To, že česká, respektive moravská vesnice, je místem nanejvýš ponurým, místem, kde každý zná na každého i ten nejbezvýznamnější hříšek, je docela známý fakt. Nebývale silný vliv zde hraje i půda a poměr lidí k ní. Lidé jsou na ní závislí, ona na nich. O tomto silném až mystickém námětu bylo napsáno mnoho knih, avšak natočeno zoufale málo filmů. Michálek se nám vesnici ukazuje s jasnými sympatiemi spíše k vetřelci, člověku, který zde zakotvil spíše náhodou, a navíc je jiného vyznání. Další sympatickou postavou je místní kněz, který také ne úplně zapadá do místní komunity. Nejpůsobivější je přesto uzavřená až patrialchální skupina pantátů, vlastníků půdy lpějících na ní více než na obecných morálních hodnotách. Mnohý by je odsoudil. Nyní. Nikoliv však před rokem 1948. Dobrý komentář 