles a Velikonočního ostrova:
Obsazení komedie

V komedii Hop se setkají dva chlapíci, z nichž jeden je náhodou zajíc a jeden člověk. Jejich životy se protnou ve chvíli, kdy oba zažívají velkou změnu. Co je na filmu zábavné, je právě vzájemné působení těchto dvou nových přátel.

Do role Freda O´Hare, 30 letého flinka, který stále žije u rodičů, byl obsazen herec James Marsden, který je stálicí sci-fi trilogie X-Men a který účinkoval i ve filmech Začarovaní a Hairspray.

Přes všechny výhrady našel Marsden na Fredovi řadu kvalit. Sám k tomu říká: „Obdivuji Freda, protože nevzdává svůj sen a je jedno, jaký ten sen je. Nevím, jestli ho je schopen zpočátku popsat, ale každopádně ví, co nechce. Také má vážně dobrý smysl pro humor. Rozhodně to není žádný loser. Cítí, že je stvořen pro něco speciálního a že to musí jít hledat.“

Do role Fredovy mladší a výrazně úspěšnější sestry Sam byla obsazena Kaley Cuoco z úspěšné televizní komedie Teorie velkého třesku. „Sam je vlastně Fredovým kámošem, chce mu pomoci,“ říká o své postavě herečka. „Snaží se mu pomoct najít práci a snaží se podporovat všechny ty jeho ztřeštěné nápady, protože ona sama je úspěšná. Má svůj život daleko víc ve vlastních rukách než Fred.“

Role Fredových rodičů, Henryho a Bonnie O´Hareových, obsadili herec Gary Cole, známý svým skvělým ztvárněním patriarchy Mikea Bradyho ve filmech o Bradyových a rolí ve filmu Maléry pana Šikuly, a herečka Elizabeth Perkins, dlouholetá favoritka v oblíbeném seriálu Tráva. Perkins, která se svým filmovým manželem pracuje už od teenagerských dob, říká: „Moje postava je věčná optimistka. Hluboko uvnitř ještě sama věří na všechny ty pohádkové víly, Santa Clause a Velikonočního zajíce. Proto se snaží svého syna podporovat, ať už se mu přihodí cokoliv, dokonce i přesto, že Fred stále žije doma u rodičů. Co se mi na scénáři opravdu líbí, je jeho pozitivní poselství. Je o víře ve věci, které nevidíte nebo neslyšíte nebo jejichž existenci nemůžete dokázat.“

Postavu otce Henryho O´Hare vysvětluje herec Gary Cole takto: „Na začátku filmu není moje postava příliš nadšená z Fredovy kariéry a vlastně z ničeho, co se Freda týká. Snaží se být tolerantní, ale není. Dokonce i když Fred přijde s nadšením z nového zaměstnání, moje postava je … no, přinejmenším skeptická.“

Pan O´Hare však není jediným zklamaným otcem v tomto filmu. Velikonoční zajíc je v mnoha ohledech velký zastánce tradic. Pochází z linie Velikonočních zajíců, která se táhne zpět tisíce let. Svého syna velmi miluje a hodně od něj očekává.

V cameo rolích se v Hop objevuje několik neočekávaných hostů, včetně komediální herečky a autorky Chelsea Handler. Handler v roli paní Beckové dělá s Fredem přijímací pohovor, když se Fred uchází o místo ve firmě na videohry. Bohužel se na tento pohovor vplíží i Zajda, který udělá v kanceláři pěknou spoušť - a tím pádem je pro Freda dost těžké udělat na paní Beckovou dobrý dojem.

Zatímco má Fred pohovor s paní Beckovou, Zajda se přichomýtne k jam session, které se koná ve studiu. Gospelová legenda známá jako Blind Boys of Alabama - ve složení Jimmy Lee Carter, Billy Bowers, Benjamin Moore Jr., Eric Dwight McKinnie, Joey Anthony Williams, Tracy Roman Pierce a Will Cleveland Smith - zde natáčí píseň pro videohru hru „Extrémní Blues Man“. Zajdovi se podaří vplížit se na natáčení skupiny ověnčené pěti cenami Grammy a zahrát si s nimi na bubny.

Skupina dá Zajdovi na oplátku pozvánku na talentovou show pořádanou mužem, kterého považují za „kmotra zábavy“. „Hoff pozná talent“ hledá nové talenty a oním „kmotrem zábavy“ není nikdo jiný než … David Hasselhoff.

Hoff pozná talent a ten ušák ho rozhodně má. Hasselhoff není mluvícím zajíčkem vyveden z míry o nic méně než jeho bubenickými schopnostmi. Poté, co předvede svůj kousek v Hoff pozná talent, je pozván zpět, aby vystoupil na živé show. Když ale Zajda projeví pochybnosti o tom, jestli má vystoupit v době, kdy ho jeho rodina a přátelé potřebují, je to právě Hasselhoff, který Zajdu přesvědčí, aby poslouchal rady svého srdce.

Zajda přichází do našeho světa:
Spojení počítačové animace s hraným filmem

Na rozdíl od plně animovaného filmu spojení počítačové animace a hraného filmu logicky vyžaduje, aby se kreslené postavy pohybovaly stejně suverénně v akcích s lidmi, jako ve svém vlastním kresleném světě. V Hop to znamenalo vytvoření realistického zajíce, který bude vypadat jako skutečný jak při scénách se svými přáteli a rodinou na Velikonočním ostrově, tak ve scénách, kdy obtěžuje lidi ve Fredově světě. Tento nadlidský úkol splnilo studio vizuálních efektů Rhythm and Hues (R&H) díky armádě animátorů pod vedením Hilla a šéfa VFX Raymonda Chena, a připravilo tak pro diváky úchvatnou podívanou.

Stvoření Zajdy

Postavy Zajdy, Velikonočního zajíce, Carlose a Phila byly navrženy držitelem ceny Emmy Peterem DeSèvem, který už s Meledandrim pracoval na filmech Doba ledová, pro které DeSève navrhl postavu šavlozubé prehistorické veverky známé desítkám miliónů diváků jako Scrat.

Při animaci Zajdy vycházel DeSève se svým týmem z hlasového projevu Russela Branda, který v originálním znění propůjčil Zajdovi svůj hlas. Brandův hlas byl natočen a animátoři použili výrazy jeho tváře a pohyby jako záchytné body, podle kterých byl Zajda vytvořen. Cílem bylo vytvořit postavu, která bude jednoznačně zajíc, ale která bude mít postoje a pohyby teenagera připraveného vypadnout z domova do světa.

Kromě mimiky a gest Russela Branda pomohlo vedoucímu animace Chrisu Baileymu natáčení samotných animátorů, kteří předváděli Zajdovu roli. Díky tomu našli další fyzické detaily vykreslující řeč těla teenagerů, které jim pomohly k animaci Zajdy. Při jeho vykreslování samozřejmě nezapomněli na specifické zvířecí charakteristiky, jakými je například typické zaječí krčení nosu při čenichání nebo rychlé pohyby zadních nohou při škrábání.

Po nějaké době se díky množství zajíčků a kuřátek, které animátory obklopovalo, stalo R&H studio malým zverimexem. Když animátoři pozorovali pohyby zaječích uší, když větří nebo rychlé a trhavé pohyby kuřat čechrajících si peří, sledovalo tento děj zároveň mnoho kamer, které zajišťovaly 360 stupňový záběr těchto zvířátek.

Důležité bylo zajistit, aby scény, kde dochází k vzájemného styku Zajdy, jeho rodiny a přátel s lidmi, vypadaly věrohodně. Proto kladli animátoři velký důraz na peří a kožíšky zvířátek. Ve scénách, kdy Zajdu fyzicky nějaký herec „drží“, zaječí kožich na to reaguje určitou změnou.

Chen k tomu vysvětluje: „Zajda je původní postavou s dlouhou historií. Není to někdo, kdo je na plátno přenesen z jiných médií. Bylo skvělé vidět animátory a ostatní členy štábu, jak si Zajdu představují - jak vypadá, jak se chová. Odpověď na otázku, jestli je Zajda víc Russel Brand nebo spíš skutečný zajíc, se lišila scénu od scény.“

Zajda na scéně

V průběhu natáčení se Chris Bailey stal skoro Zajdou. Když bylo potřeba, sloužil jako zajícův dvojník. Pohyboval se po scéně s více než půlmetrovým plyšovým zvířátkem, tedy velkým jako je animovaný Zajda, aby bylo možné vypilovat pohyby Zajdy v prostoru.

Tyto „vycpávky”, jak byly příhodně pojmenovány vstupy Baileyho a jeho vycpaného zvířátka, daly animátorům možnost vizuální kontroly. Viděli tak jasně, kde je Zajdova úroveň očí nebo jakým způsobem je potřeba osvětlit scénu. Přestože vycpaná hračka konečnou podobu Zajdy jen vzdáleně připomínala, měl tým R&H studia představu, kolik světla zachytí nastavená Zajdova tvář nebo kolik se ho dostane za Zajdovo rameno, když se otočí.

„Takhle vycpaná hračka byla pro herce při zkouškách velkým pomocníkem,“ vysvětluje Bailey. „Během skutečného natáčení jsme hračku nepoužili a herci hráli „jen jako“. Ve scénách, kde Zajda vchází do dveří, utíká a schovává se za kytky, bylo vycpané zvíře pomocníkem spíše pro kameramany, kteří si mohli udělat představu o správném načasování.“

Kdykoliv bylo potřeba, aby se Zajda objevil fyzicky v záběru (např. když vyskočil Fredovi z rukou nebo když ho Sam drží na svém rameni), herci drželi ve skutečnosti pytlík s fazolemi, který jim neposedného zajíce nahrazoval. To umožnilo hercům na něco skutečně reagovat a zároveň dalo animátorům představu o tom, kde přesně bude Zajda v záběru. Pytel s fazolemi zajišťoval, že herci budou držet ruce tím správným způsobem, že se jejich paže budou pohybovat správným směrem, a dával jim i představu o tom, jak vysoko by drželi zajíce Zajdovy hmotnosti.

Přípravy

Jakmile byly hotové „vycpávky“ a „fazolové záběry“, mohly začít další přípravy. Hotový snímek byl předán R&H, kde byl negativ naskenován, takže obrys každé klíčové scény začal existovat ve virtuálním světě. Když bylo toto hotovo, začala kamera vytvářet složitý digitální svět, který umožnil nové vytvoření Hillovy scény - tentokrát skutečné.

Poté byly odstraněny všechny zbytky po pytlíku s fazolemi, který zastupoval našeho nebojácného zajíce. Po dokončení byla tato grafická pozadí spojena s příslušnými animovanými sekvencemi v procesu zvaném kompozice. Konečným cílem bylo vyvolat dojem, že je Zajda součástí záběru. Toto byl výsledný obraz a takhle to mělo vidět publikum.

Postvizualizace a animace

Zatímco animace se skládá z řady previzualizačních kroků, je ve filmu, který je částečně animovaný a částečně hraný, daleko obvyklejší postvizualizace. Začínalo se se snímky, kde vystupoval herec držící „fazolového Zajdu“. R&H poté přeneslo Zajdu na scénu (např. tam, kde ho Sam drží v rukou) a nahrubo načrtlo jednotlivé fáze, kterými Zajda v průběhu této scény projde. Každý záběr pak dostal svoje označení, takže Hill měl v každé chvíli přesnou představu o tom, kde Zajda bude.

Díky tomu, že měl každý herec, který přišel „fyzicky” do styku se Zajdou, svého digitálního dvojníka, mohli animátoři pohybovat „hercovýma“ rukama tak, jak bylo potřeba, aby mohl Zajdu chytit, pustit nebo s ním jinak manipulovat. To umožnilo udělat další krok, a to zachytit Zajdovu osobnost - od koulení očima po mhouření očí a projevy různých emocí - v průběhu scény, stejně jako vytvořit jeho pohyby směrem ke skutečným lidem, s kterými danou scénu hrál, a jeho reakce na ně.

Kdykoliv se Zajda přemístil k jinému herci, museli animátoři zajistit, že se látka Zajdovy kostkované košile přirozeně zavlní, když ho Fred kartáčuje nebo že se jeho srst bude přirozeně čechrat a plihnout, když ho drží Sam. Např. scéna, ve které Sam zvedá Zajdu v domnění, že jde o plyšovou dětskou hračku, si ho přivine k rameni, probírá se mu srstí a hladí mu záda a ocásek. Pohyby kožichu a látky jsou digitálně vytvořené týmem R&H tak, aby to ve finále vypadalo jako skutečné.

Ve stále se měnícím světě komedie jsou animované scény nakonec úplně jiné, než jak vypadaly na začátku. Bailey dodává: „Když dáváte film dohromady, potkává vás jedno překvapení za druhým - některé scény jsou dramatičtější, než jste si mysleli, jiné jsou zase legračnější, než jste si představovali. Když jsme dali scénu dohromady, mluvili jsme o tom, co vlastně od Zajdy chceme, co jím chceme publiku říct. Vzali jsme pak tuhle informaci, předali jsme ji animátorům z R&H, takže ti pak mohli projít každý záběr krok po kroku.“

Když se celý tým shodl na tom, jakou informaci byl měl záběr publiku sdělit, byla udělána finální animace. V této fázi udělalo studio R&H Zajdovy prsty a mimiku tváře a nakonec se pustili do chlupů a osvětlení.

Osvětlení Hop

Při osvětlování scén, ve kterých byl přítomen Zajda, byla použita zvláštní chromová koule. Vedoucí animátor Andy Arnett vysvětluje, k čemu tato koule sloužila: „Bylo to k vytvoření představy, jak přesně mají animátoři osvětlit scénu, kde se bude pohybovat počítačově vytvořený zajíc. Osvětlovači sledovali odrazy, které na fotografiích vytvořila právě tato chromová koule, která ukázala, odkud jdou všechny světelné zdroje, stejně jako osvětlila barvy a texturu všech věcí v místnosti, které odrážely světlo na Zajdu. Tímto způsobem jsme dosáhli takového osvětlení, které působilo na animovanou postavu tak, jako kdyby byla skutečně v té chvíli na scéně. Když jsme pak dali tyto dva kousky skládačky dohromady, vypadalo to, že je Zajda skutečně v tuto chvíli s herci v místnosti, stejně jako všechny ostatní předměty.“

Poté, co Hill spolu s vedoucím kameramanem Peterem Lyonsem Collisterem natočili klíčové scény, postavili lidé z R&H kameru doprostřed místnosti, natočili 360 stupňový snímek celého prostředí a mapovali jeho vnitřek. Bailey k tomu říká: „Rád si představuji, že je celé tohle prostředí uprostřed velké koule, protože když osvětlujete herce nebo scénu, nejsou osvětleni jen tím paprskem, který na ně míří. Ve skutečnosti je osvětlují světelné odrazy, které se dorážejí od všeho, co je na opačné straně těchto světel - od stropu a od lidí, kteří stojí kolem.“

Rockování v Hop:
Filmová hudba

Produkční tým pod vedením autora hudby Christophera Lennertze a hudební dramaturgyně Julianne Jordan měl za úkol vytvořit pro Hop takovou hudbu, která by byla mladistvá a zábavná a která by komedii přidávala energii a nadšení. S oběma autory už Hill spolupracoval na filmu Alvin a Chipmunkové - Jordan pomáhala složit populární soundtrack k tomuto filmu.

Pro Hop pozvali filmaři ke spolupráci popovou a R&B hvězdu australského původu Codyho Simpsona, aby složil cover verzi písně „I Want Candy“. Popová píseň, ve které tvoří bubny hlavní složku, skvěle zapadá do Zajdova světa, do klíčových scén i do tématu celého filmu (např. velikonoční sladkosti).

Přestože původní nahrávka skupiny The Strangeloves pochází z roku 1965, publikum bude zřejmě více znát verzi popové skupiny Bow Wow Wow z roku 1982. Ve filmu píseň zazní v podání Codyho Simpsona, 14 letého australského zpěváka.

Další klíčové písně filmu míchají starou školu s moderní hudbou. Zazní zajímavá směs, která zahrnuje „Dynamite“ zpěváka R&B Taio Cruze, „We No Speak Americano“ Yolandy Be Cool & Dcup, která je remixem hitu „Tu vuò fà l’americano“ italského zpěváka Renato Carosone z roku 1956. „Every Rose Has its Thorn“ balada metalové skupiny Poison, který vyšla v roce 1988, „Celebrity Skin“, debutový singl skupiny Hole z jejího třetího alba z roku 1998 a „Mr. Big Stuff“, píseň Jean Knight z roku 1971 v remixu Nikki & Rich, hiphopového a R&B dua.

Cameo si v komedii zahrála skupina The Blind Boys of Alabama, legendární hudební ikona, jejíž zakládající členové spolu začali zpívat v roce 1939, kdy se potkali v Alabamě na škole pro nevidomé. Tito hudebníci byli oceněni cenou the National Endowment for the Arts za celoživotní dílo a byli uvedeni do Síně slávy the Gospel Music Hall of Fame. Pro Hop natočila skupina píseň pro novou fiktivní počítačovou hru 2UP Games „Extrémní Blues Master“.

O scéně, kdy se Zajda vplíží na jejich session a zahraje si s nimi na bubny, Hill říká: „Blind Boys jsou legendami gospelu a blues, které tvoří základy americké hudby. Našemu příběhu nahrává, že nevidí, že Zajda je zajíc a že se mezi ně vetřel v momentě, kdy si jejich bubeník odskočil.“

V celém filmu najdeme řadu scén, ve kterých dominuje hudba. Takovou scénou je například velikonoční divadelní představení Alex, kde na sebe Zajda s Fredem strhnou pozornost publika a přinutí dav sborově zpívat „I Want Candy“ nebo scéna, kdy Zajda předvádí svoje umění v Hoff pozná talent.

Při natáčení těchto scén čerpal Hill ze svých zkušeností se zpívajícími a tančícími Chipmunky. Sám k tomu dodává: „Jediné, na co bylo potřeba dávat pozor, je to, že přestože snímáte pouze prázdnou bicí soupravu, ve finále u ní bude sedět animovaný zajíc, který do těch bubnů bude tlouct. Je důležité vědět, jak daleko máte být a kterou část sestavy zajíc právě zasáhne. Scény s bicími byly velmi podobné těm v Alvinovi, protože ani v jednom případě nesnímáte skutečnost, natáčíte pouze pozadí - postava je dodána později. V jedné věci byl ale Hop jiný - Chipmunkové se pohybovali všude po prostoru, zatímco bubny stojí stále na jednom místě.“