fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

76% 866 hlasů
7.6 10 866
biografický / drama, USA, , 119 min., od 15 let
I, Tonya
Kinopremiéra v ČR 1.3.2018 v SK 1.2.2018 s titulky, DVD od 18.7.2018 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2017, Oskar, Ženský herecký výkon ve vedlejší roli (A. Janneyová)


Ukázka



Film „Já, Tonya“ nabízí komedii i drama a jeho hlavní hrdinku, s veškerou její dravostí a nezkrocenými emocemi, prostě nelze nemilovat. Výbušná, konfliktní a impulzivní Tonya Harding měla do běžné představy cukrkandlové mrkací panenky a princezničky tančící na ledě hodně daleko. Vztyčený prostředníček místo pukrlete, cigáro místo iontového nápoje, vyceněné tesáky místo líbezného úsměvu. Asi víc zvíře, než kráska. Přesto se z naprosté nicoty zapomenutého amerického maloměsta vypracovala na krasobruslařskou šampionku, jako první Američanka skočila trojitého Axela a uměla diváky i americkou komentátorskou obdobu Petra Vichnara přivést do extáze. V zádech ale měla šílenou a drsnou matku, učebnicového původce všech možných neuróz, psychóz a hromady dalších poruch osobnosti. Tonyina vlastní nespoutanost, její okolí i život opravdový holky z vidlákova nakonec nad zářivými sportovními flitry zvítězili. Tonya Harding proto vešla do historie díky spojení s brutálním útokem na její olympijskou soupeřku Nancy Kerrigan. Organizovala ho sama, věděla o něm nebo se jen stala obětí následné štvanice? Útok byl nedomyšlený, ještě hůře provedený a stal se naprostou senzací.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Já, Tonya

obrazek
Natočený na základě neuvěřitelných, ale přesto skutečných událostí, Já, Tonya je temně laděný komediální příběh americké krasobruslařky Tonyi Harding a jednoho z nejsenzačnějších skandálů sportovní historie. Přestože se Harding stala vůbec první Američankou, která dokázala skočit v závodě trojitého axela, její odkaz zůstal navždy spojen s neslavným, špatně promyšleným, a ještě hůře provedeným útokem na olympijskou soupeřku Nancy Kerrigan. Ja, Tonya režiséra Craiga Gillespieho přináší absurdní, drzé a nemilosrdné vyobrazení života a kariéry Tonyi Harding se všemi dosud neznámými i nechvalně proslulými okamžiky slávy. Film zdobí úchvatná proměna Margot Robbie v ohnivou Tonyu a mistrovský výkon Allison Janney v roli její neúprosné matky LaVony.

Neuvěřitelný příběh Tonyi Harding

V roce 1991 Tonya Harding vyhrála mistrovství Spojených států v krasobruslení a stala se vůbec první ženou, která v závodě úspěšně skočila trojitého axela. O tři roky později se zapletla do největšího skandálu sportovní historie a po nechvalně proslulém útoku na soupeřku Nancy Kerrigan při národní kvalifikaci v Detroitu byla navždy vyloučena z Americké krasobruslařské asociace. Útok zorchestroval Harding exmanžel Jeff Gillooly a jeho neohrabaní kumpáni, včetně Shawna Eckardta, Tonyina bývalého bodyguarda.

Sága Tonyi Harding stvořila svět 24hodinových televizních zpravodajských cyklů a definovala tak celou éru kabelového vysílání, jež zaplnily ty nejvíce šokující skandály ze světa sportu, zábavy i politiky, do posledního dechu rozebírané na obrazovkách kanálů jako CNN a bulvárních zpravodajských pořadů Hard Copy a A Current Affair.

Kdo byla Tonya Harding ve skutečnosti? Co tušila o útoku na Nancy Kerrigan a kdy se o něm dozvěděla? Bez nejmenších pochyb byla Tonya opravdovým sportovním talentem, vyrostla ovšem na špatné straně života, v americkém severozápadě v domácnosti plném násilí. Na rozdíl od své soupeřky Nancy Kerrigan rozhodně nenaplňovala představy veřejnosti o typické krasobruslařce. Byla ale skutečně tím chladknokrevným monstrem, kterého z ní udělala média?

Černá komedie Ja, Tonya režiséra Craiga Gillespieho, a producentky Margot Robbie sleduje vývoj titulní hrdinky od věku čtyř až do 44 let.

„Tonyin příběh byl prvním velkým mediálním skandálem 24hodinového zpravodajství. Udál se těsně před tím, než padly verdikty v případu O. J. Simpsona a podobu médií navždy změnily,“ vysvětluje Robbie. „Média udělala z příběhu senzaci, poštvávala Nancy a Tonyu proti sobě, přestože byly obě mimořádné sportovkyně. Že mohlo k něčemu tak brutálnímu dojít v ladném světě krasobruslení, působilo paradoxně. I sama Tonya, jako výrazná a energická sportovkyně, představovala v disciplíně, která očekávala líbeznost a křehkost, neobvyklou výjimku. Lidé na ní měli jasně vyhraněný názor - buď ji milovali, nebo nenáviděli - a stali se na jejím příběhu závislí stejně, jako my dnes na televizních reality show.“

obrazek
Vznik jeho filmové podoby

Snímek Já, Tonya se začal rodit v hlavě scénáristy a producenta Stevena Rogerse poté, co shlédl epizodu „Cena zlata“ dokumentárního seriálu ESPN 30 for 30 věnovaného zajímavým osobnostem a událostem sportovní historie. „Vyvstaly v něm otázky související s Tonyiným příběhem, seriál se jich dotkl jen okrajově a mě velmi zaujaly,“ vypráví Rogers. „Především myšlenka, že média a lidé mohou vyprávěním manipulovat, aby si udrželi kontrolu nad příběhy, o nichž čteme nebo slyšíme.“

Práva na životní příběh Harding získal hned v úvodní fázi projektu a vydal se za samotnou Tonyou Harding i jejím manželem Gilloolym, oběma nyní ve středním věku, do Portlandu. Z rozhovorů s nimi zjistil, že si jejich podání zcela odporují. Věděl, že má dostatek materiálu na celovečerní film a začal vyhledávat další materiály a záznamy. Nalezl doslovné dialogy, které později použil ve scénáři, včetně nahrávky rozhovoru se Shawnem Eckardtem a vzácné záběry LaVony Harding, Tonyiny matky.

Rogerse rovněž fascinovalo, že se Gillooly nikdy nepodělil o svou verzi událostí okolo tzv. Incidentu, útoku na Nancy Kerrigan na mistrovství Spojených států v Detroitu, který Gillooly sám naplánoval. Přestože se k tématu v 90. letech vyjádřil v několika bulvárních programech, jeho motivy zůstávají až do dnešního dne nejasné. „Nevím, proč mi pověděl, co mi pověděl, ale jsem rád,“ uzavírá Rogers. „Věděl jsem, že máme film.“

Přestože Já, Tonya pochopitelně zachycuje známý útok, který z Tonyi Harding udělal notoricky známou osobnost, film se soustředí i na její život a původ a různé síly a osoby, které ji formovaly, především její matku. „Snímek si pouštíte s představou, že uvidíte film o onom slavném incidentu,“ říká Allison Janney, která ve filmu ztvárňuje LaVonu Harding. „Ale ve skutečnosti se před vámi odvíjí příběh o mladé dívce a podmínkách a prostředí, ve kterých vyrůstala. A právě tyto okolnosti jsou klíčem k pochopení osobnosti Harding i situací, do kterých se dostala.“

Janney měla k filmu osobní vztah už před tím, než byla do role obsazena - role LaVony jí totiž byla od samotného zrození celého projektu psána přímo na tělo. Janney Allison se v mladém věku věnovala krasobruslení, sportu však musela kvůli zranění zanechat a dala se právě na herectví. „Svět krasobruslení jsem opustila, ale v mém srdci navždy zůstal,“ vypráví Janney. „Věděla jsem velmi dobře, kdo Tonya a Nancy byly. Na ten příběh nikdy nezapomenu.“

obrazek
Po přečtení Rogersova scénáře začala Janney v příběhu Harding vidět mnohem více než jen sportovní skandál a následné upadnutí v nemilost. Zjistila, že se jedná o silný životní příběh, v němž silnou roli hraje vztah matky a dcery. „LaVona Tonyu vychovala železnou rukou a věděla, že její dcera bude na ledě podávat lepší výkony, jestliže bude naštvaná, nebo jí někdo řekne, že něco nedokáže,“ uvádí Janney. „Manipulovala s ní, aby z ní dostala to nejlepší. Ze svého vlastního pohledu byla dobrou matkou. Chtěla pro sebe i pro ni lepší život, a právě Tonya se stala v jejích očích cestou ke sponzorům a možnosti úniku.“

Hotový scénář začal kolovat po Hollywoodu, až se objevil na Černé listině nejlepších scénářů za rok 2016 a na prvním místě žebříčku Hit List zpravodajského webu The Tracking Board, který vybírá nejvýznamnější a nejoceňovanějších volné scénáře. Měsíce vířil vody filmového průmyslu, než si ho všimla společnost LuckyChap herečky a producentky Margot Robbie. Vysoce populární herečka považovala Rogersovu práci za vynikající příležitost, jak naplnit poslání společnosti - produkovat projekty se silnou ženskou perspektivou.

Margot Robbie paradoxně celou causu „Harding a Kerrigan“ neznala a zpočátku si myslela, že se jedná o fikci. Vyrostla v Austrálii, doma televizi neměli a v době skandálu v polovině 90. let jí byly pouhé čtyři roky. „Když jsem si scénář poprvé přečetla, říkala jsem si, jak kreativní musel scénárista být, když dokázal stvořit tak bláznivou postavu, tak zapletenou do skandálního incidentu ve světě krasobruslení,“ vypráví Robbie. „Ale i když jsem poté zjistila, že se jedná o skutečný příběh, byla jsem přesvědčena, že dokážu zůstat neutrální, nebyla jsem vůči postavám nijak předpojatá.“

Režisér Craig Gillespie obdržel scénář spolu s informací, že Robbie bude ve filmu hrát a také ho produkovat. Režisér, který si na posouvání hranic mezi komedií a dramatem vystavěl kariéru, například svými cenami ověnčenými reklamami nebo pilotní epizodou seriálu Tara a její svět od Diablo Codyové, byl zcela ohromen tím, jak scenárista dokázal proměnit skandál Tonyi Harding v kombinaci černé komedie a dramatu. „Ten příběh byl napsán mistrovsky, s dokonalou vyvážeností emocí a humoru a s tak neobvyklou strukturou, komplikovanou i vzrušující zároveň,“ říká Gillespie. „Nejevilo se to jako snadný úkol, ale role byla pro Margot jako stvořená. V jejích předchozích filmech jsem pozoroval, jak je schopna ladně balancovat mezi humorem, zranitelností a silou, a přesně ty atributy tvořily, dle mého názoru, také Tonyin svět.“

Gillespieho na příběhu nejvíce zasáhla skutečnost, že v době, kdy se její skandál ocitl pod drobnohledem celého světa, byla Tonya ještě velmi mladá. Rychle pochopil, co si scénář žádá. „Opravdu s Tonyou soucítíte,“ říká Margot Robbie coby producentka. „A Craig dokázal ještě víc - dopřál stejnou míru empatie i ostatním postavám okolo ní. Neslouží pouze pro dokreslení příběhu, představuje je jako skutečné lidské bytosti.“ A dále dodává: „Scénář má velmi specifický tón. Humor ve scénáři pochopila řada režisérů, ale my nevěděli, jestli nakonec nepřekročí únosnou mez. Craig porozuměl disfunkčním vtahům i tomu, jak citlivě zobrazit téma domácího násilí, aniž by to přehnal - z domácího násilí si totiž legraci dělat nechcete. I z jeho předchozích projektů je patrné, že ke svým postavám přistupuje s naprostou přirozeností - nikdy nemáte pocit, že je soudí nebo zesměšňuje. To bylo pro náš film klíčové.“

obrazek
Margot Robbie - Stát se Tonyou

Za svůj výkon ve filmu Já, Tonya sklízí Margot Robbie chválu v superlativech, filmové ceny i nominace, včetně nominace na Zlatý Glóbus a Oscara.

Jakmile se Gillespie ujal režie filmu, začala transformace herečky do podoby Tonyi Harding na přelomu 80. a 90. let, kdy byla na vrcholu kariéry. Herečka prostudovala hodiny záběrů na YouTube a ESPN a zcela se ponořila do pečlivě zmapovaného incidentu s Kerrigan, ke kterému došlo v pozdní fázi Harding krasobruslařské kariéry. Zároveň se však snažila poskládat dohromady její strastiplné mládí na americkém maloměstě.

K incidentu došlo v době, kdy se kamery začaly stávat stále běžnější součástí každodenního života, videozáznamy Hardingové byly tedy rozšířené i snadno dostupné. Epizoda „Cena zlata“ seriálu stanice ESPN, pomohla Margot Robbie ukotvit příběh Harding do kontextu. Natočené záznamy z tréninků před Olympijskými hrami v Lillehammeru zase zachytily každé slovo, které jí trenéři řekli, než vstoupila na led. „V mnoha případech jsme mohli dialogy reprodukovat na slovo přesně,“ uvádí Robbie. „Tisíce fotografií Tonyi dostupné na internetu posloužily Craigovi jako inspirace, pokud jde o celkovou vizi i řadu dílčích estetických momentů. Já jsem se v průběhu natáčení na YouTube dívala v podstatě neustále.“

Nejzásadnější pro přípravu Robbie se ukázal být dokument z poloviny 80. let. V patnácti letech, když se formovala její krasobruslařská kariéra, se na Tonyu obrátil student Yaleovy univerzity s dotazem, jestli by pro školní předmět nemohl natočit její každodenní život. Právě tyto záběry umožnily Robbie sledovat proměnu Tonyi Harding v mladou ženu a profesionální krasobruslařku. Mohla tak být i svědkem prudkých výměn mezi ní a její matkou LaVonou, jež se staly klíčovou součástí Rogersova scénáře. „Pokud chcete porozumět tomu, co a proč lidé v dospělosti dělají, musíte nejdříve vědět, co zažili v dětství,“ říká Robbie.

Stejně jako scenárista, také Robbie s Gillespiem letěli do Portlandu, aby se s Hardingovou seznámili. V té době jí bylo 44 let, stranou zájmu veřejnosti žila v podstatě již deset let - s krasobruslením se rozloučila na konci devadesátých let a s boxerskou kariérou v dekádě následující. „Velmi jsem se těšila, až ji poznám, ale věděla jsem, že setkání nebude takové, jaké si představuji,“ vypráví Robbie. „Je to tvrdá žena, která si toho hodně zažila. Byla opravdovou sportovkyní, všem okolnostem navzdory. Skutečnost, že to z prostředí, ve kterém vyrostla, dotáhla tak daleko, je jednoduše ohromující. Je houževnatá a nenechá se ničím zastavit.“

Film se natáčel v Atlantě v průběhu pouhých třiceti dní, což Robbie poskytlo jen minimum času pro proměnu z Hardingové ve věku dospívající dívky až do období dospělosti. Herečka úzce spolupracovala s kostýmní návrhářkou Jennifer Johnsonovou, vlasovou stylistkou Mary Everettovou a uměleckou maskérkou Deborah La Miou Denaverovou. Ta za použití stínovacích technik v oblasti brady, spodní čelisti a tváří dokázala proměnit tvar obličeje Margot Robbie a dosáhnout tak podobnosti s Tonyou Harding. Specialista na prostetické masky Vincent Van Dyke za pomoci drobných úprav proměnil Margot v Tonyu po čtyřicítce. Pokud jde o bruslařské scény, Robbie trénovala s pohybovým koučem, který ji pomohl cítit se na ledě jistěji a zlepšit celkový projev. V některých případech ji zastoupily dvojnice nebo dokonce filmové triky.

obrazek
Allison Janney - Stát se Lavonou

Fenomenální herecký výkon předvádí ve filmu Allison Janney jako matka hlavní postavy. Zlatý Glóbus, nominace na Oscara, řada dalších cen a nominací a ohlasy diváků hovoří za vše. Zatímco Robbie měla k dispozici tolik materiálu, že by vystačil na stovky hodin přípravy, její kolegyně Allison Janney se při vytváření postavy LaVony mohla opřít jen o velmi málo informací. Neměla možnost se s LaVonou setkat, byť se ji spolu s Rogersem na začátku projektu pokoušeli kontaktovat. Kromě interview v pořadu „The Montel Williams Show" v 90. letech, při jehož natáčení usnula, se množství materiálu na internetu i jeho obsah ukázaly být mizivé. „Steven i já jsme se v tomto případě rozhodli spoléhat na své umění a zkušenosti,“ vysvětluje Janney. „Většinu toho, co jsme se o LaVoně věděli, nám zprostředkovala Tonya. Věděla jsem, že to byla velmi pohotová a vysoce inteligentní žena, pochopitelně poznamenaná osudem, ale to bylo asi vše, od čeho jsem se mohla odpíchnout.“

Podobně jako Robbie, i Janney se musela, pokud jde o vhled do LaVoniny komplikované a zuřivé povahy, spolehnout především na snímek natočený studentem z Yaleu. „Ten dokument mi obrovsky posloužil, už jen to vidět Tonyu mluvit s matkou po telefonu,“ vysvětluje Janney. „Nemohli jsme slyšet LaVonina slova, ale sledovat Tonyinu reakci mi pomohlo dodat osobnosti její matky konkrétnější podobu.“

Pokud jde o fyzickou proměnu v LaVonu, Janney spoléhala na útržky záběrů a talent kostymérů, maskérů a vlasových stylistů, kteří pro film stvořili vzhledově zcela nezapomenutelnou postavu, a to včetně paruky, kožichu a papouška, kterého La Vona chovala jako domácího mazlíčka. „Nosí velmi specifický účes, ne právě takový, jaký by si většina z nás vybrala,“ podotýká Janney. „Prostě jsme pracovali se vším, co nám zprostředkoval studentský dokument, včetně kožichu i papouška, a začlenili to do scény rozhovoru o událostech, k nimž došlo v době konání olympijských her v Lillehammeru.“

Papoušek se jmenoval Little Man a Janney se obávala, aby ji při některé z klíčových scén nezastínil: „Nikdy nehrajte se zvířaty, strhnou na sebe veškerou pozornost,“ varuje Janney. „Neměla jsem čas se s ptákem seznámit, ale zamilovala jsem si ho okamžitě. Jen co mi ho jeho trenér posadil na prst, už mi seděl na kožichu a snažil se upít z mé sklenice. Štípal mě do ucha, zatímco jsme se snažila přednést svůj text. Bylo to kouzelné.“

obrazek
Tonya a Lavona - Živé postavy

Jak Robbie, tak Janney vynaložily velké úsilí ve fázích přípravy i natáčení, aby ze svých postav neudělaly pouhé karikatury. Snažily se zdůraznit i jejich lidské kvality a pozitivní stránky osobnépsti, nejen jejich horší charakterové vlastnosti - v případě Tonyi její vznětlivost ve vztahu k soutěžním porotcům a u LaVony fyzické, slovní i emocionální týrání, které se následně stalo hnacím motorem manželství Tonyi a Jeffa Gilloolyho i Tonyiny krasobruslařské kariéry.

Bylo by jednoduché odsoudit LaVonu jako pouhé monstrum - v jedné scéně z ničeho nic skopne mladou Tonyu z jejího místa u stolu - ale Janney viděla za projeveným vztekem i určitý druh velmi drsné lásky, která jim měla pomoci vymanit se ze zajetí pracující třídy. „Nevěděla jsem, jestli dokážu LaVonu zahrát tak, aby diváci viděli víc než jen zrůdu, ale uvědomovala jsem si, že ona ve své dceři spatřovala možnost úniku pro obě,“ říká Janney. „LaVona věděla, jak svou dceru skrze ponižování motivovat. Myslím, že tam lze v jejím chování spatřit lidskost. Chtěla pro svou dceru lepší život a přitom sledovala, jak každou chvíli něco pokazí jen proto, že se dostatečně nesoustředí na to, co je důležité. LaVona neměla možnosti jako Tonya, ale uvědomovala si, jak je důležité mít někoho, kdo za vás někdo bojuje a zoceluje vás.“

Trojitý axel - Margot Robbie na bruslích

Mezi nejtěžší momenty v průběhu natáčení patřily, asi bez překvapení, dechberoucí krasobruslařské sekvence na ledě, přinášející akci, napětí i krásu. Tonya Harding dokázala nepoddajného trojitého axela skočit jako první Američanka a ve své době byla jednou z mála na světě, která ho zvládala. Ani ta nejnáročnější příprava, kterou Margot Robbie podstoupila, nepřípraví běžného člověka tak, aby takhle těžký skok mohl zvládnout. V některých scénách na ledě proto bylo nutné, aby Robbie krasobruslařské skoky co nejvěrněji napodobila, včetně trojitého axela. O zbytek se postarala filmová kouzla.

Robbie hrála jako dospívající hokej, ale krasobruslení si nikdy nezkusila. Nemohla tedy tušit, jaká dřina na ledě ji čeká ani jak obtížné bude dosáhnout stejné elegance pohybů, jakou předváděly Tonya Harding a Nancy Kerrigan. „Při hokeji na sobě máte patnáct centimetrů silné chrániče, takže jsem si myslela, že krasobruslení bude procházka růžovou zahradou,“ vypraví Robbie. „Na ledě jsem rychlá, myslela jsem tedy, že se to snadno pochytím. Ale brusle na krasobruslení se od hokejových liší - už jen to, že mají na špičce nože zuby. Takže jsem neustále zakopávala. A bez chráničů to pokaždé strašlivě bolí, když upadnete.“

Robbie spolupracovala s trenérkou japonsko-kanadského původu a bývalou krasobruslařkou Sarah Kawaharaovou, která kdysi vytvářela choreografie dokonme přímo pro Nancy Kerrigan. „Krasobruslení připomíná balet, ale je brutální a vyžaduje nemalé množství fyzické zdatnosti a síly,“ říká Robbie. „A celé to má vypadat lehce a ladně. Hluboce obdivuji každého, kdo umí takto bruslit - je to neuvěřitelně těžké a překvapivě kruté. Učit se něco ve věku 26 let také není totéž, jako začínat v pěti jako Tonya, protože v dětství se ničeho nebojíte, a navíc padáte z výšky jednoho metru, ne dvou.“

Scény na ledě představovaly logistickou výzvu i z hlediska vlastního natáčení a filmařského aparátu. Režisér Craig Gillespie si přál být při soutěžních sekvencích Robbie na ledě co nejblíže, rozměrnější vybavení však nebylo možno na ledě používat. Snímek se natáčel na celuloidový film, digitální kamery tedy nepřicházely v úvahu. Kameraman Dan Morris však naštěstí uměl bruslit, mohl tedy natáčet i přímo z ledové plochy.

Producenti pročesali celou zemi, aby nalezli dvojnice, které by mohly Robbie zastoupit při složitějších krasobruslařských prvcích, včetně trojitého axela. Ukázalo se ale, že pouze dvě krasobruslařky v celých Spojených státech jsou v současné době schopné skok provést, a ani jedna nebyla dostatečně vysoká. Tým zvažoval i zařazení mužských krasobruslařů v parukách, ale nakonec se rozhodl pro profesionální krasobruslařky, které byly schopné trojitého axela téměř dokončit - o zbytek se postaraly vizuální efekty. Robbie vždy provedla první část prvku, dvojnice v něm pokračovaly a digitální efekty následně pomohly dotáhnout a zvýraznit to, co Tonya Harding tak ladně předváděla na vrcholu své kariéry na světových kluzištích. „Až když jsme našli naše dvojnice, jsem doopravdy pochopila, jak neuvěřitelně talentovaná Tonya byla,“ říká Robbie. „Sport se za posledních dvacet let výrazně posunul, ale trojitý axel i nadále zůstává tím šíleně těžkým skokem, který zvládne jen velmi málo lidí.“

obrazek
Oživit 80. A 90. léta

Není to tak dávno, ale konec 80. a začátek 90. let, kdy se odehrává většina filmu Já, Tonya, představuje, pokud jde o styl a kulturu, velmi specifické období. Film o 250 scénách a 90 různých kostýmech si žádal dobové prvky i oblečení. V příběhu převládají rozměrné účesy, plísňové džíny a móda ve stylu grunge - včetně kožichu z domácího králíka, který má Tonya na sobě v úvodních scénách. „Je to devadesátkový film. Bylo skvělé vidět naživo celou tu retro kulturu, s barevnou paletou obsahující tlumenou tyrkysovou i křiklavou žlutou,“ vypráví režisér. „V těch vyšisovaných džínech a divných kabátech vypadali všichni jako třeťáci vybíhající na velkou přestávku.“

Příběh nicméně zahrnuje také několik scén ze soutěží konajících se mimo Portland, včetně Olympijských her z roku 1994 v norském Lillehammeru, což kladlo vysoké požadavky na vizuální autentičnost. To byl úkol pro produkční návrhářku Jade Healyovou, kostýmní návrhářku Jennifer Johnsonovou a uměleckou ředitelku Andi Crumbleyou - právě ony zajistily, že každá rekvizita, kus oděvu, značka nebo logo odpovídaly době, což s ohledem na davové scény se stovkami komparzistů představovalo velkou výzvu.

Každá z hlavních postav prošla pečlivou fyzickou proměnou, aby do doby přirozeně zapadla. Sebastian Stan si musel navyknout na knírek, který se stal pro Tonyina manžela Gilloolyho typickým rysem. Robbie se musela poprat s natupírovanými poničenými vlasy a lacinými, mnohdy doma šitými krasobruslařskými dresy. Za ty byla Hardingová na počátku své kariéry kritizována, neboť se od ní očekávalo, že navzdory životu v chudobě, bude na ledě vypadat dokonale. „Prada v prvních letech“, tak Janney definovala nenapodobitelný styl LaVony Goldenové vyznačující se luxusními, draze vypadajícími materiály a barvami. A se svým vzhledem se velmi rychle sžila: „Vzala jsem si oblečení na sebe a s cigaretou a papouškem na rameni to bylo, jako bych si oblékla brnění.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 18. 7. 2018 Svátek má Drahomíra
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz