Jeffrey Wigand, vedoucí výzkumu a viceprezident třetí největší americké tabákové společnosti Brown & Williamson, dostane zcela nečekaně výpověď s tím, že firma mu poskytne štědré odstupné a bude jeho rodině hradit zdravotní pojištění. Zhruba ve stejnou dobu dostane radikální levicový redaktor newyorské televizní stanice CBS anonymní zásilku obsahující bezpečnostní studií o hořlavosti produktů společnosti Philip Morris, které způsobují nehody, například při usnutí s cigaretou. Pro Bergmana je text příliš složitý a odborný, obrátí se proto na Wiganda a požádá ho schůzku. Ten mu potvrdí, že potíže s tabákovými výrobky jsou mnohem větší, ale odmítne o nich mluvit, protože je smluvně vázán k mlčenlivosti. Brzy si ho však zavolá šéf firmy a pod nenápadnou pohrůžkou odebrání zdravotního pojištění pro rodinu ho nutí podepsat dodatečný článek ke smlouvě týkající se mlčenlivosti. Wigand, jehož dcera Deborah trpí astmatem, to odmítne. V následujících dnech ho zneklidňuje muž, který ho nepokrytě sleduje. Bergman, který pochopil, že je na stopě velké aféry, se znovu spojí s Wigandem a snaží se ho přimět ke spolupráci. Ví, že ředitelé nevětších tabákových firem nedávno před Kongresem přísahali, že nikotin není návykový, ví že tabákové koncerny si mohou dovolit najmout ty nejlepší právníky a ještě nikdy neprohrály žádný spor, současně však ví, že Wigand má nějaké velmi závažné informace. Propuštěný muž se s rodinou přestěhuje do menšího domu a najde si práci učitele chemie a japonštiny. Nachází však další důkazy toho, že je sledován a dokonce mu začnou chodit výhrůžné zprávy. Přesto s Bergmanem a šéfem zpravodajství Wallacem natočí předběžný rozhovor, ze kterého vyplyne, že šéfové tabákových firem vědomě lhali. Nejenže je nikotin návykový, ale firmy dokonce do tabákových výrobků přidávají chemické přísady, který tuto návykovost ještě zvyšují a současně jsou karcinogenní. Wigand si uvědomí, že výpověď dostal poté, co se o tom zmínil v interní poště svému nadřízenému. Bergman zařídí, aby jeho dům střežila bezpečností služba, ale Wigandova manželka nevydrží tlak a manžela opustí. Vezme sebou i děti. Všechny potíže se zdají marné, protože vedení televize se bojí pořad odvysílat, aby proti sobě neštvalo mocné tabákové firmy, které by mohly televizní stanici ohrozit, krátce před jejím výhodným prodejem. Tabákové firmy navíc proti Wigandovi spustí ostrou pomlouvačnou kampaň v médiích. Zdá se, že všechno bude ztraceno.

Recenzi poskytl měsíčník Cinema

Film vychází z článku Marie Brennerové "The Man Who Knew Too Much", který otiskl časopis Vanity Fair. Brennerová v něm popisuje průběh aféry, která před pěti lety šokovala celé Spojené státy. Doktor Jeffrey Wigand (ve filmu ho ztvárnil Russell Crowe), bývalý šéf oddělení výzkumu a vývoje u tabákové společnosti Brown & Williamson, se tehdy odvážil zveřejnit fakta o tom, že tabákový průmysl zatajuje americké veřejnosti pravdu o škodlivých účincích nikotinu. Nikdo tak vysoce postavený se k podobnému kroku předtím neodvážil. Televizní producent Lowell Bergman (Al Pacino), pracující pro publicistický pořad společnosti CBS "60 Minutes", s Wigandem natočil později proslavený rozhovor. Avšak dříve, než ho mohl dostat na televizní obrazovky, vedení CBS odvysílání rozhovoru zakázalo. Zatímco Bergman bojoval za svou reportáž, čelil doktor Wigand výhrůžkám, soudnímu procesu a rozvodu se svou ženou. Oba muži se pustili do zápasu, který naprosto změnil nejen jejich životy. Nakonec uspěli. Jeffrey Wigand se stal ústředním svědkem v soudním procesu s americkými tabákovými firmami; žalobu vznesl stát Mississippi a po něm dalších 49 amerických států. Tabákové společnosti prohrály - za újmu na zdraví amerických občanů, způsobenou jejich zkreslováním skutečnosti, byly nuceny uhradit společně částku 246 miliard dolarů.
Natáčení filmu začalo ve městě Lousville ve státě Kentucky, kde doktor Wigand žil a pracoval. Budova místního hotelu Seelbach se na čas proměnila v sídlo společnosti Brown & Williamson. Zatímco se v Los Angeles natáčely především interiérové scény, štáb se přemístil na kanadsko-americké hranice k Velkému medvědímu jezeru. Místní krajina filmařům posloužila jako náhrada za nedostupnou panenskou přírodu státu Montana. Tam reportér Lowell Bergman ještě před Wigandovou aférou pracoval na případu Unabombera. Scény odehrávající se v zimě, se natáčely v červenci. Britská společnost Snow Business proto celé dva dny pokrývala břeh jedné ze zátok jezera patnácti tunami umělého sněhu. Štáb vystřídal ještě několik lokalit, než konečně dorazil do Pascagouly ve státě Mississippi. Ve městě, které je centrem loďařského, petrochemického a rybárenského průmyslu, se odehrával soudní proces se zástupci tabákových koncernů. Generální prokurátor státu Mississippi Michael Moore hraje ve filmu sám sebe. Muž, který na tabákové společnosti podal žalobu, byl překvapen s jakou precizností se tvůrci rozhodli celý případ zrekonstruovat. "Támhle sedělo pohromadě na padesát právníků tabákových firem," vzpomíná Moore při procházce soudní síní. "Někteří z nich dokonce kouřili a do vzduchu pouštěli obláčky kouře. Tak arogantní lidi jsem v životě neviděl. Pak ale Jeffrey Wigand slíbil, že vystoupí. Ti chlápci se mohli zbláznit." Prokurátor Moore oceňuje přehled, jaký měl o případu režisér a scénárista filmu Michael Mann. Když byl Moore požádán, aby si ve filmu zahrál, souhlasil. "Ten proces byl nejvýznamnější událostí mé kariéry. Dostal jsem příležitost užít si ho ještě jednou," dodává prokurátor.
Z Mississippi se filmaři vydali do New Yorku, aby natočili prostory společnosti CBS. Na Bahamách, kde Bergman strávil vynucenou dovolenou, se musel štáb skrýt před blížícím se hurikánem Bonnie. Poslední zastávkou se stal Izrael - pro svou podobnost s Libanonem, kde se odehrávají úvodní scény filmu.

Al Pacino
Po sedmi nominacích na Oscara (mimo jiné za filmy Kmotr II, Psí odpoledne, Serpico a ...a spravedlnost pro všechny) se konečně dočkal a cenu získal za roli slepého penzionovaného důstojníka Franka Sladea v dramatu Vůně ženy.
Pacino vyrůstal v newyorském Bronxu. Své matce a prarodičům přehrával postavy, které viděl v kině a jeho učitel mu doporučil studium na známé High School of the Performing Arts. Na poloviční úvazek si vydělával jako uvaděč v divadle. V dalších letech Pacino studoval herectví ještě u Herberta Berghofa a u Lee Strasberga v jeho slavném Actor's Studiu. Debutoval na mimobroadwayských divadelních scénách a záhy si vysloužil divadelní cenu Obie. K tomu je Pacino držitelem dvou cen Tony a dlouholetým členem bostonského David Wheeler's Experimental Theatre Company, kde mimo jiné vystupoval ve hře Williama Shakespeara "Richard III". V našich kinech bylo uvedeno jeho filmové zamyšlení nad touto hrou nazvané Al Pacino - Richard III.. Pacinova bohatá kariéra divadelního herce a režiséra šla ruku v ruce s jeho úspěchy na filmovém plátně. Upozornil na sebe v roce 1971 se snímkem Panika v Needle Parku, aby posléze zazářil jako Michael Corleone v mafiánské sáze Francise Forda Coppoly Kmotr - objevil se i v obou jejích pokračováních. Z dalších jeho filmů jmenujme: gangsterky Briana De Palmy Zjizvená tvář a Carlitova cesta, Nelítostný souboj Michaela Manna, Bobby Deerfield Sydneyho Pollacka, a dále Autor! Autor!, Revoluce, Moře lásky, Frankie a Johnny či Ďáblův advokát. V současné době Pacino dokončuje film Chinese Coffee, který navíc režíruje a produkuje.

Russell Crowe
Sklidil uznání za roli Buda Whitea v kritiky ceněné noirové detektivce Curtise Hansona L.A. - Přísně tajné.
Crowe se narodil na Novém Zélandu a vyrůstal v Austrálii. V USA debutoval vedle Sharon Stoneové a Gena Hackmana ve westernu Sama Raimiho Rychlejší než smrt. Předtím ho Australian Film Institute vyznamenal ve třech letech po sobě - za role ve filmech The Crossing, Proof a Romper Stomper. Crowe si za svou kariéru připsal i mnoho dalších ocenění. Z jeho filmů dále stojí za zmínku Hořící nebe, Rozchod se Salmou Hayekovou či Virtuozita s Denzelem Washingtonem. Nedávno Crowe dokončil práci na historickém velkofilmu Ridleyho Scotta The Gladiator, který bude uveden do kin v roce 2000.

Christopher Plummer
Je herecký veterán, který má za sebou 50 let na divadelních jevištích, přes 80 filmů a více než stovku rolí v televizi.
Rodák z kanadského Montrealu debutoval v divadelních a rozhlasových představeních. V 50. letech zažil "zlatou éru" televize, kdy se ještě vysílalo živě. Plummer hrál v mnoha slavných divadelních hrách jak na Broadwayi tak v londýnském West Endu a byl členem několika renomovaných souborů - mimo jiné působil v britském National Theatre, které vedl slavný Laurence Olivier. Je držitelem dvou cen Tony a mnoha dalších divadelních ocenění na obou stranách Atlantického oceánu. K filmu ho v roce 1957 přivedl režisér Sydney Lumet - ve filmu Stage Struck. Z dalších Plummerových filmů připomeňme tituly: Za zvuků hudby, Pád říše římské, Muž, který chtěl být králem, Waterloo, Bitva o Británii, Návrat růžového pantera, Očitý svědek, Malcolm X, z poslední doby pak Vlk, či Dvanáct opic.

Michael Mann (režisér, scénárista, producent)
Před tímto filmem natočil kriminální drama Nelítostný souboj s Al Pacinem a Robertem De Nirem v hlavních rolích, které uspělo u kritiky i diváků.
Rodák z Chicaga v 60. letech po absolvování University of Wisconsin přesídlil do Anglie, kde studoval na London Film School. V Evropě zůstal a založil malou produkční společnost, specializující se na televizní dokumenty a reklamy. V roce 1972 se vrátil do Států, kde natočil dokumentární film "17 Days Down the Line". V dalších letech se Mann prosazoval jako scénárista - napsal některé z epizod televizních seriálů "Starsky and Hutch" a "Police Story". V roce 1979 natočil vězeňské drama Míle od Jericha. Snímek, původně určený pro televizi, se mimo severoamerický kontinent promítal v kinech a Mann za něj získal televizní cenu Emmy a ocenění Directors Guild of America. Jeho celovečerním debutem se stal thriller Zloděj s Jamesem Caanem v hlavní roli. Po gotickém horroru Pevnost natočil pod názvem Lovec lidí adaptaci knihy Thomase Harrise "Červený drak" - poprvé tak přivedl na filmová plátna postavu Hannibala Lectera, kterou o několik let později proslavil Anthony Hopkins v Mlčení jehňátek. V polovině 80. let se Mann vrátil k televizní práci. Pomáhal přivést na svět úspěšné seriály "Miamy Vice" a "Crime Story", a ceněnou minisérii "Drug Wars: The Camarena Story". Populární je jeho dobrodružný film Poslední mohykán s Danielem Day-Lewisem v titulní roli.