Ken park

Informace Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Ken park Nahlédnutí do života skupiny mladých teenagerů a jejich rodičů z malého města uprostřed Kalifornie. 61% 2572

61%	2572 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Akční / dobrodružný / drama, USA/Nizozemí/Francie, 2002, 96 min., od 16 let
Ken Park
Kinopremiéra v ČR 20.3.2003 s titulky, DVD od 15.6.2007 Levné knihy

Sdílet

Nahlédnutí do života skupiny mladých teenagerů a jejich rodičů z malého města uprostřed Kalifornie.
Ken Park je příběhem lidí z odloučeného kalifornského městečka Visalia, ležícího mezi Los Angeles a Fresno, který nás nechá nahlédnout do života tří mladých chlapců, jedné dívky a jejich rodičů. Zatímco Shawn žije poměrně obvyklým způsobem života, Tate se stále pohybuje na pokraji psychotického běsnění, Claude je týrán svým hrubým otcem a nepříjemně rozmazlován matkou a dívka Peaches se musí starat o svého pobožného otce, avšak sama touží po volnosti. Přestože jsou dobrými přáteli, mohou spolu trávit pouze velmi málo času a o svých rodinných poměrech navzájem příliš mnoho neví. To pouze zdůrazňuje jejich postupné odcizení, které je důsledkem nudného života na předměstí, narušených rodinných prostředí a neodmyslitelného teenagerského smyslu pro melodrama. Životy dospělých lidí i jejich ratolestí jsou zbaveny všech tajemství a do středu dění se dostává násilí, sex, nenávist, láska a okamžiky citového zmatení.
Uprav informace o filmu

Režie: Larry Clark, Edward Lachman
Herci: Adam Chubbuck, James Bullard, Seth Gray, Eddie Danielsová, Zara McDowellová, více...

Komentář k filmu Šokující film Ken Park - to je nejskandalóznější dílo legendárního tvůrce Larryho Clarka. Pozor, varujeme všechny slabé nátury: bude to šok. Příběh čtyř přátel, které spojuje jen jediné - sex, bez obalu vykresluje život mládeže na jednom americkém předměstí uprostřed Kalifornie. Nejsou to jenom jejich životní plány a zklamání, ale také nuda, kterou zabíjí sexem. Ken Park - to jsou divoké sexuální hrátky jako zbraň proti nudě. A režisér kontroverzního filmu Kids se tentokrát rozhodl, že se nebude krotit.
Všechny komentáře k filmu 22 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Ken park

Nápad natočit film podle svých deníků z dětských let se zrodil v hlavě režiséra Larryho Clarka v období, kdy se ještě věnoval výhradně výtvarnému umění. Díky setkání s kameramanem Edem Lachmanem, který měl již tehdy velké zkušenosti s natáčením filmů, se mu otevřela cesta ke kinematografii a nově vzniklé autorské duo začalo připravovat první společný projekt.

"Dali jsme se dohromady a začali hledat někoho, kdo by napsal scénář. Začal jsem se zabývat myšlenkou natočit snímek o současných teenagerech, byl jsem fascinován subkulturou skateboardistů. Setkal jsem se s mnoha dětmi z této komunity a často jsem je fotil. Navštívil jsem i město Visalia, které je v podstatě kolébkou skateboardingu. Strávil jsem s nimi něco přes tři roky a přišel s nápadem natočit Kids. Opět jsem však potřeboval někoho, kdo by napsal scénář - někoho, kdo by dokázal takový příběh odvyprávět na základě vlastních zkušeností. A tehdy jsem potkal Harmonyho Korine, který právě v té době ukončil střední školu. Řekl mi, že by rád psal scénáře a režíroval filmy. Popsal jsem mu kostru příběhu a on pro mě napsal scénář. To bylo přibližně v roce 1994.

Trvalo skoro rok, než se nám podařilo sehnat peníze na Kids a během tohoto období jsem Edovi navrhnul, že bychom měli dát Harmonymu šanci napsat i Ken Park. Dal jsem mu stručnou charakteristiku všech postav a jejich životních příběhů a požádal jej, aby je zkombinoval v jednom scénáři. Když napsal Kids, psal o lidech, které znal on sám, ale se scénářem ke Ken Park to bylo jiné. Řekl mi, že mu postavy připadaly cizí. Scénář ale přesto napsal. A potom jsem natočil Kids."

Ken Park měl být původně prvním filmem Larryho Clarka. Po filmech Kids, Another Day in Paradise a Bully se však nyní stal až čtvrtým v pořadí. Podle Clarka byl příčinou zdržení zejména jeho obsah: "Tento film měl být velmi explicitní, podobně jako má raná fotografická tvorba: bez zábran a bez jakýchkoliv ohledů na cenzuru. Měl to být druh filmu, díky kterému jsem se začal o jejich natáčení zajímat. Proto to bylo těžší."

Clarke podotýká, že Ken Park je sice temný, avšak na rozdíl od jeho předcházejících filmů také určitým způsobem povznášející snímek. "Všichni jsme se museli vypořádat se svým dětstvím, s našimi rodinami, s rodiči a se způsoby, jakými nás vychovali. Nezáleží na tom, jestli měl člověk krásné nebo ošklivé dětství, všichni jsme si tím museli projít. Některé děti to vůbec neměly jednoduché, ale poselstvím tohoto filmu je, že to člověk může překonat, ať je to jakkoliv těžké."

"Když jsem byl dítětem, všechny podobné věci byly tajemstvím. Znal jsem děti, jejichž rodiče byly alkoholici nebo drogově závislí. Jiné děti chodily do školy s monokly, protože je rodiče bili. Pamatuju si ze školy na holku, která měla pět bratrů a všichni s ní souložili. A její otec pravděpodobně také. Každý o tom věděl, ale nikdo nic neřekl nahlas. Podobné problémy jakoby neexistovaly. Dnes je to ale jiné - o všem se mluví," pokračuje Clarke.

Jedním z dětí, které problémy se svou výchovou nedokáží překonat, je právě Ken Park. Nápad otevřít i zakončit film příběhem této postavy se zrodil v hlavě scénáristy Harmony Korine.

Přestože se ve filmu objevují případy katastrofální rodičovské výchovy, záměrem Clarka nebylo postavy rodičů jednostranně odsoudit: "Jsou to obyčejní lidé. Pokud bych tyto postavy vylíčil jen z jednoho úhlu pohledu, publikum by k nim nenašlo cestu. Jsou to lidské bytosti, pro které musí mít člověk aspoň trochu pochopení. Když se například otec Clauda ocitne na dně, řekne: ,Nikdo mě nemá rád.' A v tom to je. Nezáleží na tom, jak hrozně se choval, je stále jedním z nás."

"Všechny dospělé postavy v Ken Park se snaží nevnímat realitu, protože pohled na sebe sama by pro ně byl až příliš bolestivý. Chtěl jsem najít příběh, který by pojednával o typických lidech ze střední Ameriky - o lidech, kteří žijí mimo centra současné kultury. Příběh o nesplněných touhách a frustracích, které tíží spoustu dospělých lidí, a ti pak své problémy přenáší na děti," říká Ed Lachman.

Mnohé postavy a životní příběhy v tomto filmu jsou založeny na Clarkových osobních zkušenostech a lidech, které znal ze svého okolí: "Postava Peaches vznikla podle jedné dívky, jejíž rodiče byli náboženskými fanatiky. Neustále musela poslouchat, že nesmí hřešit. Navzdory tomu se potají vytrácela z domu a setkávala se s chlapci z okolí. Vylíčil jsem její příběh Harmonymu a on podle ní napsal tuto postavu. Příběh Clauda je založen na něčem, co se skutečně stalo jednomu z mých kamarádů, v podstatě jsme ani nic neměnili. Vznik postavy Tatea se váže k jednomu článku v New York Times. Pojednával o chlapci, který zavraždil své rodiče - ubodal matku a otce umlátil holí. V článku byla zmínka o tom, že byl během tohoto činu nahý, aby si nezašpinil oblečení od krve..."

"Pojetí příběhu se liší od většiny hollywoodských filmů. Hollywood má ve zvyku vytvářet postavy, které nastavují standard tak vysoko, že na něj běžný divák nemá šanci dosáhnout. Tyto idealizované postavy se pak potýkají s nepřirozenými problémy a nalézají velmi jednoduchá východiska. To ale nejsou věci, se kterými se potýkají lidé ve svých skutečných životech," dodává Lachman.

Stejně jako při natáčení filmu Kids byly i tentokrát dětské role obsazeny neherci. "Chtěli jsme použít skutečné děti - neherce, které ještě nikdo ze stříbrného plátna nezná. Přemýšleli jsme i o spoustě dětských herců, ale všichni na nás zkrátka až příliš působili jako herci, ne jako obyčejné děti. Proto jsem si řekl, že se vrátíme ke způsobu, kterým jsme obsadili role v Kids. Jinak tomu však bylo u dospělých rolí, které jsme s přihlédnutím k jejich komplexnosti museli obsadit profesionály."

Dva z dětských představitelů nalezl filmový štáb přímo ve skateboardovém parku města Visalia, ve kterém se film odehrává. Stephen Jasso získal roli Clauda a Mike Apaletegui si zahrál přítele Peaches Curtise. Jako první však byla obsazena role Tatea, kterou Clarke svěřil talentovanému Jamesi Ransonovi. Ranson byl jediným dětským představitelem, který měl již před začátkem natáčení nějaké herecké zkušenosti. Mezi herečkami vybíral Clarke i představitelku dívky Peaches, nakonec ale tato role připadla Tiffany Limos, která žádnou hereckou praxi neměla. I přesto však ve filmu předvedla až nečekaně skvělý herecký výkon.

"Připadalo mi velmi pozoruhodné, jak děti při hraní dokázaly těžit ze svých vlastních životních zkušeností. Intuitivně pochopily, čeho se film snažil dosáhnout.

V dnešní době jsou děti obklopeny filmem a televizí od okamžiku, kdy ráno vstanou z postele. Proto se snadno vžívají do cizích rolí, hraní jim připadá přirozené. Samy se natáčejí na video při ježdění na skateboardu, dokumentují své vlastní životy," říká Lachman.

Clark s Lachmanem na filmu velmi úzce spolupracovali. "Myslím si, že z vizuálního hlediska je Ken Park úžasný. Ed je zkrátka vynikající kameraman, bez něj bych tento film určitě nemohl natočit. Zřejmě nám bylo souzeno pracovat na něm společně," říká o spolupráci Clark.

"Každé ráno jsme přijeli na místo, kde se mělo ten den natáčet, a v klidu, bez jakéhokoliv vyrušování jsme promýšleli všechny detaily připravované scény. Když pak přijeli představitelé a filmový štáb, pracovali jsme přímo s nimi a dolaďovali všechny drobnosti," popisuje Lachman.

Přestože se jednalo o nízkorozpočtový snímek, trvalo natáčení filmu 40 dní. Každý herec tak dostal možnost hlouběji poznat svou postavu a předem si vyzkoušet každou scénu.

Vzhledem ke své kontroverzní náplni se Clarkovy filmy často setkávají s kritikou ze strany mravokárců, kteří označují některá jeho díla za pornografii. "Myslím si, že je to upřímný film. Pokud mi budou lidé klást konkrétní otázky na konkrétních věci, myslím, že jej dokáži velice dobře obhájit," odpovídá Clark na otázku, jak se bude podobným nařčením bránit.

O tvůrci

Larry Clark

Larry Clark se narodil v Tulse v roce 1943. Jeho matka Frances byla profesionální fotografkou a sám Larry se této práci začal věnovat ve svých dvaceti letech. Před jeho objektivem se postupně vystřídala celá řada narkomanů, prostitutek a pasáků z jeho rodného města. Studoval dva roky Layton School of Art v Milwaukee, kde byli jeho učiteli Walter Sheffer a Gerhard Bakker. V roce 1971 poprvé publikoval své fotografie v knize Tulsa, která se stala milníkem v dějinách americké fotografie. Velmi osobní charakter měla také jeho druhá kniha fotografíí Teenage Lust, která vyšla o dvanáct let později. V letech 1992 a 1993 pak vydal další dvě sbírky 1992 a The Perfect Childhood. Jeho fotografie a koláže byly vystavovány v mnoha zemích světa a tvoří součást trvalé expozice mnoha muzeí a galerií. Jeho první film Kids se stal senzací na filmovém festivalu Sundance a také na filmovém festivalu v Cannes. Dočkal se velkého komerčního úspěchu i pozitivního přijetí u filmových kritiků. Clarkův třetí filmový počin Bully měl premiéru na filmovém festivalu v Benátkách. Dále natočil snímek Another Day in Paradise a televizní film Zuřící proměna. Jeho kontroverzní a často odsuzovaná tvorba, ve které Clark silně inklinuje k nezávislému filmu, mu vynesla pověst jednoho z nejméně ústupných amerických režisérů.