Revolučně jiný Jánošík

I když byly dosud natočeny čtyři celovečerní filmy o Jánošíkovi, slavného lidového hrdinu příliš neznáme. Známe jen lidovou legendu o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával a kterého po zradě popravili zavěšením na hák za žebro. Opravdového Juru Jánošíka, mladíka z Těrchovej, jehož krátký, ale dramatický život inspiroval generace Slováků k vytvoření legendy, přibližuje až nový film režisérek Agnieszky Holland a Kasii Adamik.

Výpravný velkofilm vznikl podle scénáře Evy Borušovičové, která studovala několik let archivní záznamy a dokumenty. Zajímaly ji reálné životní osudy charizmatického mladíka, který zemřel mladý a stal se legendou.

„Základ tvoří dochovaná fakta o životě Jánošíka. Příběh je pak doplněn událostmi a činy, které byly v kontextu té doby velmi pravděpodobné. A zbytek tvoří to, co vzniklo v mé hlavě. Před téměř čtyřmi sty lety se lidé milovali a nenáviděli, přátelili se i záviděli. V touze najít si své místo v životě, směřovat k naplnění svého poslání, v hledání štěstí a lásky se toho moc nezměnilo“, říká scenáristka Eva Borušovičová. Právě její nový, převratný pohled na známého hrdinu oslovil režisérku Agnieszku Holland, která si přizvala na pomoc svou dceru Kasiu Adamik.

Představitele hlavního hrdiny hledaly režisérky na konkurzech ve třech zemích - v Čechách, Polsku a na Slovensku. Nakonec hlavní roli ztvárnil mladý český herec Václav Jiráček. Agnieszka Holland k tomu říká: „Kasia vybírala z více než 300 Jánošíků. Po výběru jsme vyzkoušeli 50 nejlepších. Vašek nás okamžitě nadchl tím, že se odlišoval od všech ostatních. Měl nejen chlapecké kouzlo, soustředěnost, zdrženlivost a upřímný projev, ale hlavně bylo cítit, že má ten vnitřní druh nezávislosti bez které se každý hrdina stává jen loutkou. Nejen, že vypadal zajímavě a přesvědčivě hrál, ale měl v sobě tu jiskru, se kterou jsem se setkala u několika nejlepších amerických herců“.

Jejich volba rozhodně překvapila, protože mladík s chlapeckou tváří a štíhlou postavou vysoký 1,75 metru byl na hony vzdálený od do té doby zažitého obrazu Jánošíka jako dvoumetrového siláka s téměř nadpřirozenými schopnostmi. „Když jsem ho viděla poprvé, hned jsem věděla, že právě on bude tím nejlepším Jánošíkem. Má v sobě určitý hněv a zoufalství, které se neprojevují na povrchu, ale projevují se vnitřně“, vysvětluje Agnieszka Holland a charizma mladého herce přirovnává k vyzařování Leonarda di Capria. „Jeho výběr byl promyšlený. Náš Jánošík je existenciálním hrdinou, který stále hledá sám sebe, své zařazení v životě. Náš film není o legendě, ale o člověku, který se stal legendou, i když o to vůbec nestál. Záměrně jsme ho očistili od „chlapáctví“ a nadpřirozenosti. Představíme ho jako typického outsidera 18. století“, dodává mladší z režisérského tandemu, Kasia Adamik.

Agnieszka Holland, Kasia Adamik, režisérky: „Dosavadní zfilmované příběhy o Jánošíkovi využívaly konvenci pohádek, legend, folklorní stylizace nebo kostýmní komedie. Ve scénáři Evy Borušovičové nás okouzlila zcela jiná poetika. Za prvé vychází ze skutečných dokumentů z osmnáctého století a nikoliv z romantické legendy, za druhé využívá subjektivní, originální lyrismus. Jánošík je tragický a zároveň velmi moderní. Mohl by to být americký chlapec, který se vyčerpaný krutostí války vrací z Iráku do městského ghetta, kde se stane vůdcem gangu“.

Příběh Juraje Jánošíka, podobně jako jiných zbojníků, Ondráše nebo Robina Hooda, se stal legendou. A legenda pomalu vytlačila z povědomí společnosti skutečné postavy a události. Náš film vrací této postavě historickou autenticitu, při zachování jeho romantického charakteru.

Téměř všechny události a postavy popsané ve scénáři mají svou historickou předlohu: hlavním zdrojem pohádkového příběhu byly soudní spisy z Jánošíkova a Uhorčíkova procesu, které se kompletně zachovaly a představují pokladnici vědomostí o historické době a hrdinech příběhu, převyprávěného ve filmu a o sledu událostí.

„Jánošíkova cesta od zbojníka k mučedníkovi bude mít také symbolický rozměr. Ve filmu jsou představeny jeho sny, vize a přízraky, v tomto rozsahu zachováváme pohádkovost našeho hrdiny. Záleží nám také na tom, aby byl film, kromě kaskadérských scén a popisu dospívání charismatického hrdiny, plný humoru a mladistvého erotizmu“.

Jánošíkova zbojnická skupina operovala na rozhraní Polska, Slovenska a Moravy a její členové pocházeli ze všech těchto tří oblastí. Stejně pestré národnostní složení má i filmové obsazení. V roli nejbližšího Jánošíkova druha Tomáše Uhorčíka se představí Slovák Ivan Martinka. Třetím zbojníkem, který sehraje důležitou roli příběhu je Turjag Huncaga, jakýsi tatranský Jidáš. Ztvárnil ho Michal Żebrowski, polská filmová hvězda. Jánošíkovu osudovou ženu Barboru si zahrála americká herečka Sarah Zoe Canner, která se svou roli se naučila ve slovenštině.

Velkorysý projekt, který odstartoval v roce 2002 producent Rudolf Biermann měl být prvním moderním slovenským velkofilmem v porevolučním období. Od října 2002 do konce ledna 2003 se natočilo přibližně čtyřicet procent filmu. Tehdy nikdo netušil, že se Jánošík odmlčí na dlouhých šest let kvůli odstoupení jednoho z partnerů. Finanční problémy prodloužily dobu jeho vzniku na celých sedm let.

Projekt s celkovým rozpočtem 6.000.000 Eur dovedl do úspěšného konce polský producent Dariusz Jabłoński a jeho firma Apple Film Production. Díky smlouvě převzal práva od slovenského producenta. „Jsme pyšní že se nám tento mimořádně náročný projekt podařilo přivést ke šťastnému konci. Získali jsme partnery z Polska - Polskou televizi a Polský Institut flmového umění ale také HBO Central Europe. Také se nám podařilo zapojit do projektu Maďarsko. Realizovali jsme větší část natáčení a celou postprodukci. Vznikl tak opravdovu středoevropský film. Od počátku jsme si byli jistí, že o tento projekt je třeba bojovat s celým odhodláním. Půvab předchozího realizovaného materiálu spolu s mistrovstvím Agnieszky Holland a mladistvé vize Kasie Adamik způsobily, že ačkoli jsme si byli vědomi namáhavé cesty, vyplatilo se na ni vydat“ říká producent.

Po smolných letech se na film usmálo štěstí. V létě 2008, přesně 21. července si herci opět mohli obléct dobře schované zbojnické kostýmy a po šestileté pauze se vrátili ke svým postavám před kameru Martina Štrby. „Všichni jakoby drželi nějakou zvláštní dietu a čekali než se projekt dokončí. Byl to pro nás úplný zázrak a svým způsobem vysvobození“, říká představitel hlavní role Václav Jiráček.

Pro producenta Dariusze Jabłońskeho to není první spolupráce se slovenskými a českými filmaři. V roce 1999 koprodukoval úspěšný snímek „Je třeba zabít Sekala“, nedávno debutoval také jako režisér koprodukčního filmu „Jahodové víno“, v hlavních rolích s Jiřím Macháčkem a Zuzanou Fialovou.

Film „Jánošík. Pravdivá historie“ vznikl během 90 natáčecích dní na slovenské a polské straně Tater, v Těrchové, Pieninách, v Podhájí a na Spiši. Ve filmu účinkovalo dohromady více než 100 herců, několik tisíc komparsistů a 60 jezdců. Mimo ně si v Jánošíkovi zahrálo více než tisíc zvířat, z toho nejpočetnější skupinu tvořily ovce (920ks) a koně (76ks). Pro potřeby filmařů bylo vyrobeno 20 povozů, téměř 80 střelných zbraní, více než 90 sečných a bodných zbraní a dokonce 2 děla. Dohromady bylo použito 45 kg střelného prachu, více než 100 kostýmů, kompletní výzbroj pro 18 člennou zbojnickou družinu a 5 historických kočárů. Mimo celovečerního filmu o Jánošíkovi, vznikne na Slovensku i čtyřdílný televizní seriál.

Eva Borušičová (rozhovor)
Zkoumala jste Jánošíkův život z dostupných historických archivních materiálů. Vzpomínáte si ještě jakou jste o něm měla představu na úplném začátku a jak se postupně měnil jeho obraz pod vlivem získaných informací?

Pátrat po skutečném Jánošíkovi jsem začala už jako dítě, kdy jsem si o něm v knihovně půjčila svou první knihu. Pak jsem se jeho životu věnovala intenzivně v době studií scenáristiky. Tehdy také vznikl základ scénáře filmu Pravdivá historie o Jurovi Jánošíkovi a Tomášovi Uhorčíkovi. V době, kdy jsem o něm každý den psala se mi o Jánošíkovi dokonce několikrát zdálo. Na začátku jsem měla poměrně mlhavou představu, která se blížila spíše legendě než opravdovému člověku. S každou další informací a nově objevenou souvislostí se ale stával hmatatelnějším. Najednou to byl člověk se svými touhami, s hledáním vlastního uplatnění a štěstí navzdory osudu a složité době. Stejně jako naši vrstevníci se snažil zařadit. I jemu se stávalo, že nebyl strůjcem událostí, jejichž součástí se stal. I on musel volit mezi dvěma zly. I v jeho životě měly místo osudová setkání a šťastné či nešťastné náhody. Nechtěl být farářem a rodiče mu neutrápili na panském. Těžko říct jestli naplňoval představu „bohatým bral a chudým dával“. V každém případě to ale byl člověk, který měl silné charisma, vnímavost a charakter. A díky tomu se stal známým už za své velmi krátké zbojnické kariéry a díky tomu také musel zemřít.

Václav Jiráček (rozhovor)
V Čechách není legenda o Jánošíkovi známá tolik jako na Slovensku. Co jste o něm věděl předtím než jste se zúčastnil konkurzu?

Jánošíka jsem samozřejmě znal. Narodil jsem se v roce 1978 a měl jsem rád filmy Pavla Bielika ze šedesátých let. A vůbec, líbili se mi partyzáni a Indiáni. Jejich život se mi zdál romantický, i když dnes už to vidím jinak. Bylo to mé dětství. V Polsku je pro mnohé součástí jejich dětství polský film o Jánošíkovi režiséra Passendorfera a jeho představitel Marko Perepecsko. Je pro Poláky tím, co Paľo Bielik, či František Kuchta na Slovensku. My Češi jsme sice v tomto ohledu trochu mimo, ale spolupracovali jsme na natáčení několika Jánošíků. Jsem vlastně už druhý český filmový Jánošík po Theoderovi Pištěkovi. Shodou okolností tento vůbec první celovečerní film natočili bratři Siakeľovci také v Praze, jen pár metrů od místa, kde jsem se narodil. Když bych v té době žil, tak bych mohl sledovat natáčení přímo ze svých oken.

Režisérky označují Jánošíka jako outsidera 18. století. Co je Vám na jeho charakteru blízké?

Když se dívám na jeho život podle našeho scénáře tak je mi nejbližší to, že se rozhodl pro život, který není úplně bezpečný a v té době běžný. Chtěl zažít dobrodružství a adrenalin a na konec zjistil, že za to musí zaplatit.

Ivan Martinka (rozhovor)
Postava Uhorčíka byla po celá staletí tak trochu v Jánošíkově stínu. Z ústraní ho vytáhla až Eva Borušovičová ve svém scénáři, takže se dokonce dostal do původního názvu filmu Pravdivá história o Jurajovi Jánošíkovi a Tomášovi Uhorčíkovi. Jaký je tedy Váš Uhorčík?

Tomáš Uhorčík byl ostřílený zbojník, který zabíjel od ranného mládí. V době, kdy zlákal Jánošíka ke vstupu do družiny měl za sebou téměř devět let zbojničení. Už ve scénáři se mi líbila charakteristika obou postav, kamarádství i zvláštní napětí mezi nimi. Uhorčík a Jánošík se vzájemně ovlivňují je mezi nimi osudový vztah. To Uhorčík ho do všeho zatáhl. Jánošík nechtěl zbojničit, bránil se tomu, ale Tomáš byl neodbytný. Uhorčík je „jednodušší“, takový kluk z ulice, který se dokáže s každým domluvit, přizpůsobit svou komunikaci a zahrát tak na správnou strunu. Jura jakoby měl o kolečko víc, je nejdřív zamlklý introvert. Ale navrdory tomu Uhorčík udělá to zásadní rozhodnutí o krok džíve než Juro. Což je přirozené, protože je starší. Nakonec jakoby cítil zodpovědnost za jeho tragický osud. Postava Uhorčíka je pro mě zajímavá i po osobní stránce. Pokaždé hledá co dál se životem. Celý jeho život je pochmurný, dobrodružný a magický zároveň, s příchutí divadelního předstevní. Je to tanec na ostří nože za každé okolnosti s úsměvem na rtech.

Táňa Pauhofová (rozhovor)
Výběr mladého českého herce Václava Jiráčka jako Jánošíka mnohé překvapil, protože se vymyká jeho dosavadnímu obrazu jako velikánského mohutného chlapa. Jak jste reagovala na jeho volbu?

Vašek působí křehce, ale přitom má v sobě neuvěřitelné charisma a velkou vnitřní sílu. Podle mě takhle Jánošík mohl vypadat. Líbil se mi od začátku a ani na chvíli jsem nezapochybovala. Spíš mi to přišlo o to zajímavější, že vypadá jinak, než jak jsme zvyklí z jiných filmů.