| 79% | 3191 hlasů |
|
Přehrát ukázku
Zobrazit fotky
![]() ![]() ![]() |
|||
Sdílet
|
Život V AMERICE "Prohledali jsme celý Manhattan, až jsme nakonec našli dům křičícího muže" "Moje levá noha" a "Ve jménu otce", Sheridanovy nejslavnější filmy oceněné Cenami Akademie, se odehrávají v jeho rodném Irsku, které opustil dlouhou dobu před jejich natočením. Život v Americe, kde se Sheridan živil jako divadelní režisér a jeho čtyřčlenná rodina obývala rozpálený byt, byl plný problémů i vzrušení, které nikdy předtím nezažil. Ačkoli ho tato doba velmi ovlivnila, příliš se týkala jeho domova na to, aby ji využil při své tvůrčí práci. Ohlížet se zpět začal až v roce 1989, kdy byla jeho prvotina "Moje levá noha" nominována na Cenu Akademie. |
|
Vše začalo, když kvůli předávání Oskarů přijel do Los Angeles, navštívil přátele z bouřlivého období v Hell´s Kitchen a vzpomínky mu připomněly místo, kde dříve žil. V zaujetí začal vymýšlet film o té zvláštní době, kdy jeho rodina z první ruky poznávala, jak strašné a zároveň zázračné je v životě soužití. Do struktury filmu zapojil i osobní rodinnou tragédii, kdy jeho bratr Frankie zemřel na mozkový nádor. Charaktery postav vytvořil kombinací charakteru členů vlastní rodiny a lidí, se kterými se setkal při svém prvním pobytu v New Yorku. Své dcery, rovněž scénáristky a režisérky, pak přizval k přípravě scénáře, aby dodal autentičnost scénám viděným očima Christy a Ariel. Výsledný film V Americe oslavuje elektřinu a slibný New York stejně jako se pokouší složit puzzle ze smutku a lásky, která pohání lidi vpřed. Mnohé z toho, co se děje ve filmu, se skutečně stalo, ale mnoho jsem změnil a přidal včetně doby, ve které se film odehrává. Po pravdě, některé skutečné scény působily tak neskutečně, že jsme je raději vystřihli." |
|
S vědomím riskantnosti napsal Sheridan po mnohaletém vnitřním boji scénář. "Tradiční scénáře se píší podle jisté logické úrovně, ale opravdový život má svou hlubokou logiku, kterou si v tom okamžiku ani neuvědomujeme a která se nehodí do takzvané perfektní struktury trojí jednoty. Zároveň tu byl problém autobiografické povahy příběhu, ve kterém měl mít Johnny snad lepší charakter, než ve skutečnosti měl. (Nakonec je Johnny směsí Sheridana, jeho otce a představ Paddyho Considina). Sheridan chtěl také prostřednictvím emocí ukázat, že ohrožení rodiny přichází ohrožena pouze zevnitř a nikoli z chaotického města. "Vždy jsem se cítil bezpečně v New Yorku feťáků a transvestitů, opravdu nebezpečné je odmítnutí. Johnny musí čelit myšlence, že nemůže ochránit rodinu před ztrátou a nejistotou, ale může je milovat a láska sama o sobě je druh ochrany. |
|
Film přestal být klasickým vzpomínkovým příběhem, začal žít vlastní život a vnesl do Sheridanova díla okouzlení z každodenní reality. "Pro mě je to film o zázraku, o snaze vidět dětský kouzelný svět. Vidí Manhattan jako ostrov snů, který pomůže rodině nalézt svou soudržnost. Také o něm rád přemýšlím jako o příběhu lásky věnovaném mé ženě a dětem." říká Sheridan. Na rozdíl od jiných emigrantů neopustili Johnny a Sarah Irsko v zoufalství z politické a ekonomické situace, prchají před beznadějí emoční. Potřebují skutečný zázrak a aby našli budoucnost, musí nejprve přijmout bolestnou minulost." Johnny, Sarah i jejich dcery doufají, že prolomí zármutek, který je obklopuje i v jejich novém životě. Při práci na filmu Sheridan sám bojoval se smutkem nad ztrátou bratra. "Byla to skutečná ztráta, která mě však přiměla všímat si v životě opravdových věcí." Bouři emocí vyvažuje mnoho komických situací. Sheridan konstatuje: "Cítil jsem, že je potřeba drama odlehčit patřičnou dávkou humoru." Na filmu pracoval s dlouhodobým spolupracovníkem, producentem Arthurem Lappinem, který ocenil Sheridanovu schopnost proměnit vlastní zkušenost v obecný příběh o hledání síly začít znovu. "Jim se nikdy nebojí přizpůsobit a změnit existující příběh tak, aby byl působivější a přesvědčivější, vždy však zachoval původního realistického ducha. Myslím, že film je povznášející. Jde po cestě ze smutku do nového života, kterou prošlo mnoho lidí. Nejvíce se mi líbí to, že obsahuje skutečnou naději života směřujícího po tragedii k lepší budoucnosti, naději kterou všichni právě teď potřebujeme." Manželství na dně V AMERICE "A pak přišlo léto a s ním vedro a nové slovo: vlhko" Protože je film V Americe postaven na filmových charakterech členů rodiny a jejich záhadného souseda Matea, hledal od začátku Jim Sheridan herce schopné s přirozenou lehkostí vtisknout postavám Johnyho, Sarah, Christy a Ariel čelícím životní krizi lidský rozměr. Nejen díky zkušenostem z divadla "Jim proslul svou schopností přimět herce, aby předvedl to nejlepší, co v něm je, a tento film není výjimkou" říká producent Lappin. Ačkoli původně hledal Sheridan irského herce, nabídl Sheridan roli Johna - mladého otce rodiny, který jako bloudí jako duch Mannhatanem a hledá po smrti svého syna své staré já - v USA relativně neznámému britskému herci Paddy Considinemu, který ho zaujal výkonem ve filmu A room for Romeo Brass. "Johnny je velmi náročná role," připouští Sheridan. "odtáhl se od světa, přestal být schopen si hrát a zapojit fantazii, ale zároveň si uvědomuje, že to byl on, kdo přivedl svou rodinu do New Yorku za lepším životem, po kterém stále ještě touží. Paddy dokázal s velkým emocionálním nábojem a humorem udržet napětí tohoto dilematu během celého filmu. Considine nabídku na spolupráci s Jimem Sheridanem přijal s nadšením. "V jeho filmech jsou vždy opravdové lidské příběhy. Když jsem si přečetl scénář, okamžitě jsem Johnyho pochopil. Sice jsem nikdy nepřišel o dítě, ale nabídka přišela v době, kdy jsem sám pochyboval o smyslu své herecké práce. Jeho postava mi pomohla opět najít sebedůvěru a o tom ten film je: jak se zvedáte ze země, znovu se rozjíždíte a začínáte opět věřit." "Zároveň tu jde o mezilidské vztahy, vztahy v rodině," dodává. " Když si myslíte, že to už horší být nemůže, zjistíte, že může. A právě tehdy lidé začnou stát při sobě a objeví, kdo vlastně jsou." Considine tvrdě pracoval na Jimově irském přízvuku, ale nikdy se neobával přílišného přenesení Sheridanova života do charakteru postavy. "Nehraj Johnna podle mě, protože to nejsem já, říkal mi Jim. Měl jsem také své vlastní představy o té postavě a nakonec jsme ji propracovali natolik, že jsem občas zapomínal, že hraju." Roli Johnnovy statečné ženy Sarah přijala Samantha Morton, která zaujala Sheridana ve filmu Woodyho Allena "Sweet and Lowdown", za niž byla nominována na Cenu Akademie. "Samantha je jako emocionální rtuť," konstatoval Sheridan. "Je schopná vyjádřit nesmírnou citovou hloubku a zároveň zůstat na zemi. Myslím, že mezi svými vrstevnicemi je jednou z nejlepších hereček." Podle Morton se v příběhu objevují problémy, se kterými se dříve či později setká většina lidí. "Je to o smrti, důvěře, přežití i lásce, se kterými se všichni setkáváme, ale zároveň je to lehký film, který vás rozesměje stejně tak, jako rozpláče. Jako matka Morton lehce pronikla do charakteru postavy. Říká: "Sarah se snaží držet rodinu pohromadě za všech okolností, přestože se vnitřně také doposud nevyrovnala se ztrátou syna." "Líbí se mi také, jak film velmi realisticky vykresluje vztah mezi mužem a ženou a mezi rodiči a jejich dětmi. Sarah a Johnny byli zamilovaní, pak se rozhádali a teď si uvědomují lásku, která mezi nimi zbyla. Zahrát to bylo velmi těžké pro mě i pro Paddyho." Dívky nadšené životem V AMERICE "Máma, táta, Christy a Ariel tvoří jednu šťastnou rodinu" Klíčovými postavami jsou bystrá Christy a zvědavá Ariel, protože divák sleduje americké prostředí i rodinné střety z jejich perspektivy a s jejich dětským humorem bez zábran. Samantha Morton i Paddy Considine se shodují na tom, že bez zápalu a přirozenosti dvou mladých hereček by jejich postavy nikdy neožily. Při obsazování těchto rolí si byli tvůrci vědomi toho, že pro dítě může být obtížné vyjádřit hravost a zároveň zralost, vzdor spolu s láskou. Sheridan vypráví: " Na konkurzu jsem se při poslechu Emmy rozhodl, že chci její part slyšet od jiné herečky a podal jsem jí ho. Emma mě zatahala zezdola za kabát a s velkou lítostí řekla: Ona bude číst moji roli? Okamžitě jsem viděl stejnou neobviňující moudrost, jakou má Ariel. Řekla mi, že v autě čeká ještě její sestra Sarah. Nejdřív jsem se bál, že bude Sarah příliš mladá na to, aby hrála Christy, ale nebyla." I pro Samanthu Morton byl dětský úhel pohledu ve filmu klíčový. " Nejsou to zkušené herečky, ale dodaly filmu opravdovou svěžest a lásku k životu. Děti mají schopnost vidět svět lepší." Aby zachoval spontánnost a opravdovost, dělal Jim Sheridan natáčení pro sestry Bolgerovy tak zábavné, jak jen to šlo. "Musíte zachovat lehkost. Když z toho uděláte práci, může se něco ztratit. Ale tyhle sestry byly výjimečné, zábavné a téměř zázračně přirozené. Ani bych to nenazýval hraním, protože role skutečně prožívaly. Mé dcery říkaly, že si natáčení filmu tak užívám proto, že si při něm znovu hraji se svými dětmi - s tím rozdílem, že tentokrát poslouchají. Ale to nebyla pravda. Odmlouvaly přesně jako ve skutečném životě." Také Djimon Hounsou hrající jejich nového přítele Matea byl dívkami nadšen " Jsou tak plné života, že mohou odsunout dospělého herce na druhou kolej. Myslím, že film zachytil jejich krásného ducha" Mateo byl pravděpodobně nejtěžší postavou při obsazování, částečně pohádkový šaman, částečně děsivá záhada a z části newyorský umělec bojující s osobními problémy. Správná odpověď přišla v podobě Djimona Hounsou narozeného v Západní Africe, který se přes Paříž dostal do Holywoodu. Sheridan vzpomíná: "Nehledal jsem někoho jako je on, ale okamžitě jsem si uvědomil, jak silná je jeho duševní přítomnost." Hounsou při vytváření charakteru postavy se Sheridanem blízce spolupracoval. "Pro mě je Mateo velmi zajímavý muž, kterého jeho rodina zavrhla proto, kým je. Pak ale na poslední chvíli potká Johnnyho a Sarah s dětmi." Ačkoli Hounsou spolupracoval na velkých Holywoodských příbězích, i na něj obsazené role emočně zapůsobily. Natáčení filmu bylo tak uvolněné, že z měl Sheridan jako z dokumentárních filmů. "Vždy se snažím zachytit to něco, co není vidět, ale je velmi silné. Hledám opravdovost, ale je těžké se k ní dostat, nemůžu ji "režírovat". Práce s herci je pro vždy představuje nejsložitější část, mnohem složitější než je kamera, produkce nebo kostýmy, protože se vše odráží na lidské tváři, na těch 44 svalech schopných vytvořit tisíce různých výrazů." Podle producenta Arthura Lappina je Sheridanův pracovní styl velmi neobvyklý mezi filmovými režiséry. "Hledá čestnost a opravdovost v každém záběru a jelikož je zároveň i autorem scénáře, může se od předlohy kdykoli odklonit. Takže se snažím vytvořit Jimovi podmínky, které mu poskytnou maximální flexibilitu, aby mohl tvořit příběh tak přirozený, jak jen to bude možné. Velká část filmu se odehrává v domě, kde Johnny a Sarah žijí; v zapadlé, graffity pokryté temné budově s nekonečným schodištěm. Navzdory prostředí si tu rodina vytvoří opravdový domov a nalezne v městském zmatku společnost, která se pokouší vyrovnat s divokou nejistotu života v srdci města. Rodinné obydlí bylo pro natáčení vytvořeno v Irsku. Z logistických důvodů uhradila produkce deset natáčecích týdnů v Irsku, kde bylo vznikla většina interiérových záběrů, ale i exteriérové scény z festivalu, kde Johnny ve své touze vyhrát panenku přijde o rodinné peníze na nájem. Uvědomili jsme si, že v New Yorku bychom neměli potřebnou flexibilitu, tak výtvarník Mark Geraghty vytvořil New York v Dublinu" říká Lappin. Geraghty začal mohutným starým domem, který Sheridan nazývá irský Taj Mahal, a proměnil dlouhé chodby a pokoje s ozvěnou na typické obydlí ghetta protkané smutkem, špínou a pohybem překypující energií New Yorku. Říkalo se sice, že v domě straší, ale případní duchové museli zažít šok z přeměny jejich irského přímořského domu na Hell´s Kitchen hovel. O domě vytvořeném podle Sheridanových vzpomínek režisér říká: "Myslím, že místa jsou součástí mysli a Dublin může být New York, protože Mark dokázal oživit vzpomínky v mojí hlavě." Po natáčení v Irsku filmaři zamířili do Španělského harlemu a Lower East Side v New Yorku, kde natočili i úvodní záběr Manhattanu pokrytého čerstvým sněhem. Lappin říká: "Nejeli jsme do New Yorku se slavnými budovami. Film je o dění na ulicích a my jsme chtěli zachytit kaleidoskop různých kultur a životních přístupů, smutek a zmatek i vnitřní smysl společnosti." V Americe je jedním z prvních snímků natáčených v New Yorku po událostech 11. září a tak tvůrci filmu pociťovali ještě větší chuť oživit vnitřní duši New Yorku zachyceného ve fotografii. Na tomto úkolu spolupracoval i kameraman Daclan Quinn. " S Declanem je výborná spolupráce. Poprvé jsem pracoval s irským kameramanem a oba jsme se cítili jako doma. Declan také přijel do Ameriky jako malé dítě a tak vnesl do příběhu i svůj vlastní úhel pohledu" říká Sheridan. Podle Quinna i Sheridana měla kamera intenzivně zaostřená na emoce Johnnovy rodiny. Sheridan říká: "Declan má vynikající smysl pro barvy. Přibarvil příběh trochou španělského magického realismu, což byl přesně tón, který film potřeboval." Natáčením v New Yorku, do kterého kdysi Sheridan přijel jako immigrant bez prostředků, se kruh uzavřel. "Nikdy bych nemohl natočit film V Americe jinde, než na Manhattanu. Je to příběh New Yorku plný naděje a lásky" zakončuje Sheridan. O hercíchSamantha Mortonová
Djimon Hounsou
| Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Úterý 29. 5. 2012 Svátek má Maxmilián Přidat kulturní akciVzhled: ![]() ![]() ![]() ![]() Jazyk: ![]() ![]() ![]() Kontaktujte nás Copyright © 2012 - goNET s.r.o. |