fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

65% 1236 hlasů
6.5 10 1236
film / thriller, akční, krimi, drama, záhady, USA/Německo/Velká Británie, , 118 min., od 12 let
The International
Kinopremiéra v SK 11.9.2008, DVD od 29.6.2009 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...
starNastavit upozornění

V TV televize čt. 23.8. Sky Movies Crime & Thriller HD 14.40
Sky Movies Crime & Thriller HD 14.40




Ukázka
02:03



Vlastní naše peníze. Žádají náš život. Kontroluji všechno... Až na jednoho muže.
V napínavém thrilleru International se agent Interpolu Louis Salinger společně s manhattanskou zástupkyní státního návladního Eleanor Whitman pokoušejí dovést k spravedlnosti jednu z nejmocnějších světových bank. Odkrývají celou řadu pochybných a ilegálních praktik, jejichž vystopování je nutí sledovat tok peněz z Berlína přes Miláno a New York až do Istanbulu. V honbě za pravdou riskují doslova život, protože jejich protivníci se nezastaví skutečně před ničím - dokonce ani před vraždou - jen aby mohli nadále pokračovat ve financování teroristických akcí a válečných akcí.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Hodně dobré 3 hvězdičky, začátek je spíše omáčka, ale pak se omáčka vyleje a přichází hodně slušný thrillerový maso. Neco do sebe to má, ale něco tomu chybí. 63%
Všechny komentáře k filmu 12+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu International

Agent interpolu Louise Salinger a zástupkyně státního návladního Eleanor Whitmanová bojují proti chobotnici v podobě mocné světové banky IBBC, jejíž chapadla sahají do policie, politiky, soudnictví i všech možných světových válečných konfliktů. Každý, kdo se proti bance postaví, buď zmizí, nebo zemře. Svědky, kteří by zastavili chystaný obří obchod se zbraněmi, vyšetřovatelé ztratí ihned, jak je najdou. Pátrání po podezřelých finančních tocích je zavede do Berlína, Istanbulu a Milána. Salinger zjistí, že si banka najala minimálně dvakrát za sebou stejného vraha, který je zbavoval nepohodlných lidí. Vyšetřovatelé jsou nájemnému vrahovi na stopě, ten se tak pro svého zaměstnavatele stává nebezpečným a je nutné se ho okamžitě zbavit. Urputné vyšetřování se postupně mění v boj o holý život.


O filmu

<>Obrázek nenalezen<> „International je příběh dvou lidí, kteří se pokoušejí dostat na kolena síly, které jsou mnohem mocnější než oni,“ říká producent Charles Roven. „Všichni jsme jen pěšáky ve hře celosvětových korporací a naše osudy jsou řízeny jejich plány. Ale tenhle film nám ukazuje, že i když se možná cítíme naprosto bezvýznamní, i my můžeme dosáhnout změn.“

Pokud se zdá, že je příběh převzatý přímo z titulních stránek současného tisku, pak je to podle režiséra Toma Tykwera proto, že nám novinové titulky ukazují, jak banky ovládají vše v našich životech. „Problémy, ve kterých jsme se nyní ocitli, začaly tak, že banky využívaly lidské důvěřivosti a pobízely je, aby žili v mnohem větším luxusu, než jaký si mohli dovolit,“ míní. „Toto konání má nedozírné následky - riskujeme, že přijdeme o střechu nad hlavou, o práci, o celkový styl života. Celosvětový obchod se proměnil v impérium vrcholných bankéřů, ovlivňujících nepředstavitelnou měrou politické a ekonomické dění, naše životy, naprosto vše.“

A ačkoliv je International fiktivním dílem, které vše patřičným způsobem zveličuje, trvá Tykwer na tom, že základní problém je totožný. „V jádru jde o dva obyčejné lidi - lidi jako vy nebo já - kteří bojují s monstrem chladnokrevné korporace, zdánlivě neporazitelným. Myslím, že jejich snažení musí chápat naprosto každý,“ soudí.

Zájem o zobrazování odvahy jednotlivců proti zdánlivě nepřemožitelnému protivníkovi se stal Tykwerovým trademarkem. „Salingerovi nejde jen o to, aby odhalil zločiny téhle banky, ale bojuje také ideologickou bitvu,“ vysvětluje režisér. „Manažeři banky vnímají svět jako obrovskou firmu, ne jako místo, kde žijí lidé. Jsou to v první řadě pragmatici a Salingera jejich pohled na svět odpuzuje.“

Když si Tykwer poprvé přečetl scénář, zaujala ho klíčová scéna: hrdina příběhu Louis Salinger potká úplnou náhodou zabijáka, najatého bankou, na ulici v Manhattanu, a nejistá stopa, kterou Salinger sledoval, se rázem mění v přelomový bod celého případu. Tiché napětí celé scény, kdy Salinger se svými kolegy sledují zabijáka, vrcholí v Guggenheimově muzeu. „Tahle scéna na mě neuvěřitelně zapůsobila a připadalo mi, že jde o naprosto úžasný filmový okamžik,“ vzpomíná Tykwer. „Když jsem pokračoval ve čtení scén v muzeu, začínalo mi docházet, že by mohlo jít o zajímavý film. Posledních čtyřicet stránek scénáře rozhodlo.“

„Tom měl velice jasnou představu o tom, co chce,“ říká Roven. „Ale také se s ním skvěle spolupracuje. Chápe, jakou má každý člen týmu úlohu, a obklopuje se úžasnými lidmi, se kterými pracuje od začátku své filmové kariéry. Je jedním z nejschopnějších lidí, se kterými jsem kdy spolupracoval, co se týče přípravy na natáčení i natáčení samotného. V jeho filmech podávají herci fantastické výkony - on scénář jen netočí, on rozvádí každou scénu dál a dál.“

Ačkoliv jde o fiktivní snímek, International se inspiroval skutečným případem dramatického pádu Bank of Credit and Commercial International. Mezinárodní banka, kterou založil v Karáčí v Pákistánu Agha Hasan Abedi, se záhy proměnila v největší pračku špinavých peněz v dějinách. Kromě finančních služeb banka stranou pozornosti obchodovala se zbraněmi, financovala armády žoldáků, rozvědku a podporovala terorismus. Odhalení těchto činností úředníky z Velké Británie a Spojených států vedlo v roce 1991 k jejímu kolapsu.

obrazek
Eric Warren Singer, scenárista, se domnívá, že skandál BCCI byl „největším případem obchodní kriminality v dějinách. V průběhu posledních několika let jsme byli svědky nepopsatelného navýšení hamižnosti finančních organizací, ale na BCCI mě fascinovalo to, že nešlo pouze o snahu vydělat co nejvíce peněz - byla to banka pro ty, kteří se pohybují za hranicemi zákona - špionážní organizace, drogoví dealeři, organizovaný zločin a tyrani ze zemí třetího světa, kteří okrádají vlastní lid. BCCI jim poskytovala kompletní finanční služby. Ať už jste potřebovali převést kamkoliv na světě peníze beze stopy, někoho zabít nebo cokoliv podobného, mohli jste se na BCCI s důvěrou obrátit. A mohli fungovat zcela beztrestně, protože stejně jako teroristické organizace a organizovaný zločin potřebovaly jejich služby i vlády celého světa - včetně té naší. Ačkoliv v devadesátých letech BCCI přestala fungovat, i v dnešní době existují banky, které se věnují podobným činnostem - praní peněz či podporování konfliktů za účelem profitu. Banka v našem filmu je takovou BCCI jednadvacátého století, a stejně jako ty skutečné funguje na mnohem vyšší úrovni a proto je ještě ničivější než její předchůdce. BCCI současnosti se poučily z chyb minulosti a vytvořily organizace, jejichž struktury jsou tak komplikované, že je pro zodpovědné orgány takřka nemožné je vystopovat a získat důkazy o jejich ilegálních aktivitách.“

Přestože byla příběhu inspirací aféra BCCI z devadesátých let, tvrdí Singer, že film má co říct i v současné době. „Ačkoliv vycházíme z událostí, které se odehrály v minulosti, bylo pro nás důležité, aby byl příběh poplatný současnosti - a bohužel se obávám, že pozoruhodné shody se současným stavem finančních trhů nemůže nikdo popřít. BCCI byla jednou z prvních bank, které prosazovaly politiku agresivních půjček,“ míní, „a teď je celosvětový finanční systém v krizi právě na základě takovýchto praktik. Stejné principy, využívané pro půjčování peněz prostřednictvím kreditních karet a hypoték v našem světě jsou ve třetím světě využívány k zotročování celých států.“

„Nechtěli jsme ale náš thriller zahltit lavinou faktů a prvků, dokazujících, jak těsně je jeho děj svázán se současnými událostmi,“ dodává Tykwer. „Od začátku jsme věděli naprosto jasně, že chceme natočit film, který bude mít základ v thrillerech sedmdesátých let,“ podotýká Singer. „Snažili jsme se najít rovnováhu mezi jednotlivými prvky jeho příběhu, aby působil dostatečně závažně s ohledem na skutečnosti, které v něm jsou probírány, ale současně aby měl spád a napětí klasického paranoidního thrilleru.“

Od začátku bylo jasné, že samotné natáčení bude probíhat po celém světě. „Natáčení filmů se, stejně jako celá řada dalších věcí, globalizuje,“ soudí producent Lloyd Phillips, filmový veterán, který se podílel na široké škále filmů, od Hranice zlomu až po Dvanáct opic. „V dnešní době se scény z Ruska natáčejí v Rusku, scény z Číny v Čině a scény z Indie v Indii. Moc rád natáčím filmy po celém světě, protože se tamní štáby neustále zlepšují. Natáčení v tolika zemích, v jakých jsme točili International, vyžaduje pečlivé plánování, ale výsledek je obrovsky uspokojující.“

Tykwer a producenti mysleli s obsazením hlavní role na Clivea Owena už od samého počátku, ale až po zhlédnutí jeho výkonu v Potomcích lidí režisér pochopil, že pro něj skutečně neexistuje náhrada. „Když jsem ten film viděl, bylo mi naprosto jasné, že jsem objevil člověka, kterého jsem hledal,“ říká Tykwer. „Byl pohledný, ale současně působil, že je unavený světem. Dodal té postavě atmosféru osamělosti a drsnosti, která se pojila s citlivostí. A právě tak jsem si představoval Salingera.“

Owen se s Tykwerem sešel už během příprav. Společně se shodli na podobné představě hlavního hrdiny a stejně tak zjistili, že spolu mohou velice snadno spolupracovat. „Clive je ohromně soustředěný, ale velice zábavný. Naše schůzka ukázala, jak by asi mohlo vypadat natáčení. Bylo to výborné. S ním se dokážete dokonale soustředit, ale přitom nepřijít o zábavu a radost z práce - což není zrovna časté.“

„Salinger je velice netradičním hlavním hrdinou,“ soudí Owen. „Není to žádný dokonalý superpolicajt, který jen tak mimochodem vyřídí jednu nadnárodní korporaci. Je to roztěkaný, odhodlaný, náladový, možná až zbrklý a posedlý agent Interpolu, který se snaží ostatním ukázat, co podle něj tahle banka páchá za zločiny.“

Stejně neústupně, ale s větší rozvahou, jistí Salingera Eleanor Whitman, a v případě nutnosti se s ním neváhá pustit do hádky. Vede celé vyšetřování a její postava má určitou vytrvalost a sílu. „Vyrovnává Salingerovy nedostatky,“ říká režisér. „Ačkoliv je mezi Salingerem a Whitman napětí, její energičnost a cit ho drží pod kontrolou a pomáhá mu vidět věci jasněji.“

Salinger a Whitman uznávají stejné hodnoty a oba se rozhodli pro svou práci v naději, že něco dokáží změnit. Ale zatímco Salinger se pohybuje na rozhraní zákona, Whitman je odhodlána dokázat, že ti na straně dobra zákony dodržují.

„Není to bezcitná kariéristka, ale skutečná žena, která se snaží rozvíjet kariéru a současně se starat o rodinu,“ vysvětluje Watts. „Moje postava má vše pod kontrolou a je velice konzistentní. Pohybuje se ve světě mužů, takže nesmí před ničím couvnout.“

obrazek
Ačkoliv se Watts role velice líbila, nechtěla se pouštět do natáčení tak záhy poté, co porodila své první dítě. Režisér musel uplatnit veškeré své přesvědčovací techniky, aby ji nalákal. „Doopravdy jsem ji musel přemlouvat,“ připouští Tykwer. „Ne proto, že by tu roli nechtěla, ale protože měla krátce před zahájením natáčení rodit. Musel jsem ji hodně přesvědčovat, protože byla podle mého názoru pro tu roli jako stvořená.“

Tvůrci filmu posunuli všechny její scény v natáčecím plánu co nejvíce na konec, aby měla čas na zotavení. Watts se tak k natáčecímu týmu připojila až po dvou měsících od zahájení natáčení, v Berlíně. Vzhledem k tomu, že se musela starat o novorozeně a současně natáčet, byla víceméně ztělesněním všeho toho, co na plátně představuje Whitman.

Owen a Watts společně na plátně působí naprosto dokonale. „Nebylo pro mě překvapením, že k sobě od prvního okamžiku tak zapadli. Bylo to naprosto předvídatelné,“ soudí Tykwer. „Bylo to jako ve snu: Clive a Naomi, dva z nejzajímavějších herců své generace, spolu poprvé v životě natáčejí film a oba se touží podílet na vývoji příběhu a metodologii postav. Měl jsem ohromné štěstí.“

„Clive je prostě skvělý,“ prohlašuje Watts. „Je neuvěřitelně pohledný, ale přitom jsem nikdy neviděla žádného herce, kterému by to bylo tak lhostejné. Je to naprosto pohodový a příjemný člověk, se kterým je velká zábava, jak mimo kamery, tak během natáčení.“

Ve vedení banky, kterou se Salinger a Whitman tak usilovně snaží usvědčit, stojí Jonas Skarssen, kterého představuje dánský herec Ulrich Thomsen. Skarssen se vypracoval do čela této ohromné finanční organizace za podpory skupiny velice blízkých spolupracovníků. Tato elitní skupina, která je naprosto lhostejná k nemorálnosti svého konání, rozhoduje o osudech lidí z prosklené jednací místnosti tak, jako by hráli šachovou partii.

„Nejde o spolek tajuplných šéfů organizací, jací bývali k vidění v minulosti,“ objasňuje Tykwer. „Oblékají se sice velice luxusně, ale jinak to jsou vcelku normální, vzdělaní lidé, kteří by klidně mohli být vašimi bohatšími sousedy.“ Přesto jde ale o nebezpečné stratégy, kteří jsou povzneseni nad kruté důsledky konání jejich banky.

„On nevnímá situaci tak, že vytváří nějaký systém, ale že systém vytvořil jeho a že ho potřebuje,“ soudí producent Richard Suckle. „Pro něj jsou válka a peníze jen obchodem, věří, že pokud by to nedělal on, bude to dělat někdo jiný.“

Wilhelm Wexler je v týmu Skarssenových důvěrníků jedním ze zástupců starší generace a je poměrně samotářský. Jde o bývalého agenta Stazi z Východního Německa, je mnohem složitější než jeho kolegové a nedá se v něm snadno vyznat.

„Je to nemilosrdný zabiják, organizuje vraždy a upřímně, je to prostě zrůda,“ popisuje Tykwer. „Ale současně je to velice zajímavá zrůda, protože se nám na něm spousta věcí líbí a sympatizujeme s ním.“

Herec Armin Mueller-Stahl zahalil tuto postavu rouškou tajemna. „Myslím, že klíčem k tomu všemu, a jednou z nejdůležitějších věcí v celém filmu, je neprozradit toho o postavě příliš záhy příliš mnoho,“ zamýšlí se herec, nominovaný na Oscara za film Záře. „Zrůda se ukrývá příliš hluboko v jeho nitru a vy nevíte, jestli patří na stranu dobra nebo zla.“

Kořeny jeho postavy se až příliš podobají osudům herce samotného, který žil po mnoho let ve Východním Berlíně. Jde o skutečně renesančního člověka, kterého sice svět primárně zná prostřednictvím jeho filmů, ale Mueller-Stahl býval kdysi koncertním houslistou, a kromě toho se věnuje psaní, malbě, režii a kreslení.

Režisér byl přesvědčen o tom, že Mueller-Stahl byl jedním z klíčových herců, které do filmu obsadil, protože svou postavu výrazným způsobem obohatil o jistou autu vážnosti, takže působí jako člověk, kterému máte tendence důvěřovat a svěřovat se. Stejně jako v případě Skarssena neměl režisér v úmyslu ukázat Wexlera jak jednorozměrného zloducha, ale jako skutečnou osobnost, kterou by si diváci mohli velice snadno umístit do současného světa.

Obsazení filmu uzavírá Brían F. O' Byrne jakožto záhadný vrah. Postava, která je ve scénáři označována jen jako Konzultant, pracuje samostatně. Nemá žádné jméno a není fyzicky ničím výjimečná. O'Byrne úspěšně posílil dojem, že jde o nenápadného a zcela obyčejného člověka, ke kterému je jeho okolí zcela lhostejné.

„Nic konkrétního se o něm vlastně nikdy nedozvíte,“ vysvětluje O'Byrne. „Nikdy nezjistíte, kde bydlí, například, prostě se jen pohybuje v jakémsi temném světě. Je jako stín a je dokonalým odstřelovačem.“

obrazek
„Chtěli jsme, aby to byl člověk, který zcela splyne se svým okolím,“ doplňuje režisér. „Někdo, koho si vůbec nevšimnete, ale kdo přesto působí hrozivě a udělá na vás silný dojem. Zajímá nás, ale nikdy se nedozvíme, kým je. Po celý film je jedním velkým tajemstvím.“

Příběh International si vyžadoval skutečně mezinárodní tým odborníků. K produkčnímu týmu Charlese Rovena a Richarda Suckle se přidal producent Lloyd Phillips, který měl bohaté zkušenosti s natáčením po celém světě. Pro štáb, který během vzniku filmu procestoval Istanbul, Berlín, Lyon, Miláno a New York, byl naprosto nepostradatelný.

Tom Tykwer kromě toho spolupracuje už řadu let se stejnou skupinou tvůrčích partnerů, a tento tým si povolal i pro natáčení International. Mezi jeho členy patří kameraman Frank Griebe, který zaznamenal každičké políčko Tykwerových filmů, výtvarník Uli Hanisch a střihačka Mathilde Bonnefoy. K těmto svým stálým spolupracovníkům přibral oscarovou kostymérku Ngilu Dickson, která působí na Novém Zélandu.

Film se z velké části natáčel na lokacích v Berlíně a v jeho okolí a záměrně se soustřeďuje na jeho modernější budovy, nikoliv na starší, klasičtější části tohoto města. Přestřelka v Guggenheimově muzeu se natáčela primárně ve studiích u Babelsberg Studios, kde byly pečlivě vytvořeny kulisy, přesně odpovídající interiéru newyorského muzea. Záběry z exteriérů, určené pro finální části filmu, se týden natáčely v Istanbulu. Jeden den se natáčelo v Lyonu ve skutečném sídle Interpolu. Tři týdny strávil štáb v Milánu, kde se odehrávala prostřední část pátrání Salingera a Whiteman. Poslední týden natáčení probíhal v New Yorku, který tvůrci v kontrastu s Berlínem točili spíše v drsnějším a omšelejším duchu.

Výrazným způsobem ve filmu International figuruje architektura, jejímž prostřednictvím je nám představován starý a nový svět. V Berlíně se nachází ultramoderní svět banky, ve kterém sklo a beton symbolizují rozpor mezi průhledností a neprostupností finančního světa. Miláno je jakýmsi můstkem mezi starým a novým, protože se v něm setkáváme jak s klasickou, tak i s moderní architekturou, zatímco v New Yorku převažuje spíše starší architektura. Finále filmu v Istanbulu je kontrastem mezi tradicí a modernismem ve fyzickém a morálním smyslu. Jak se Salinger blíží svému cíli, mění se prostředí filmu od vysoce stylizovaného moderního stylu v klasický, starý styl. „Ve spolupráci s Frankem Griebe a Uli Hanischem jsme také vypracovali jak barevnou paletu, tak i způsob, jakým to které město budeme zabírat, aby působily odlišně, ale přitom evidentně zapadaly do jednoho světa,“ říká Tykwer. Během natáčení se tvůrci obecně snažili vyhýbat situacím, kdy například ulice v Berlíně supluje ulici v New Yorku, takže se ve všech městech natáčelo skutečně jen to, co se v nich má doopravdy odehrávat.

Ke spuštění kamer došlo nejprve v Istanbulu. V tomto tajemném městě s ohromujícími siluetami minaretů a mešit se odehrává vyvrcholení celého filmu. „Je zajímavé, že jsme začali natáčení samotným koncem filmu,“ zamýšlí se Tykwer. „Byl to skvělý začátek. Bylo to náročné, protože jsme toho museli za jeden týden stihnout tolik, ale nacházeli jsme se na jednom z nejúžasnějších míst, kde jsem kdy natáčel. Moc se mi tam líbilo a velice nerad jsem odtud odjížděl, ale dokázali jsme toho hodně. Bylo zajímavé začínat natáčení vyvrcholením celého filmu, ale nasadili jsme si tím vysokou laťku a určili zbytku filmu jasný výraz.“

„Točil jsem už asi 25-30 filmů, ale tohle bylo poprvé, kdy jsme nejprve natáčeli úplný závěr filmu,“ svěřuje se producent Charles Roven. „Je to pro herce velice náročné, a obzvláště pro režiséra, protože musí herce uvést do situace, na kterou by jindy v kůži své postavy měli celé měsíce času.“ Ale neobvyklý krok se rozhodně vyplatil a když se štáb přesouval do Berlína, bylo už natáčení filmu International velice slibně rozjeté.

„Moc se nám Istanbul zamlouval,“ prozrazuje výtvarník Uli Hanisch. „Je to zvláštní místo, kde se protíná několik stylů. Nachází se ostatně na hranici mezi Evropou a Asií. Působí zchátrale, ale současně je velice aktivní a zabydlený.“

„Je to město, které žije obchodem, a každý tu něco prodává,“ popisuje Hanisch. „Jsou tu všude obchody, obchůdky a stánky, a nejlepším na tom všem bylo, že se naše finální honička odehrává na střechách Velkého bazaru.“ Velký bazar je takřka městem ve městě. Tento labyrint více než 4000 obchodů v 58 ulicích navštíví denně 250-400 tisíc lidí. „Není to místo v klasickém slova smyslu,, prozrazuje Hanisch. „Jde o obrovské bludiště uliček, zcela chaotické a velice rozsáhlé. A z nějakého důvodu tam vybudovali na střechách síť cest. Takže kdy jsem to viděl poprvé, okamžitě mě napadlo, že by tam byla naprosto dokonalá honička.“

Stejně neodolatelná byla možnost natáčet v prostorách byzantinské vodní nádrže pod povrchem města. „Když jsem ji spatřil, okamžitě jsem přemýšlel, jak ji ve filmu uplatnit. Je to jedno z těch míst, kterým nemůžete odolat. Ve skutečnosti jde o turistickou atrakci, ale my jsme z ní udělali tajnou nádrž, kterou se prochází na místo, kde se setkávají dvě postavy filmu na soukromém jednání.“

obrazek
„Šlo o poslední lokaci, kterou jsme v Istanbulu potřebovali zajistit, a rozhodně to bylo nejtěžší,“ říká producent Lloyd Phillips. „Už se tam točily jiné filmy, ale vždy v noci, zatímco my jsme ji potřebovali ve dne a v historii to tu během dne bylo zavřené jen jednou na půl hodiny při návštěvě prezidenta.“ S Louisem Salingerem se diváci poprvé setkávají v Berlínské nově postavené železniční stanici. Berlínská Hauptbanhof vlastně má v International svou filmovou premiéru. Tykwer chtěl, aby se v úvodu filmu objevila nějaká zapamatovatelná stavba, která by okamžitě divákovi ukázala, že architektura tu hraje zásadní roli.

„Tenhle film zkoumá roli architektury v našich životech a to, jaký vliv na ně má,“ míní režisér. „Drahá, moderní architektura změnila tvář spousty velkých měst. Je fascinující a působí jednoduše a čistě, ale současně poměrně neproniknutelná. Chtěl jsem se na ten rozpor zaměřit, protože dokonale reprezentuje moderní společnost a svět finančnictví obzvlášť.“

Nádraží bylo otevřeno v roce 2006 po osmi letech rekonstrukcí. Jde o jedno z největších v Evropě a stojí nedaleko míst, kde kdysi město rozdělovala berlínská zeď. Působí tu jako pozoruhodný prvek a v její blízkosti se nacházejí také budovy Reichstagu a kancléřství. Filmový debut zažívají i nedaleké vládní budovy, které se choulí ve stínu Reichstagu a jsou také primárně ze skla a oceli.

„Říkal jsem si, že je to pro Salingera ideální prostředí,“ vysvětluje Tykwer. „Působí to, jako by byl lapen v jakémsi utopistickém novém světě, který, pokud je zachycen odpovídajícím způsobem, působí velice děsivě. Současně ale vzbuzují tyto budovy dojem obrovského prostoru, ve kterém se může jedinec doslova ztratit. Vytváří to pocit nejistoty, který se film snaží ilustrovat - vidíte velice daleko, ale nejste schopni posoudit, jestli to, co se k vám blíží, je dobré nebo špatné.“

V Berlíně byly také vytvořeny nejrozsáhlejší kulisy celého filmu, interiéry Guggenheimova muzea. Je pochopitelné, že nebylo reálné natočit dramatickou přestřelku přímo v muzeu samotném, protože by došlo k nenapravitelným škodám. V Guggenheimu se navíc pravidelně střídá expozice a nikdy by nebylo reálné stihnout v potřebné době tak náročnou sekvenci. Po týdnech pátrání po dostatečně velkých prostorách pro vytvoření duplikátu muzea výtvarník filmu vyhlédl z okna a všiml si polorozpadlé haly, na kterou se denně díval z okna kanceláře. Kupodivu vyhověla všem požadavkům.

Členové představenstva Guggenheimova muzea byli Tykwerovými fanoušky a poskytli mu detailní plány, nákresy a počítačové modely, na jejichž základě mohl štáb vytvořit přesnou repliku interiéru. Šlo o naprosto unikátní úkol, jehož finální realizace (bez dlouhých a pečlivých příprav) zabrala šestnáct týdnů.

„Než jsme vůbec mohli začít stavět, museli jsme hale opravit střechu, vytvořit asfaltovou plochu, opravit celou řadu děr ve zdech, vyměnit rozbitá okna a proměnit celou halu v místo, kde se dalo pracovat,“ vzpomíná Hanisch.

Protože je skutečné muzeum neobvykle vysoké, bylo třeba celou sekvenci natáčet nadvakrát. „Museli jsme kulisy rozpůlit, nejprve natočit záběry z mezipatra mezi třetím a čtvrtým patrem a výše, poté kulisy zlikvidovat a postavit recepci v přízemí a první tři patra,“ popisuje Tykwer. „Točili jsme čtyři týdny takřka nepřetržitě v první polovině a dva a půl týdne ve druhé. Nakonec jsme tam strávili šest týdnů natáčením sekvence, která ve filmu trvá necelých 15 minut.“ „Občas jsme si říkali, že bychom film měli přejmenovat na Guggenheim,“ směje se režisér, „protože jsme do téhle scény vložili ohromné úsilí.“

Wolfsburg je mladé město západně od Berlína, které vytvořili nacisté pro pracovníky továren Volkswagen. Po otevřená Autostadtu v roce 2000, zákaznického centra firmy Volkswagen a současně zábavního parku, a Phaeno Science Center v roce 2005, se jinak ospalé městečko stalo cílem návštěvy pro miliony turistů a zájemců o architekturu.

„Autostadt je velice neobvyklé město. Jde o velice moderní komplex, který nás doslova fascinoval,“ podotýká Hanisch. „Obrovský interiér budovy KonzernWelt a její průčelí jsou ohromující samy o sobě, ale když si k tomu ještě přimyslíte zábavní park, který se nachází za nimi, je to skoro nadpřirozené. Pocity, které ve vás tahle stavba vyvolává, byly přesně těmi, které jsme chtěli spojovat s naší bankou.“

Ředitel komplexu Autostadt, Dr. Otto Wachs, ve kterém se ještě nikdy nic nenatáčelo, udělil Tykwerovi povolení využít pro jeho film budovu s největšími skleněnými panely na světě. „Ve filmu si pohráváme s myšlenkou průhlednosti vysokého obchodu,“ říká Hanisch. „Banka jako ta naše je s něčím takovým v přímém rozporu, s ohledem na své aktivity ve světě zločinu, ale předstírají, že jde o přátelskou a příjemnou společnost, která se stará o blaho druhých. Sklo může být průhledné, ale může také pouze odrážet své okolí, a toho jsme ve filmu chtěli využít.“

obrazek
Na konci listopadu se štáb rozloučil s Německem a přesunul se do jednoho z největších italských měst, Milána, aby se tam na tři týdny usídlil v hotelu na Piazza Duca D'Aosta. Whitman a Salinger se do Milána vydávají ověřit stopy, které podle nich může poskytnout jistý italský obchodník. „Miláno funguje jako spojovací článek mezi Berlínem a New Yorkem, protože se v něm vyskytují prvky starého i nového světa,“ vysvětluje Tykwer.

Se svolením starostky Milána Letizie Moratti se na tomto náměstí natáčela scéna politického mítinku s osmi stovkami statistů, která zahrnovala několik statických kamer a jednu ve vrtulníku. Guvernér Lombardie, Roberto Formigoni, povolil natáčet na střeše Pirelli Tower ve výšce 31 pater, která posloužila jako sídlo společnosti zmíněného obchodníka Umberta Calviniho, kterého si zahrál italský herec Luca Barbareschi.

I přesto, že scenárista Eric Singer tato místa nikdy neviděl na vlastní oči, poznámky ve scénáři byli velice detailní. „Působilo to, jako by v Milánu strávil spoustu času, protože podrobnosti, které ve scénáři zmínil, byly naprosto ohromující,“ žasne producent Suckle. „Dal si opravdu ohromnou práci se sháněním veškerých podkladů. A my měli obrovské štěstí, že to všechno šlo tak bezproblémově natočit. Všechna místa ve scénáři si Eric vybral proto, že sice nejsou blízko u sebe, ale příběh je k sobě jednoznačně pojí.“ Protože štábu už zbýval jen jeden týden na natáčení v New Yorku, pracoval jako o závod, aby zvládl dokončit práce na natáčení exteriérů.

„New York byl pro mne pravým opakem Berlína. Velice dobře jsem to město znal, ale prostřednictvím filmů,“ přiznává Tykwer. „Na rozdíl od Berlína jsem ho chtěl ukázat v takřka až nostalgickém světle, které by připomínalo svět, který na jiných místech už zvolna mizí.“ Jedním z hlavních úkolů v New Yorku bylo natočit skutečné Guggenheimovo muzeum, exteriéry i interiéry. A na každý z těchto úkolů měl štáb jen jediný den.

Za zvídavých pohledů paparazziů i příhlížejících kolemjdoucích tak v neděli odpoledne Clive Owen coby Salinger vešel do muzea a posléze vyběhl zkrvavený ven, což posloužilo jako úvodní a závěrečná scéna celé sekvence v interiéru muzea. Exteriér muzea se přitom ukrýval za lešením v rámci dlouho plánované rekonstrukce, které bylo ze záběrů posléze odstraněno pomocí počítačů. „Guggenheimovo muzeum slaví padesáté výročí a do restaurace tohoto památného objektu se investovaly desítky milionů dolarů,“ vzpomíná Phillips. „Personál se velice bavil ironií toho, že mezi ně přišli filmaři, aby tam natočili scény toho, jak je muzeum demolováno.“

Protože měl štáb na natočení všech potřebných spojovacích záběrů z interiérů muzea k těm, které už byly natočeny v Berlíně, strávil natáčením uvnitř budovy téměř 16 hodin. Tykwer se svým týmem čelil celé řadě náročných úkolů, například nutnosti dopravit masivní jeřáb do recepce muzea a následně ven, či třeba koordinovat činnost stovek komparzistů. Dokázali tak ve velmi napjatém termínu takřka nemožné.

Zbytek dní v New Yorku strávil štáb v Brooklynu, kde natáčel exteriéry domu hlavní hrdinky, v Central Parku, kudy prchá krví zbrocený Salinger, a na ulicích Manhattanu, kde si všimne Konzultanta a posléze ho stopuje až do muzea. „Tahle newyorská sekvence se inspirovala Francouzskou spojkou,“ prozrazuje Tykwer. „Ten film měl na mě obrovský vliv a byl jedním z těch, o kterých jsme s Ericem, Chuckem a Richardem neustále mluvili, když jsme se o International začali bavit poprvé.“

Podobné filmy

Specialisté
(Spécialistes, Les) Horké slunce, mafiánské peníze a dva vězni na útěku. Bernard Giraudeau...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Dubček
Poslední cesta mezi Bratislavou a Prahou je pro jednoho ze strůjců „pražského jara 68“ rek...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Hurikán v ringu
(The Hurricane) Vyrůstal ve špatné čtvrti, od dětství měl problémy s policií a nakonec byl...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 21. 8. 2018 Svátek má Johana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz