fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

52% 25 hlasů
5.2 10 25
komedie, Česká republika, , 85 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 6.10.2016 v SK 13.10.2016, DVD od 8.3.2017 Bontonfilm

Film v kinech
kina  
Uherské HradištěLetní 22:00
ChomutovLetní, Kamencové jezero 21:30
PrahaKinobus Hlubočepy 20:00


Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:50


Všechno spraví, svůj život spravit nedokáže...
Čtyřicetiletý Luboš Cafourek je svérázný instalatér z vesnice Tuchlovice u Prahy. Je zručný a poctivý, se vším si poradí, žádné práce se nikdy nezalekne. Nemá auto, za zákazníky jezdí na kole, nebo autobusem, nebo se nechá vozit. Mobil nepoužívá, telefonáty za něj vyřizuje jeho matka, která mu také vaří, nakupuje, pere, dělá účetnictví a řídí chod celé domácnosti. Luboš má vždy na všechno nečekanou a vtipnou odpověď, ale praktický a společenský život mu uniká mezi prsty. Za práci si nedokáže říct pořádné peníze, kamarádům opravuje zadarmo a to, co vydělá, hned utratí za jídlo pro toulavé kočky, nebo prosází. Luboš všechno nepříjemné odsouvá na „později“, nebo na „uvidíme“. Všechny jeho pokusy o kontakt se ženami končí fiaskem, mamka se marně snaží, aby syn konečně získal partnerku...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Jak mám rád Vorlovy filmy "o nikom a o ničem", tady jsme si ale úplně nesedli. Nevadí mi Kohák, nevadí mi když se u komedie neplácám celou dobu do kolen, nevadí mi často těkavá kamera režisérova. Instalatérovi prostě chybělo něco navíc, než to co skoro všichni dobře známe. Každý má prostě v blízké či vzdálené rodině nějakého toho Koháka... ehm, instalatéra, který žije na vesnici a neměnil by. Na to nemusím chodit do kina.
Všechny komentáře k filmu 11+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Instalatér z Tuchlovic

obrazek
O natáčení

Natáčelo se v několika časových etapách, z velké části v obci Tuchlovice na Kladensku, ve skutečném domě skutečného instalatéra z Tuchlovic. „Točili jsme v jeho dílně, na jeho zahradě, v jeho domku. Točili jsme v Tuchlovicích, ale také v okolních vesnicích a městečkách, kam náš filmový instalatér jezdí na kole opravovat porouchaná umyvadla, odpady a záchody..“ říká Tomáš Vorel.

Natáčelo se na etapy, tak aby bylo možné v příběhu akcentovat různé proměny Lubošova okolí a okolní krajiny v průběhu roku. Produkce se musela ovšem vyrovnat i s některými nástrahami přírody. Před natáčení scény, kdy Eva Holubová jako mamka češe třešně, nevydržela skutečná třešeň náletu ptáků, a tak musela produkce urychleně zajet do prodejny ovoce a zeleniny nakoupit třešně, které pak „dověšovala“ na strom.

Ve filmu hraje poměrně velké množství zvířat. Zásadní roli mají toulavé kočky, o které se Luboš stará. Pro natáčení bylo nakonec použito 8 koček od společnosti Fauna Film. „Byly to samozřejmě kočky cvičené, které musely na písknutí přiběhnout ke Kohákovi a nechat se krmit. A proto honorář všech koček dohromady byl větší, než oba honoráře Koháka a Holubové. Kočky byly nejdražší herci filmu,“ tvrdí Tomáš Vorel.

Ve scéně, kdy jde Luboš instalovat ohřívač k chovateli plazů, si zahrálo 10 hadů a 2 leguáni. Točilo se to u reálného chovatele hadů v Žihli v paneláku, kde on s nimi reálně bydlí. „Natáčení s leguánkou Filoménou proběhlo bez problémů, koukala se a hejbala přesně na povel. Ale hadi se tyčili zcela jinak, než jsme chtěli,“ popisuje režisér Vorel úskalí režírování plazů.

Evu Holubovou museli maskéři ostaršit do věku Kohákovy maminky. Kromě kostýmů se o to postarala hlavně šedá naondulovaná paruka. V podzimních sychravých dnech pak bylo nutné Evu chránit před deštěm, aby se paruka nezničila a v mokru neztratila svou kučeravost.

Tomáš Vorel (rozhovor)
obrazek
Proč sis vybral do hlavní role Koháka?

Už jsem Koháka obsadil do filmu Vejška jako profesora UMPRUM. Uhranul mě svojí klátivou postavou, bezbranným pohledem, vzezřením podivína. A hlavně jeho neokázalé herectví, respektive neherectví, nasvědčovalo tomu, že by někdy mohl zahrát hlavní roli. A při psaní scénáře Instalatér jsme mysleli jen na něho. A herecké zkoušky s Kohákem potvrdily, že instalatér Luboš Cafourek je on...

Neměl jsi obavy z jeho přílišné mediální frekventovanosti, Kohák je prakticky u všeho - od fotbalu po televizní soutěž?

To je tím, že já nesleduji televizi, nečtu noviny, neposlouchám rádio, nejezdím po městě, takže Koháka nikde nevidím, pro mě je naprosto neznámý. Jsem hrdej na to, že jsem ho objevil, že jsem ho obsadil...

Čím tě Jakub nejvíc překvapil a potěšil?

Když si přečetl scénář, tak řekl jenom: "čo, veče to, jsem celej já…" a přitom se trochu zakoktnul. A já mu říkám: "Kohy ty koktáš, víš to…?" Nevěděl o tom, ale přidali jsme to do jeho postavy, že trochu zadrhává. Kohák téhle roli obětoval dva roky života, točili jsme jaro-léto-podzim-zima-jaro. A on byl stále k dispozici bez ohledu na smlouvu a na peníze. A ještě před natáčením se mnou jezdil za jedním instalatérem, který sloužil jako předobraz a Kohák o něho odpozoroval chování a vyjadřování. Žádný český profesionální herec neobětoval pro film tolik času a energie jako Kohák...

Nastala nějaká situace, kdy jste se neshodli a musel jsi tuto scénu obětovat?

Loni v únoru, když napadl sníh, tak jsme rychle svolali štáb a Koháka a natočili finální scénu, jak Instalatér najde na chodníku svoji oblíbenou kočičku, přejetou od auta. Natočili jsme to, ale ve střižně se to nezdálo věrohodné. Kohy byl poněkud patetický a mrtvá kočka vypadala jako prkno. Tak jsme tu scénu znovu přetočili na podzim s umělým sněhem a znovu vycpanou kočkou. Ale zase to vypadalo divně, zkrátka nebylo to dojemné, ale směšné. Tak jsme tu scénu nakonec vyhodili a ve filmu vůbec nebude. Celý nás to stálo stovky tisíc a tři dny práce…

Už od svých začátků děláš s Evou Holubovou - co mezi vámi funguje tak silně, že se k jejímu obsazování stále vracíš?

Obsazení Holubové do role mamky nebylo tentokráte tak přímočaré jako v mých předchozích filmech. Eva se obávala, že nebude věrohodná matka čtyřicetiletého starého mládence. Zkoušel jsem do role obsadit Ninu Divíškovou, pak jsem uvažoval také o Květě Fialové, nebo Ivě Janžurové. Ale stále se mi zjevovaly oči a nos Holubové, které jsou naprosto stejné, jako má Kohák! A to rozhodlo. Pozval jsem Holubku na kostýmní a maskérské zkoušky, což nakonec přesvědčilo i ji, že může klidně zahrát starou bábu. Herectví Holubové je tak úzce propojené s poetikou mých filmů, že se tam žádná herečka netrefí. Tenká hranice mezi vážností a směšností, pathosem a vulgaritou, dramatem a groteskou - tohle dokáže z českých hereček jen Holubice...

Znáte se s Evou dlouho a dobře - není už ta práce pak trochu rutina, nehrozí, že to sklouzne do stereotypu?

To hrozí u všech herců, které obsazuji znovu a znovu. Ale já ty své osvědčené herce vždy prošpekuju herci zcela novými nebo neznámými, jako třeba Kohák, nebo pošťačka Rozkošná, nebo Vendula Svobodová. Takže ten stereotyp je narušen a musíme se všichni vypořádat s novou situací...

Čím tě dokáže Eva vždycky spolehlivě naštvat ?

Při natáčení Instalatéra mě naštvala tím, že onemocněla boreliózou a jednoho dne mi oznámila, že musíme film hned dotočit, protože není jistý, že zítra bude ještě naživu. Tak to jsem měl trochu nervy...

Dokázala tě opět něčím překvapit?

Překvapuje mě každou vteřinou, její obličej je stále jiný, balancuje mezi krásou a ošklivostí, nevíte, jestli je mladá, nebo stará. Dokonce se mi zdá, že když jí bylo 18, tak vypadala starší, než je teď...

Film vznikal v poměrně malém štábu, ty sám zde figuruješ u řady profesí - scénář, producent, režie, kamera, střih - v čem je výhoda a v čem riziko takového soustředění funkcí?

Scénář Instalatéra jsem nepsal sám, ale s Barborou Vlčkovou. A střihali jsme s Terezou Žbánkovou a Jakubem Juráskem. A také jsem měl skvělého asistenta kamery Petra Houdka a vrchního osvětlovače Petra Honse. Bez nich bych si na kameru netroufl. Kumulace všech funkcí do mé osoby není nějaký můj záměr ani cíl. To se prostě tak postupně vyvinulo. Respektive se to vrátilo na samý začátek. Když jsem točil první amatérské filmy, tak jsem si také psal scénář a kameroval a stříhal a režíroval. Nikomu nic totiž nemusím vysvětlovat a s nikým se hádat. Mám záběry přesně v hlavě a na place to jenom zrealizujeme. Proto také před natáčením dlouho zkouším s herci a požaduji, aby uměli situace a dialogy zpaměti a na place se soustředím hlavně na kameru a herce nechám svobodně hrát. A každý natočený záběr si samozřejmě v kamerovém voze pustíme, a když je to špatné, tak se to přetočí, digitální technologie to umožňuje…

Luboš Cafourek je příkladem milého životního outsidera. Proč bychom si ho jako hrdinu filmu měli oblíbit?

Protože každý z nás je životní outsider. To se jen tak tváříme, že životu rozumíme, že všechno funguje a že jsme nezničitelní supermani. A pak se nám náhle život rozpadne v prach. Každý z nás je, nebo byl, nebo bude "životní outsider".

Eva Holubová (rozhovor)
obrazek
S Tomášem Vorlem pravidelně spolupracuješ již od jeho studentských filmů. Můžete se ještě vzájemně nějak překvapit?

To je na mne moc filosofický, já takhle nepřemýšlím. Podle mne každej procházíme vývojem, naše já ovlivňuje spousta faktorů, jako zrání, stárnutí, situace, jimiž jsme prošli, v nichž se nacházíme..., dění u nás, ve světě... Překvapujeme se tedy všichni navzájem, mile, nemile, kladně, záporně....S Tomíkem to mám stejný. To je na životě to silný a krásný, to mne na něm baví.

Je taková spolupráce, kdy si rozumíte skoro beze slov v něčem ošidná - nemůže se z ní stát stereotyp, rutina? Jak se tomu bráníte?

Tak ze všeho se může stát rutina, ze spolupráce, z manželství či z přátelství. A může být i hezká!Hlavně, ať se z toho nestane ruština!

Čím tě Tomáš Vorel spolehlivě vždy rozčílí?

Ničím. Občas mě vysiluje jeho urputnost a posedlost. Ale jeho ta moje zřejmě taky.

Čím tě naopak vždycky potěší?

Tak právě tou urputností, s jakou tvoří, nedbaje na osobní život a na zdraví. Je pravej, žádná kašírka. A mám ráda jeho humor. Ráda si s ním vyprávím. Je přístupný dialogu v osobním životě i v práci. A říká, co si myslí, ať to hladí či bolí...

Při natáčení jsi říkala, že ve stylizaci Lubošovi maminky konečně vypadáš na svůj věk, což samozřejmě není pravda, ale prozradila jsi, že ti v něčem připomínala tvou tchýni - měla jsi ještě nějaké jiné inspirace?

Ano. A ještě několik žen, které jsem poznala během svého života. Prostě mámy! Většina z nich byla z venkova.

Jak moc jste se s Jakubem Kohákem znali? Překvapil tě  něčím? Jeho mediální obraz může být přece jen trochu zavádějící…

Točila jsem s ním jednu reklamu a měla jsem malou roli u něho v pohádce.  Já Kubův mediální obraz nesleduju.  Pochopila jsem okamžitě, proč ho Tomáš obsadil. Jakub je chytrej a citlivej. Se smyslem pro humor, kterej mne baví, ale i smyslem pro obyčejný i neobyčejný věci života. Během natáčení tyhle moje názory nejen potvrdil, ale i umocnil. A dost, já tady nebudu přece hodnotit Koháka!Aby si ze mne pak utahoval?! Nechme to na kritičku Spáčilovou. Ta se tím živí.

Myslím, že ve filmu divák může najít dost důvodů, proč si Luboše a jeho „mamku“ oblíbit. Mohla bys nabídnout svůj pohled na to, proč mohou být divákovi blízcí?

Tak tohle už vůbec nebudu rozvádět. Nechme to na divákovi, buď nás vezme, nebo ne. Lidi nepotřebujou návod. Mně osobně ti dva byli blízcí, poněvadž tvořili - tvoří zvláštní tým. Matka a její mládě. Stárnoucí matka a její stárnoucí mládě. 

Jakub Kohák (rozhovor)
obrazek
Tomáš Vorel tvrdí, že když vám dal přečíst scénář k filmu Instalatér z Tuchlovic, řekl jste: To jsem celej já…

Fakt jsem to řekl? To jsem asi chtěl Vorlovi udělat radost… Mně se na Lubošovi líbilo, že je to takovej svéráz, samorost, netradiční člověk…

Předobrazem byl skutečný instalatér z Tuchlovic…

Ale on to nebyl jeden člověk, u chlapíka, který byl předobrazem, se film točil, ale prvky chování jsem použil z jiného člověka, za kterým jsme s Tomášem jezdili. Ale celkově, když se nad tím zamyslíte, filmový Luboš není zas takový unikát, že by se vyskytoval jednou na sto tisíc obyvatel. Každá vesnice má takové dva tři solitérní chlapy…

A možná, jak se ta vesnice právě k takovému solitéru chová, vypovídá něco o jejích obyvatelích…

To ano, o nich jo. Ale jeho to vlastně nerozhází, z jeho klidu ho to nevytrhne. Ale ti okolo, ti se ukážou.

Jak jste tu postavu vytvářeli - myslím vnějškově - vzhled, styl řeči?

Já jsem si na začátku říkal, že bych chtěl chodit stejnou rukou i nohou, ale když to člověk dělá důsledně, tak se pak rozkolíbá jako koráb na moři, a nebo chodí jako hokejista, a to taky není dobrý. Honza Budař mi pak říkal, že v kombinaci s určitým zadrháváním je to příznak Aspergerova syndromu. Tak jsem si to vyhledal a myslím, že takhle úplně to není, ale měl jsem pocit, že - a to myslím mile - by trošku máklej měl být. Tak jsem pokoušel v některých fázích chodit jemně nekoordinovaně, ale zase to moc nepřehánět. A pak jsme se s Tomášem dohodli, že bude zadrhávat. Ale já už zadrhávám odmalička, takže vím, jak to vypadá a jak se lidi vůči mně chovají. Tak jsem to začal velmi důsledně a systematicky dělat, až to Tomáše štvalo a začal mi to zakazovat. Ale mně už se to k té postavě tolik hodilo a líbilo se mi to, tak jsem se rozhodl zadrhávat, i když to nechtěl rejža. On nechtěl, aby to byl takovej nešťastně ukoktanej chlap. A když jsem to viděl sestříhané, tak jsem zjistil, že toho zadrhávání je tam vlastně minimum. Já bych si představoval, že zadrhává víc. Ale ono je to asi dobře, aby tahle jedna vada neodváděla pozornost. Protože on nemá působit jako nešťastník, zoufalec, který se sebe není schopen vytlačit slovo. A co se týká určitého vnitřního rozpoložení té postavy, to jsme právě jeli za jedním z těch předobrazů, což je takovej velmi zvláštní, jemnej člověk, žijící v docela drsných podmínkách s koňmi. Je to takový mimózní člověk, ale možná ani není mimózní, protože on to tak nevnímá. Tito lidé jsou vlastně ve svém životě šťastní, protože ho vnímají tak, že takhle to má bejt. Nemyslí si, že je špatně, že nemají ženy, děti… Takhle to je a hotovo.

Stala se při natáčení nějaká situace, kdy jste se rejžovi vzepřel, že už tohle dělat nebudete?

Ne. Já s tím nemám problém. Mně se vždycky líbil Belmondo a o něm se říkalo, že se nenechává zastupovat. Nikdy v ničem. A všichni to hrozně obdivovali a vždycky: ježíš, to není možný… A mně to přišlo úplně normální, vždyť tam nic moc hroznýho nedělá, no tak visí za ruku z vrtulníku, vždyť tam je přidělanej a je to nějak jištěný. Takže když tady po mně Vorel chtěl cokoliv, tak to mi přišlo jako srandička.

No ale ta kola, na kterých Luboš jezdí, vypadala, že jsou neuřiditelná a neubrzditelná…

Kola byla v pohodě. Já zrovna žádný velký cyklista nejsem, ale to prostě rozjedete tak, abyste to ubrzdili.

Jste profesí také režisér. Má člověk někdy tendenci vypadnout z herecké role, být neposlušný a trochu do toho režisérovi kecat?

Já vůbec. Jakou profesi dělám, tak to jsem. Když hraju fotbal, jsem fotbalista, když jsem trenér, tak jsem trenér, když hraju, tak hraju. Jen mě překvapilo to, jak Tomáš dělá spoustu věcí sám, včetně třeba kamery. Je to na jednu stranu obdivuhodné, ale na druhou stranu strašně náročné. Takže, kdybych do toho mohl kecat, tak bych mu doporučil mít kameramana, aby si mohl trošku oddychnout. Jinak k tomu nemám nic. Je to výbornej chlapík a mám ho rád. Moc mě potěšilo, když mi tu roli nabídl, protože jeho filmy, to je pojem. Poznali jsme se na filmu Vejška, kde jsem hrál profesora, což by pro mne protiúkol, já sám sebe vidím spíš jako vojáka na útěku, boxera nebo gangstera, ale profesor na vysoké škole? Ale jo, nějak jsem to ztvárnil a tam jsme si padli do oka.

Jak se vám hrálo s Evou Holubovou?

Jo, to je dobrá máma… je zajímavé, že Eva vůbec nebyla líčená, naopak, ještě ji museli omlazovat, aby mohla hrát moji mámu…

Ve filmu musíte zvládnout různé instalatérské úkony, jak jste na tom ve skutečnosti? Jste kutil?

Já jsem neskutečně manuálně zručnej, ale nevyužívám to, protože na to nemám čas a nebaví mě to. A odborníci to vždycky dělají líp, než ten nejlepší kutil. Tak když se něco někde stane, tak to základní zvládnu, ale přece jenom je asi lepší, když se v tom šťourá odborník. Ve filmu jsem pár základních dovedností věrohodně zvládnul, ale on to není instruktážní film, jak spravit topení nebo záchod. Ale kdyby bylo potřeba, tak bych se to naučil.

V rámci proma jste si vyzkoušel i další profesi a to je zpěvák…

Zpívám od malička. Chodil jsem do Kühnova dětského sboru, kde jsem to dotáhl až do nejvyššího koncertního oddělení, ale pak jsem už zpíval jen hluboké hlasy. Já dám každému projektu to, co potřebuje. Tohle měl být obyčejný zpěv instalatéra, tak jsem to udělal jako zpěv instalatéra. Když to má být Pavarotti, tak to je prostě operní pěvec. Takhle to je!

Luboš se ve filmu stará o spoustu koček. Lidé se prý dělí na ty, kteří jsou kočkomilové nebo mají rádi psy. Jak to máte vy?

Já to takhle nemám. Takhle já nežiju. Buď hodný, nebo zlý.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 26. 7. 2017 Svátek má Anna
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz