Scénář scenáristy Coryho Goodmana vychází stejnou měrou jak ze současných comicsů, tak i z klasických filmů tohoto žánru. Dílo, které se odehrává v postapokalyptické pustině, v sobě kombinuje prvky gotického hororu a jaderné katastrofy se souboji ve stylu „gun fu“, aby tak vytvářelo svět, který je současně ihned povědomý i zcela původní.

Prvotní inspirací pro jeho příběh byl šestnáctidílný manhwa comics korejského grafika a spisovatele Min-Woo Hyunga taktéž s názvem Kazatel, který ve Spojených státech vydalo známé comicsové nakladatelství TokyoPop. „Kazatel je kombinací západních a asijských comicsových stylů,“ popisuje Stuart Levy, vydavatel společnosti TokyoPop a jeden z producentů filmu. „Protože se Min-Woo Hyung o filmy velice zajímá, má jeho dílo sklony k tomu působit velice filmovým stylem.“

Goodman využil comicsovou sérii, která se odehrává v minulosti, k tomu, aby na jejím základě vytvořil zcela nový příběh z postapokalyptické budoucnosti. „Dokázal si z Min-Wooova comicsu vypůjčit spoustu prvků a na jejich základě stvořit zcela nový příběh. Film tak uplatňuje talent obou těchto skvělých vypravěčů: Min-Woo mu dodal úžasný umělecký styl a paletu, a Cory postavy a zápletku. Jedná se o případ, kdy jedna a jedna jsou dohromady tři.“

Příběh Kazatele začíná únosem mladé dívky. „Lucy je dívka z malého města, která vyrostla v pustině,“ popisuje Goodman. „Chce poznat svět. Pak se objeví upíři a poskytnou jí zcela nový zážitek, i když patrně ne takový, o jakém toužila. Kvůli jejímu únosu prchá hlavní hrdina filmu, Kazatel, z města, aby se ji pokusil přivést zpět.“

Goodmanův příběh světa zničeného stoletími válek mezi lidmi a upíry upoutal pozornost producenta Mitchella Pecka. Ten se o scénáři dozvěděl v situaci, která působí jako vystřižená z nějakého hollywoodského filmu - při noční partii pokeru. „Položil jsem přítomným typickou hollywoodskou otázku - potkali jste v poslední době nějaký zajímavý scénář? Jeden z hráčů mi pověděl o scénáři o upírech v postapokalyptickém světě, kterému vládne církev.“

Ačkoliv Peck přiznává, že není fanouškem science fiction či hororu, nedokázal Goodmanovu zvláštnímu novému světu odolat. „Cory dal dohromady velice nezvyklé ingredience a scénář se četl velice příjemně,“ říká. „Postavy byly skvěle napsané a příběh se odehrával na místech, která budou divákům povědomá. Měl v sobě eleganci a komplexnost, které se hned tak nevidí. Každá další stránka byla lepší a lepší.“

Peck si scénář rychle zajistil a začal s Goodmanem spolupracovat na tom, aby jeho silné stránky ještě podpořili. Posléze se scénář dostal do rukou Michaela De Lucy ze společnosti Sony Pictures, na kterého Goodmanovo spojení klasické akce se strašidelným upírským příběhem udělalo dojem. „Coryho scénář měl v sobě něco ze všeho, co mám rád,“ vzpomíná. „Byl tu postapokalyptický svět ve stylu Šíleného Maxe, ale i atmosféru Tuláka z širých plání. A upíři, ti jsou báječnou kapitolou samou pro sebe.“

Následně o film projevila zájem jedna z dceřinných společností společnosti Sony Pictures, Screen Gems, kterou vede Clint Culpepper. Kazatel je druhým režijním dílem režiséra Scotta Stewarta poté, co v roce 2010 rovněž pro Screen Gems natočil apokalyptický fantasy snímek Legie. „Scott, který původně pracoval v oblasti speciálních efektů, má obrovské zkušenosti s tvorbou stylu, díky kterému byl takový projekt opravdu lákavý. Ale současně se velice zajímá o příběh a má také velice dobré vztahy s herci. V jeho osobě zabijete tři mouchy jednou ranou,“ míní De Luca.

Coby jeden ze spoluzakladatelů známé společnosti The Orphanage, zabývající se výrobou vizuálních efektů, má Stewart s tvorbou původních a originálních světů bohaté zkušenosti. „Scott Stewart je skvělý vizionář,“ soudí Glenn S. Gainor, viceprezident a vedoucí produkce společnosti Screen Gems a vedoucí výroby snímku Kazatel. „Zná filmový jazyk, kterým se hodlá vyjadřovat. Stvořit svět tohoto filmu byla obrovská výzva. Každý snímek filmu se odehrává v paralelním světě, který původně vznikl ve Scottově hlavě.“

Stewart znal comics od TokyoPop a četl Goodmanův scénář ještě předtím, než se o film začal zajímat. „Byl jsem fanouškem obou verzí tohoto příběhu už docela dlouho,“ prozrazuje Stewart. „Cory stvořil mytologii, která byla velice zajímavá a obsahovala zajímavé postavy. Soustředil jsem se na to, abych příběhu dodal na emotivnosti a tématicky ho ucelil.“

Stewart začal tím, že zdůraznil aspekty, které ho oslovovaly nejsilněji. „Říkal jsem si, že se jedná o příběh o obětování a zejména o bojovnících, kteří se vydávají bojovat ve válce, která má podle nich vznešené opodstatnění, ale vracejí se z ní zcela zničeni,“ říká. „Společnost se mezitím vyvinula a jim ujel vlak. Místo toho, aby se vrátili jako hrdinové, jsou z nich vyvrhelové. A právě to se stalo kazatelům.“

Příběh podle něj silně rezonuje analogiemi s vietnamskou válkou. „Kazatelé změnili budoucnost lidstva. Obětovali své rodiny a svou individualitu. Dokonce už ani nemají jména. Generaci poté, co se vrátili z bojů, už svět nepůsobí tak krásným dojmem. Tohle je vše, za co bojovali? Tahle jejich oběť se stala mým primárním zájmem.“

Než začalo natáčení, požádali tvůrci filmu o požehnání autora comicsu Min-Woo Hyunga. Přiletěl z Koreje do Hollywoodu, aby se s nimi setkal a prohlédl si návrhy, které byly pro natáčení připraveny. „Byl jsem nervózní z toho, co si od filmu bude slibovat,“ přiznává Stewart. „Poměrně hodně se od comicsu odlišuje. Například náš příběh se odehrává v budoucnosti, zatímco jeho příběh se odehrává v několika obdobích v minulosti.“

„Čekali jsme, co nám řekne,“ vzpomíná Levy. „Min-Woo je velice vážný a seriozní člověk. Podíval se na naše návrhy a okamžitě vše chápal. Skutečnost, že je Scott jedním ze zakladatelů Orphanage, mu dodala jistoty. Všichni si velice vážíme toho, co dokázal, a já věděl, že někdo jako Scott dodá našemu projektu mnohé.“

Skutečnost je dokonce taková, že se zde Min-Woo Hyung inspiroval a společně s firmou TokyoPop vytvořil nový comics s názvem Priest Purgatory (Kazatelský očistec). „Bude se zabývat tím, jak vznikl svět, který ve filmu vidíme,“ popisuje Levy. „Bude obsahovat spoustu informací. Uvidíme upírské války, ale také Kazatele a jeho společníky, když byli mladší. Současně se dozvíme, co bylo příčinou upírských válek. Nechci nic prozrazovat, ale fanouškům comicsu řeknu, že klíčovým prvkem z původního comicsu je Domas Porada.“

Pro potřeby filmového světa vytvořili Cory Goodman a Scott Stewart propracovaný příběh, který vysvětluje, jak se ze světa, podobného tomu našemu, stalo místo konfliktu dvou odlišných ras, které v něm vedle sebe žijí.

„Lidé a upíři spolu bojují už od nepaměti,“ říká producent Mitchell Peck. „Lidé mají povětšinou navrch, ale když začnou docházet přírodní zdroje, začnou spolu navzájem bojovat jadernými zbraněmi a planetu zcela zdevastují. Lidského oslabení využijí upíři a získají převahu.“

Lidé, kteří jsou nuceni čelit děsivé a zdánlivě nadpřirozené hrozbě, se zavírají do opevněných měst, kterým vládne Církev. Zástupci teokracie odpovědí na upírskou hrozbu vytrénováním speciálního druhu bojovníků. Elitním, elegantním a nemilosrdně efektivním bojovníkům se říká kazatelé. „Kazatelé z filmu se nepodobají našim kazatelům,“ objasňuje Stewart. „Jsou to spíše rytíři Jedi. Jsou to bojovníci církve. Jsou vycvičení v umění zabíjení upírů a mají speciální schopnosti. Možná se zdá, že být bojovným kazatelem musí být skvělé, ale ve skutečnosti jste odloučeni od své rodiny a nesmíte s nikým navazovat vztahy. Stane se z vás tak trochu mnich.“

Kazatelé zasvěcují svůj život poslání zbavit svět upírů. Jejich bojový styl je smrtící kombinací skutečných bojových umění a nadlidské schopnosti, které tvůrci filmu říkají „soustředění“. „Kazatelé dokážou posouvat hranice lidských dovedností,“ zmiňuje herec Paul Bettany, který ztvárnil titulního hrdinu. „Prostřednictvím modliteb jsme schopni zpomalit své okolí a současně se pohybovat stále stejnou rychlostí. Všechno se zdánlivě odehrává ohromně rychle, ale ve skutečnosti se zpomalilo dění v okolním světě.“

Producent De Luca zdůrazňuje, že tento nápad skládá poctu starším filmům, mimo jiné též Star Wars a Matrixu. „Ovládání spojení mezi duchem a tělem má v sobě něco zenového,“ prohlašuje. „V našem filmu tomu říkáme 'dotknout se ruky Boží'. Jde o ovládnutí fyzického prostoru, které jedinci umožňuje vykonávat některé věci, které mohou působit nadpřirozeným dojmem.“

Kazatelé svou práci odvedli s dokonalou efektivitou a zlikvidovali hrozbu upírů. Jejich poslední zbytky byly přesunuty a zavřeny do „rezervací“ s vysokým stupněm ostrahy. A pak bylo kazatele třeba znovu zařadit do společnosti, kterou zachránili. Válka skončila pár let před začátkem filmu, ale destrukce byla takřka úplná. Většina světa se proměnila v nehostinnou pustinu. Většina lidí stále žije v opevněných městech.

Jednou z překážek na cestě k úspěchu byl způsob, jakým představit divákům symbol někdejší cti kazatelů. Každý kazatel má na obličej výrazný kříž.„Kříž teď představuje hříchy války,“ popisuje Goodman. „Pro kazatele je to ale připomínka toho, v jakém stavu se svět ocitl poté, co skončila válka. Je to poskvrna, kterou nelze umýt, ale současně i důvod k hrdosti.“

Nepřátelé, se kterými kazatelé bojují, se od běžných upírů v populární kultuře liší podobně, jako se filmoví kazatelé odlišují od těch skutečných. Producent Michael De Luca se nechtěl vydávat cestou klasických gotických nebo romantických upírů, chtěl se vrátit k základnímu konceptu toho, že upíři jsou děsiví. „Naši upíři jsou sesterským druhem, podobají se spíše netopýrům než lidem.“ S ohledem na průhlednou bledou pokožku, ostré drápy a tesáky se podobají spíše Nosferatu v podání Maxe Schrecka než Edwardovi Cullenovi v podání Roberta Pattinsona. „Rozhodně nejsou ničím, co by kdokoliv s trochou rozumu toužil líbat,“ míní Goodman. „Opravdu se mi líbil nápad, že by mohli žít v příbytcích, které působí velice „hmyzovitě“, dodává. „Jsou součástí přírody, ale současně působí nadpřirozeně.“

Upíři, které navrhl uznávaný designér a autor postav Chet Zar, jsou převážně počítačově generovaní, což Stewartovi umožnilo s nimi nakládat nečekanými způsoby. „Jakmile jsme se osvobodili od praktických omezení, mohli jsme je nechat dělat cokoliv,“ popisuje Stewart. „Z upírů se staly bledé humanoidní bytosti, které se vyvinuly bez očí. Pod kůží jim jsou vidět kosti a velice se liší od lidí. Mají odlišné proporce než lidé. Výtečně slyší a cítí, čímž si kompenzují absenci zraku.“

Mytologie s nimi související byla pro potřeby filmu také přepracována. Například lidé, kteří jsou pokousáni a nezemřou, se sami nestávají upíry. Místo toho se z nich stanou familiárové: bledá, nezdravě vyhlížející, bezvlasá stvoření, která vykonávají práci pro upíry přes den, kdy upíři spí. Kazatel má největší hrůzu z toho, že bude Lucy v jednoho proměněna. Takovou proměnu nelze nijak zvrátit a on je rozhodnutý, že ji raději zabije, než by ji ponechal takovému osudu.

„Na upírech je cosi děsivého a provokujícího,“ míní Paul Bettany. „Představa věčného života je poměrně fascinující. Ale tihle upíři jsou něčím zcela novým.“ Postava Kazatele odpovídá archetypu známému fanouškům klasických románů a filmů. Je to samotář, málomluvný člověk, který je povolán zpátky do služby, aby napravil nějakou křivdu. Když jeho neteř Lucy unesou upíři, přeruší veškerá pouta k Církvi, která ho vycvičila, aby Lucy nalezl a pomstil se.

Kazatel, odvržený společností a pronásledovaný vzpomínkami na lidi, o které přišel, ztratil víru. „Jistá část Kazatele je téměř šťastná, že k tomu všemu došlo,“ říká Stewart. „V podstatě není schopen zapadnout do světa kolem sebe. Jediné, v čem je dobrý, je boj s upíry.“

Pro roli tohoto rozporuplného hrdiny si režisér Scott Stewart vybral slavného britského herce Paula Bettanyho, který se objevil v řadě rozmanitých rolí, ať už šlo o filmy Rona Howarda Čistá duše a Šifra mistra Leonarda, či například snímek Jona Amiela Síla lásky. Před nedávnem se objevil v roli archanděla Michaela ve Stewartově celovečerním režijním debutu, apokalyptickém hororovém akčním snímku Legie. Bettanyho výkon v tomto snímku přesvědčil zúčastněné o tom, že dokáže ztvárnit i akčního hrdinu. „Je to úžasný herec a sledovat ho v takových rolích je ohromná zábava,“ prozrazuje Stewart. „Rozhodli jsme se ho povolat ještě jednou a dokonce v ještě velkolepějším stylu.“

Ačkoliv jde jak v případě drsného archanděla, tak bojového kazatele o velmi nekonvenční akční hrdiny, jejich motivace je podle herce samotného velice odlišná. „Legie byla o odpouštění,“ vysvětluje Bettany. „Kazatel je o pomstě a hněvu. Příběh je naprosto klasický. Je to klasická řecká tragédie.“

Bettany dodává, že poté, co je Kazatelova neteř unesena tlupou upírů, má Kazatel naprosto jasno v tom, co musí udělat, i když to znamená, že Církev nebude souhlasit. „Kazatel se musí řídit svým srdcem,“ popisuje Bettany. „Ví, že Církev je zkorumpovaná. Hrozí velké nebezpečí, ale oni ho popírají. Žádá je o svolení, ale odmítnou. Ale on je rozhodnutý vše podstoupit tak jako tak. Chce pomoci někomu, koho má rád. Válka ho změnila do té míry, že pro Lucy není schopen udělat vůbec nic z obvyklých věcí, ale je schopen zabíjet, aby ji zachránil.“

Kazatel se o Lucyině únosu dozví prostřednictvím Hickse, ostrostřelce a šerifa malého pouštního městečka Augustine, kterého si zahrál Cam Gigandet. Ten poprvé vešel do povědomí diváků rolí Kevina Volchoka v televizním seriálu O. C. a poté si získal zástupy fanoušků a fanynek rolí upíra Jamese v hitu Stmívání.

Hicks, mladý rozhněvaný muž, touží po tom, aby dokázal, že si svůj odznak zaslouží. „Hicks získal velice záhy v životě velkou zodpovědnost,“ popisuje Michael De Luca. „V pustině se spravedlnost prosazuje velice těžko. Ale jeho otec a dědeček tuto práci zastávali před ním, takže jde o povinnost.“

Kazatel odcestuje na Základnu 10, kde žila rodina jeho bratra, aby si na vlastní oči prohlédl následky útoku. Tam se znovu setkává s Hicksem a společně se vydají hledat Lucy. „Hicks je horká hlava a ihned sahá po zbrani,“ říká Stewart. „Ale velice dobře umí zacházet s noži a pistolemi. A vyzná se v pustině. Na začátku filmu postrádá sebevědomí - jeho postava je ztělesněním emocí, zatímco Kazatel představuje soustředění. Ale s postupem příběhu se dokáže soustředěnosti naučit. A Kazatel současně objevuje emoce.“

Hicksův zájem o pátrání přesahuje jeho profesionální zodpovědnost. S Lucy totiž plánovali svatbu. „Augustine je malé město daleko od civilizace,“ popisuje Gigandet. „Není chráněné jako jiná města, takže jeho zodpovědnost je ještě mnohem větší. Jde tu o to, co je třeba udělat pro přežití. Když poznal Lucy, otevřela mu oči a ukázala mu, jaké to je, dělat něco proto, že to dělat chcete. Měli v plánu začít nový život. Ale on je vtažený do zcela jiného světa a posléze zjistí, že upírské války ani zdaleka neskončily.“

Jak Stewart zdůrazňuje, všechno to souvisí s myšlenkou obětování. „Možná měl jiné představy, jak naložit se svým životem,“ říká Stewart. „Hicks sám říká, že to, co člověk chce a co potřebují druzí mohou být dvě velice odlišné věci. Díky této filozofii vzniká pouto mezi Hicksem a Kazatelem.“

Podle Bettanyho dodal Gigandet jejich společným scénám potřebnou lehkost. „S Camem se skvěle spolupracovalo,“ přiznává Bettany. „Kazatel je velice stoický, takže nedává příliš prostoru pro humorné scény. To byla Camova starost. Vztah mezi nimi se podobá vztahu mezi mrzoutským otcem a jeho synem.“

Když Kazatel poruší nařízení Církve a opustí město, aby zachránil Lucy, vyšle za ním Rada monsignorů tým bojových kazatelů, aby ho přivedli zpátky. Pro roli Kazatelky, velitelky skupiny, si tvůrci filmu vybrali Maggie Q, herečku původem z Havaje, která si vypracovala bojová umění v několika hongkongských akčních filmech. V Hollywoodu se objevila ve filmech jako Mission: Impossible 3 s Tomem Cruisem či Smrtonosná past 4.0 s Brucem Willisem.

Maggie byla z možnosti spolupráce s režisérem Kazatele nadšená. „Scott Stewart je tak trochu návratem k minulosti,“ soudí. „Stvořil tu svět, který působí jako klasické dobrodružství, ale nevíte, jaký se píše rok, co se už odehrálo a co se stane dál. Je to do jisté míry nedefinovatelné a rozhodně originální.“

Kazatel a Kazatelka mají dlouhou a komplikovanou společnou minulost a společně bojovali v upírských válkách. Cítí k sobě hluboké city, které nikdy nesměli dát najevo. „Kazatelka má na něj velice pozitivní vzpomínky z doby, kdy spolu byli ve válce,“ popisuje Stewart. „Byl jejich velitelem, takže jí poskytoval jistý pocit řádu a bezpečí. Hodně jsme s Maggie mluvili o tom, co se v uplynulých letech stalo a jak se to proměnilo v něco, co považují za lásku.“

Q říká, že Kazatel je na míle vzdálený jejím předchozím akčním filmům. „Je to rozhodně divoká jízda,“ svěřuje se. „Ale nejen že jsme stvořili film akčního žánru, který se bude divákům líbit, ale v jeho pozadí stojí zcela autentické emoce. Máme skvělé herce a skvělý příběh, což všechnu tu akci dokonale doplňuje.“

Kazatelovým protivníkem, zákeřným padouchem zvaným Black Hat, je Novozélanďan Karl Urban, který je divákům nejvíce známý svou rolí doktora Leonarda „Kostry“ McCoye ve filmu Star Trek režiséra J. J. Abramse, ale také rolemi ve filmu Bournův mýtus a Pán prstenů: Návrat krále. „Black Hat může udělat prakticky cokoliv, co se mu zachce,“ vysvětluje Glenn S. Gainor. „Může zničit město za bílého dne, dokáže přežít v horkém slunci, a může žít mezi familiáry a upíry v noci. Jeho síla a vytrvalost se vyrovná kazatelským, takže je to působivý soupeř. Ale opravdu usiluje o jediné - aby se s ním Kazatel spojil. Karl Urban má v sobě odpovídající charisma, aby takovou postavu věrně zahrál.“

Black Hat shromáždil armádu upírů a familiárů, se kterou touží svrhnout Církev a odhalit to, co vnímá jako pokrytectví ze strany církve a všeho, co představuje, zejména po stránce obětí, které od svých následovníků vyžaduje. „Black Hat zažil něco, co považuje za prozření,“ říká Bettany. „Předkládá Kazateli velice lákavé nabídky, aby ho získal na svou stranu.“

Mezinárodně uznávaný filmový, televizní a divadelní herec Christopher Plummer, jehož desetiletí dlouhá kariéra zahrnuje filmy Za zvuků hudby či na Oscara nominovaný snímek Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, ale také umělecký hit The Last Station, se ujal role Monsignora Orelase, nemilosrdného despoty, který svírá města ve svém ocelovém sevření. Plummer připouští, že to, že je fanouškem hororových příběhů, bylo jedním z důvodů, proč tuto roli přijal. „Kazatel má ojedinělý styl,“ říká. „Není pouze gotický, je také futuristický. Působí poměrně orwellovsky, ale současně je v něm trocha H. G. Wellse.“

Plummer prohlašuje, že postava Monsignora ho velice přitahovala, protože rád hraje záporné postavy. „Za svůj život jsem si jich zahrál už řadu, ale tahle se odlišuje. Je to příšerně zkažený kněz - překrásný, stylový padouch.“

Plummerova postava o sobě dává vědět v průběhu celého filmu a objevuje se na video billboardech a automatizovaných zpovědnicích jako tvář a hlas Církve. „Bylo úžasné získat pro tento film Christophera Plummera,“ přiznává Goodman. „Jsem jeho fanouškem od dětství. V každé roli, ve které se objeví, z něj vyzařuje autorita a úroveň.“

Režisér Stewart poskytuje podle Urbana každému ze zúčastněných herců možnost věnovat se tomu, v čem jsou nejlepší. „Protože Scott není jen režisér, ale také scenárista, má skvělou schopnost rozpoznat v postavách to podstatné a zajistit, aby každá scéna gradovala. Vytvořil tu pestrou paletu postav, které doslova vystupují z plátna. Postapokalyptický akční upírský film jste ještě nikdy neviděli, tak se na to dobře připravte!“

Za účelem zhmotnění postapokalyptického světa Kazatele na plátně povolal Scott Stewart tým velice zdatných spolupracovníků, mimo jiné kameramana Dona Burgesse, výtvarníka Richarda Briglanda, specialistu na vizuální efekty Jonathana Rothbarta a animátora Genndyho Tartakovskyho.

Úkolem posledně jmenovaného bylo vytvořit animovaný prolog, který vypráví historii soužití lidí a upírů. Tartakovsky, čtyřnásobný držitel ceny Emmy, mezi jehož díla patří například Dexterova laboratoř nebo Star Wars: Clone Wars, se příležitosti představit svou práci dospělejšímu publiku chopil s velkým nadšením.

Základní podobu prologu určily původní kresby Min-Woo Hyunga. „Scott mi ukázal některé z návrhů pro film, ale také comics, kterým se film inspiruje,“ vzpomíná Tartakovsky. „Scénář obsahoval i prolog, kterého jsme se poté volně drželi.“

Bylo vynaloženo veškeré úsilí na to, aby postavy byly co nejpodobnější svým původním předlohám. „Min-Woo Hyung má velice specifický styl. Abychom ho adaptovali do podoby animace, trochu jsme jeho postavy pozměnili, používali je pouze jako vodítko a vložili do nich vlastní invenci. Ale jeho vliv je stále přítomen.“

Animace je ručně kreslená, pouze vybarvování a výsledné skládání je prováděno digitálně. Podle Tartakovskyho bylo ironické, že řada animátorů, kteří se na prologu podíleli, pracovala v minulosti ve společnosti Disney. „Byli zvyklí animovat králíky a princezny a podobné obvyklejší věci,“ popisuje Tartakovsky. „Najednou museli kreslit upíra, který trhá hlavu člověku.“

Richard Brigland není v oblasti návrhů science fiction světů žádným nováčkem. V minulosti se už podílel na snímcích jako Resident Evil či Vetřelec vs. Predátor. „Scott má velice jasnou představu o světě, který hodlá vytvářet,“ míní Brigland. „Tento příběh se v comicsu neobjevuje, takže jsme měli volný prostor dělat věci po svém. Mohli jsme se vydat mnoha různými směry, ale Scott toužil po tom postavit vše na vizi postindustriálního světa, který bude povědomý, ale současně zcela originální. Pro výtvarníka je scénář, který vám umožňuje tvorbu zcela nového světa, opravdovou lahůdkou.“

Stewartův první příkaz zněl, aby město působilo industriálním dojmem. „Cokoliv, co jsme do něj umístili, muselo připomínat těžký průmysl, včetně kostelů,“ říká Brigland. „Církev žije odděleně od ostatních obyvatel města v oblasti, kde sice stále převažuje industriální styl, ale jinak je mnohem čistší. Mimo město se musela rozkládat naprosto holá a neúrodná poušť, ve které neexistovala žádná vegetace. Bylo třeba zdůraznit pointu toho, že po poslední upírské válce bylo vše zcela zničeno.“

„Jedním ze zásadních úkolů při natáčení filmu pro nás proto bylo najít pouště, ve kterých opravdu nic neroste, abychom filmu dodali na velkoleposti,“ popisuje Fitzgerald. „To nám umožnilo natáčet úžasně ikonické širokoúhlé záběry siluety lidské postavy, osamělého hrdiny v holé pustině.“

Teokratické město, zvané ve scénáři Město pět, se inspiruje jistými částmi Hong Kongu a východní Evropou za éry komunismu. „Jedná se o opevněné město, jedno z mnoha, ve kterých se lidé v době války ukryli,“ vysvětluje režisér. „Všude jsou komíny, kam jen dohlédnete - dokonce i na komínech jsou další komíny. Nejvyšší budovou je katedrála v centru města, taktéž vybavená komíny.“

„Město je velice chladné a orwellovské,“ míní Bettany. „A pak tu máme pustinu, která je svou strohostí až krásná. Nikdy jsem takovou krajinu ještě neviděl.“ Specialista na vizuální efekty Jonathan Rothbart, který je společně se Scottem Stewartem jedním ze spoluzakladatelů studia Orphanage, s režisérem i vedoucími ostatních týmů úzce spolupracoval s cílem dokonale prolnout fyzický svět filmu s tím digitálním.

„V tomhle filmu máme spoustu skvělých nápadů a konceptů, které bylo třeba při postprocesu rozvést,“ vysvětluje. „Našim nejtěžším úkolem bylo vytvořit dojem rozsáhlého světa a současně zachovat potřebnou dynamiku. Vždy se snažím o to, aby moje efekty nebyly vidět.“

„Protože Scott ví, kam až může zajít, snažil se nás v některých oblastech posunout za hranice stávajících možností,“ dodává Rothbart. „Jeho zkušenosti s vizuálními efekty mu umožňují přijít s velkolepějšími nápady a v tomhle filmu je to jasně vidět. Měli jsme tak možnost pracovat skutečně inovativně.“

Dechberoucí akční scény, akrobatické kaskadérské kousky a ohromující efekty byly sice dolaďovány se záměrem prezentace ve 3D, ale nekonečné pláně filmu a patina zlatého věku si žádaly vizuální úpravy, kterým by podle Scotta Stewarta lépe vyhověla starší technologie: anamorfní širokoúhlý film.

„Film byl od začátku koncipován jako 3D a hodně jsme o tom během příprav mluvili,“ říká Stewart. „Nakonec jsme se rozhodli netočit ho ve 3D, protože jak Don Burgess, můj kameraman, tak i já sám jsme chtěli točit na anamorfní film, abychom docílili požadované velkoleposti.“

Režisér prohlašuje, že natáčení na klasický film a pozdější konverze do 3D mu umožnily využít ty nejlepší prvky obou technologií. „Točili jsme se starými objektivy Panavision C, které byly použity i při natáčení Star Wars, Vetřelce či Blade Runnera. Kazatel je film, který staví na záběrech krajiny, a my jsme mu tímto dokázali dodat patřičnou atmosféru.“

Tvůrci filmu používali kombinace obtížně sehnatelných objektivů, které jim nabízely požadované vlastnosti. „Už jich mnoho nezbývá,“ říká Stewart. „A nové se stejnými vlastnostmi se už nedělají. Někteří režiséři je používají, ale je těžké narazit na kompletní sadu. Michael Bay je používal při natáčení Transformers, J. J. Abrams je používal na svých filmech. Abychom je sehnali, spolupracovali jsme úzce s firmou Panavision.“

„Přestaly se používat, protože mají přesně ty vady, které na nich já zbožňuji,“ dodává. „Úžasným způsobem v nich dochází k odrazu světla. Na okrajích obrazu trpí velice silným soudkovým zkreslením i chromatickou aberací a projevuje se u nich celá řada dalších věcí, které člověku připomínají staré dobré filmy.“

Vedoucí výroby Glenn S. Gainor byl jedním z hlavních propagátorů natáčení celého filmu v Kalifornii. „Jedná se o skutečný velkofilm,“ míní Gainor. „V každém jeho snímku nahlížíme do imaginárního světa. Chtěli jsme, aby úvodní scény odkazovaly na Blade Runnera Ridleyho Scotta a natočili jsme je tam, kde tenhle film Scott natáčel. Toužili jsme po rozlehlých panoramatech, která by evokovala Lawrence z Arábie, a našli jsme je přímo tady, v našich kalifornských pouštích. Chtěli jsme rozlehlé kulisy a získali jsme obří ateliéry v Sony Studios. Myslím, že lepší místo pro jeho natáčení než jižní Kalifornii bychom nenašli, ale byl to nemalý úkol.“

V Los Angeles ve čtvrti Old Bank District posloužil historický objekt Twin Springs Towers jako základ církevní katedrály. Desetipatrová budova byla postavena v roce 1928 a výtvarníkovi Richardovi Briglandovi nabídla dokonalou příležitost dotvořit ji do podoby zasedací síně, ve které se schází Tribunál monsignorů.

Kulisy Základny 10 byly postaveny zhruba 240 kilometrů severovýchodně od Los Angeles přímo uprostřed kalifornské pouště Mojave. Vyrostly na rozsáhlém vyschlém jezeře vedle známé lokace Trona Pinnacles, kde se nachází asi 500 kamenných formací, které se objevily ve filmech jako Planeta opic Tima Burtona, Star Trek V či v televizním seriálu Lost in space. „Hledali jsme místo, které působilo nedotčeně lidskou přítomností,“ vysvětluje Stewart. „Pozoruhodné kamenné útvary Pinnacles se k tomu skvěle hodily.“

Nedaleko od Los Angeles se natáčely scény z upíří rezervace. Dělostřelecká baterie Fort MacArthur v San Pedru vyrostla po první světové válce, aby sloužila k obraně přístavu v Los Angeles. Pro potřeby filmu byla holá, čistě účelová instalace proměněna ve vězeňský tábor plný dřevěných příbytků, prázdných hlídkových postů a vězeňských klecí z ostnatého drátu.

„Je to něco jako Guantanamo Bay pro upíry,“ popisuje Fitzgerald. „Ve skutečnosti to bylo celé postaveno v podzemí. Když jdete kolem, nevidíte vůbec nic neobvyklého, až najednou narazíte na obrovský betonový koridor, který mizí v zemi. Teprve pak zjistíte, že se vše nachází v podzemí.“

Scény z dystopického hraničního městečka Jericha se natáčely na místě zvaném Melody Ranch, které bylo postaveno v roce 1915. Brigland a Rothbart se rozhodli dodat mu nádech industrialismu. Čistě dřevěné obchody, saloony, kostely, hotely, banky, vězení a domovy na hlavní třídě byly s využitím kulis z předchozích lokací obohaceny prvky z oceli a doplněny nejrůznějšími stroji, aby patřičně zapadaly do temného a futuristického stylu celého filmu.

Stejně jako řada jiných lokací bylo i Jericho později vylepšeno týmem pro vizuální efekty. „Je to opravdu zajímavé prostředí,“ říká Rothbart. „Měli jsme k dispozici spoustu detailů, ale museli jsme ho proměnit v průmyslový komplex plný potrubí a nádrží a strojů. Richard například někde postavil část potrubí, která nikam nevedla, a my jsme ji potom digitálně dodělali.“

Velká část napínavých vlakových a motocyklových honiček se natáčela v oblasti Soggy Dry Lake, populární rekreační oblasti v oblasti Johnson Valley na jižním okraji pouště Mojave, kde si nadšenci mohou užívat rychlé jízdy v otevřeném terénu.

„Potřebovali jsme opravdu rozsáhlou rovinu, takže jsme se rozhodli pro tahle vyschlá jezera, která se táhnou deset nebo dvanáct kilometrů,“ objasňuje Richard Brigland. „Působilo to skvěle postapokalypticky, protože tu opravdu vůbec nic neroste.“

Při práci na mechanických návrzích motocyklů se Stewart spoléhal na starého přítele z dob práce ve společnosti Industrial Light and Magic, TyRubena Ellingsona, známého výtvarníka a konceptualisty, který pracoval na filmech od Jurského parku až po Avatara. „Chtěli jsme dosáhnout něčeho, co bude působit neuvěřitelně výkonným dojmem a nebude se to ani v nejmenším ohlížet na stylovost. Prostě jen čisté ztělesnění rychlosti. Inspirovali jsme se skutečnými i koncepčními motocykly a na tom svou práci postavili. Ty je navrhl a Richard se svým motocyklovým týmem jeho návrhy proměnil v realitu.“

Bettany strávil tréninkem řízení Kazatelova motocyklu celé hodiny. „Má hodně dlouhý rozvor, takže se s ní hrozně špatně zatáčí,“ vysvětluje herec. „Na parkovišti v Los Angeles se to dalo zvládat, ale když jsme se vydali do pouště, bylo to trochu něco jiného. Tehdy už bylo rozhodnuto, že na nich nebudeme smět mít žádná stabilizační kola, která by nám pomáhala. Bylo to docela ponižující.“

Rekvizitář Max E. Brehme dohlížel na výrobu a zacházení se všemi zbraněmi, které se ve filmu objevují. Protože kazatelé nepoužívají palné zbraně, je každý z nich vybaven unikátním nástrojem, který se podobá zbraním japonských ninjů, ale obsahuje i odkazy na klasické náboženské motivy. Brehme byl také zodpovědný za pistole a další zbraně, například sekáčky, kosy a jiné sečné zbraně, které používají familiárové k ochraně svých upířích pánů před pomstychtivými kazateli.

„Protože se jedná o svět, který neexistuje, museli jsme všechny rekvizity vyrobit sami,“ prozrazuje. „Použili jsme kombinaci starých a nových technologií. Všechno muselo vycházet z věcí, které dnes známe, a používat materiály z minulosti.“

Film plný soubojů muže proti muži si vyžadoval náročné sekvence, během kterých byli herci zavěšeni v postrojích na provazech, a jízda na motocyklech po poušti je také fyzicky náročná. Herci proto museli být na to vše dobře připraveni. Paul Bettany, který před nedávnem přibral kvůli roli Charlese Darwina 23 kilogramů, musel celé měsíce trénovat, aby se vypracoval do formy, odpovídající atletickému a hrozivému Kazateli. I další z herců včetně Cama Gigandeta, Maggie Q a Karla Urbana museli podstoupit velice intenzivní trénink.

V Los Angeles ve čtvrti Old Bank District posloužil historický objekt Twin Springs Towers jako základ církevní katedrály. Desetipatrová budova byla postavena v roce 1928 a výtvarníkovi Richardovi Briglandovi nabídla dokonalou příležitost dotvořit ji do podoby zasedací síně, ve které se schází Tribunál monsignorů.

Kulisy Základny 10 byly postaveny zhruba 240 kilometrů severovýchodně od Los Angeles přímo uprostřed kalifornské pouště Mojave. Vyrostly na rozsáhlém vyschlém jezeře vedle známé lokace Trona Pinnacles, kde se nachází asi 500 kamenných formací, které se objevily ve filmech jako Planeta opic Tima Burtona, Star Trek V či v televizním seriálu Lost in space. „Hledali jsme místo, které působilo nedotčeně lidskou přítomností,“ vysvětluje Stewart. „Pozoruhodné kamenné útvary Pinnacles se k tomu skvěle hodily.“

Nedaleko od Los Angeles se natáčely scény z upíří rezervace. Dělostřelecká baterie Fort MacArthur v San Pedru vyrostla po první světové válce, aby sloužila k obraně přístavu v Los Angeles. Pro potřeby filmu byla holá, čistě účelová instalace proměněna ve vězeňský tábor plný dřevěných příbytků, prázdných hlídkových postů a vězeňských klecí z ostnatého drátu.

„Je to něco jako Guantanamo Bay pro upíry,“ popisuje Fitzgerald. „Ve skutečnosti to bylo celé postaveno v podzemí. Když jdete kolem, nevidíte vůbec nic neobvyklého, až najednou narazíte na obrovský betonový koridor, který mizí v zemi. Teprve pak zjistíte, že se vše nachází v podzemí.“

Scény z dystopického hraničního městečka Jericha se natáčely na místě zvaném Melody Ranch, které bylo postaveno v roce 1915. Brigland a Rothbart se rozhodli dodat mu nádech industrialismu. Čistě dřevěné obchody, saloony, kostely, hotely, banky, vězení a domovy na hlavní třídě byly s využitím kulis z předchozích lokací obohaceny prvky z oceli a doplněny nejrůznějšími stroji, aby patřičně zapadaly do temného a futuristického stylu celého filmu.

Stejně jako řada jiných lokací bylo i Jericho později vylepšeno týmem pro vizuální efekty. „Je to opravdu zajímavé prostředí,“ říká Rothbart. „Měli jsme k dispozici spoustu detailů, ale museli jsme ho proměnit v průmyslový komplex plný potrubí a nádrží a strojů. Richard například někde postavil část potrubí, která nikam nevedla, a my jsme ji potom digitálně dodělali.“

Velká část napínavých vlakových a motocyklových honiček se natáčela v oblasti Soggy Dry Lake, populární rekreační oblasti v oblasti Johnson Valley na jižním okraji pouště Mojave, kde si nadšenci mohou užívat rychlé jízdy v otevřeném terénu.

„Potřebovali jsme opravdu rozsáhlou rovinu, takže jsme se rozhodli pro tahle vyschlá jezera, která se táhnou deset nebo dvanáct kilometrů,“ objasňuje Richard Brigland. „Působilo to skvěle postapokalypticky, protože tu opravdu vůbec nic neroste.“

Při práci na mechanických návrzích motocyklů se Stewart spoléhal na starého přítele z dob práce ve společnosti Industrial Light and Magic, TyRubena Ellingsona, známého výtvarníka a konceptualisty, který pracoval na filmech od Jurského parku až po Avatara. „Chtěli jsme dosáhnout něčeho, co bude působit neuvěřitelně výkonným dojmem a nebude se to ani v nejmenším ohlížet na stylovost. Prostě jen čisté ztělesnění rychlosti. Inspirovali jsme se skutečnými i koncepčními motocykly a na tom svou práci postavili. Ty je navrhl a Richard se svým motocyklovým týmem jeho návrhy proměnil v realitu.“

Bettany strávil tréninkem řízení Kazatelova motocyklu celé hodiny. „Má hodně dlouhý rozvor, takže se s ní hrozně špatně zatáčí,“ vysvětluje herec. „Na parkovišti v Los Angeles se to dalo zvládat, ale když jsme se vydali do pouště, bylo to trochu něco jiného. Tehdy už bylo rozhodnuto, že na nich nebudeme smět mít žádná stabilizační kola, která by nám pomáhala. Bylo to docela ponižující.“

Rekvizitář Max E. Brehme dohlížel na výrobu a zacházení se všemi zbraněmi, které se ve filmu objevují. Protože kazatelé nepoužívají palné zbraně, je každý z nich vybaven unikátním nástrojem, který se podobá zbraním japonských ninjů, ale obsahuje i odkazy na klasické náboženské motivy. Brehme byl také zodpovědný za pistole a další zbraně, například sekáčky, kosy a jiné sečné zbraně, které používají familiárové k ochraně svých upířích pánů před pomstychtivými kazateli.

„Protože se jedná o svět, který neexistuje, museli jsme všechny rekvizity vyrobit sami,“ prozrazuje. „Použili jsme kombinaci starých a nových technologií. Všechno muselo vycházet z věcí, které dnes známe, a používat materiály z minulosti.“

Film plný soubojů muže proti muži si vyžadoval náročné sekvence, během kterých byli herci zavěšeni v postrojích na provazech, a jízda na motocyklech po poušti je také fyzicky náročná. Herci proto museli být na to vše dobře připraveni. Paul Bettany, který před nedávnem přibral kvůli roli Charlese Darwina 23 kilogramů, musel celé měsíce trénovat, aby se vypracoval do formy, odpovídající atletickému a hrozivému Kazateli. I další z herců včetně Cama Gigandeta, Maggie Q a Karla Urbana museli podstoupit velice intenzivní trénink.