fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

68% 1039 hlasů
6.8 10 1039
film / animovaný, komedie, fantasy, USA, , 97 min.
Hotel Transylvania 2
Kinopremiéra v ČR 24.9.2015 v SK 1.10.2015, DVD a Blu-Ray od 27.1.2016 Bontonfilm

Film v kinech
kina  
Česká SkaliceRozkoš-Letní 20:30
HrádekLetní 20:30


Režie:
Herci: , , , , , více...
starNastavit upozornění

V TV televize zítra Sky Movies Premiere HD 12.40, st. 7.9. HBO3 15.55
Sky Movies Premiere HD 12.40




Ukázka


Raději strašit než hlídat dítě.
Zdá se, že Hotelu Transylvánie se začíná dařit... Dracula konečně ustoupil ze svých striktních zásad ubytovávat v hotelu pouze příšery a ten se proto otevírá i lidským návštěvníkům. Za zavřenými dveřmi krypty ale Draculu sžírají pochybnosti o tom, zda se jeho napůl lidský a napůl upíří vnuk Dennis vůbec někdy stane upírem. Když tedy Mavis ve společnosti Johnnyho vyrazí na návštěvu lidské části příbuzenstva - na které ji ostatně také čeká nejedno překvapení - požádá "Děda" Drac o pomoc své přátele Franka, Murrayho, Waynea a Griffina a společně Dennisovi nachystají "kurz pro strašidla". Nemají ale nejmenší tušení, že se k návštěvě své rodiny v hotelu chystá také Dracův rozmrzelý a velmi, velmi, velmi staromódní otec Vlad. Když se tedy Vlad dozví, že jeho pravnuk není čistokrevný upír - a ještě k tomu teď do Hotelu Transylvánie mohou jezdit i lidé - nastane mela, ze které by dost možná i upírovi ztuhla krev v žilách.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Druhý díl se nese ve stejném duchu jako jeho předchůdce, avšak je zde až moc product plecementu, který mě osobně docela dost vadil. Příběh je opět takový nemastný a neslaný, nicméně ve světle povedených gagů, který celý film provází, to není zas až tak velké mínus. „Baby proofing a guillotine? So you cut your finger off. It's part of the fun.“
Všechny komentáře k filmu 16+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Hotel Transylvánie 2

Rodinka Draculů se ve zcela nové strašidelné komedii Hotel Transylvánie 2 vrací s novou dávkou dobrodružství! Zdá se, že Hotelu Transylvánie se začíná dařit... Dracula konečně ustoupil ze svých striktních zásad ubytovávat v hotelu pouze příšery, a ten se proto otevírá i lidským návštěvníkům. Za zavřenými dveřmi krypty ale Draculu sžírají pochybnosti o tom, zda se jeho napůl lidský a napůl upíří vnuk Dennis vůbec někdy stane upírem. Když tedy Mavis ve společnosti Johnnyho vyrazí na návštěvu lidské části příbuzenstva - na které ji ostatně také čeká nejedno překvapení - požádá děda Drac o pomoc své přátele Franka, Murrayho, Waynea a Griffina a společně Dennisovi nachystají "kurz pro strašidla". Nemají ale nejmenší tušení, že se k návštěvě své rodiny v hotelu chystá také Dracův rozmrzelý a velmi, velmi, velmi staromódní otec Vlad. Když se tedy Vlad dozví, že jeho pravnuk není čistokrevný upír - a ještě k tomu teď do Hotelu Transylvánie mohou jezdit i lidé - nastane mela, ze které by dost možná i upírovi ztuhla krev v žilách.


O filmu

obrazek
„Dracula je možná příšerou, známou po celém světě, ale ve skutečnosti je to jenom obyčejný otec od rodiny,“ říká režisér Genndy Tartakovsky, který pomohl vdechnout nový život klasickým monstrům jako Dracula, Frankenstein, vlkodlak a další v animovaném komediálním hitu Hotel Transylvánie. Původní snímek z roku 2012 utržil po světě více než 350 milionů dolarů a stále je držitelem rekordu za nejvyšší premiérové tržby v měsíci září na území Spojených států.

Dracova parta se nyní vrací zpět a s ní i Tartakovsky na režisérském křesle, aby nám společně představili nová dobrodružství ve filmu Hotel Transylvánie 2. Na začátku filmu se lidé a příšery konečně učí žít společně. „Drac se má velice dobře,“ říká Tartakovsky. „Jonathan a Mavis se vzali a měli malého chlapce - Dennise. A v jeho osobě se zhmotňuje hlavní otázka celého filmu: je Dennis upír, nebo je to člověk? Mavis a Johnny jsou připraveni svého syna milovat, ať už je kýmkoliv, ale Dracula samozřejmě ve skrytu duše doufá, že Dennis je upír. Bojí se, že pokud je člověkem, bude ho Mavis chtít vychovávat ve světě lidí a ne v hotelu. Takže je odhodlaný udělat cokoliv, aby v Dennisovi probudil upíří sklony.“

Jako každá milující matka touží Mavis pro svého syna jen po tom nejlepším. Ať už miluje hotel sebevíc - jde o jediný domov, který kdy poznala - má pocit, že pokud je Dennis člověkem, pak by pro něj bylo nejlepší, aby vyrůstal s ostatními lidmi. Aby zjistila, jaké by to pro něj asi bylo, svěří Dennise do rukou svého otce a vypraví se společně s Johnnym na návštěvu k jeho rodičům v jeho rodném Santa Cruz. Zatímco objevuje vzrušující aspekty života lidí - jako například 48 příchutí ovocných džusů nebo non-stop obchody - Drac v hotelu šílí z představy, že by měl strávit zbytek života bez své dcery, a následkem toho je ještě odhodlanější udělat z Dennise upíra za každou cenu a dát tak Mavis důvod k tomu, aby hotel nikdy nemusela opustit.

Drac přijde s pozoruhodným řešením: velkolepý výlet, během kterého se společně se svými přáteli bude snažit malou „příšerku v záběhu“ zaučit a seznámit co nejdůkladněji s životem příšer. Jeho plány ale poněkud narazí ve chvíli, kdy se na scéně objeví Dracův otec, Vlad, který přijede na neohlášenou návštěvu.

„Vlad je upír ze staré školy,“ říká Tartakovsky. „Jejich vztah s Dracem je poměrně konfrontační - neustále se spolu dohadují. Vlad Draca vytrvale posuzuje, a Drac se zase neustále brání.“

„Vlad je úsměvně staromódní, je drsný a vytrvalý,“ říká producentka Michelle Murdoccaová. „Nenechá Draca na pokoji. Velice snadno pochopíte, proč je Drac takový, jaký je.“ Vlada v původním znění namluvil legendární komik Mel Brooks, jeden z mála lidí na světě, kteří jsou držiteli cen Emmy, Grammy, Oscara a ceny Tony. „Je jakýmsi nosným pilířem současné komedie, věnuje se téhle práci snad odjakživa, pomáhal mi tříbit můj komediální cit a věk ho ani v nejmenším nijak nepoznamenal, takže je neustále ve střehu. Byl jsem poměrně hodně nesvůj z představy, že bych ho měl režírovat. Je úžasný - vlastně ani žádnou režii nepotřebuje,“ míní Tartakovsky. „Ale vzpomínám si, že v jednom případě chtěl znát můj názor na to, jak by měl říct konkrétní dialog. Co já můžu radit Melovi Brooksovi? Ale chtěl to po mně, takže jsem mu vyhověl, a jemu se to líbilo a zařídil se podle mého přání. To pro mě byl neuvěřitelný okamžik - na to asi nikdy nezapomenu.“

Úvod i konec filmu svěřili jeho tvůrci po hudební stránce do rukou jedné ze současných nejpopulárnějších skupin, Fifth Harmony, jejichž hitový singl Worth It se drží celé léto na předních příčkách hitparád. Skupina film zahajuje skladbou I'm in Love With a Monster.

Tartakovsky přes to všechno ale zdůrazňuje, že měli tvůrci filmu neustále na paměti, čím byl Hotel Transylvánie tak výjimečný. „Dostali jsme šanci zobrazit nejrůznější příšery - Draculu, Frankensteina, neviditelného muže, mumii - ve zcela novém pojetí. To byla úžasná příležitost zkusit vytvořit něco, co bude hodně ve stylu kreslených grotesek, bude to velice zábavné, nebude se to brát příliš vážně a bude pro nás velice zábavné se do takového světa vrátit a zjistit, jaká další dobrodružství na jeho obyvatele čekají. A to byl tedy náš cíl: vytvořit něco bláznivého, lehkovážného, svěžího a zábavného, ale současně na diváky citově zapůsobit.“

Ve své podstatě je podle Tartakovskyho jejich nový snímek dokonalou zábavou pro celou rodinu. „V tomhle filmu si užíváme spoustu legrace. Pod jednou střechou se v něm setkávají čtyři generace Draculova rodu a do světa příšer teď mají přístup i lidé, ale současně obsahuje cenné poselství o tom, že bychom druhé měli brát takové, jací jsou. To je něco, co bychom si měli připomínat každý den bez ohledu na to, zda jsme rodiči nebo dětmi.“

Před dávnými časy býval Dracula velice impozantní a neúprosný člověk, který využil svou sílu a své charisma nejenom k tomu, aby vybudoval první hotel na světě čistě pro příšery, ale také se stal jedním z nejúzkostlivějších rodičů na světě, až do dne, kdy jeho dcera oslavila své 118. narozeniny. Teď už je na tom ale lépe, nebo ne? Teď, když se z něj stal dědeček, jsou všichni šťastní a spokojení. Ale když vyjde najevo, že by jeho vnuk Dennis mohl být obyčejný člověk a nikoliv upír, Drac poněkud ztratí hlavu a je rozhodnutý pomoci malému „opozdilému zubatci“ s prořezáváním jeho špičáků.

obrazek
Adam Sandler, který Draca nadaboval v původním znění, říká, že film dějově navazuje na ten předchozí - ale Dracula v něm stále ještě musí trochu dospět. „Smířil se s přítomností lidí a jeho dcera člověka miluje, ale nemá příliš velkou radost z toho, že by jeho vnuk mohl být také člověk,“ popisuje. „Chce, aby v něm bylo trochu více upíra - a snaží se v něm tyto sklony po celý film probudit. Drac musí trochu více otevřít oči.“

Johnny nedokáže uvěřit svému štěstí - podařilo se mu narazit na Hotel Transylvánie a stát se tak prvním člověkem, který do něj za posledních 200 let vstoupil, je mu teď 28, našel svou životní lásku, je ženatý, má dítě a dokonce má možnost se věnovat své vysněné práci, tedy zlepšování hotelových služeb pro lidské hosty. Nemá nejmenší chuť hotel opouštět, ale když jeho manželka přijde s nápadem seznámit jejich syna se světem lidí, vydá se s Mavis do Kalifornie, aby společně navštívili místa, na kterých vyrůstal. Stejně jako v předchozím filmu ho v originále namluvil Andy Samberg.

„Johnny je stále tím optimistickým cestovatelem, kterým byl,“ říká Samberg. „Začíná si sice trochu více zvykat na život otce rodiny, ale v zásadě je pořád stejný.“ Je těžké představit si, že by na bezstarostného Johnnyho nějak působily starosti, které Mavis s Dracem sdílejí ve věci toho, zda Dennis je či není upír - a podle Samberga tomu tak skutečně není. „Jelikož je to velice pohodový a bezstarostný člověk, nesejde mu na tom, jestli je někdo upír nebo člověk nebo od každého něco,“ říká Samberg.

Draculovu 125letá dceru Mavis svět lidí vždycky fascinoval - a to platí dvojnásob teď, kdy se vdala za Johnnyho a stala se matkou čtyřapůlletého chlapečka. Jako každá matka pro něj chce jen to nejlepší. I když bude Dennise milovat naprosto stejně bez ohledu na to, zda je to člověk nebo upír, ví, že pokud je člověkem, pak se mu bude žít mnohem snáze, opustí-li hotel a vydá se do světa lidí. V roli Mavis se v původním znění vrací Selena Gomezová.

„V prvním filmu působila Selena coby Mavis velice mile a uvolněně, jednalo se o dívku, která se poprvé zamilovává,“ říká Murdoccaová. „Teď se jedná o vdanou ženu a matku, a Selenina vlídnost a emotivnost je znovu klíčem k celé této postavě. Skutečně dokáže vyjádřit lásku matky ke svému dítěti, dokáže tyto věci ztvárnit lépe než leckterá mnohem starší a zkušenější herečka a žena.“

Gomez prohlašuje, že ačkoliv je nyní Mavis o něco starší a je z ní matka, přesto se jedná o stejnou milou dívku, kterou jsme poznali v prvním filmu. „Je dobrodružná a má v sobě velkou jiskru,“ míní. „V prvním filmu si konečně ujasnila, co od života chce, a její otec ji v tom podporoval. Teď, v tomhle filmu, jí je 125 let, je vdaná a má dítě, takže se nacházíme v odlišné fázi jejího života, ale stále působí jako Mavis. Pořád je to tatínkův miláček. Zodpovědnost, kterou nyní má, v ní probouzí ty nejlepší vlastnosti.“

„Na Hotelu Transylvánie se mi líbí, že se v něm díky Draculovi všichni setkávají pod jednou střechou,“ dodává Gomezová. „Postavy filmu jsou jedna velká rodina, bez ohledu na to, jestli se jedná o Frankensteina nebo Wolfganga, a myslím, že to je roztomilé a okouzlující.“

Sbližování lidí je také něčím, čím vyniká právě Dennis, soudí Gomezová. „Je to rozkošné dítě a oni se snaží přijít na to, jestli je nebo není příšerou. Klíčovým tématem filmu je smířit se s tím, jaká je pravda, ať už je jakákoliv. Drac intenzivně touží po tom, aby měl všechno pod kontrolou - to je vlastnost, kterou na něm máme rádi, ale dokáže být také nepříjemná. Drac se snaží, aby se Dennis cítil jako člen rodiny, ale jde na to možná poněkud špatným způsobem. Film je o Dracově snaze smířit se s odlišnostmi, o tom, aby se ho naučil milovat a podporovat, aniž by mu vnucoval věci, o které nestojí.“

Nejlepší přítel, to je někdo, na koho se můžete bezvýhradně spolehnout - a tím je pro Draca Frank. Každý potřebuje parťáka...třeba pokud se vydáte na tajný výlet...abyste se pokusili zjistit, zda je váš vnuk doopravdy upír. No, možná ne - a Frank to rozhodně nebude mít lehké, teď, když ho pozná kdokoliv na světě - ale bude se držet co nejblíže po Dracově boku a co nejdále od otevřeného ohně. Coby Frankův hlas se v původním znění opět vrací Kevin James.

„Genndy je úžasný, protože mi pomáhá stát se příšerou, a současně mi pomáhá najít v mého hereckém výkonu lidskost, což je zábavné,“ říká James. „Myslím, že to je na postavách tohohle filmu skvělé - jsou to pochopitelně příšery, ale když se chtějí bavit, působí velice sympaticky.“

Griffin, neviditelný muž, by nemohl být šťastnější - našel lásku. No, víceméně - jeho vyvolená je totiž také neviditelná. Vlastně si ostatní nejsou tak docela jistí tím, že doopravdy existuje.

Vlkodlak Wayne má snad milion malých vlčat se svou ženou Wandou a nemá dost času sám pro sebe, což může být důvodem, proč se ze všech sil snaží pomoci Dracovi s jeho problémy s vnukem. Zcela ho ale zaskočí zjištění, že jeho nejmladší dcerka Winnie se do Dennise zamilovala.

obrazek
Mumie Murray je nemrtvým oživením celé skupiny. Tenhle obtloustlejší požitkář v obvazech je vždy připraven si užívat, takže ani na vteřinu nezaváhá a nabídne svou pomoc, aby v malém Dennisovi probudili příšerku. Postavu v angličtině namluvil Keegan-Michael Key.

„Murray má rád zábavu a já mám v jeho kůži možnost ztvárnit velice široké spektrum nálad,“ říká Key. „Hodně se baví, ale také má z některých věcí hodně velký strach. Líbí se mi, že se mi ani trochu nepodobá - je hodně při těle, ale mluví vyšším hlasem, takže je zábavné ho představovat.“

Zatímco je Wayne na výletě s ostatními, musí se Wanda sama postarat o tucty svých potomků. Ale nemá s tím nejmenší problém - tahle milá matka si nedokáže představit příjemnější úkol. Frankovou ženou je Eunice - stále kritická, stále stejná, a svého manžela miluje stále stejně silně.

Nikdo se nedokáže shodnout na tom, zda je Dracův otec Vlad staromódní, nebo prostě jenom starý - ale na tom nesejde. Jedná se o legendární příšeru, která lidem věří tak málo, že už raději ani vůbec nevychází ze své jeskyně. Draculův vztah s jeho otcem je velice komplikovaný a roky se neviděli - až do chvíle, než ho Mavis potají pozve na oslavu narozenin svého syna. Když ale Vlad zjistí, že v hotelu společně žijí lidé a upíři, je osud Hotelu Transylvánie ve hvězdách. Role Vlada se v originále ujal legendární komik Mel Brooks.

Pro Brookse byla taková role víceméně rodinnou záležitostí. „Vnímám v sobě hodně z Draculova otce. Moje děti by vám to potvrdily. Jen jsem si musel vzpomenout na to, jak můj děda Schmuel jezdil v New Yorku s taxíkem.“ Právě ten totiž Brooksovo pojetí Vlada údajně inspiroval. „Poskytl mi toho hodně a já proto věděl, že na tuhle roli mám.“

Upírům jejich ostré špičáky vyrůstají nejpozději v pátém roce jejich věku. A Dennisovi, čtyři a půl roku starému synovi Mavis a Johnnyho, zatím ty jeho nevyrostly. Drac, který touží dokázat, že jeho vnuk je upír, se za pomoci svých přátel rozhodne uspořádat pro něj „výcvikový tábor“, aby v něm pomohl probudit pravého upíra.

Stejně jako v případě prvního filmu je vizuální podoba snímku Hotel Transylvánie 2 produktem vize a stylu jeho režiséra Genndyho Tartakovskyho. Jakožto veteránovi televizní animované tvorby se zálibou v nadsazeném stylu a akčních scénách se mu jeho celovečerním debutem Hotel Transylvánie podařilo velice úspěšně přeorientovat na svět filmu způsobem, který je pro počítačově animované filmy velice ojedinělý. „Obvykle se v počítačově animovaném filmu snažíme v případě postav držet jejich základního modelu či návrhu, ale Genndy se navzdory množství postav, které se v Hotelu objevují, snaží ve velké míře uplatňovat nejrůznější vizuální vtipy a zábavné grimasy,“ říká hlavní animátor Alan Hawkins, když popisuje specifický animační styl filmu. „To je jednou z věcí, které jsme se při práci na prvním filmu naučili - nechceme pracovat pouze s tím, co nám počítač nabízí a co už máme zažité. Musíme rozšiřovat hranice možností.“

Od samého počátku se mělo jednat o velkou výzvu, ale o takovou, se kterou se animátoři byli připraveni popasovat. „Animátoři při práci na Genndyho filmech víceméně jen navštěvují jeho svět,“ říká Hawkins. „Snažíme se velice usilovně vnímat věci stejně jako on, protože počítače nás směrují někam docela jinam, než kam míří on a k čemu se společně chceme dopracovat. A to je tím nejtěžším úkolem - dokázat se naladit na stejnou vlnu. A i když si myslíme, že už jsme toho dosáhli, stejně nás každý den dokáže překvapit. Učíme se od něj obrovské množství věcí. Spolupráce s ním je jako další studium animace.“

Jelikož si touto „animační školou“ prošli animátoři už v případě prvního filmu, byla pro ně práce na pokračování mnohem snazší. „Vytvořili jsme knihovnu grimas, což nám do jisté míry usnadnilo práci,“ pokračuje Hawkins. „Kromě toho jsme věděli, že Genndy často nerad opakuje stejné věci dvakrát, takže jsme se snažili pracovat s věcmi, které jsme dosud nepoužili, případně si pohrávali s proporcemi postavy způsobem, který jsme v prvním filmu nevyzkoušeli. Máme k dispozici zcela nový rozsah prostředků - nejvýrazněji je to vidět v případě Draculy, ale týká se to i řady jiných, méně významných postav.“

obrazek
Nyní, kdy už jsou členové týmu Sony Pictures Imageworks seznámeni s Tartakovskyho stylem, bylo možné zavést změny, které jim pomohly realizovat režisérovu vizi co nejúplněji. Jedním příkladem byly zásadní změny práce se simulací vlasů a oblečení. „Veškerý náš simulační software - naše nástroje, které se starají o látky a vlasy a další efekty - je závislý na proporcích postav, a my jsme oblečení připravovali v závislosti na těchto proporcích. Ale Genndyho styl závisí na možnosti měnit tyto proporce nejenom v každém záběru, ale často i velice rychle snímek po snímku. Pokud se tyto proporce nedrží v jistých mezích nebo nejsou jejich změny pozvolnější, bude oblečení postavy buď příliš těsné nebo příliš velké, bude působit jako neoprén nebo bude naopak na postavě vlát. Kromě toho se naše nástroje dokáží Genndyho požadavkům přizpůsobovat jen omezeně,“ vysvětluje vedoucí týmu vizuálních efektů Karl Edward Herbst.

„Takže naši animátoři museli ručně upravovat - často snímek po snímku - základní pohyby, které vytvořili s pomocí našich nástrojů. V případě tohoto snímku jsme s naším týmem pro simulaci oblečení a vývojáři probrali možnosti a přišli s řešením, které se snaží oblečení přizpůsobovat zmíněným změnám základního modelu a vytváří kombinaci mezi animací a simulací. Animátoři Genndyho styl zbožňují a chtějí se ho držet tak přesně, jak je to jenom možné - a teď jsme měli k dispozici možnost, jak se s takovým úkolem vypořádat, zejména v případě simulace látek, bez ohledu na to, jak extrémní byly animační požadavky.“

Tvůrci filmu také vylepšili proces schvalování, což animátorům umožnilo získávat lepší zpětnou vazbu přímo od režiséra. „Genndy má nyní možnost do našich scén přímo kreslit a my jeho náčrtky můžeme importovat do našich pracovních souborů,“ říká Hawkins. „Víceméně jsme schopni přímo uplatňovat jeho instrukce, místo abychom se je snažili odpozorovat nebo si zapamatovat, co se nám snažil nakreslit.“

Před zahájením práce na scéně také animátoři využívali dvou kamer, kterými Tartakovskyho zaznamenávali, zatímco pracoval na svém náčrtku a vysvětloval u toho, co by se mělo na plátně odehrávat. „Genndy by třeba řekl něco jako 'Tahle linie patří sem' - škrt - vidíte, jak zmíněnou linii nakreslí, a současně se vám na obrazovce objeví jeho kresba. To jsou pro animátory opravdu velice užitečné informace,“ vysvětluje Hawkins. „V jeho případě je něco takového nepostradatelné, protože on se víceméně vyjadřuje kresbami. Někdy nám dává slovní pokyny, ale jakožto umělec dokáže mnohem více sdělit prostřednictvím tvarů a linií.“

Při zahájení prací na snímku Hotel Transylvánie 2 měli tvůrci filmu to štěstí, že velká část filmového světa byla už v počítačích vytvořena. Podle výtvarníka filmu Michaela Kurinskyho již existovaly návrhy hotelu a postav, a ačkoliv bylo třeba je doladit a přepracovat, bylo možné je znovu použít. „Jednalo se o tak úžasné návrhy, že jsem v žádném případě nechtěl od jejich použití ustoupit,“ říká Kurinsky. „Chtěl jsem jen, aby v našem novém filmu vše vypadalo tak dobře, jak to jen bude možné, abychom využili všechny ty krásné věci, které už byly nachystány - jen je divákům prezentovaly v novém hávu.“

Tvůrci filmu se proto snažili vytvořit snímek, který bude pevně zapadat do světa původního filmu, ale současně bude působit svěže a samostatně. Kurinsky si proto prošel prvotní verzi scénáře a rozdělil si vše do dvou kategorií: nové věci a staré nové věci.

„Celá řada scén se odehrávala v lokacích, které jsme už měli k dispozici, jako například hotel a jeho recepce,“ popisuje Kurinsky. Úvod celého filmu - svatba Johnnyho a Mavis - naštěstí nabízel skvělou příležitost pomoci výtvarníkům svět snímku Hotel Transylvánie 2 ještě více prosvětlit a dodat mu oproti původnímu snímku na barevnosti a na zábavnosti. „Jedná se o svatbu v hotelu. Každý den po celém světě dochází k přeměně strohých hotelových sálů v kouzelná místa, na kterých probíhají oslavy. Něco takového jsme byli schopni zařídit také - mohli jsme recepci vzít a vyzdobit ji a nasvítit ji způsobem, jaký jsme dosud neviděli. Moc rád pracuji s barvami a světly - je to taková moje specialita - takže bylo skvělé využít základy toho, co už jsme měli připravené, a pro potřeby tohoto filmu tomu vdechnout nový život.“

Ani tým, zodpovědný za osvětlení samotné, se nenudil. V rámci Tartakovskyho přání představit divákovi zářivější a barevnější svět příšer Herbst zjistil, že jednotlivé jeho složky jsou na něco takového připravené - jen bylo třeba kulisy divákům prezentovat nově. „Hlavní úlohu v tom sehrálo osvětlení,“ vysvětluje Herbst. „Přemýšleli jsme o tom, jak lokace v tomto filmu nasvítit o něco kontrastněji a s využitím širší barevné škály, což dokonale nahrávalo příběhu způsobem, po kterém Genndy a Mike toužili. Hlavní otázka zněla, jak bychom takové lokace nasvítili v případě, že by byly skutečné a my v nich natáčeli hraný film.“ Ostatně, v animovaném filmu je možné „světla“ umístit naprosto libovolně a vytvořit tak „dokonalé“ osvětlení - tím, že se osvětlovači drželi reality, se jim podařilo stávající lokace pozoruhodně proměnit a oživit. „Mohli jsme využít atmosféry k tomu, abychom zjednodušili pozadí a soustředili se na herecké výkony. Začali jsme tomuto přístupu říkat pseudorealismus.“

obrazek
Další ze „starých nových věcí“ je příprava hotelu na pobyt dětí. Z Mavis se stala velice starostlivá, Drac by patrně řekl přehnaně starostlivá, matka a proto se snaží o to, aby byl v hotelu její syn co nejvíce v bezpečí - pro případ, že by snad přece jen byl člověk. „Všichni si něčím podobným procházíme, když se z nás stanou rodiče,“ říká Kurinsky. „Já sám jsem rodič a když moje dcera začala lézt po bytě, snažil jsme se ho co nejvíce zabezpečit. Mavis se snaží o to, aby byl Dennis v hotelu v bezpečí, což je svým způsobem legrační, protože je možné, že je příšera, a pokud tomu tak je, stejně by se mu nemohlo nic stát.“

Dvě hlavní nové postavy - Dracův otec Vlad a jeho vnuk Dennis - byly z velké části dílem dvou výtvarníků postav, Craiga Kellmana a Andrého Mediny. „Vlad byl na počátku velice chladnou příšerou ze staré školy,“ popisuje Kurinsky. „Když jsme pro film získali Mela Brookse, pomohlo nám to celou postavu a její osobnost velice významným způsobem doladit. Všichni jsme měli k dispozici Brooksovy filmy, abychom mohli studovat jeho tvář a výrazy, a stejně tak jsme vypracovali náčrtky a pózy, které připomínaly reakce Mela Brookse - takhle vypadá, když se na něco těší, takhle, když je naštvaný, a takhle, když je smutný.“

Jakmile byl návrh postavy hotový, Kurinsky ji doplnil o několik posledních drobností. „Protože žije v jeskyni, je to zaprášený starý upír,“ vysvětluje Kurinsky. „Víme, že Drac je velice čistotný a pečlivý a snaží se vždy vypadat velice ustrojeně. Vlad je jeho pravým opakem. Tak trochu na sebe přestal dbát a je trochu špinavější a drsnější. Ze zad mu visí pavučiny a má zaprášený plášť.“

Také animaci samotnou ovlivnil Brooks. „Mel hovoří poměrně rychle a toho se Genndy chytil jako výchozího bodu pro režírování naší animace,“ říká. Jak poznamenává, zatímco celá řada postav se ve filmu pohybuje poměrně rychle a bleskově se objeví v záběru nebo z něj zmizí, Vlad se pohybuje velice odlišně. „Nechali jsme ho, aby se pohyboval poněkud pomaleji. Jedná se o postavu, která je o něco méně ovládána emocemi, takže jsme jeho pohyby pojali odlišněji. Namísto uspěchaného a neklidného stylu pohybů jsme v jeho případě zvolili pohyby plynulejší, poněkud důstojnější.“

V jiných ohledech byl ale Vlad animován jako kterákoliv jiná postava, což nebylo jednoduché z hlediska nasvícení. „V minulosti jsme se snažili vyhýbat komplikovaným texturám - na tváři neměly postavy příliš vrásek, jaterních skvrn ani ničeho podobného. V tomto případě ale Genndy toužil po tom, aby všechny zmíněné věci byly zastoupeny velice hojně. Chtěl, aby měl Vlad ve tváři hodně vrásek, aby bylo vidět, jak starý doopravdy je,“ říká Herbst. Vrásky jsou podle jeho slov náročné z důvodů, jakým způsobem se jeho pokožka pohybuje, když se Vlad usmívá. „Má ohromně široké úsměvy - velká část jeho tváří se smrští do velice malého prostoru, a jeho rty se roztáhnou. Vrásky se musejí chovat tak, aby byly tyto grimasy možné. Při tvorbě jeho postavy jsme si kladli otázku, zda můžeme jeho úsměv udělat tak široký, aniž by se nám začalo chovat nestandardně mapování textur. Naštěstí jsme během práce na téhle postavě přišli na způsob, jak vytvořit vrásky, které všechno tohle dokáží úspěšně ustát. Rád bych řekl, že to bylo kompletně celé důkladně naplánované, ale ve skutečnosti k tomu došlo částečně náhodou.“

Vlad žije v jeskyni, což je také nová lokace pro potřeby tohoto filmu. „Původně bylo ve scénář uvedeno označení 'Vladův hrad'. Takže jsme to brali tak, že žije na hradě, jak bychom to od upíra ze staré školy očekávali. Pak Genndy navrhl, že bychom mohli v jeho případě zkusit něco trochu odlišného, protože je to tak trochu samotář,“ vzpomíná Kurinsky. „Působí na vás dojmem, že se všech straní - jak lidského světa, tak světa příšer. Takže jsme si řekli, že bychom z něj mohli udělat poustevníka v jeskyni. A hrad se tedy proměnil v jeskyni. Když jsem se podíval na to, jak vypadají břidlicové jeskyně, působil na mě celý nápad ještě lépe - jsou vážně úžasné.“ Další klíčovou postavou filmu je Dennis, syn Mavis a Johnnyho. Jeho návrh provázelo několik porodních bolesti: v původním návrhu, který se všem moc líbil, měl Dennis na hlavě obrovskou hřívu zrzavých vlasů po otci.

„Právě tady se hodí zkušenosti z převodu 2D kreseb do 3D,“ říká Kurinsky. „Craig Dennisovi nakreslil obrovské husté vlasy a nám se to moc líbilo, ale já k tomu poznamenal, že bude někdo muset přijít na způsob, jak je realizovat. Tím někým jsem měl být nakonec já sám - měl jsem přijít na to, jakým způsobem bychom jeho obří kudrliny mohli realizovat. Takže jsem zkusil první pokus - nakreslil jsem Dennise tak realisticky, jak toho byl můj mozek schopen. Pak jsme ho podle toho vymodelovali v počítači a ukázalo se, že jeho vlasy jsou tak obří, že působí velice nereálně. Bylo jich moc, nikdo by ho nedokázal vzít do náručí - musel by mít dvojnásobně dlouhé ruce. A stěna z kudrlin vepředu mu stínila tvář - museli jsme ho osvětlovat zespodu. Bylo jasné, že musíme trochu ubrat a pořádně ho ostříhat, ale současně zachovat ducha původních návrhů, které se nám tak moc líbily.“

obrazek
Nakonec bylo v Dennisově případě třeba vyřešit stejné problémy jako v případě ostatních postav, a i jejich řešení bylo stejné. „Proporce jeho hlavy se neustále mění a nástroje pro simulaci vlasů si s něčím takovým neumí poradit,“ popisuje Herbst. „Na začátku každého záběru si proto techničtí vedoucí zjistili, jak moc se během něj jeho hlava mění, a poté velikost kudrlin upravili tak, aby vycházela vždy relativně stejně v poměru k jeho obličeji.“

Jedna z významných sekvencí filmu se odehrává v táboře Winnipacaca - anebo „upířím táboře“, kde mladí upíři mohou načerpat atmosféru letního tábora. „Tábor mě bavilo vytvářet ze všeho nejvíce - šlo o možnost navrhnout něco čistě ze světa příšer, a to od samých základů,“ říká Kurinsky. Scénář mu v tomto ohledu nijak výrazně nepomáhal - zmiňoval pouze „tábor příšer uprostřed lesů“, takže měl Kurinsky ruku zcela volnou.

„Když začínám pracovat na nějakém návrhu a nemám předem jasnou představu, jaký má být výsledek, začnu si vytvářet fiktivní historii toho místa,“ vysvětluje Kurinski. „Položil jsem si otázku, co o tom táboře vím. A věděl jsem, že Drac tam podle svých slov jako malý jezdil, což znamenalo, že je tábor starý alespoň tak 900 nebo 1000 let. Jak by tedy mohl nějaký tábor zůstat po 1000 let ukrytý lidským zrakům?“

Kurinsky si současně vzpomněl na Yosemitský národní park. „Když se procházíte parkem, obklopují vás skalní útvary jako El Capitan - a vy vidíte jejich vrcholky ve výšce zhruba 900 metrů. Co kdyby tyhle skalní útvary byly vysoké 9000 metrů, nebo dokonce 30000 metrů? Zdálo by se vám, že jste obklopeni obřími zdmi a jste za nimi v bezpečí.“

To znělo slibně. Kurinsky se následně dozvěděl o horském městě, které jeho rozhodnutí zpečetilo. „V Norsku existuje město, postavené tak hluboko v rokli, že do něj během zimy vůbec nesvítí přímé sluneční světlo,“ popisuje. „Takže na jedné ze stěn rokle postavili obří zrcadlo, které sluneční světlo odráží na náměstí.“

Kurinsky následně všechny tyto prvky spojil. „Město, které se neustále nachází ve stínu, protože je obklopeno 15 tisíc metrů vysokými horami - upíři by v něm mohli být venku celý den, nikdy by na ně nesvítilo slunce, a byli by tam chráněni a skryti před lidmi. Prostě dokonalé!“ Jakmile bylo rozhodnuto o lokaci samotné, pustil se do návrhu tábora samotného.

„Genndy prohlašoval, že by se mělo jednat o něco mezi klasickými dřevěnými sruby a gotickými budovami, takže jsme museli najít správnou rovnováhu. Muselo se jednat o dřevorubecké sruby pro příšery.“

A právě to tedy Kurinsky se svým týmem vytvořil a začal společenskou budovou. „Jedná se o gotický srub, dvoupatrový, a jakmile jsme pro něj našli tu správnou podobu, všechny menší sruby sdílely podobné vizuální prvky. A můžete také jít dál, než na pouhý návrh - všechny sruby jsou natřené načerno, takže jsou velice gotické.“

Kromě nových prvků světa příšer se ve filmu Hotel Transylvánie 2 příšery také poprvé vydávají na delší dobu do světa lidí. „V předchozím filmu jsme už svět lidí krátce zahlédli - městečko Transylvánie, festival příšer, letadlo,“ vzpomíná Kurinsky. „Ale příliš jsme ho nepoznali. Tentokrát se do něj podíváme opravdu důkladně - vydáme se do Santa Cruz v Kalifornii a setkáme se s Johnnyho rodiči. To byla šance zkusit něco, co jsme v prvním filmu vidět nemohli.“

Kurinsky se proto snažil svět lidí kontrastovat se zářivým a pestrým světem příšer - svět lidí musel být jeho pravým opakem. „Pokud se podíváte na hotel, je plný vertikálních linií - všechno je na něm velice vysoké a vytáhlé. Světlo vychází zespodu a všude je plno barev. Neobvyklé úhly, jasné pestré barvy. Jak tedy vytvořit kontrast? Uděláme zkrátka lidský svět vodorovný, rovnoměrně osvětlený, plný velice bílého světla a bledých barev.“

Kurinsky prohlašuje, že prostý design do filmu dokonale zapadá. „Film je o tom, jak se Johnny vrací s Mavis domů a zjišťuje, že ze své rodiny dost vyčnívá,“ vysvětluje. „Chtěl jsem vytvořit prostředí, do kterého v lidském světě oba dva zvláštním způsobem nezapadají. Interiér domu Johnnyho rodičů je vymalován neutrálními barvami - když tam Johnny s Mavis vejdou, jeho košile a její černé šaty a strohost jejího účesu s tím vším velice kontrastují. I Johnnyho rodiče jsem oblékl do velice neutrálních barev. Nikdo z lidí nepůsobí tak pestře, jako to dokáží příšery.“

Jedním z náročných úkolů byl návrh nákupního střediska. „Tahle místa z principu věci uplatňují velice pestré barevné palety,“ připomíná. „Řešení spočívalo v použití velice rovnoměrného osvětlení s nazelenalým nádechem, jaký je pro některé zářivky charakteristický. Tím došlo k potlačení intenzity některých barev. Současně jsme měli pod kontrolou naprosto vše - když je Mavis nadšená z celého regálu čipsů, mohli jsme zařídit, aby zelená nepotlačovala barvy přehnaně silně a celý záběr byl zářivější. Totéž jsme aplikovali i v případě stroje na výrobu džusů, který ji uchvátí. Snažili jsme se, aby vše bylo na krátký okamžik hodně barevné.“

obrazek
V lidském světe se diváci setkávají s Mikem a Lindou, Johnnyho rodiči, které v původním znění ztvárnil skutečný manželský pár Nick Offerman a Megan Mullally. Jedním ze způsobů, jak mohli tvůrci filmu zdůraznit, že Johnny do své rodiny tak docela nezapadá, byla výtvarná stránka. „V případě Lindy, Johnnyho matky, jsme se inspirovali Johnnyho podobou,“ vysvětluje Kurinsky. „Jeho otec je mohutný a hranatý typ - pravý opak toho, jaký je Johnny - a jeho dva bratři se taktéž podobají spíše svému otci. Takže jsme vytvořili otce a poté jeho podobu modifikovali, zeštíhlili ho a vytvořili oba bratry. Linda a Johnnyho sestra zase vycházejí z Johnnyho podoby. Johnny zkrátka mezi mužské členy své rodiny ani trochu nezapadá.“

Finální bitva filmu má podobu komické a velkolepé šarvátky mezi Vladem, jeho poskoky a rozsáhlou rodinou příšer. Podle Hawkinse se jedná o odlišný druh akční sekvence, než jaká byla do té chvíle v obou filmech této série k vidění: „V prvním filmu byla spousta rozmáchlých akčních sekvencí plných frenetické aktivity, například když Johnny pobíhá po hotelu poté, co si poprvé uvědomí, kde se právě ocitl.“ V tomto novém filmu se ale jedná zcela jednoznačně o bojovou sekvenci, i když podle Hawkinse stále zcela bezpečně zapadá do světa Hotelu Transylvánie 2. „Jedná se o pečlivě promyšlený souboj s náročnou choreografií, který je ohromně zábavné sledovat. Každá z postav má na něm velice zábavný a tvůrčí podíl v duchu své povahy - nejedná se jen o skupinku bojujících osob. Pracujeme tvůrčím způsobem s prostorem a každá z postav má své charakteristické bojové chvaty a vlastnosti. Je to trochu ztřeštěné, není to stoprocentně vážná sekvence. Je tak trochu bláznivá. Genndy má takové věci moc rád.“

„Bojová sekvence je velice intenzivní a více než kterákoliv jiná sekvence ve filmu se blíží animaci, jakou Genndy v minulosti produkoval,“ říká Herbst. „Lesy na konci byly ohromně komplikované. Znovu jsme si položili otázku, jak bychom k těm scénám přistupovali, kdyby se jednalo o hraný film. Vyrobili bychom umělou mlhu a nasvítili vše zezadu, takže jsme přesně to udělali. Hodně jsme se inspirovali kameramany, jejichž dílo má Genndy rád, a Mike procházel sbírkou fotografií z filmů, které se Genndymu líbily, a pak jsme to vše přizpůsobili naší barevné paletě a nasvítili to.“

Podobné filmy

Krabička
Kouření je strašná věc! Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři 1977. Hrají: J. Bohdalová, J. ...
dnes 11,45
ČT1
Moje druhá láska
(My Girl 2) Anna Chlumsky ve škole píše práci o své matce, kterou nikdy nepoznala. A proto...
dnes 16,05
Nova Cinema
RumplCimprCampr
Jiřina Bohdalová a Július Satinský jako královští rodiče v pohádce o velké lásce, tajemném...
dnes 20,00
ČT1
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Pátek 26. 8. 2016 Svátek má Luděk
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz