Film Hranaři se odehrává v současnosti, v jehož samém středu je organizovaný zločin, který tahá za politické nitky. Při přípravě scénáře spolu se scénáristy sbírali informace a inspirovali se něčím reálným. Ale Zelenkovi jde především o to, aby se dostal do příběhu lidí, kteří už jsou na určité společenské úrovni, ale jejich okolí je prostě vleče s sebou a oni se jen těžko dostávají ven.

Film Hranaři varuje před nebezpečím korupce, manipulace a útlaku, přičemž zároveň zkoumá nebezpečí vydírání, ať už jde o zneužití parlamentní moci a nebo svévole.

„Hranaři je mnohovrstevný film," říká producent Jiří Jurtin, jenž za své kariéry produkoval filmy Bestiář, Sněženky a Machři po 25 letech a Czech Made Man. "Diváci si mohou ve filmu užít dynamické akce, ale zároveň mohou jít do hloubi komplikovaných problémů a idejí, jichž se film dotýká. Film vzbuzuje spousty otázek, ale zároveň neposkytuje žádné zjednodušené odpovědi." Příběh, který Tomáš Zelenka na plátně oživuje, vychází ze scénáře Oto Klempíře a Jiřího Hubáčka.

Scénář Hranařů má vycházet z českých reálií posledních let. Však je také snímek odstartován popravou někdejšího vládce českého podsvětí Františka Mrázka. Na vzniku filmu se podílela produkce Nogup agency a téma, styl zpracování a celková atmosféra filmu byla konzultována s kriminálkou, s lidmi z Bezpečnostní informační služby, s podnikateli.

Avizovaným cílem celého filmu je vykreslit současné české podnikatelské a politické prostředí, které je přímo dokonalý podklad pro temný film, kde jeden osamělý hrdina bojuje proti zkaženému establishmentu.

A kromě Saši Rašilova  Zelenka získal pro svůj film mnoho dalších skvělých herců, mj. i Jana Třísku, který přiletěl na natáčení z LA a který ve snímku ztvární roli vysloužilého agenta americké zpravodajské služby NSA.

Tomáš Zelenka je náležité pyšný na to, že se mu do snímku podařilo získat herce, kteří patří v současné době k jedněm z nejobsazovanějších. Na to, že jsou Hranaři Zelenkův debut, se mu podařilo sehnat kvalitní herecké obsazení. Na to má Zelenka odpověď: Na obsazení jsem se s producenty naprosto shodl. No a pak jsem zavolal svým kamarádům, jestli by si v Hranařích nechtěli zahrát, a oni souhlasili.“

Kameru na filmu dělal vynikající kameraman Karel Fairaizl, který debutoval snímkem Filipa Renče Hlídač č. 47.

Přípravy filmu byly velmi rychlé.

Tomáš Zelenka se před nedávnem podílel na vzniku snímku Czech Made Man. A teď natočil film s názvem Hranaři. Režisér sám říká, že ho zaujal především námět a žánr.

Producentská společnost NOGUP agency s.r.o se spojila se scénáristy filmu Czech Made Man, kterými byli scénáristé Jiří Hubáček a Oto Klempíř. Ten je známý především z působení v hudební skupině J.A.R.

Podstata je pořád stejná: začínáte se scénářem a přemýšlíte o tom, jak byste si ho asi představovali, ale teprve když máte k dispozici herce, výtvarníka, kameramana - teprve pak vše doopravdy ožije, teprve jejich zásluhou to vypadá úžasně.

"Všechny především zaujal námět a téma," vysvětluje producent Jiří Jurtin. "….Češi a Slováci si i z největších politických kauz dělají vesměs legraci. Markovič, Bubílková, prostě dobrá nálada. Náš film ukazuje na to, že by to také jednoduše nemuselo s politiky a lobisty dopadnout tak „sametově“ a mohlo by se to řešit s pistolí v ruce. Toť poselství filmu…“

Já jako producent“ ..popisuje Jurtin… " jsme měl před sebou vizi celého filmu a snažil jsme se zajistit, aby výsledek byl takový, jaký jsme si představovali. Mnohokrát ale bylo potřeba dialogy upravit a pak se z nás všech stávali scenáristé. Dívat se na celou realizaci filmu byl skvělý zážitek - svým způsobem to pro nás bylo něco jako filmová škola."

Saša Rašilov hraje hlavní roli Hlože - konkrétně bývalého policistu, majitele úspěšné bezpečnostní agentury "Když jsem scénář četl, byl Saša Rašilov prvním, koho jsem si v té roli představil," říká Jirka Jurtin.

Role Hlože dala velkou hereckou příležitost Sašovi Rašilovovi . Diváci uvidí Rašilova v nečekané podobě, která v mnoha ohledech pozmění zažité představy diváků o jeho hereckém typu.

I pro roli Slámy měli tvůrci vytipovaného konkrétního herce. "Existuje spousta charismatických herců, o kterých jsme uvažovali, ale Miroslav Etzler byl favoritem," říká producentka Dana Voláková. „Je neuvěřitelně přesvědčivý a dokáže vám řečí těla vsugerovat přesně ten dojem, který potřebujete“.

"Ta postava se mi líbila," říká Miroslav Etzler. "Rozhodně jsem dokázal chápat Slámovu situaci - je to člověk, který si dokáže všechno užít a využít. Byl napsaný lidsky a těšil jsem se na to, že budu hledat rovnováhu mezi jeho lidskou stránkou a obchodem, který z jeho chování nutně vyplývá.“

Společnost Hložovi a Slámovi na jejich pouti za přežitím a zisku dělají jejich manželky, Hložovu si zahrála Kateřina Brožová a Slámovu Vilma Cibulková.

„Existuje jen velice málo krásných hereček, které dokáží zprostředkovat všechny aspekty povahy postavy, kterou v našem filmu Kateřina stvořila," soudí producent Jurtin. " Je to femme fatale, klasická sexy, drsná žena."

V případě „záporáků“ ze silné pětky, zejména v rámci obsazení Lulu, měli producent i režisér velice jasnou představu. "Když jsme si scénář četli, říkali jsem si, že by se pro tuhle roli výtečně hodil Jiří Langmajer .

"Opravdu jsem tenhle film chtěl točit, protože je naprosto jiný než cokoliv, na čem jsem pracoval," vysvětluje herec. " Langmajer do role vnesl všechno to, v co producent doufal.

Podobný názor na svoje účinkování ve filmu mají i ostatní herci. Skoro všechny role byly v rámci jejich obsazení jasné hned od začátku.

Filmový výtvarník Martin Martinec tvořil svět, v němž postavy žijí. "Musel jsem vycházet z reálných prostředí, ve kterých se skuteční byznysmeni pohybují. Pohybujeme se v luxusních kancelářích, v luxusních barech a vilách, ministerstvech, sídlech velvyslanců, v prostorách odposlouchávacích zařízeních, ale i v zoologické zahradě a na letišti.

Při natáčení filmu nebyl nikdo zraněn, ani zabit.

Hranaři

Hranař je člověk pohybující se na hraně zákona.
Hranař může být postava jak kladná tak i záporná.
Hranař může být přemožen pouze jiným Hranařem.

Ano, cítíme to všichni. Společnost nabírá rychlost a klouže stále do větších hlubin marasmu, lobbismu a kamarádíčkování, které stahuje stát pod mez únosnosti občanů. Korupční vztahy v českém byznysu a jeho nekalá propojení s politikou mapuje nový český film Hranaři.

Temný thriller se odehrává v české současnosti, kterou pokrývá dokonalá pavučina vzájemně propojených kšeftů a kšeftíků. Mnohem jemnější a nenápadnější, než byla ta v éře Mrázků a Krejčířů. Samozřejmý systém vratek, resp. skrytých provizí, automaticky funguje na všech úrovních. Kdo v něm nejede, je mimo hru. Čím větší hra, tím ostřejší jízda. Je to balanc na hraně útesu. Dá se na ní udržet? Jak dlouho ještě? A kdo to všechno vlastně řídí?

Filmové drama se rozehraje kolem jedné velké zakázky, z níž měly podle zaběhnutých pravidel putovat vratky na zaběhnutá vyšší místa. Jeden z hráčů se ovšem rozhodne pro sólový postup, načež se prudce roztočí kolotoč sledovaček, kompromitujících materiálů, tajných nahrávek, mediálních intrik, výhrůžek, vydírání a zabíjení. Systém se zadrhne a hrozí kolaps. Protihráči volí krajní řešení.

Thriller Hranaři je sice filmovou fikcí, avšak nápadně blízkou dnešní realitě. Kontroverzní krvavý závěr lze tedy brát také pouze v rovině filmového příběhu, ale - kdoví...?

Hranaři je dynamický film plný nečekaných situací a dějových zvratů. Obsazení elitních českých herců dává tušit doposud nevídanou podívanou, která chce navázat na ty nejlepší momenty české filmové kriminálky. Tím pádem se nejedná o čistokrevný thriller amerického typu, ale o napínavý příběh s rozvinutou psychologií postav a několika akčními sekvencemi.

Ač jde žánrově o krimi thriller, řeší se tu neprvoplánově i hodnotové pojmy jako čest, etika, poctivost, spravedlnost. S nejednoznačným a kontroverzním výsledkem. Stejně jako je nejednoznačná a kontroverzní naše současnost.

Film nabízí provokativní pohled na pragmatické pokrytectví, jímž dnešní “peněžní doba” prohnila. Ve vypjaté zkratce oživuje opomíjenou “věčnou moralitu” o tom, že chci-li něco změnit, musím začít u sebe….

Popis postav

Jan Tříska ve filmu hraje staršího záhadného muže Bishopa, který zdejší teritorium dostal „jako trafiku“ za zásluhy jako bývalý příslušník NSA. Není tzv. nijak na nikoho napojen a pokud ano, tak nikdo neví jak a na koho.

Dalšími, kdo již svoje role rozehráli, jsou Saša Rašilov, který hraje hlavní roli Hlože - konkrétně bývalého policistu, majitele úspěšné bezpečnostní agentury.

Jeho manželku hraje Kateřina Brožová. Ta se svojí kamarádkou Slámovou založila a vlastní VIP agency, ve které zaměstnávají hostesky a realizují pečlivě připravené a utajené eventy pro tzv. vysokou klientelu.

Další manželskou dvojící ve filmu jsou partneři i v civilu - Miroslav Etzler a Vilma Cíbulková. Sláma vzešel ze „staré gardy“ podnikatelů. Je majitelem velké a uznávané stavební firmy. Rád by se zúčastnil soutěže o obří stavební zakázku. Rád by ji získal jako vrchol své kariéry.

Jeho manželka Slámová je dobře udržovaná padesátka. Svérázná, věrná - práci ve VIP agentuře vzala jen proto, aby se doma nenudila. Se Slámou jim to klape.

Tak a opouštíme kladné postavy a zaměříme se na popis záporáků.

Lulu - do této postavy obsadil režisér Jiřího Langmajera - a jde mu to opravdu skvěle. Politický matador s konexemi kamkoliv. Pár let strávil ve státní správě, prošel komunální politikou, přes parlament a zpět na radnici. Šedá zóna spřádající nitky na všechny úrovně.

Druhou zápornou postavu hraje Martin Dejdar. Lulu je jeho trenér a guru. Dejdar je novodobý robusní typ - pěšák nové gardy.

A filmové záporáky doplňuje spolek pěti. Což je pětice významných mužů „v pozadí“, kteří tzv. napříč spektrem ovlivňují byznys a politiku. Vše řeší společně a temná energie jejich schůzek jim přidává na síle.

Milan Kňažko si z Bratislavy přijel zahrát další zápornou postavu. To je bývalý dlouholetý politik se setrvale velkým vlivem. Milovník přírody, kamarád Slámy. Jako on studoval v Moskvě a nyní přišel s nápadem sáhnout do zapečetěných moskevských archivů.

Dalšího záporáka ze spolku pěti hraje Michal Dlouhý. Je to bezskrupulózní reprezentant mladé gardy. V parlamentu pobyl krátce, poté šel do advokacie.

Trojku hraje Norbert Lichý. To je zkušený politický poradce s dlouholetou praxí v přihrávání zakázek pro spřátelené firmy. Spolužák Slámy z Moskvy.

Čtvrtým záporákem je bývalý vrcholový politik se špičkovým univerzitním vzděláním z Moskvy a Leningradu. Nyní je člen několika významných správních rad a poradních týmů. Hraje ho Vladimír Kratina.

Václav Postránecký uzavírá spolek pěti. Je to boháč, který vlastní několik velkých firem.

Tomáš Zelenka (rozhovor)
Nebojíš se, že v konkurenci Zelenků-režisérů zapadneš? Že budeš prostě jen další Zelenka?

Vůbec se nebojím. Já nemám žádná vysoká očekávání, takže je mi to celkem jedno. Z toho už jsem před mnoha a mnoha lety vyrostl.

Za dvacet let, co jsi u filmu, jsi zkusil českou, německou, holandskou, francouzskou i americkou produkci. Která z nich ti vyhovuje nejvíc a proč?

Já bych si asi nevybral. Najdeš úžasné lidi v Česku, Británii nebo v Americe a pak se třeba sejde partička, kde není úžasný ani jeden člověk a ty se bojíš, aby to na tebe nepřeskočilo taky. Ideální stav je, když se ti sejdou pohodoví kolegové a ještě je to dobře zaplacené. A to se občas povede.

S Ulim Edelem, jsi dělal na Mlhách Avalonu, jež měly rozpočet půl miliardy korun. S takovými penězi by se u nás točilo líp, ne?

Pro lidi, kteří pracovali na české straně, to byla práce, jako každá jiná. Samozřejmě že je příjemnější, když je v zimě minus patnáct a ty si můžeš zajít na vytápěný záchod, najíst se ve vyhřívaných cateringových stanech, co mají pevné stěny a neprofukují. Asi nejlíp se mi dělá ve velkých amerických štábech, které to mají už předem ošetřené a jsou to profíci. Do těch štábů se už nedostane nikdo, koho nemají prověřeného.

Kdybys dostal neomezený rozpočet, jaký film bys natočil? Máš už v hlavě svůj vysněný projekt?

Bylo by to Posledních sedm keporkaků v Pacifiku. Byl by to aspoň zajímavý příběh.

Něco jako Zachraňte Willyho?

No, tohle by bylo daleko víc o zvířatech. Lidí je spousta, keporkaků už jen pár, takže mám jasno..

Po dvaceti letech u režie ses dostal na místo prvního režiséra. Proč ti to tak dlouho trvalo?

Já jsem neměl režisérské ambice. Naposledy jsem měl tuhle potřebu snad ještě někdy za komunistů, ale tehdy to zase nešlo. Narážel jsem na různé režiséry a často to nebylo příjemné setkání, takže mě to nelákalo. Vždycky je to o motivaci a její síle. U Hranařů jsem si řekl, že by z nich šel udělat film, jaké se u nás netočí.

Na to, že jsou Hranaři tvůj debut, se ti podařilo sehnat kvalitní herecké obsazení. To sis prostě řekl: Toho chci, toho taky a tahle by mému filmu taky slušela?

My jsme se s producenty na obsazení naprosto shodli. No a pak jsem zavolal svým kamarádům, jestli by si v Hranařích nechtěli zahrát, a oni souhlasili.

Co budeš dělat, když budou Hranaři propadák?

Budu zase dělat to, co předtím,prvního asistenta režiséra. Vezmu si do ruky vysílačku a budu dávat bacha, aby se všechno natočilo, tak jak má, aby každý dělal to, co má, a aby to celé klapalo. Zase by se ze mě stala taková filmová porodní bába, která se stará, aby se dítě narodilo pěkně růžové, baculaté a zdravé.

Téma úplatků a prorůstání organizovaného zločinu s politikou je dost aktuální. Inspiroval ses skutečným případem?

To, že organizovaný zločin tahá za politické nitky, vědí všichni. I my jsme sbírali informace a něčím reálným jsme se inspirovali, ale spíš mi šlo o to, abychom se dostali do příběhu lidí, kteří už jsou na nějaké společenské úrovni a zakotvili tam. Jejich okolí je prostě vleče s sebou a oni se jen těžko dostávají ven. Žádný člověk totiž není černobílý a i sebevětší gauner má děti, na které se tu a tam těší.

Máš nějakou podobnou osobní zkušenost?

Ne, to naštěstí nemám. Ale znám lidi, kteří s tím mají bohaté zkušenosti.

Jak by ses zachoval v podobné situaci ty? Kdybys věděl, že za „pět v českých na stůl“ půjde tvůj film do všech kin, bude mít podporu úřadů a tak dál...

Já bych se do té situace hlavně nedostal. Mám k úplatkaření odpor. Ale kdybych už v tom kolotoči byl, tak bych se snažil dostat ven. Žít v neustálém napětí je hrozné. Pořád se bojíš, že ti do domu vrazí zásahovka. Můžeš si myslet, že se ti to nestane, ale další den už tě tahají chlapi v kuklách z auta.

Podílel ses na historickém dramatu Řád. Proč se u nás do podobných snímků dneska nikdo nechce pustit?

Money, money, money. Podobné filmy jsou hrozně drahé. Musíš si uvědomit, že je potřeba úplně všechno vyrobit. Nikdo ti rekvizity nepůjčí, protože je nemá. Potřebuješ vyrobit dobové kalamáře z dvanáctého století, každý brk, speciální svíčky a to je jen malý interiér. Z televize si nic nepůjčíš, protože mezi televizním a filmovým fundusem je obrovský rozdíl. Takový film se nedá udělat pod dvě stě milionů. A to je úplné minimum.

Takže si na velkofilm o husitech můžeme nechat zajít chuť?

Když natočíš film za pět set milionů korun, tak musíš najít diváky. Náš trh je moc malý, takže si musíš zajistit distribuci v německy mluvících zemích, Polsku, na Slovensku a bylo by dobré, kdyby to vzala Francie, Španělsko a tu a tam na to koukli Angláni. V tu chvíli máš zaručeno, že se to eventuálně zaplatí. Než to oběháš, tak ti to bude trvat dva tři roky, a když pak do něčeho vlítneš, budeš se držet za hlavu a naříkat, že máš dluh půl miliardy a film, který vydělal padesát milionů.

Odskočil sis někdy i před kameru a zkusil jsi nějakou miniroli?

Nedělám to často a dělám to nerad. Naposledy jsem si zahrál v Czech Made Manovi. Poprvé jsem skočil před kameru v roce 1986, když mě jeden německý režisér přesvědčil, abych hrál studenta medicíny na pitevně se skupinou dalších čtyř lidí. Byla tam reálná mrtvola a my ji měli řezat. Do toho se mi moc nechtělo.

Řezání ti šlo?

Vůbec ne. Není to právě nejlepší vzpomínka.

Spousta analytiků varuje, že se na nás řítí další ekonomická krize. To se asi nevyhne ani filmu. Umíš dělat rukama?

To pro mě není problém. Já bych se nějak uživil. A jestli padnou všechny banky na světě, tak mi to bude jedno. Oheň si rozdělám, seženu si drožku a koně a bude mi dobře. Toho bys měl mít taky, protože díky tomu zvířeti jsi schopný pokrýt daleko větší oblast. Dneska jsou lidi až moc závislí na technologiích, na nichž by závislí být neměli. Asi to je chyba v tom takzvaném globálním ekonomickém systému. Kdyby nebyl tak globální, bylo by to lepší.

Už sis pořídil zahrádku, abys měl co jíst?

Zahrádku nemám, ale ani nežiju ve městě. Nechci. Lidi, které systém pohltil, jsou jako stádo ovcí. Nevnímají svět kolem sebe. I o tom jsou Hranaři, že se na vás neustále někdo dívá, neustále vás sleduje. Je to o vládnutí a o ovládání. A já nechci, aby mě někdo ovládal

Michal Dlouhý (rozhovor)
Na výběr vašich rolí, tak se nezbavíme dojmu, že rád hrajete záporné postavy.

Darebáky hraju opravdu rád! Herec musí s rolí víc pracovat a to mne baví. Hrát prince je sice hezké, ale ty postavy jsou takové ploché. Teď například hraju ve filmu »Hranaři« advokáta, který si vyzkoušel post poslance. Výborná role, hezky napsaná.

Takže podobně problematická jako »estébák« ze sirálu »Přítelkyně z domu smutku«?

To mne ani nenapadlo, že by ty role mohly souviset, ale máte trochu pravdu. Postavy podobné, ale příběh naprosto jiný! Musím přiznat, že když jsem k filmu »Hranaři « četl scénář, tak jsem si uvědomil, že po různých odposlechových kauzách je ten scénář víc než aktuální. Je to prostě o ambici »jít přes mrtvoly «. Oproti tomu »Přítelkyně... « už byla vzpomínková záležitost, i když velmi silná!

Vidíte kolem sebe hodně těch ambiciózních?

Nebudu vám napovídat, ale podívejte se večer na zprávy! Všechno co se kolem nás děje je odrazem toho co chceme my sami, ale nejhorší je rezignovat.

Nemyslíte, že lidi mají toho »aktuálního« plné zuby?

Mají a já také. Jenže film je příběh a ten poslední je kvalitní příběh, který natáčel vynikající režisér Tomáš Zelenka, který celý štáb i herce dostal do varu. Film, i když je vážný je především zábava.

Jak se zbavujete stresu z natáčení?

Já svou práci miluji a pak mám kolem sebe skvělou rodinu, vynikající přátele. Svůj mikrosvět, který miluji. A relaxovat umíme!

Film Hranaři má ambice ukázat na propojení podnikatelské a politické sféry, na korupci, což jsou teď velmi žhavá témata. Jak byste charakterizoval svoji postavu, bude kladná, nebo záporná?

Už samotné téma filmu je předurčeno k tomu, že většina postav je záporná. Takže i já hraju záporáka - politika v kravatě.

Myslíte si, že i ve vysoké politice existují čestní lidé, nebo zbohatnutí a moc každého semelou?

Určitě můžou i v politice být čestní lidé, ale vydrží tam vždycky strašně krátce. Buď se rozhodnou, že půjdou ve šlépějích svých zkorumpovaných předchůdců, tudíž už nejsou čestní, anebo zjistí, že na to nemají žaludek, a raději odejdou. Bohužel takhle to funguje.

Hlavní hrdina se snaží se zkaženým systémem bojovat. Myslíte, že lidé, kteří mají odvahu aktivně věci měnit, skutečně existují? A že mají šanci svůj boj vyhrát?

Nevím, jestli mají šanci vyhrát, ale naštěstí je hodně lidí, kteří do boje jdou. Díky nim se ta hrůza aspoň trošku zviditelňuje. Kdyby do toho nešli, tak nevíme vůbec nic, tak si s námi ti nahoře dělají, co chtějí. Takže je dobře, že se o tom točí filmy, jako jsou Hranaři, Kajínek, seriál Expozitura.

Váhal jste s přijetím role dlouho?

Ne, protože mě mile překvapilo, že kamarád Tomáš Zelenka, který dlouho působil jako pomocný režisér, dostal příležitost dělat vlastní film. Navíc když mi prozradil další herecké obsazení - Saša Rašilov, Mirek Etzler, Vilma Cibulková... - řekl jsem si, že je to úžasný být přizván do tak skvělé společnosti. Samotné natáčení probíhalo bezvadně, Tomáš zúročil léta svých zkušeností, všechno si dokonale připravil. Nezažil jsem na place jediný problém.

Měl jste také nějaké akční scény jako v Kajínkovi?

Akční scény výjimečně ne, dokonce ani erotické.Většinou jsem jen seděl jako správný politik v obleku s kravatou. Točili jsme v létě, nemusel jsem večer spěchat do divadla, takže jsem si vlastně při natáčení dobře odpočinul v prima společnosti.

Jan Tříska (rozhovor)
Říká se o vás, že jste hrdý Američan...

Ale Ano! Amerika mne přivinula a dala mi druhý domov. Jsem hrdý na to, že mám americký pas, a jsem hrdý na USA, mohu volit americké prezidenty, a to je opravdu zodpovědnost.

Dnes už neznáme význam slova emigrace v jeho původním smyslu. Jaké bylo rozhodování opustit republiku, kariéru, život v Československu?

To je něco, co si nevybíráte. Prostě to přišlo, a já jsem mohl pod záštitou UNESCO odjet do Spojených států. To je nesdělitelné, strach i zodpovědnost. Odejdete z jednoho prostředí, kde vás dusí, a jste jinde, kde začínáte naprosto od nuly. Nemáte nic a máte zodpovědnost nejen za sebe! Já měl s sebou dvě malé děti, a to je závazek, kterému neutečete!

Ale i dnes přece lidé odjíždějí za novou kariérou do zahraničí...

Ale mají pas. Pokud jste byl v zahraničí pracovně po revoluci, pořád jste se mohl vrátit! Já jsem to udělat nemohl. Bylo to naprosto jiné, neporovnatelné. Představte si, že vás okradou, nemáte doklady a nikomu nemůžete dokázat, že někam patříte. Musíte začít na ulici a sám, nikdo se vás neptá a každý čeká na to, co sám dokážete!

Máte pocit vykořeněnosti i po letech?

Nevím, co je vykořeněnost. Jsem doma všude a musím cestovat. S americkým pasem jsem vlastně doma všude! Opravdu... A hlavně myslím, že mohu být po letech pyšný i spokojený.

Američan...

Ano! Proč ne? Spojené státy mi nabídly druhý domov, ale k Čechám jsem také osobně velmi vázaný. Mám tu spoustu přátel a je to pro mne můj domov.

Přátelé, film a divadlo - to je to, co vás na Česku přitahuje?

Samozřejmě! Odešel jsem a už mi bylo přes čtyřicet let. Nechal jsem tu své přátele, a ty po letech rád vidím. Ano, Los Angeles mám opravdu rád, ale stejně rád vidím i své přátele tady, a nejen ty staré, ale i ty nové, které potkávám...

Vraťme se k vašim rolím ve filmu a u divadla. Nemáte už chuť si odpočinout?

Ale já odpočívám prací. Těší mne a mám z ní radost! Pracuji hodně, a když se večer vrátím domů, mám toho tak akorát dost a potřebuju se připravovat na další den. Každá role je pro mne satisfakcí za ty krušné začátky v Čechách i v USA. Každá role je pro mne vzpomínka na to, když jsem otáčel každý cent a čekal na naději, že budu žít jako normální člověk s prací a smyslem života.