Má počáteční nedůvěra se sice hned rozplynula, ale stejně jsem nebyla nijak omráčená. Mám pocit, že poslední dobou jsou v českém filmu tendence natáčet filmy jen o hodně ulitlých jedincích (a skupinách), ale právě tyto scény mě zcela proti mému očekávání pobavily, bohužel se ale pravidelně střídaly s těmi - pro mě trapnými, při kterých jsem měla co dělat, abych to nestopla - například hostina u "Třísků" byla utrpení.Chápu, že obě linie měly své opodstatnění, ale způsob, jak byly velmi nesourodě seskládané, mi nepřipadal zvlášť povedený. Takže ve finále, ač jsem právě na takový druh humoru háklivá, oceňuji právě ty "šupy" s Macháčkem. A ještě - pokud jde o obrazové ztvárnění, bylo by úžasné, kdybych permanentně nečekala, z kterého rohu vyběhne Amélie. Dobrý komentář 