Sdílet
| Černá mlátička Rubin "Hurikán" Carter drtivými zvedáky pravačkou vytlouká poslední zbytky vědomí z bílého šampiona a vražednými údery levačkou masakruje jeho rozbitou tvář. Kdysi se rozhodl, že promění své tělo v nebezpečnou zbraň, která bude záruku jeho svobody, právě teď ji účinně použil a nikdo soudný nepochybuje o vítězi. A přesto zvedli sudí ruku zbité bílé trosce a Carter znovu nespravedlivě prohrál. Jako už tolikrát! Jako tehdy poprvé, když ho bílý pederast a zparchantělý policajt Vincent Della Pesca dostali do pasťáku, kde se naučil rvát o život. V jedenácti letech tak ukončili jeho neradostné a bolavé dětství, jehož jedinou světlou stránkou bylo, že ho přežil. A pak mu zachutnala chuť vlastní krve! Hodně jí v ringu spolykal a ještě více jí prolil, než se probil až k samotnému vrcholu. Jenomže jeho temný nenávistný stín jménem Pesca plíživě našlapoval v jeho stopách a čekal na svoji příležitost. Když neznámí střelci proměnili Lafayette Bar v jatka a podle popisu svědků bylo třeba najít dva negry v bílém bouráku, věděl vytrvalý hajzlík Vincent Della Pesca (připomínající svojí adresnou obsesí inspektora Javerta z Bídníků), že má konečně šanci svého muže dostat. Hurikánův vůz Dodge (který právě nedaleko projížděl) byl dostatečně bílý a on i jeho fanoušek John Artis právě tak černí, jak bylo té krvavé noci zapotřebí. A hnilobná zášť posedlého policajta se nezastavila před žádnou manipulací, která posloužila jedinému účelu - předložit hlavu Rubina Cartera bílé porotě. Od chvíle, kdy zazněl verdikt "vinen", přestal být Hurikán jedničkou v ringu a stal se číslem 45472 v trentonské federální věznici. Ti, kteří použili všechny zakázané údery, aby mu přišili trojnásobné doživotí, ho ale odpočítali předčasně, přehlédli tým, který ho jednou postaví na nohy a po dvacetiletém žaláři (vcelku logicky) podcenili jeho výdrž v posledním, rozhodujícím klinči. |
|
Rok 1966. Dvacetiletý Rubin "Hurikán" Carter je nadějný boxer, který sní o titulu šampióna ve střední váze. 17. červen téhož roku. Do baru Lafayette v Patersonu, stát New Jersey, vtrhnou dva černoši a zastřelí tři lidi - dva muže a ženu. Carter a další muž, John Artis, jsou vyslýcháni policií. Oba projdou zkouškou na detektoru lži a jsou propuštěni. Policie prohlásí, že Carter a Artis "nebyli nikdy podezřelí". Říjen 1966. Alfred P. Bello, známý kriminálník a sám podezřelý, učiní písemné prohlášení, že je viděl, jak ozbrojeni vstupují do baru. Carter a Artis jsou zadrženi, obviněni ze tří vražd a v květnu roku 1967 odsouzeni na tři doživotí - obžaloba přitom požaduje trest smrti. Září 1974. Nakladatelství Viking Press vydává Carterovu autobiografii nazvanou "The Sixteenth Round". Bello a další "svědek" tvrdí, že jim tehdy vyšetřovatelé slíbili peněžitou odměnu a shovívavý přístup při vyšetřování jejich zločinů, jestliže budou proti Carterovi a Artisovi křivě svědčit. Prosinec 1976. Koná se druhý proces. Obžaloba přichází s tím, že motivem zločinu byla rasová pomsta, Carter a Artis jsou znovu shledáni vinnými a doživotní tresty jsou potvrzeny. Říjen 1982. Nejvyšší soud státu New Jersey v poměru hlasů 4:3 zamítne Carterovu žádost o nový proces. Listopad 1985. Federální soudce H. Lee Sarokin shledává, že obvinění byla založena na "rasismu a nikoliv na důvodu, na zamlčování a nikoliv na odhalování" a obžaloba se dopustila "závažného porušení Ústavy". Únor 1988. Po čtyřletém naléhání ze strany státu New Jersey podepíše soudce okresu Passaic výnos, kterým ruší veškerá obvinění. Drama, které trvalo 22 let, je u konce. Film Hurikán v ringu Normana Jewisona vychází jednak z Carterovy autobiografie a jednak z knihy "Lazarus and the Hurricane", která se soustředí na vztah hrdiny a mladíka Lesry Martina. Lesra, Američan žijící v Kanadě, si tehdy přečetl Carterovu knihu a začal si s ním dopisovat. Jeho příběh ho zaujal natolik, že do případu zapojil skupinu kanadských aktivistů, kteří se postavili do čela kampaně za Carterovo osvobození. To bylo v době po prohraném druhém procesu, kdy se Carter uzavřel do sebe a odmítal veškerou komunikaci s okolním světem. Svou manželku přinutil k rozvodu, nechtěl se už vídat s ní ani s jejich dcerkou, neodpovídal na dopisy a právnické příručky vyměnil za knihy o víře a meditaci. Pak naštěstí přišel Lesra, který neochvějně věřil, že je Hurikán nevinný. O jejich vztahu vypráví film především... Podle režiséra Normana Jewisona (V žáru noci, Jesus Christ Superstar, Pod vlivem úplňku) je Carter "člověk, který si zaslouží, aby se o něm natočil film." Jewison, který se rasismem zabýval už ve svých předešlých filmech, se vždy zajímal o společensky aktuální témata. "O Carterovi jsem četl v novinách, zrovna když jsem točil V žáru noci," vzpomíná si Jewison. "Taková nespravedlnost nebyla v druhé polovině 60. let ničím výjimečným. Byla to doba Malcolma X, Martina Luthera Kinga a velkých rasových nepokojů. Černoch, kterému se něco nelíbilo, si přímo říkal o problémy." Už od začátku bylo jasné, že bez Denzela Washingtona v titulní roli to nepůjde. Washingtonův zájem vzbudila stejně jako v případě Lesry Carterova autobiografie. Producent a scénárista filmu Armyan Bernstein vypráví: "Denzel přišel do mé kanceláře a povídá: 'Prostě vím, že tu roli chci a vždycky ji budu chtít. Až budete připraveni ten film točit, nezapomeňte, co jsem vám řekl'. To bylo před pěti, šesti lety." Bernstein na to nezapomněl a hotový scénář Washingtonovi poslal. Ten po přečtení okamžitě souhlasil. Ke své roli přistoupil s maximální důkladností. "Neslevil v ničem, říká jeden z výkonných producentů Rudy Langlais. "Tehdy mi řekl, že zhubne a stane se boxerem." Washington, který je svým puntičkářstvím známý, si už rok před začátkem natáčení najal osobního trenéra boxu, podstoupil zvláštní dietu a usilovnou fyzickou přípravu v tělocvičně. Jeho proměna byla obdivuhodná. "Když se v ringu svlékl, stál před námi člověk, který své roli věnoval rok života," říká Bernstein. "Zhubl skoro třicet kilo. Znám spousty herců, kteří se chlubí tím, jak prožívají své role. Na Denzela ale nemají." |
| <>OBRÁZEK NENALEZEN<>
Natáčení náročných boxerských scén, které rekonstruují Carterovy tři nejdůležitější zápasy, trvalo tři dny. Jewison, který boxerské zápasy nikdy netočil, si pro inspiraci pouštěl slavné scény ze Zuřícího býka Martina Scorseseho a dalších "boxerských" filmů. Slavný zápas Carter versus Griffith byl zhuštěn do jedné minuty a čtyřiceti sekund a více než devadesáti úderů. "Boxerský zápas nemůžete točit zvlášť záběr po záběru jako normální filmovou rvačku. Bylo by to poznat," říká Norman Jewison. "Herce jsme zabírali v detailech a hodně záběrů jsme natáčeli jen s ruční kamerou." Několik scén se točilo v prostorách skutečných státních věznic. Mezi nefalšovanými odsouzenými se filmaři pohybovali jako partyzáni. Přesto si museli postavit v ateliéru své vlastní vězeňské cely. Mnoho scén se odehrává v Carterově titěrné "kobce". Jewison a výtvarník filu Rosenberg se snažili, aby prostředí věznice bylo maximálně realistické a patřičně tísnivé. Kulisy navštívil i skutečný Rubin Carter. "Bylo to tak opravdové, až mě zamrazilo. Dostal jsem se zpátky na místo, kde jsem strávil 20 let. Připadal jsem si tam jako v jeskyni - hůře už člověk žít nemůže." Na svém životě by ale Carter neměnil ani minutu: "Ten film vypráví o mém životě. A to, co vidím, se mi moc líbí. Kdybych změnil jedinou věc, mohlo by se změnit úplně všechno. A dneska bych byl úplně někde jinde. Jsem vděčný za všechno, co mi život přinesl." |