V malém opuštěném kostelíku je pěticí zabijáků zmasakrována probíhající svatba. Zabiják Bill střelí do hlavy těžce zraněnou těhotnou nevěstu, která mu ještě v poslední vteřině před výstřelem stačí říci, že čeká jeho dítě. Žena přezdívaná Nevěsta však přežije a skončí v komatu v nemocnici. Tady ji sice najde jednooká vražednice Elle Driver a v přestrojení za zdravotní sestru pronikne do jejího pokoje, na příkaz Billa ji nechá žít. O čtyři roky později se nečekaně probere z komatu. S hrůzou zjistí, že přišla o dítě a že nemůže hýbat nohama. Přesto se jí podaří zabít chlapa, který ji chtěl zneužít i nemocničního zřízence Bucka, který mu to za peníze chtěl umožnit. Dostane se do podzemních garáží, kde silou vůle a trpělivostí rozcvičí dlouhými léty ochablé a ztuhlé svalstvo. Plánuje přitom pomstu čtyřem kolegům zabijákům a hlavně jejich šéfovi a svému bývalému milenci Billovi. Na ostrově Okinawa najde bývalého legendárního výrobce mečů Hattoriho Hanzu a přesvědčí ho, aby pro ni vyrobil meč. Mečíř souhlasí jen proto, že jeho zákaznice chce zabít Billa. A pak už se vydává na cestu krvavé a nelítostné pomsty. Jako první si ze svého seznamu vybere královnu tokijského podsvětí O-Ren Ishii, kterou bude nejsnadnější najít. Sleduje její auto až do restaurace nazvané dům Modrých listů , kde nejprve zajme její pravou ruku, francouzsko-japonskou právničku Sofii Fatale a před očima O-Ren jí usekne ruku, potom porazí její ochranku, zabije mladičkou osobní strážkyni Gogo Yubari a v následující krvavé bitvě zmasakruje desítky dalších jejích obránců. Nakonec se probojuje až k samotné O-Ren, se kterou svede zápas v zimní zahradě. Zabije ji a zmrzačenou Sofii donutí prozradit, kde jsou ostatní členové komanda, které se podílelo na masakru její svatby. Dalším cílem její pomsty se stane Vernity Green, která nyní žije v ústraní jako nenápadná vdaná žena a matka. Jejich boj noži však přeruší příchod malé Vernity dcerky a tak se ženy dohodnou na souboji mimo dům. Když se však Vernity pokusí Nevěstu zákeřně zastřelit, pohotová mstitelka ji zabije. Odškrtne si další jméno ze seznamu a vydá se za dalším zabijákem, který pod vedením Billa zničil její štěstí. Zatím netuší, že její dcera žije.

Po dlouhých šesti letech se kultovní scenárista a režisér Quentin Tarantino vrací, aby milovníkům akčních podívaných nabídl své nové dílo. Netrpělivě očekávaný snímek Kill Bill, který jeho autor provokativně anoncoval jako "nejlepší akční snímek všech dob", je do kin uváděn ve dvou dílech. Akční příběh pomsty s mužským jménem v titulu stojí a padá s ženskou hrdinkou v podání Umy Thurman. Ta excelovala už v režisérově mistrovském morytátu Pulp Fiction - historky z podsvětí, jenž získal před devíti lety sedm oscarových nominací a Tarantinovi Oscara a Zlatý globus za scénář.

Vedle Umy Thurman, jejíž herecký talent a charismatická krása z ní v jejích třiatřiceti letech dělají jednu z nejpřitažlivějších hvězd Hollywoodu, se ve filmu Kill Bill objeví i další herci, se kterými Quentin Tarantino spolupracoval už dříve, např. Michael Madsen v roli Billova bratra Budda a v čestné menší roli i Samuel L. Jackson... Ve snímku, který spojuje specifický tarantinovský vypravěčský styl s klasickými asijskými kung-fu filmy ze 70. let i s dalšími žánry, které má jeho autor v oblibě, se v titulní roli muže, jehož smrtí se bezejmenná hrdinka, přezdívaná Nevěsta, rozhodne korunovat svou pomstu, objeví David Carradine (který patří k průkopníkům hollywoodských snímků s bojovým uměním).
Rolí Nevěstiných bývalých kolegyň, se kterými se hrdinka utká v boji na život a na smrt, se ujaly Lucy Liu, Daryl Hannah a Vivica A. Fox. V obsazení neschází ani legendární asijská akvizice Sonny Chiba v roli zbrojíře, který Nevěstě pomáhá na její vražedné pouti, či herecký veterán Pai Mei coby 150 let starý mistr kung-fu, u kterého hrdinka tříbí své zabijácké schopnosti. Film vznikl podle scénáře samotného Tarantina, který se se svým stálým spolupracovníkem Lawrencem Benderem podílel i na produkci v rámci úzké kooperace amerických produkčních společností A Band Apart a Super Cool ManChu a japonské společnosti Production I. G. zabývající se animovanými filmy. Výrobu filmu zaštítila renomovaná produkční firma Miramax Film, jež je podepsána už pod Tarantinovými předchozími opusy Gauneři, Pulp Fiction - historky z podsvětí a Jackie Brownová i pod povídkovým snímkem Čtyři pokoje, na němž se Tarantino podílel s Robertem Rodriguezem, Allison Anders a Alexandrem Rockwellem.
Vedoucím výroby filmu se stal E. Bennett Walsh, kamery se ujal zkušený Robert Richardson (oblíbený spolupracovník Olivera Stonea, za jehož drama JFK (1991) získal Oscara). Výprava je dílem tandemu David Wasco - Yohei Taneda a výtvarnicí kostýmů se stala Catherine Marie Thomas. Střihu se ujala Tarantinova stálá spolupracovnice Sally Menke a koordinátorem kaskadérů je Keith Adams - Město duchů, Spider-Man. Tento specialista úzce spolupracoval s legendárním Yuenem Woo-pingem, který má na svém kontě vedle řady klasických hongkongských snímků i choreografii bojových scén v sérii Matrix, Matrix Reloaded bratrů Wachowských nebo v oscarovém Tygru a drakovi Anga Leeho. Přípravy filmu Kill Bill provázela atmosféra očekávání: Tarantino, považovaný za "první skutečnou rockovou hvězdu mezi režiséry", o sobě svým fanouškům nedal vědět dlouhých šest let. Naposled se představil krimi Jackie Brownová, kterou sice část publika nadchl (a kterou na svou stranu strhl i řadu svých dosavadních kritiků), mnohé své obdivovatele však zklamal, protože od něj očekávali další velmi rychle vyprávěný, cynický a krvavý morytát ve stylu Pulp fiction - historek z podsvětí.
Tarantino však nepatří k autorům, kteří se opakují a touží přebíjet předchozí vlastní projekty. Proto si dal se svým dalším filmem pořádně načas. Scénář filmu Kill Bill psal čtyři roky, paralelně s jiným textem - ambiciózním dramatem z druhé světové války Inglorious Bastards, které nyní čeká na realizaci a které je prý variací na jeho oblíbený spaghetti-western Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý, situovaným do okupované Francie. Scénář filmu Kill Bill se nejprve objevil na internetu, čímž vyvolal řadu spekulací ohledně podoby hotového filmu. Vyprávění je - jak je Tarantinovým zvykem - členěno do kapitol: tentokrát je jich deset, přičemž každá popisuje jednu část Nevěstiny pomsty odehrávající se v určitém žánrovém stylu a prostředí a směřující k určitému z pětice protivníků ("Chtěl jsem, aby to vypadalo, jako by se má hrdinka pohybovala jakoby v multiplexu, kde se promítají filmy těch žánrů, které mám rád," podotkl k tomu režisér.) Tarantino se zároveň nevzdává své záliby v mísení příčin a následků, vyprávění příběhů uvnitř příběhu i přehazování časových rovin, jež využil už ve svém režijním debutu Gauneři a dovedl k mistrovství v Pulp fiction - historkách z podsvětí. Tentokrát se Quentinu Tarantinovi povedlo v rámci poklon nejrůznějším žánrovým formám současné populární kultury do svého filmu propašovat i desetiminutovou sekvenci ve stylu japonských "anime", k níž sice napsal námět, ale jejíž definitivní podobu a realizaci svěřil progresivnímu japonskému studiu I.G., které vytvořilo např. mistrovský středometrážní opus Blood: The Last. Malými pozdravy Tarantinovým oblíbeným žánrům je i využití miniaturních modelů Tokia, které hrály klíčovou roli v japonských katastrofických příbězích o Godzille, či scéna, v níž Uma Thurman oblečena ve žluté soupravě s černými pruhy upomíná na průkopníka kung-fu filmů Bruce Leea z kultovním snímku Game of Death. I tentokrát se Quentin Tarantino, jehož předchozí filmy Gauneři, Pulp Fiction - historky z podsvětí a Jackie Brownová byly některými kritiky spojovány se samoúčelnou estetizací násilí a jejím špatným vlivem na mladé publikum, opírá o násilnou akci jako o důležitý prvek vyprávění. Kill Bill je v tomto smyslu především poctou hongkongské akční škole (s přímým odkazem na produkci tamních žánrových specialistů, bratrů Shawových). Celá asijská akční kinematografie, jak ji Tarantino reflektuje, je nedílně spojena se značnou porcí stylizovaného násilí svázaného jak s estetizovanými souboji pěstmi, tak se střelnými zbraněmi či meči.
"Film budeme uvádět do kin s takovým omezením přístupnosti, kterým ho nasměrujeme k příslušnému publiku," vysvětluje Amanda Lundberg, která se u Miramaxu stará o publicitu Tarantinova filmu. "Násilí je tu stylizované, jako v comicsu. Nejde o realistický film, ale o mýtické vyprávění." Autenticitu svého pojetí Tarantino, který odjakživa patří k velkým ctitelům tohoto druhu kinematografie, ještě umocnil nápadem natáčet (vedle USA, Mexika a Japonska) přímo ve filmových studiích v Pekingu a s využitím tamních specialistů. Právě zde vznikaly dnes už kultovní bojové snímky a právě zde sídlí největší žánroví odborníci využívající jedinečných kaskadérských a trikových metod. Tarantino si nemohl vynachválit čínské spolupracovníky, pro něž dnes úspěšně završené natáčení představuje příslib dalších podobných projektů, ve kterých mohou demonstrovat své tradiční schopnosti. Zatímco Hollywood využívá v akčních scénách stále častěji digitálních technologií, novému filmu, který se natáčel devět měsíců, mimořádnou dávku opravdovosti zajišťuje podle jeho autora právě čínská "ruční" práce (možná je příznačné, že sám Tarantino nepíše své scénáře na počítači či psacím stroji, ale v ruce). Pro daný žánr je typická značná dávka krve, jíž se Tarantino rozhodl nešetřit. Ve scénách, v nichž Nevěsta krvavě a nelítostně účtuje se svými protivníky, přitom využil především prostého triku, který v 70. letech propracoval režisér Cheh Chang: herci si vypomáhají kondomy naplněnými umělou krví a skrytými pod šaty, které pak v potřebném okamžiku náležitě využijí. S minimem nákladů tak Tarantino dosáhl skutečně působivých efektů.
Některé navenek snadně působící scény si naopak vyžádaly mimořádné úsilí: podle režiséra byla jednou z nejobtížnějších scén ve filmu ta, v níž meč rozetne baseballový míček.

Skutečnou zárukou kvality a umělecké působivosti bojových scén se stala účast muže, který je ve svém oboru legendou, choreografa Yuena Woo-pinga. Osmapadesátiletý specialista v posledních letech pracuje především v Hollywoodu, který uchvátila možnost využít prvky z asijských filmů wuxia. U Kill Billa se postaral o mimořádně důkladný výcvik jak specializovaných kaskadérů, tak "normálních" herců (včetně těch, kteří dosud neměli s kung-fu žádné větší zkušenosti). Po tři měsíce, pět dní v týdnu, osm hodin denně, se i hvězda velikosti Umy Thurman podrobovala prakticky stejným procedurám jako řada "bezejmenných" členů hereckého štábu, jen s ještě větší zodpovědností a přísností. Její Nevěsta totiž do vyprávění přichází už jako špičková profesionální vražedkyně, která své schopnosti ještě vytříbí pod dohledem mýtického mistra kung-fu Pai Meiho v podání Gordona Liu. (Drobným gagem je skutečnost, že čínského hereckého veterána do angličtiny nadaboval sám Quentin Tarantino, který tak učinil zadost svému zvyku objevit se osobně v každém svém filmu).
"Chtěl jsem, aby souboje kung-fu vypadaly jako útok vrtulníků v Apokalypse," přirovnává režisér pečlivost, s níž přistupoval ke scénám soubojů, s prací uctívaného kolegy Francise Forda Coppoly během natáčení jeho vietnamského dramatu.

Výsledný efekt multikulturního mixu, v němž ovšem dominuje "násilí po asijsku", ještě umocňuje skutečnost, že středobodem násilné akce spojované obvykle s mužskými hrdiny, je půvabná mladá žena.

Přestože scénář byl (jako u Tarantina vždycky) pozoruhodný sám o sobě, o výsledné podobě filmu Kill Bill rozhodla samozřejmě realizace, během níž přibývaly klíčové detaily i celé nové scény. Natáčení bylo podle samotného autora mnohem náročnější než cokoli, co dosud dělal: především akční scény totiž vyžadovaly od režiséra i všech členů štábu nápaditost a absolutní přesnost. Protože Tarantino odmítl berličku digitálních efektů, bylo nutné všechny náročné scény předem pečlivě připravit a pak je maximálně pečlivě realizovat. Napravovat to, co se nepovedlo, ve střižně, nepřipadalo v úvahu, přestože střih hotového materiálu trval celé tři měsíce. Právě zde ovšem došlo k možná největšímu překvapení spojenému se vznikem filmu: zkušený a obávaný Harvey Weinstein, který se svým bratrem Bobem stojí v čele společnosti, patří k producentům uplatňujícím u vznikajících projektů právo veta (např. s Martinem Scorsesem svedl otevřenou válku o konečnou podobu jeho Gangů New Yorku. Po předváděčce nahrubo sestříhaného materiálu filmu Kill Bill však Weinstein Tarantinovi sám nabídl, aby se neomezoval a nezbavoval se některých scén jen proto, aby se vešel do původně naplánované metráže jednoho celovečerního filmu. Kill Bill se tak v rámci současné mainstreamové kinematografie stal unikátním dvoudílným projektem, který si udržel původní rozpočet 55 milionů dolarů, plánovaným s představou jediného snímku. Tento vývoj událostí zatlačil do pozadí i původní Tarantinův nápad udělat zvláštní sestřih pro japonské publikum, opatřený např. zcela odlišným začátkem. Projekt Kill Bill nabízí dva, po všech stránkách rovnoprávné filmy, napínající trpělivost publika celých pět měsíců, které uplynou mezi premiérami obou částí. Je totiž nejen velkou podívanou, ale i příběhem, který nekalkuluje s přímočarými, očekávanými pointami, ale který v sobě, jako všechny taratinovské příběhy, skrývá tajemství.

O to, aby Kill Bill na plátně naplnil představy Quentina Tarantina o velkolepé podívané, se postaral rozměrný štáb profesionálů. Vizuální stránku, v níž hraje důležitou roli nejen dokonalé nasnímání akčních scén, ale i stylová proměnlivost, měl na starosti kameraman Robert Richardson, jehož práci jsme mohli obdivovat v kostýmním dobrodružství Čtyři pírka - zkouška cti. Výprava filmu je dílem tandemu David Wasco - Yohei Taneda, přičemž Wasco patří k Tarantinovým spolupracovníkům už od roku 1992, kdy se podílel na jeho debutu Gauneři. Podepsán je i pod filmem Pulp fiction - historky z podsvětí a pod Jackií Brownovou.
Nováčky v tarantinovském týmu jsou naopak kostýmní výtvarnice Catherine Marie Thomas a Kumiko Ogawa, pro něž byla náročná práce na filmu Kill Bill první velkou zkouškou jejich profesionální připravenosti. Oporu našly i v autorovi výpravy Danielu Bradfordovi, který se podílel už na Pulp fiction - historkách z podsvětí a Jackii Brownové. Masky jsou dílem Jakea Garbera, jednoho z nejzkušenějších "comicsových" profesionálů (mj. televizní seriály Povídky z krypty, Akta X, Star Trek: Hluboký vesmír 9, filmy Super Mario Bros. a Hulk). Garber se podílel i na válečném spektáklu Michaela Baye Pearl Harbor nebo na Spielbergově sci-fi Minority Report. Umělecké maskérské detaily ve filmu jsou ovšem dílem Heby Thorisdottirové, která utvářela v televizním seriálu i ve filmu Twin Peaks mystickou atmosféru á la David Lynch. Náročného úkolu utřídit spolu s režisérem natočený materiál a dát mu definitivní podobu se ujala zkušená střihačka Sally Menke, která pracovala už na Gaunerech, Pulp fiction - historkách z podsvětí (za něž získala nominaci na Oscara a cenu BAFTA), Jackie Brownové a Tarantinově povídce z filmu Čtyři pokoje. Na svém kontě má tato profesionálka s mimořádným smyslem pro rytmickou zkratku i drama Nebe a země Olivera Stonea, na němž spolupracoval i kameraman Robert Richardson.

Ještě před uvedením prvního dílu do kin docházelo k nejrůznějším spekulacím i ohledně obsazení, které v Tarantinových filmech vždy tvoří velice důležitou a zajímavou složku hotového díla. Zatímco ve svém předchozím filmu, Jackii Brownové, režisér odkazoval k černošským filmům ze 70. let obsazením tehdejší hvězdy Pam Grier do titulní role, tentokrát bylo zřetelné, že využije stejnou měrou americké i asijské herce, přičemž nebude váhat vrátit do oběhu některé polozapomenuté hvězdy.
"Uma Thurman versus Daryl Hannah - to zní jako z nějakého japonského filmu o monstrech. Jako Godzilla versus Rodan! Je to válka blonďatých obryň!" radoval se Tarantino, když natáčel jeden z velkolepých soubojů filmu. Obsazení role hrdinčiny smrtonosné jednooké protivnice Elle Driver je ovšem typickým tarantinovským gestem znovuvzkříšení polozapomenuté hvězdy: třiatřicetiletá Hannah v roce 1982 zazářila coby replikantka Pris ve sci-fi Blade Runner Ridleyho Scotta a o dva roky později coby mořská panna v komedii Žbluňk! Rona Howarda, ale pak svůj talent začala rozmělňovat v nevýrazných, především komediálních filmech.
S Umou Thurman však Tarantino počítal do hlavní role už při psaní scénáře (zdá se dokonce, že nápad na film Kill Bill s ní spojoval už při natáčení Pulp fiction - historek z podsvětí). Když se na začátku roku 2001 zjistilo, že Thurman je těhotná (se svým manželem Ethanem Hawkem čekala druhé dítě, syna Roana), začalo se psát o tom, že Quentin Tarantino bude hlavní roli přeobsazovat (mluvilo se dokonce o Lucy Liu, která ve filmu měla hrát jednu z hrdinčiných protivnic, O-Ren Ishi). Tarantino se však nechtěl obejít bez herečky, která za part gangsterské manželky Mii Wallace v jeho Pulp fiction - historkách z podsvětí získala nominaci na Oscara, Zlatý globus a cenu BAFTA. Všechny dohady proto hned razantně popřel: "Kill Bill je můj film ve stylu Josepha von Sternberga. A Uma je moje Marlene Dietrich," prohlásil - a odložil natáčení o rok. Nehodlal se totiž vzdát představy navenek křehce vyhlížející, extrémně štíhlé, dlouhonohé a dlouhovlasé Umy v roli mladé ženy, která samu sebe promění ve vražednou zbraň a která stejně dobře vládne vlastním tělem ve velmi fyzickém kung-fu stylu, jako nejtradičnější smrtonosnou zbraní: samurajským mečem. S volbou titulního hrdiny, šéfa tajné organizace Deadly Viper Assassination Squad, to však bylo komplikovanější. Tarantino by v roli Billa rád viděl Warrena Beattyho, když mu však řekl, že má hrát "postavu ve stylu Davida Carradinea", Beatty se zeptal, proč neosloví rovnou jeho. Nejstarší aktivní člen hereckého klanu Carradineových, který 8. prosince 2003 oslaví sedmašedesátiny, se v letech 1972-75 uvedl jako shaolinský mnich na americkém západě v televizním seriálu Kung fu (vznikajícím právě v době, kdy v Asii kralovaly filmy, jimž vzdává Kill Bill poctu). Přestože v Carradineově rozsáhlé filmografii nescházejí pozoruhodné umělecké filmy, např. Hadí vejce, celá desetiletí hraje především ve spotřebních akčních filmech (v roce 1986 v režii Richarda Langa přenesl svého bojovného mnicha na stříbrné plátno ve filmu Kung-fu: The Movie, uvedeném i u nás na videu, a v roce 1992 na něj navázal sérií televizních filmů). Carradine je tak po Hannah další hvězdou nižší svítivosti, která díky filmu Kill Bill slaví comeback. Bill, který byl hrdinčiným milencem, ale který nikdy nedává přednost osobním sympatiím před povinností, je tak v jeho podání další výraznou a nejednoznačnou tarantinovskou postavou, která prochází vyprávěním v záři charismatu svého představitele. Také další členové Billova vražednického komanda, kteří se ocitnou na Nevěstině seznamu smrti, získali svou definitivní podobu díky pečlivě vybraným hereckým představitelům. Jednou z vražedných atrakcí filmu se stává Asiatka O-Ren Ishi v podání Lucy Liu, pětatřicetileté americké Číňanky, která se prosadila postavou právničky Ling v divácky úspěšném seriálu Ally McBealová, za niž byla nominována na cenu Emmy. Dnes je však Liu spojována především s exotickými postavami, jaké představuje např. unesená princezna ve westernové veselohře Tenkrát na východě, hrdinka vražednického thrilleru Tělo na tělo a především agentka Alex v akčním spektáklu Charlieho andílci a v jeho pokračování Charlieho andílci: Na plný pecky, které do kin vstoupilo v roce 2003. Liu v Tarantinově filmu ztělesňuje obávanou vražedkyni, která je hlavou asijského dívčího gangu a která tak do děje přivádí další ženské postavy: právničku Sofii v podání Francouzky Julie Dreyfus a svou tělesnou strážkyni v podání Julie Manase, debutantky, která měla na starosti i bojový výcvik hereček. Další položku na Nevěstině seznamu představuje Billův bratr Budd, věčně opilý texaský "kovboj", který věří spíš v sílu Jacka Daniela než samurajského meče, v podání Michaela Madsena, který jako sadistický pan Světlý proslavil scénu mučení policisty v Tarantinově debutu Gauneři. Madsen - další typická hvězda nižší svítivosti, má na svém kontě i další padoušské postavy, např. zločince Rudyho, brutálního gangstera Sonnyho či zloducha Falca, ale i pozitivní postavy: dobráckého Jimmyho či tatínka.

Pětici zabijáků odsouzených na smrt doplňuje černá Vernita Green, vražedkyně kdysi přezdívaná Kobra, která se dnes pokouší být počestnou vdanou ženou. Hraje ji Vivica A. Fox, kterou jsme mohli vidět např. v katastrofickém thrilleru Den nezávislosti, comicsovém dobrodružství Batman a Robin, kde si zahrála po boku Umy Thurman, či v komedii Plnou parou vzad! Dalším z herců, které Tarantino chtěl ve svém filmu mít, je čtyřiašedesátiletý veterán kung-fu filmů Sonny Chiba, který hraje roli Nevěstě nakloněného zbrojíře Hattoriho a kterého režisér obdivoval už v době, kdy pracoval ve videopůjčovně. Tehdy příští režisér miloval televizní seriál Kage No Gundan, v němž hrál Chiba hlavní roli. Jistě není náhoda, že Clarence v podání Christiana Slatera z Pravdivé romance, (k níž Tarantino napsal scénář, ale již v roce 1993 realizoval Tony Scott), své narozeniny oslaví tím, že si dopřeje hned tři "chibovky" v jednom svátečním dni. Chiba se podílel i na choreografii některých bojových scén svázaných s jeho postavou.

Další významnou asijskou akvizici představuje Gordon Liu, který ztvárnil ryzí mýtickou postavu - 150 letého mistra kung-fu, který pochází z Lotosového klanu a přežívá díky svým mimořádným duchovním schopnostem. Navzdory stařeckému vzhledu jsou jeho reflexy vražedně rychlé a jeho technika smrtící, takže není divu, že Nevěsta požádá právě jeho, aby zdokonalil její schopnosti. Stařec však vůbec nemá v oblibě ženy, natož Američany, takže o to, aby byla jeho žákyní, nejdřív vůbec nestojí.

Quentin Tarantino

Jeden z nejzajímavějších amerických režisérů současnosti překvapuje diváky i odbornou kritiku každým svým novým filmem. Scenárista, režisér a producent, který 27. března 2003 oslavil čtyřicetiny, se narodil v Knoxville v Tennessee. Předtím, než na sebe v roce 1992 na festivalu v Sundance strhl pozornost svým debutem Gauneři, absolvoval velmi důkladnou školu jako filmový fanoušek pracující mimo jiné v půjčovně videokazet (což mu vyneslo zavádějící přídomek "maniak z videopůjčovny"). S přáteli rozpracoval amatérský snímek My Best Friend's Birthday. Tarantinovy filmy (i když do snímku Kill Bill natočil pouhé čtyři celovečerní tituly) nikdy nepatřily k největším kasovním trhákům, jejich autor díky své originalitě však patří k nejvlivnějším filmařům 90. let, především ovšem proto, že s oblibou porušuje nejrůznější estetická i cenzorská tabu. Po Gaunerech, kteří jsou příběhem party zlodějů bojující po nepovedené loupeži s vlastní nedůvěřivostí a ve kterých si zahráli Harvey Keitel, Tim Roth a Michael Madsen, vyzkoušel Tarantino své štěstí jako televizní režisér v seriálu Pohotovost - díl nazvaný Mateřství. Následoval další snímek pohrávající si se stereotypy kriminálního a gangsterského filmu i s časovou sousledností vyprávěných příběhů - Pulp fiction - historky z podsvětí. Film, na němž Tarantino scenáristicky spolupracoval s Rogerem Avarym a v němž si hlavní role zahráli Uma Thurman, Samuel L. Jackson, John Travolta a Bruce Willis, mu mimo jiné vynesl i Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA za scénář, Zlatou palmu na MFF v Cannes a Independent Spirit Award za scénář a režii. Po příspěvku s názvem Muž z Hollywoodu do povídkového snímku Čtyři pokoje, režíroval krimi Jackie Brownová s Pam Grier, Robertem Forsterem a Robertem De Nirem v hlavních rolích. Po šestileté přestávce slaví Tarantino comeback akčním příběhem pomsty Kill Bill uváděným do kin ve dvou dílech. Jako herec (což je profese, kterou se nějakou dobu pokoušel vážně provozovat) se Tarantino v menších či větších rolích objevuje jak ve vlastních filmech (pan Hnědý v Gaunerech, Jimmie v Pulp fiction - historkách z podsvětí, Chester ve Čtyřech pokojích), tak ve filmech svých přátel (mj. Sleep With Me, režie Rory Kelly, Rodriguezův Desperado a Od soumraku do úsvitu, Malý Nicky, režie Steven Brill). S Jennifer Aniston se objevil v počítačové hře Steven Spielberg's Director's Chair a v roce 1998 si vyzkoušel divadelní herectví v broadwayské inscenaci klasického dramatu Čekej do tmy.