fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 431 hlasů
7.3 10 431
film / komedie, Česká republika, , 103 min.
Kinopremiéra v ČR 18.9.2003, DVD od 1.9.2004 Bonton

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2003, Český Lev, Hudba (J. P. Muchow), Herec ve vedlejší roli (I. Trojan)


Ukázka
01:46



Jste normální? Bojíte se tmy? Jste hrdina? Máte rádi svého psa? Rozumíte svým dětem? Pili jste houbový čaj? Máte skvělého kamaráda? Máte rádi televizi? Natočili vás skrytou kamerou? Chcete ochutnat něco nového?
Standa je smolař. Osud ho smýká životem a on si to nechá líbit. Zrovna ho pustili z vězení a on věří, že se karta obrací. Jeho bývalý šéf Zdeněk mu totiž něco dluží a Standa si konečně může splnit to, po čem snil. Jenže potká Ondřeje. To je ještě větší trotl než Standa. Jejich smůla se násobí a to nemůže dopadnout dobře. Zdeněk má manželku Sandru a dvě děti. Manželka je přísná, spolehlivá a ekologická. Děti jsou hodné, učí se a hrají si. Zdeněk má restauraci a svoji pravou ruku Jana. Všechno se daří. Než potká Standu a Ondřeje.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu „SEJDEME SE ZA DESET MINUT.“ … „ALE JÁ NEMÁM HODINKY.“ … „DOBŘE, TAK ZA PATNÁCT.“ ///

Možná nejšílenější (porevoluční) českej film, kterej ukazuje, že jíst lidi není správný. Ondříčkovo-Macháčkova exhibice, která se nevokouká.

/// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V devětadevadesátým jsem dělal jeden kšeft. 2.) Zjistím, že z Honzy Třísky by nebyl dobrej zpěvák (a že jednou rukou nezatleskám – a když, tak blbě!).

/// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ ne
Všechny komentáře k filmu 72+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Jedna ruka netleská

obrazek
Moderní černá komedie "Jedna ruka netleská" je film, který Vás strhne. Na pozadí originálního, chvílemi kriminálního příběhu se odvíjí množství humorných situací, absurdních dialogů, zapamatovatelných hlášek a vše vyvrcholí překvapivým závěrem.

Jedna ruka netleská je třetím celovečerním filmem režiséra Davida Ondříčka. Především svým druhým filmem Samotáři si posadil laťku opravdu vysoko. "Je to riskantní projekt, někdo na náš humor nemusí přistoupit a film je pro něj ztracen. Já ale tajně doufám v pravý opak," říká scenárista, režisér a producent Ondříček v jedné osobě. Ve filmu herecky exceluje spoluscenárista a herec Jiří Macháček a držitel dvou Českých lvů Ivan Trojan. V nezvyklé roli uvidíme Jana Třísku a šanci na herecký objev roku má Marek Taclík z Činoherního klubu. Hudbu již tradičně u Ondříčkových snímků obstarává Jan P. Muchow.

David Ondříček (rozhovor)
Po filmech Šeptej a Samotáři je to tvůj první film, který není generační, jeho téma je nadčasové. Jak bys ho v krátkosti popsal?
Filmem se prolínají tři základní témata: příběh kluka, který nepodléhá obecným pravidlům světa, v němž žije, tlak doby na nás a otázka normálnosti a šílenství. Příběh vychází spontánně z nás. Když jsme se s Jirkou Macháčkem bavili o tom, co prožíváme, napadl nás nejdřív příběh Standy, který nevědomě řeší věci přímo a nesnaží se jako většina lidí kalkulovat. Není hloupý, prostě jen nechce přistoupit na pravidla světa. Později se nám do příběhu dostala i rodina, určitý kontrapunkt ke Standovi. Přes ní vidíme pokřivený obraz toho, jak nás vždy deformují doba, informace a životní tempo. Cítíme se pod tlakem, ale nevíme, jak se ho zbavit, a z toho vznikají bizarní situace. Někdo se snaží tomu nepodlehnout, jiný podlehne, zešílí a začne jednat nenormálně. A právě téma obecné normy, tedy co ještě považujeme za normální a co už chápeme jako šílené, mě zajímalo nejvíc.

Co jste se při debatách dozvěděli o sobě? Podléháte, nebo ne?
Určitě podléháme, a oba to pociťujeme na vlastní kůži. Například automaticky věříme jakýmkoli informacím, klidně i naprostým nesmyslům. Já sám třeba informacím o tom, jaká tenisová raketa nebo pilulky na hubnutí jsou nejlepší. A když se někdo, jako Jirka, stane mediálně známým, může tomu snadno podlehnout a sám o sobě si začít myslet, že je lepší člověk než ostatní. Obojí je nebezpečné. Film ale není o nás, spíš jsme si všímali ostatních. To je vždycky mnohem snazší.

Přesto se film, stejně jako tvé předchozí, odehrává v současnosti.
To je pravda, i když já sám se snažím být především režisérem budoucnosti. Chci, aby se každý můj film odehrával v blízké budoucnosti. Zajímá mě například, co budou lidi nosit za rok. Nebo jak se budou chovat. V tom je i tenhle film stejný jako Šeptej nebo Samotáři. U těch se to myslím povedlo.

A opět jde o černou, trochu hořkou komedii.
Ze Šeptej udělali komedii spíš lidi, já film myslel o něco vážněji. Samotáře zas okořenil svým sarkasmem Petr Zelenka, zatímco já se do filmu snažil vnést bláznivý humor. Ale je pravda, že šlo o komedie, stejně jako Jedna ruka netleská. Žánr černé komedie a míchání stylů mě baví. Kdybychom se totiž měli začít brát vážně, mohli bychom lehce zešílet.

Dá se říct, že jsi se svým třetím filmem definitivně našel svůj žánr?
Doufám, že jo, černé komedie mě baví. Mám rád lehce nerozpoznatelný humor. Filmu Jedna ruka netleská se někdo může smát od začátku až do konce, zatímco jiný se ani nepousměje. Vyhovuje mi humor, který není pro všechny. Možná to bude znít hloupě, ale mám rád elitářský humor.

Scénář jsi psal s Jiřím Macháčkem, jenž má taky velmi osobitý humor. Jak jste se při práci doplňovali?
Máme dost podobný smysl pro humor. Když se spolu bavíme, smějeme se tomu, co říká druhý. Můj humor je spíš nadvakrát, k vyjádření potřebuju víc času. Většina mých fórů je vtipných až později, když si člověk zpětně uvědomí, co se stalo. Jirka je naopak větší gagman daného momentu. Chytne přítomnost za pačesy a okamžitě udělá situační vtip. Než jsme začali psát, myslel jsem si, že Jirka bude fabulátor chrlící nápady, které já budu v klidu dávat dohromady. Bylo to ale spíš naopak.

Jiří Macháček i Ivan Trojan hráli nezapomenutelné postavy i v Samotářích. Myslíš, že jsi v nich našel své charakterní herce?
Určitě. Dokonce mám i rád, když má režisér své herce. Pořád cítím, že si s oběma mám co říct a že má pro nás smysl spolupracovat i dál. Jestli mi to dovolí námět příštího filmu, chtěl bych Ivana, který zatím hrál spíš toho druhého, obsadit do hlavní role.

Psali jste scénář přímo pro konkrétní herce?
Jirka s Ivanem byli jasní, jejich role jsou napsané na míru. Pomohlo nám, že s námi Ivan scénář dopisoval, takže jsme si některé scény mohli při psaní rovnou přehrávat. Je to výhoda pro režiséra, protože se mu pak na place nerozsype scéna, kterou si předtím určitým způsobem představoval jen v hlavě. Našli jsme tak momenty, kdy scénář nefungoval, a mohli je hned přepsat.

Ve filmu se ve velmi neobvyklé roli objeví i Jan Tříska. Jak jsi na něj přišel?
Znám ho už odmala, je kamarád mých rodičů. Jeho scénu včetně překladů Shakespearových her, v nichž Jan Tříska hrál koncem šedesátých let, celou napsal Ivan Trojan. Když jsem jeho roli četl, napadlo mě, že by ji měl zase hrát on. I vzhledem k její neobvyklosti ode mě asi byla drzost vzít telefon a jen tak Janu Třískovi zavolat, ale během let jsem se naučil věci neokecávat. Na rovinu jsem mu řekl, že pro něj mám něco, co by ho mohlo zajímat, a dal mu scénář do ruky. Druhý den mi zavolal a řekl: "Beru." To se mi na něm líbilo, je velký herec. Když ho role zajímá, bez řečí ji rovnou vezme.

Film sice nekončí happy-endem, přesto dává určitou naději. Věříš ty sám, že dobro nakonec zvítězí?
Určitě věřím, i když samozřejmě vím, že život nepřináší jen happy-endy a že často končí spíš smutně. Ale mám happy-endy rád, i ty vyloženě kýčovité. Líbí se mi třeba konec filmu Pravdivá romance, kdy hrdinové, kteří přežili všechny útrapy, sedí na pláži a za nimi zapadá slunce. Je v tom i dávka sarkasmu a iluze. Život je podle mě jako spirála. A záleží jen na nás, jakým směrem ji pootočíme.

Ivan Trojan (rozhovor)
Spolu s Davidem Ondříčkem a Jiřím Macháčkem ses podílel na psaní scénáře. Už od začátku, nebo až když jsi četl první verzi?
Myslím, že jsem četl až druhou verzi a až zpětně jsem se mohl podívat do té první. Řekl bych, že jsem se podílel až na tvorbě posledních dvou verzí.

Týkaly se tvé připomínky především postavy Zdeňka, nebo celého scénáře?
Snažil jsem se na scénář dívat jako na celek, a až potom prostřednictvím mé postavy. Šlo to ruku v ruce. To, že jsme se při psaní mohli na celý příběh dívat skrz své figury a zkoušet hned jednotlivé scény a obrazy, nám dost pomohlo při domýšlení detailů a vtipných point.

Jak ses k filmu vůbec dostal? Věděl jsi, že nějaký takový scénář vzniká?
Věděl jsem jen tolik, že David s Jirkou píší scénář a že chtějí, abych ve filmu hrál.

Napsal jsi nějakou scénu celou sám?
Například Shakespearovskou scénu Jana Třísky, kdy mluví ve verších.

Jak jsi na ni přišel?
Pracovali jsme v časovém tlaku, a proto jsme si dávali určité scény za domácí úkol. Já si vzal zrovna tenhle obraz. Do noci jsem se pak hrabal v Shakespearovi, kterého na rozdíl od kluků doma mám. Dokonce jsem si hrál i s překlady. Věděl jsem například o slavném Romeovi Jana Třísky, takže jsem dal do scénáře verše, které kdysi říkal v divadle. Je to slavný překlad Josefa Topola.

Jak na to Jan Tříska reagoval, vrátit se zpět skoro o čtyřicet let?
Myslím, že do téhle chvíle vůbec netuší, že jsem to napsal já, přestože jsme spolu od té doby několikrát mluvili. Pořád se těším, až si o tom popovídáme.

Postava Zdeňka není úplně záporná, na začátku chce dokonce vykonat dobro. Pak ale začne shodou nešťastných okolností padat do průšvihů, až se promění v dost morbidní karikaturu.
Snažil jsem se, aby nevypadal jako karikatura. Je to duševně chorý člověk, jehož nemoc se může pod psychickým tlakem zhoršovat, až dojde do stadia jako ve filmu.

Vlastně si neuvědomuje, co dělá, jedná nevědomě.
To je právě jedna z věcí, které jsem na jeho postavě spoludotvářel. Jde o jemné náznaky, že s ním něco není v pořádku, těch si ale divák možná hned na začátku filmu nevšimne.

Na konci filmu máš sólo ve formě Zdeňkova monologu, který působí až nebezpečně autenticky. Jak jsi scénu nacvičoval?
Jedná se o rozdvojení osobnosti, kdy se někdo projektuje do někoho jiného, ve filmu shodou okolností člověka, kterého všichni notoricky známe. Půjčil jsem si spoustu videokazet, z nichž jsem mohl vypozorovat vnější znaky téhle postavy. Dá se tedy říct, že jsem na figuru šel zvnějšku přes gesta, zvenku jsem se pomalu dostával dovnitř. Dokonce jsem strávil spoustu času před zrcadlem, což jinak považuju za nesmysl, protože to může vést k povrchnosti. Tentokrát to ale jinak nešlo.

Jak dlouho ti tento proces trval?
Monolog jsme psali s Davidem a jelikož se scéna točila až jako jedna z posledních, měl jsem celkem dost času dotvořit vše do definitivní podoby. Věděl jsem, že ve scéně musím mít čtyři až pět vycizelovaných záchytných bodů, mezi kterými pak můžu trochu improvizovat.

Setkal ses v životě s někým, kdo by podobnou chorobou skutečně trpěl?
Ne, tito lidé většinou končí v ústavech. Když jsem ale studoval DAMU, vzal nás profesor Kabát, někdejší ministr kultury, na psychiatrii, kde jsme měli možnost setkat se s nejrůznějšími psychickými poruchami.

David Ondříček říká, že tento film je mimo jiné o chápání hranic normálnosti. Myslíš, že jsme všichni trochu nenormální?
Podle mě je společnost přesycená vším možným, od reklamy až po nejnovější techniku. A my se pomalu vzdalujeme své přirozenosti.

Po roli v Samotářích, tvém prvním celovečerním filmu, ti David Ondříček svěřil další velmi bizarní roli. Zdá se, že jich pro tebe má zásobu.
Určitě jsem rád. Baví mě vystavět si sám roli, ve které v divácích vzbuzuju pocit normálnosti, a najednou přijde moment překvapení. Nerad bych se ale dostal do nějaké škatulky podobných postav. Například ve Smradech hraju úplně normálního tátu od rodiny, v Četnických humoreskách zase obyčejného četníka. Tím se to vyrovná.

Jiří Macháček (rozhovor)
Poprvé jsi psal scénář k celovečernímu filmu. Jaká to byla zkušenost?
Nebyl úplně první, byl jen první, který se realizoval. Jdete do toho s touhou po dobrodružství a po zábavě, kterou chcete obstarat sobě i jiným. Zákonitě se po čase ocitnete nejen na dně sil, ale i uprostřed zmatku z toho, že netušíte, co vlastně píšete. Jedinou bernou mincí jsou reakce diváků v kině, na které čekáte ještě několik měsíců. Dobrá zkušenost. Děkuju za ni.

David Ondříček, spoluautor scénáře, film režíroval a současně je i jeho producentem. Ty zase hraješ hlavní roli Standy. Jak to fungovalo při natáčení?
Psát scénář k filmu, ve kterém budete hrát hlavní roli, dohromady s člověkem, který film bude režírovat a ještě je jeho producentem, je buď předem prohraný souboj, anebo příležitost k prověrce vztahu dvou lidí. To bylo na věci častokrát vůbec nejzajímavější. Jsem rád, že po tom všem jsme si s Davidem schopni zajít na večeři, zahrát fotbálek nebo vyměnit manželky. Prostě že jsme pořád kamarádi.

Úvodní scéna, kdy Standa vychází z vězení, je tvůj nápad. Měl jsi ho v hlavě už déle, nebo šlo o náhodu?
Měl jsem ho v hlavě už delší dobu. Je to dobrá startovní pozice, která zaujme. Hrdina opouští svět nesvobody a vstupuje do světa svobody. Jak se s tím vypořádá? Mimochodem není to úplně originální nápad. Dal by se najít na začátku mnoha zfilmovaných příběhů.

Při psaní scénáře jste si většinu scén rovnou přehrávali. Roli Standy sis tedy sám psal na tělo?
Já jsem se osobně trochu styděl něco při psaní přehrávat. Většinou mě to spíš od věci vzdalovalo. Snažil jsem se nevstupovat do vznikající postavy a udržet si od ní co nejdéle odstup. Ale asi tak dva tři měsíce před natáčením už to nešlo dál, musel jsem se na to začít dívat jako na hereckou práci. David souhlasil, takže jsem se od té doby při psaní věnoval spíš jiným postavám než té své.

Ve filmu máš několik vyloženě kaskadérských scén. Obešlo se natáčení bez zranění?
To je spíš otázka na kaskadérský tým Ládi Lahody. Když nepočítám takové ty potlučeniny a psychické devastace, které si člověk odnese z každého natáčení, vyšel jsem z toho jen s několika modřinama. Díky, hoši.

Taky ve filmu piješ jeden velmi podivný nápoj ...
Při natáčení jsem několikrát zaznamenal, že mě přepadl určitý pocit, kdy si říkáte, tohle už jsem někdy zažil.... No jo vlastně, u Davida na chatě, když jsme to psali! Týká se to třeba scény, kdy Standa pije houbovej čaj. Budu se muset zeptat rekvizitáře, co do toho hrnku vlastně nalil.

Podobně jako Samotáři je i tento film plný bizarních postav a vtipných hlášek. V čem především je jiný?
Na rozdíl od Samotářů je tu méně příběhových linií, příběh si více pohrává s různými styly a žánry. Film je také nepatrně bláznivější a trochu i detektivka. A kdo ví co ještě. My jsme se rozhodli říkat mu černá komedie.

Název filmu Jedna ruka netleská vychází z perského přísloví. V podstatě znamená, že bychom si měli pomáhat, protože jedinec nic nezmůže. Současný svět jako by ale byl opakem.
Nesouhlasím, v tomto je svět pořád stejný. Ale ať je svět jaký chce, pevně věřím, že náš film ho změní k lepšímu. A jestli ne - tak sorry.

O hercích

Jiří Macháček
obrazek Po ukončení studií na právnické fakultě v první polovině devadesátých let účinkuje v divadelních představeních "Tajná znamení ve Varšavě", "Představení má tři části", "Mrtvé duše", v divadlech v Řeznické, Rubín a Na Zábradlí. Ve druhé polovině devadesátých let účinkuje v představeních divadla Sklep a v Dejvickém divadle. Je zároveň zpěvákem skupiny Mig 21. Za roli Jakuba ve filmu "Samotáři" získal Českého lva 2000 za mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

Ivan Trojan
obrazek Po studiích na pražské DAMU hraje v představeních Realistického divadla ("Merlin" - role Parsifal aj.), dále pak v Divadle na Vinohradech ("Bratři Karamazovi" - role Ivan Karamazov aj.). V současné době účinkuje v Dejvickém divadle - za roli "Revizora" (1998) byl nominován na cenu Thálie, a za roli "Oblomova" (2000) cenu Thálie získal. V televizi se nejširší veřejnosti představil např. ve hře "Naděje má hluboké dno", "Vítězná prohra" či seriálech "Dějiny kriminalistiky", "Četnické humoresky". V roce 2000 natočil v režii Davida Ondříčka film "Samotáři", za který byl nominován na cenu Český lev 2000 za mužský výkon v hlavní roli; a v režii Petra Zelenky film "Powers".

Isabela Bencová
obrazek Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) se objevila ve svém debutovém snímku "Zatracení" režiséra Dana Svátka. Po škole se věnuje divadlu, představila se například jako Mimi ve hře "Život bohémy", autora Arnošta Goldflama v Klicperově divadle. V současné době má angažmá v brněnském divadle Polárka.

Kristina Lukešová
obrazek Začínající nadějná herečka, v současnosti studentka herecké konzervatoře. Představila se v několika školních představeních v Žižkovském divadle Járy Cimrmana, například ve hře "Hra lásky a náhody" autora Pierre de Marivauxe. Role Andrey ve snímku "Jedna ruka netleská" je její první filmovou rolí.

Jan Tříska
obrazek Legendární herec. V 60. letech exceloval na prknech Národního divadla v Praze. Po odchodu do USA spolupracoval s režiséry jako je Peter Sellars, Warren Beatty a Miloš Forman. Po letech se českému publiku opět představil strhujícím výkonem Krále Leara.

Marek Taclík
obrazek Nadějný divadelní herec, který ztvárnil mnoho zajímavých rolí, např. faráře ve hře "Portugálie" nebo postavu Eddieho v "Gagarinově ulici". Především zaujal hlavní rolí ve hře "Osiřelý západ". "Jedna ruka netleská" je jeho první filmovou rolí.

Klára Pollertová-Trojanová
obrazek Divadelní a filmová herečka. Divadlo Pod Palmovkou a Švandovo Divadlo jí přineslo mnoho působivých rolí, např. klasiku v Shakespearově "Bouři", moderní progresivní roli ve hře "Znalci" a experimentální "Čas katů".

O tvůrcích

David Ondříček
obrazek Po ukončení studií na pražské FAMU v roce 1992 se věnuje vlastní režisérské tvorbě, v roce 1996 natočil debut "Šeptej", který získal mnohá ocenění na mezinárodních filmových festivalech a stal se druhým nejnavštěvovanějším filmem v českých kinech. V roce 1999 založil vlastní produkční společnost Lucky Man Films, ve které natočil svůj druhý film "Samotáři". Film se s velkým úspěchem promítá jak v českých kinech, tak v zahraniční distribuci (např. na Slovensku, v Polsku, ve Slovinsku, televizích ve Finsku, Polsku, Singapuru, Japonsku a Holandsku). Film byl nominován v 10-ti kategoriích na Českého lva 2000.

Michal Lánský
Po ukončení studií na pražské FAMU v roce 1992 - obor dokumentaristika, se věnuje práci na střihu dokumentů, videoklipů i celovečerních filmů. V roce 1999 získal cenu za nejlepší střih v San Sebastianu za "Mystic World 1998". Jako střihač pracoval na filmech "Ostrov na střeše" (r. Artemio Benki) a "Samotáři", za který byl nominován na Českého lva 2000 za střih.

Podobné filmy

Na sv. Valentýna
(Valentine's Day) Ashton Kutcher vlastní květinářství a na svátek všech zamilovaných má po...
dnes 08.15
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Herečka
Touha a talent přece nestačí! Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři (1981). Hrají: P. Nárožn...
dnes 09.45
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
101 dalmatinů
(One Hundred and One Dalmatians) Dalmatin Pongo má svého pána Rogera, který se živí skládá...
dnes 11.10
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 19. 2. 2019 Svátek má Patrik
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz