Romantici se mohou připravit, protože jejich pravidelná dávka emocí přichází. Nebojte, tohle vskutku nebude recenze na pochybné seriály naší televizní scény, to jen do našich kin brzy dorazí nový prefabrikát americké „srdeční“ scény. Sice nepřinese nic moc nového, ale stejně všichni víme, co od takového druhu celuloidové zábavy očekáváme. Pokud možno sympatické postavy, kopec vtipů a vlastně i ten dojemně klišovitý konec, který obšťastní ženské protějšky a neurazí ty mužské.  
 
Snímek Hudbu složil, slova napsal má dobrý základ, aby všechny podmínky pro příjemnou zábavu splnil. Před kameru nastupuje Hugh Grant v další neodolatelné roli a jako jeho partnerka se zjevuje diblíkovská Drew Barrymore. Všechno se to má následovně. Alex Fletcher je bývalý zpěvák skupiny PoP!, jež v 80. letech okupovala přední příčky hitparád, všichni její členové se měli rádi a doufali ve spoustu fanynek ležících v jejich hotelových apartmá. Ovšem „osmdesátky“ jsou dávno pryč a kapela je minulostí. Alex se pokoušel prosadit sólově, ale nevyšlo to, a tak se omezil na menší vystoupení u příležitostí výročních srazů, slavností v lunaparcích a dalších ponižujících akcí, které sice přináší nějaké výdělky, ale kariéře nepomohou.  
 
Vše se změní v momentě, kdy dostane nabídku na složení písně pro mladou (a hloupou) popovou hvězdičku Coru Corman. Té začíná pomalu dýchat na záda Shakira a mladá star by ráda pořádnou bombu. Alex s nabídkou nemá problém, jen má na krku šibeniční termín několika dní a žádnou představu s čím začít. Najme lyricistu na složení textu a s hotovým materiálem se pouští do skládání melodie. Právě při zkoušce se na jeho prahu objeví květinářka Sophie (Drew Barrymore), v níž leží skrytý spisovatelský talent. Shodou náhod se tahle dvojka spojí a začíná pracovat. To jak se taková spolupráce postupem času vyvine je vám zřejmě jasné.  
 
Předně je dobré vědět, že se žádné překvapení nekoná. Scénárista při psaní evidentně přepískl svoji denní dávku kostkového cukru v ranní kávě, čímž náležitě osladí budoucí zážitek i diváku sedícímu v potemnělém sále. Připravte se na hromadu klišovitých scén a tradiční koncept romantických komedií typu: potkali se, zamilovali se, pohádali se a skončilo to dobře. Nebudeme si přeci nalhávat, že je tomu jinak. Originalitu tady opravdu nenajdete ani kdybyste zkoušeli filmový pás zkoumat pod značkovým mikroskopem. Nezbývá tedy jiná možnost, než doufat v záchranu pomocí vtipných scén, vydařených gagů a příjemných hereckých výkonů.  
 
V tomto případě je to mnohem lepší. Už úvodní PoPácký videoklip s chytlavou melodií (ano, při odchodu jsem si začal prozpěvovat :) vás vtáhne do plátna především vizuálními gagy, které stojí na kreacích šarmantního Granta. Při pohledu na jeho šílené pohyby, zjev a performování jednotlivých slok se vážně nedivím, že mu všechny ženy padají k nohám. Scénárista je mu oporou a vybavil ho spoustou brilantních hlášek a fórků nedosahujících sice kvalit britského humoru, ale na jedno dvě pokoukání své kouzlo neztratí. Celý film doslova stojí na jedné jediné hvězdě. I přes veškerou snahu se ostrovnímu lamači srdcí nevyrovná ani roztomilá Drew Barrymore, pro niž je to,v době upadající kariéry, jen další role milé, pohledné dívky od vedle. .  
 
Pokoukání nekazí ani režírující Marc Lawrence, jehož schopnosti sice nejsou nikterak objevné, stydět se však nemusí téměř za nic. První dvě třetiny filmu zvládá „koučovat“ s chirurgickou přesností a umně se vyhýbá ubrečenému potoku, do nějž ale nakonec stejně spadne. V závěru se předchozí preciznost vytrácí a Lawrence klesá v některých momentech tak hluboko, že spokojené oko divákovo zaúpí pod nátlakem citového balastu. Možná, že sám režisér tuto chybu vytušil a v závěrečných titulcích si nepatrně napravil reputaci.  
 
Hudbu složil, slova napsal je neoriginální, klišovitá a místy až příliš cukrkandlová podívaná, jenže díky hlavním představitelům a pár vychytávkám (dobře, je to vlastně jen ten klip a soundtrack) má své kouzlo. Dámské osazenstvo bude spokojené a při přimhouření oka si i jejich akčněji založení partneři film bez problémů užijí.