Mistr Fellini opět sází na autobiografické téma a jeho dvorní herec Mastroianni se tentokrát neocitá ve víru dekadentní římské smetánky, ale jeho věčný prostopášník na konci středního věku se vydává na odyseu na jejímž konci na něho možná čeká ...ideální žena? Na prvním pohled je vidět, že tentokrát nechtěl mistr kritizovat přímo ani odhalit ničí druhou tvář, ale že nyní se budeme bavit. Když začne Snaporazíček (jako víno zrající maestro Mastroianni) mít první „zelinářské“ připomínky týkající se jeho i ženských partií těla a nahodí výraz zapřísáhlého prasáka („Prasák zůstane prasákem, proč bych se měnil?“), nemůžete se nesmát. Ale vydejme se už na tu cestu. Nedá se říct, že by se během ní Snaporaz nějak viditelně měnil nebo moudřel. Není přece už z nejmladších a některá přesvědčení jsou železnými košilemi. Jeho setkání s ženami-feministkami jsou proto vedena v duchu nechápajícího mužského pokrytectví a i samy feministky jsou jako postavy dovedeny do extrému. Z tohoto střetu dvou odvrácených stran Měsíce se pak odvíjí většina patálií (při skleníkové scéně jsem vyloženě hýkala, až to slyšeli sousedi, bydlící přes silnici). Dalším důkazem Felliniho nápaditosti pro tento film je, že se Snaporazíčkovi stává útočištěm dům, jehož majitel je stejně do extrému zahraným úplným opakem terorizujících feministek. Zde mistr upouští od hnaní příběhu vpřed, aby nám mohl přiblížit postavy i jejich minulost opět originálně teatrálním způsobem. Pak už je jen otázkou času, kam vás zavede blouznivé finále... celou dobu si ale uvědomujte, že je to pouze film, jak několikrát Snaporaz i sám prohlásí v rámci svých komentářů ke svému momentálnímu stavu. Závěrečná meditace je pak otázkou samotného tvůrce pro sebe: „Co je s tebou? Už dvě hodiny si tu něco mumláš, sténáš.. Co je ti?“ A ženy se usmívají, protože ví své ...a možná i Snaporaz leccos pochopil. Dobrý komentář 
Napiš alespoň 300 znakový komentář proč se ti film líbil/nelíbil a získej 5 bonus bodů.
Jazyk: 
