Představte si poldu, co je fakt dobrej. Tak dobrej, že moc nezapadá do týmu a tak ho šéfikové radši převelej do zapadákova. Máte? No a teď si vybavte, co tam ten nabušenej blonďák asi bude dělat, když maj v zapadákově nejhorší kriminalitu špatný parkování a nalejvání náctiletejm...  
 
Že je vám úvod trochu povědomý, ťukáte si na čelo s úmyslem jít pryč? Zadržte ještě na chvíli. Jednotka příliš rychlého nasazení sice zpočátku evokuje tuctové policejní komedie (nemalou vinou i díky českému názvu) a je svým způsobem žánrovým mixem 200 kriminálek (k nimž se autoři přiznávají), ale výsledek rozhodně nevyznívá tuctově. Země původu totiž není vyjímečně trans-atlantický člen G-osmičky, ale jen trans-La-Manchový. Tušíte-li po této zmínce přítomnost britského humoru, vaše detektory pracují v pořádku. Přitom se film rozjíždí velmi pozvolna a jen vysoce módní kamera a soudobý klipový střih připomíná, který máme filmový rok. S první vraždou v zapadákově, kde je jinak klid „na umření,“ se vše mění. V druhé půlce snímku se opravdu ocitáme v nebývalé akční řežbě, kterou můžou Wrightovi závidět i západnější tvůrci blockbusterů. Pravda, raději se moc neumírá, nálepka komedie je příliš mocná a komerčně žádaná čarodějka.  
 
Na co se ještě můžete ve filmu těšit? Na spoustu filmových odkazů (vévodí jim Bod zlomu a Mizerové 2), na jednu všetečnou husu, na obří námořní minu a když už jsme u toho... nastudovali jste něco o tajných společenstvech?  
 
Verdikt: Po čase zas celkem originální akční detektivka, která trhá na kusy nepřítele i bránice. Hledat ale sebemenší myšlenku je přísně zakázáno.