Martinovi Brestovi a Rudimu Wurlitzerovi bylo jasné, že smrt je nepříjemná součást života. Ale zpráva, že oni sami už dlouho nebudou žít, je zastihne zcela nepřipravené. V oddělní pro "beznadějné případy" jedné kliniky se Martin velkoryse pokouší vyrovnat s nádorem o velikosti tenisového míčku v hlavě. Introvertní Rudi však zkouší se svou diagnózou "rakoviny kostí v posledním stádiu" bojovat. Ne, že by se oba kandidáti smrti cítili nějak spojeni osudem, každopádně ne předtím než spolu vypijí první doušek tequily ...

Když spolu popíjejí v nemocniční kuchyni, Martin se dozví, že Rudi ještě nikdy neviděl moře. Martin je šokován: Protože, "pro Boha, všichni mluví o moři, jak je nádherné. A když jsi u něj nikdy nebyl, tak se nemůžeš zapojit do hovoru". Brzy potom v řádně povznesené náladě štípnou Mercedes Coupé a vyrazí na poslední dobrodružství svého života. Netuší, že právě ukradli auto dvěma zločincům. To ovšem Henkovi ani Abdulovi nepřipadá jako velká sranda. Jejich šéf - Frankie "Boy" Beluga, chce ten vůz za každou cenu zpět. Tlačí na něj jeho mocný šéf Curtiz. Mezitím, Martin a Rudi najdou v autě pistoli, která by se jim mohla v průběhu jejich dalších akcí hodit. Rozhodnou se s její pomocí uzavřít diskusi o nezaplaceném účtu za benzin s majitelem benzinové pumpy. A navíc ještě potřebují peníze na svou cestu k moři. Přepadnou tedy banku, zdvořile, ale rozhodně. 80.000 marek není pro začátek špatná kořist. Takže je v tuto chvíli pronásledují nejen gangsteři, ale i policie, především komisař Schneider a jeho asistent Keller. Mezitím se Martinův tumor rozrůstá. Oběma je hned jasné, že Martinovo odpočítávání probíhá rychleji než Rudiho. Přesto to s nimi osud myslí dobře. V kufru auta najdou kufřík s milionem marek. Nevědí však jednu věc. Ty peníze jsou "špinavé" a patří mocnému bossovi Curtizovi.

Martin a Rudi se ubytují v luxusním hotelu. Po skvělém tříhvězdičkovém menu a notné dávce šampusu, oba sepíší na papír svá nejvroucnější přání. Peníze na to přece mají. Martinovo přání číslo 1, je Fleetwood Cadillac pro svou matku. Před mnoha léty, Elvis taky daroval své matce přesně takový bourák. Na něco takového nemůže zapomenout. Rudiho nejžhavější je, "pomilovat se dvěma ženami najednou". Druhý den ráno je někdo vyburcuje ze spánku. Za dveřmi stojí poldové. Martin pohotově vezme Rudiho jako rukojmího a podaří se jim, aspoň pro tuto chvíli, uprchnout. Na silnici vedoucí přes kukuřičná pole dochází k napínavé podívané. Gangsteři a policie se překvapeně ocitají proti sobě, Martin a Rudi ve svém únikovém voze mezi nimi. V jednom okamžiku se zdá, že je se vším konec. Najednou Martin šlápne na plyn a vyráží skrz pole kukuřice. Čas kvapí. Intervaly mezi jeho záchvaty jsou stále kratší a moře čeká...

Film "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU".je film určený pro každého, kdo je v rozpacích nad kýčovitými slaďáky - made in Germany.

Duchaplnost, černý humor, překvapující zvraty, spád a absolutně hvězdné obsazení. A to je to skvělé. A komu to ještě nestačí, ten spatří Tila Schweigera v jeho nejlepší roli. Poprvé se ujal tohoto ambiciózního projektu jako výkonný producent. Výsledkem je elektrizující směsice žánrů od roadmovie přes akční a komediální až po melodrama. Jednoduše, biják na vysoké úrovni.

"KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" je strhující film, který nasadil laťku velmi vysoko. Profesionálně natočený na širokoúhlé plátno, obsazen prvotřídními německými herci a produkován špičkovým týmem s jasným cílem a odvahou vydat se novými cestami.

Thomas Jahn (rozhovor)
Je pravda, že máte v šuplíku tucet scénářů?
Patnáct, abych byl přesný. Napřed jsem Tilovi dal "American Dream" (Americký sen) . Podle něj to byl nejlepší scénář, který kdy četl. Ale byl skeptický a ptal se mě, jestli to není jen náhoda. Tak jsem mu dal "Klepání na nebeskou bránu". Ten se mu líbil dokonce ještě víc a řekl: "Dobrý, to natočíme!"

Pracovali jste spolu intenzivně na scénáři. Co teď cítíte, když jste ho realizovali?
Je to jakoby se naplnil sen. Ten film je zkrátka špičkový. Přál jsem si, abych mohl celý svůj život točit filmy a vyprávět příběhy - pokud možno samozřejmě na vysoké úrovni. Je pro mě velmi důležité, abych učinil za dost jistým vizuálním nárokům. Prozatím jsem točil filmy s žádným nebo nízkým rozpočtem. Tedy žádný film, který by stál více než 10 000 marek. A teď najednou mám k dispozici milionový rozpočet. Tak si člověk myslí, že by nemělo hrozit žádné nebezpečí. A najednou zjistí, že celý má projekt jistá omezení, především časová.

Jak jste se vyrovnal s tímto tlakem?
Přišel jsem na hroznou věc: musel jsem pracovat stejně jako vždycky. Kamera je sice o něco větší, a trvalo mi zhruba 4 dny, než jsem zjistil jak funguje. Krom toho jsem před natáčením absolvoval rychlokurz na filmové škole v New Yorku. Ale zatím celou věc docela dobře zvládám. Šílenstvím je, že spolupracuji s lidmi, kteří už natočili víc filmů než já. Všichni mi ale říkají, že málokdy spolupracovali s člověkem, který by do práce vkládal tolik entuziasmu - což pro mě je zcela normální, protože filmuji rád - a to nadšení je pro ně obrovským povzbuzením.

Rádi bychom s vámi hovořili o tom, co vás ovlivňuje.
Americký film. Čistý film. Jednoduše film. Už ve dvanácti letech jsem viděl všechny filmy, co jsem mohl. A také v televizi, kde jsem dohonil všechna stará klasická díla. To co se ostatní naučili na filmové škole, já jsem časem objevil sám, neboť jsem přišel do styku s lidmi jako je Howard Hawks nebo John Ford. Také musím zmínit Alfreda Hitchcocka a především Davida Leana - to jsou filmaři, kteří mě fascinovali. Podle mě už jména hlavních představitelů filmu, "Klepání na nebeskou Bránu" mnohé vypovídají.
Martin Brest natočil film "Půlnoční Běh" (Midnight Run) a Rudi Wurlitzer byl autor scénáře filmu režiséra Sama Peckinphase "Pat Garrett jagt Billy the Kid". Až po Boba Dylana, který složil píseň "Klepání na nebeskou bránu". Přesně řečeno, nechávám se inspirovat všemi možnými lidmi. Nebo lépe řečeno. Zachytím se drápkem, kde mohu. Jsou to přesně umělci, kteří mě zajímají, neboť se zabývají filmem. Tihle filmaři jsou skutečně skvělí vypravěči a řemeslníci. O to pravdivější je potom natočený příběh.
Bylo to zkrátka skvělé. S pomocí Costantina Thorena, naší spoluproducentky Violy Jagerové a samozřejmě Tila, který vedl hodinové debaty s manažerem Rutgera Hauera. Celou dobu jsem musel myslet na tuto větu "Wie eine Traene im Regen" (Jako slzy v dešti) z filmu "Blade Runner." Zpočátku se vyskytlo několik malých jazykových problémů. Jednalo se o to, zda má roli namlouvat anglicky nebo ne - protože správně by měl hrát německy. Jelikož nechtěl být dabován, natočili jsme tuto sekvenci anglicky. Ten den jsem byl mimořádně nervózní. Každá druhá otázka mé asistence režie zněla :"Je už Rutger Hauer na place"? Jakmile tam dorazil, šlo všechno jako po másle. Krátce jsme si promluvili a natáčení začalo. Nejen, že on je mimořádně sympatický, ale také neuvěřitelně disciplinovaný. Opravdový profesionál. Okamžitě všechno pochopil, přispěl geniálními nápady a všechno klapalo.

"Klepání na nebeskou bránu" je váš filmový debut. Myslíte, že až natočíte desátý film, budete mít ještě takový zápal a nadšení?
Neumím si jednoduše představit, že by mě ten zápal opustil. Filmuji už od dětství. A vždycky to dělám s obrovským nasazením. Proto jsem zplundroval své konto, vždycky jsem byl na pokraji finančního úpadku. Osobní vztahy tím vzaly za své, neboť moje přítelkyně řekla: "Jak si to ten člověk představuje? Neustále myslí jen na filmy!"
Někdy se člověk zeptá: 'Stojí to vůbec za to?' Teď se mi potvrdilo, že všechno co jsem v posledních letech dělal, za to stálo.

Život režiséra Thomase Jahna, zavání trochu všeobecně známým klišé úspěšného příběhu. "Od umývače nádobí milionářem". A přece je to pravda. I když Thomas Jahn neumýval nádobí, ale taxikařil a do milionáře má ještě daleko. Druhým mužem v tomto vzrušujícím úspěšném příběhu je největší německý herecký talent a idol žen Til Schweiger. Když se spolu náhodně před dvěma léty setkali v jednom kolínském knižním nakladatelství, ani na okamžik je nenapadlo, že to byl prvopočátek uskutečnění jejich nejodvážnějšího snu.
Thomas Jahn si jen tak povídal s Tilem a řekl mu, že od filmu " 4% muž v akci" (Der Bewegte Mann) je jeho velkým fanouškem. V průběhu rozhovoru se ukázalo, že vášnivý filmař Thomas Jahn už několik let točí filmy na super 8mm a napsal více než tucet scénářů, které bohužel, zatím ještě dřímají schované v různých šuplících. Za pár dní měl Til ve schránce celý svazek Jahnova díla. Mezi tím i 1. verzi scénáře k filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU." Til Schweiger byl tím příběhem tak nadšen, že ho chtěl bezpodmínečně uvést na plátno. Celý rok pracoval s Thomasem každou volnou minutu na scénáři, až do chvíle, kdy byli oba s výsledkem stoprocentně spokojeni. Til Schweiger si nechtěl s tak vřelým zápalem napsaný scénář, jen tak nechat vzít z ruky a založil proto na jaře 1996 společně s Thomasem Zicklerem a André Hennickem svou vlastní společnost, Mr. Brown Entertainment (název je inspirován filmem Quentina Tarantina "Gauneři" ("Reservoir Dogs"). Díky plamennému entuziasmu, který do toho všichni zúčastnění vložili a především vzhledem k tomu, že známá německá filmová hvězda se na realizaci tohoto projektu osobně podílela, byl o něj ve filmových kruzích velký zájem.
Jeden z potenciálních spoluúčastníků byla filmová společnost Buena Vista. "Nechtěl jsem jim ale ten scénář poslat jen tak" vzpomíná Til Schweiger, "ale osobně ho představit. Někdy v noci v jednom essenském hotelovém baru mi představil kolega Claus Boj Christopha Ottu z Buena Visty. Tehdy ještě nevěděl, že to bylo osudové setkání. Pak jsem mu tedy dvě a půl hodiny obšírně předčítal a mnoho scén dokonce předváděl. Buena Vista byl nejen nejdůležitější koproducent, ale taky náš distribuční partner. Byli jsme v každém ohledu produkce z naší vzájemné spolupráce nadšeni. To platí také pro našeho partnera z Filmstiftung Nordrhein, Westfalen."
Teď bylo třeba vytvořit vhodné obsazení a dát dohromady filmový štáb. A především angažovat režiséra. Thomas Jahn byl už v té době nadšený, že se bude točit jeho scénář. Když mu ale Til při jedné večeři sdělil, že ho bude také režírovat, naplnily se jeho nejodvážnější sny. "Do té doby jsem sice natočil několik nízkorozpočtových filmů na superosmičku a na video, ale nikdy jsem si nemyslel, že tak neznámý člověk, jakým jsem byl, může doopravdy režírovat několikamilionový projekt. Přirozeně to pro mě byla významná motivace. Rozhodně jsem nechtěl tu důvěru, kterou ti ostatní do mě vložili, zklamat a chtěl jsem udělat všechno pro to, aby náš film nezůstal ležet v písku."
S jistým finančním zázemím v zádech a Tilem Schweigerem v roli jednoho z představitelů a producentů, pověsil Thomas Jahn tedy taxikařinu na hřebíček a vrhnul se od té chvíle výhradně do práce na filmu.
Do začátku natáčení 6. srpna 1996 se podařilo sehnat filmové tvůrce, prvotřídní herce jako je Jan Josef Liefers (Rossini), Thierry van Werveke (Troublemaker), Moritz Bleibtreu (Stadtgesprach), Leonard Lansink (Kondom des Grauens), Ralph Herforth (Bunte Hunde), Hannes Jaennicke (Nur aus Liebe), Vladimír Weigl (Der Mikroskop), Corinne Harfouchová (Irren ist Mannlich!) a Christiane Paulová (Život-stavba povolena). Mimo to vytvořili mimořádně zkušený štáb včetně kameramana Gera Steffena, střihače Alexe Bernera, výtvarnici kostýmů Heike Weberovou a Moniku Bauertovou (4% muž v akci), které měly na starosti scénografii.
Navíc jsme získali ještě celou řadu dalších filmových hvězd z německa, zejména Cameo Auftritta, dále Cornelii Froboessovou, Harka Bohma Eichingera, Sönke Wortmanna a jako luxusní obsazení samotného Rutgera Hauera. "Mluvil jsem s Rutgerem o našem projektu při pracích na scénáři v Kanadě a on o něj měl velký zájem", vzpomíná Til Schweiger. "Ale pak se ve hře objevil jeho manažer, který požadoval za jeden natáčecí den 100 000 dolarů. Tolik jsme nezaplatili nikomu za sto let. Jednoho dne mě zavolal Rutger osobně a řekl, "pusť z hlavy mého manažera, v každém případě to beru!"
Skutečnou lahůdkou je také krátká scéna s Berndem Eichingerem, který film oživil. "Bernd zpočátku nechtěl před kameru, protože se považoval za špatného herce", usmívá se Til Schweiger, "ale já zkrátka nepovolil, dokud jsem nezískal jeho příslib. Zařadili jsme tuto scénu dodatečně až na samý konec, aby divák konečně jednou zůstal sedět a sledoval závěrečné titulky. Tolik lidí vloží do filmu svoje schopnosti, fantazii a úsilí že je na místě uvést na konci filmu jejich jména."
Filmová práce spočívá hlavně v týmové práci, na kterou také přísahá režisér Thomas Jahn. "Bez podpory celého týmu, bych to nezvládnul", přiznává ochotně. "Díky jim jsem se vždycky vzpamatoval, když jsem si občas zoufal nad počasím, když jsem nedokázal natočit scénu tak jak jsem chtěl, anebo když jsem už vyčerpáním skoro nemohl dál. Celý tým mě vždycky znovu postavil na nohy. A ještě mnohem víc: všichni měli v průběhu natáčení tvůrčí návrhy a přicházeli s novými vlastními nápady." K týmu také náleží scénografka a návrhářka kostýmů Monika Bauertová, která s Tilem Schweigerem spolupracovala už na filmu "Manta, Manta", a která rozhodně chtěla spolupracovat prvním filmu v jeho vlastní produkci. Monika má za sebou dlouhou mezinárodní jevištní, televizní a filmovou kariéru. Spolupracovala mimo jiné s Wolfgangem Petersenem na jeho filmu "Ponorka" (Das Boot), jinak se Sofií Lorenovou, Ben Kingsleym, Leslie Caronovou a Maxem von Sydow. Proto, bylo pro ni natáčení filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" "šťastnou náhodou". "Film byl založen na slibném a dobrém scénáři, který byl na vysoké profesionální úrovni a pro mě z mnoha hledisek velmi motivující."
Film je pozoruhodný nejen díky svým mnoha rozdílným motivům ale také díky svým mimořádně pozoruhodným scénám. Odvážné kaskadérské scény ze štěrkového lomu nebo akční scéna s helikoptérou na mostě, byly v rámci této velkolepé produkce "malými rybami." Obdivuhodné automobilové honičky, v kukuřičném poli rostoucím do výše velikosti člověka, byly pro Moniku Bauertovou poněkud obtížné. "Nebylo to tak jednoduché, najít v polovině března, kdy jsou ještě všechno pole zoraná, v celém okolí Kolína skutečné kukuřičné pole", vzpomíná Monika. "Na tuto komplikovanou sekvenci jsme museli sehnat nejen odpovídající prostor, kde by se dalo jezdit, ale také kde by byla zase ta kukuřice. Když jsem konečně našla odpovídající místo pro tuto razantní scénu, narazila jsem na bruselskou byrokracii. Mnozí zemědělci, už měli zasazené brambory, řepu nebo pšenici a už to nahlásili do Bruselu, aby pak dostali prémie a subvence. To se nedalo jen tak jednoduše kvůli nějakému filmu změnit. Konečně jsem našla jednoho sedláka, který souhlasil s podstoupením tohoto rizika. Vyoral své již nasázené brambory a zasel kukuřici. Samozřejmě, že jsme se s ním museli finančně vyrovnat. Spadl mi kámen ze srdce, když v době natáčení na místě stála vysoká kukuřice. Po skončení jsem si dokonce vzala domů paličky kukuřice a snědla jsem. Připadalo mi vzrušující zkonzumovat svoji vlastní dekoraci".
Jelikož pro tento film měla rozhodující důležitost až přehnaná téměř neskutečná atmosféra, museli mít samozřejmě takové obyčejné věci jako je banka, nevěstinec, benzinová pumpa odpovídající pohádkový vzhled. Monika Bauertová posadila tuto ideální představu s velkým smyslem pro detail a s obrovským pochopením pro styl, na scénu. Zdůraznit podstatu věci a uplatnit fantazii a ještě je podřídit příběhu je v mém povolání nezbytné.
Samozřejmě u filmu typu roadmovie hrají obrovskou roli auta. "Policie bohužel nebyla schopna dát k dispozici ze svého vozového parku, originální policejní auto, museli jsme si ho obstarat z jiného zdroje," dodává Bauertová. "Hlavně šlo o bleděmodrý Mercedes 250 - SL Coupé a růžový Fleetwood Cadillac. Přestože jsme převážně natáčeli uprostřed léta, bylo počasí velmi nepřející".
K čemu by byl štáb bez herců? K výběru svého protihráče se angažoval Til Schweiger osobně. Nakonec přijal na palubu, Jana Josefa Lieferse, kterého znal z filmů "Charlie a Louise" a "Rossini". Jan Josef Liefers je svým stylem téměř melancholického herectví, ideální protipól k dynamické extrovertní roli Schweigera. Dalším světlým bodem filmu je bezpochyby Moritz Bleibtreu, který ztělesnil poněkud nechápavého zabijáka Abdula a přispěl do filmu silným cizím přízvukem. "Ten jsem se nemusel učit," říká se smíchem, "protože jsem vyrůstal s cizinci a tento způsob "mluvy" ovládám od dětství." Bleibtreu velmi rád vzpomíná na natáčení filmu. "Pracovní atmosféra byla mimořádně příjemná. Til je opravdu silný člověk a s Thomasem jsem si také pracovně velmi rozuměli. Byla to skutečně týmová práce. Myslím, že to bylo především díky Thomasovi, který s námi jednal velmi příjemně a přesto nás dokázal obrovsky motivovat". Od samotného začátku byl obsazen Thierry van Werveke jako druhý bouchač, který se jmenuje Henk, jako první. Thierry je filmovou hvězdou v Lucembursku a velmi se při natáčení a při hraní své role bavil. "Je to velmi vtipná figura, která sama sebe, díky Bohu, nebere příliš vážně," dodává s šibalským úsměvem. "Samozřejmě se mi moc líbila. Krom toho mi poskytli spoustu herecké volnosti, což já mám obzvlášť rád."
Relph Herforth říká "nebylo to doopravdy snadné, obsadit mě do role bláznivého a hloupého policisty Kellera, protože já jsem ve skutečnosti tvrdší typ. Ale Til a Thomas mě k tomu tak přitáhli, že se ze mě stal "spontánní komik".
Pro Hannese Jaennickeho, který hraje roli nijak osvíceného policisty na motorce, byly natáčecí dny něco jako rodinná slavnost. Jeho motivace spolupracovat na projektu Tila Sweigera byla výhradně "radostnou prací s kamarádem". "Mne především udivovalo, jak profesionálně měli Til a Thomas celou záležitost v ruce".
Z toho byl užaslý i Wolfgang Braun, generální ředitel z Buena Visty. "O naší jisté spolupráci na tomto projektu rozhodlo "umění přesvědčit" Tila Schweigera. Když jsme důkladně prostudovali scénář, byli jsme jednoznačně toho názoru, že se jedná o mimořádný film. K tomuto bodu mohu jen říci, že člověk v německém filmařském prostředí u potřebuje velkou odvahu, pokud chce opustit zaběhané cesty a konečně přinést něco zcela nového. Samozřejmě, bychom si bývali mohli najmout zkušeného TV režiséra, ale kameru, střih a celou dramaturgii bychom pak viděli odpovídajícím způsobem zastaralou. Tilův entuziasmus a jeho vysoce profesionální přístup nám naše rozhodnutí ulehčily".
"Jako herec má člověk většinou jenom omezený vliv na film" říká Til. "O tom můžeme diskutovat, ale k čemu to je, když se setká s režisérem, který má klapky na uších? V roli producenta máte přirozeně zcela jiné možnosti se prosadit a film ovlivnit. Zpočátku jsem měl pocit, že mám všechno pod kontrolou. Konečně jednou mohu ovlivnit výslednou podobu filmu. Druhou stranou mince je ovšem fakt, že za všechno je člověk plně zodpovědný. V případě, že něco neklape, se nemůžete za nikoho schovat. To je vlastně právě to, co mě velmi těší. Mimo to, pracuji většinou s lidmi, kteří už mají zkušenosti z dřívějších produkcí, a na které se mohu plně spolehnout. V každém ohledu jsme měli bezpodmínečnou podporu ze strany Buena Visty a Filmstiftung Nordrhein-Westfalen, kteří nám důvěřovali od samého začátku. Mít za sebou takový tým a takového partnera, je skutečně dokonale šťastná náhoda".

Til Schweiger
Patří k největším hereckým talentům, které se objevili na německé filmové scéně devadesátých let. Již od svého prvního hitu "MANTA, MANTA" pod režijním vedením Wolfganga Buelda způsobil díky svému neotřelému mimořádnému herectví poprask. O tři roky později prorazil s úspěšnou komedií "4% MUŽ V AKCI" (Der Bewegte Mann) rež. Sönke Wortmann.
Nesmíme se nechat zmást tím, že je idolem žen. Svého úspěchu dosáhl díky svému umu a díky své houževnatosti. Přestože dosáhl oblíbenosti hlavně díky svému komediálnímu umění, není jeho herecké umění omezeno pouze na tento žánr - jak je patrné právě v tomto filmu.
Rok 1996 byl, v jeho nelehké kariéře, nejúspěšnější. Ještě na jeho začátku byl uveden film Detleva Buckse "MÄNNERPENSION". Poté natočil svůj první mezinárodní film- thriller "BRUTE"(režie : Maciej Dejczer), spolu s Johnem Hurtem a Pete Postlethwaitem, hrál hlavní roli ve filmu Bernda Eichingerse "GERMANS CLASSICA", jednu pozoruhodnou vedlejší roli ve filmu "DAS MADCHEN ROSEMARIE" a nakonec se vrhnul tělem a duší do svého, jak sám říká "vroucně milovaného" projektu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU". "Martin Brest je moje nejlepší role," konstatuje jednoduše.
Při natáčení se musí člověk neustále kontrolovat a držet na uzdě, aby bylo možno dodržet plán natáčení. Přesto se v jeho případě nesetkáte ani s náznakem arogance nebo nadřazeného chování. Kdo zažil Tila Schweigera při natáčení, určitě souhlasí: Je to řemeslník při práci, který pracuje srdcem a duší. Narodil se v roce 1963 ve Freiburgu. Po maturitě studoval 4 semestry germanistiky (s cílem stát se učitelem) a v té době si přivydělával příležitostnými zaměstnáními jako číšník a diskjockey. Od roku 1986 navštěvoval tříletou hereckou školu od roku 1989 hrál na kolínských a bonských divadelních prknech. Najednou šel z jednoho hitu do druhého. 1991 začal hrát v TV seriálu "Die Lindenstrasse" a ještě ve stejném roce byl objeven pro film.

Kdyby měl Til Schweiger před sebou pouze týden života... "...rozdělil bych v naprostém klidu, všechno co mám svým přátelům. Své oblíbené knihy, cédéčka a videokazety mám většinou uloženy v srdci."

Jan Josef Liefers
Je "stoupající" filmová hvězda německého filmu. V posledních letech se představil divákům především hlavní rolí v TV seriálu "Partneři". Jeho filmový debut se odehrál v roce 1993 ve filmu "CHARLIE UND LOUISE - DAS DOPPELTE LOTTCHEN". Začátkem roku 1996 hrál ve filmu Helmuta Dietla "ROSSINI" a po té se plně soustředil svoji první hlavní roli ve filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU".
Liefers se narodil v roce 1964 v Drážďanech. Od roku 1981 do 1983 se učil truhlářem. 1987 absolvoval studium herectví na "Hochschule fuer Schauspielkunst Ernst Busch" ve východním Berlíně. Poté začal svoji divadelní dráhu zpočátku v Deutsche Theatru a Kammerspielen v Berlíně a v letech 1990-1994 v Thalia Theater v Hamburgu.
Vedle jeho mnohých divadelních rolích v dílech od Goetha až k Sartrovi, od Shakespeara až po Heinera Müllera získával Liefers během těchto let také velmi cenné zkušenosti v TV a filmovém oboru.

Kdyby měl Jan Josef Liefers před sebou pouze týden života...
"...štípnul bych auto a jel bych k moři! Se svými dětmi, svou přítelkyní, se všemi přáteli a rodinou - tak jak to dělají mafiáni."

Thierry van Werveke
Dostal se k herectví v osmdesátých letech pouhou náhodou. Když se zeptal režiséra Andyho Bausche: "Nehodil by se ti takový zmatkář jako jsem já?" odpověděl režisér, že ho obsadí do hlavní role ve svém příštím filmu. Krátký film "STEFAN" byl začátek dlouholeté intenzivní spolupráce s Andy Bauschem. Od té doby natočil Thierry více než tucet filmů a bezpočet TV prací. Od roku 1987 hraje také současně na divadle.
Van Werveke se narodil v roce 1958 v Lucembursku. Své herecké vzdělání získal v tamější Ecole des Beaux Arts (Umělecká škola).
Tento muž, který se ovládl, a který si myslel, že nemá žádné silné stránky, ale jen spoustu slabostí - mezi jiným slabost pro ženy, auta a rockovou muziku - hrál mimo jiné v následujících filmech: "GWYNCILLA, LEGEND OF THE DARK AGES", "TROUBLEMAKER", "A WOPBOPALOOBOP A LOPBAMBOOM" a "EX UND HOPP" - všechny pod režijním vedením Andy Bausche - stejně tak jako "DIE REBELLION" režiséra Michaela Hanekeho, "LEBEN UND STERBEN" Johanna Waltera, "WILDE JAHRE" Burkharda Steegera.

Kdyby měl Thierry van Werveke před sebou jen týden života...
"...přepadnul bych banku - a pak by se vidělo."

Moritz Bleibtreu
Narozený 1971 v Mnichově, má za sebou fundované mezinárodní herecké vzdělání. Tři roky navštěvoval školy v Paříži, Římě a New Yorku. Hrál, mimo jiné v Hamburger Schauspielhaus v "Romeovi a Julii" na jevišti a v Thalia Theatru pod režijním vedením Jürgena Flimma v Shakespearově "Richardu III".
Poté pracoval v různých TV produkcích (m.j. "Schutz & Schulz" režiséra von Nico Hoffmanna). Svůj filmový herecký debut absolvoval v roce 1994 po boku Uwe Ochsenknechta ve filmu Petera Timmse "Einfach nur Liebe".
Od jeho spolupráce s Rainerem Kaufmannem na filmu "Stadtgespraech" byl považován za jednoho z největších filmových talentů. Ve filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" předvádí neobvykle neotřelé herectví.

Kdyby měl Moritz Bleibtreu pouze týden života...
"...dělal bych všechno tak jako ještě nikdy, ale jedině v tom případě, kdybych si byl stoprocentně jistý, že toho opravdu dosáhnu!"

Leonard Lansink
Po svém pobytu na oddělení neurochirurgie na essenské univerzitní klinice ukončil herecké vzdělání a následně hrál v divadlech v Essenu, v Bochumi a v Oberhausenu. Netrvalo dlouho, a založil si svou vlastní divadelní skupinu.
1986 natočil svůj filmový debut "Hollywood Monster". Režisérem tohoto filmu nebyl nikdo jiný než superstar mezi filmovými tvůrci Roland Emmerich ("Den nezávislosti, Godzilla"). V poslední době pracoval například na filmech: "4% muž v akci" Sönke Wortmanna a "Kondom des Grauens" (uvedený na MFF Karlovy Vary) režiséra Martina Walze.

Huub Stapel
S Huubem Stapelem byla pro film získána nejvýznamnější holandská filmová hvězda. Po absolvování Umělecké akademie v Maastrichtu hrál Stapel, kromě jeho divadelních a televizních rolí především ve filmech jako je "MR.HOLY GHOST" režiséra George Sluizera, "MERMAN" režiséra Franka Herreboula, "HOFFMAN'S HUNGER" režiséra Leona de Wintera a "THE PREAM" pod režijním vedením Pietera Verhoeffa. V Německu ho filmoví diváci znají především z filmů jeho oblíbeného režiséra Dicka Maase "VERFLUCHTES AMSTERDAM" a "THE LIFT" stejně tak jako díky velmi propagované komedii "DIE FLODDERS".

Thomas Jahn
Thomas Jahn, se narodil v roce 1965 v Hueckelhovenu, své první zkušenosti s filmem uskutečnil dříve než mu bylo dvanáct let, kdy sám natáčel filmy Super osmičku. Ve třinácti už napsal svůj první scénář: "DIE TODESINSEL DER ZOMBIES". Nadšení pro všechno, co nějak souvisí s filmem bylo probuzeno. Kinosály se pro něj staly brzy druhým domovem, a jedině díky tomu získal své encyklopedické filmové znalosti.
Po krátké pauze, kdy se učil ofsetovému tisku, natočil Thomas Jahn hraný film :"VON ZEIT ZU ZEIT" (1993) v osobní roli autora, producenta, režiséra a kameramana. Nápad na realizaci filmu "KLEPÁNÍ NA NEBESKOU BRÁNU" dostal Thomas už v roce 1990, ostatně několikrát scénář přepsal se svým spoluautorem Tilem Schweigerem, než dospěl ke stádiu, kdy byl zralý k natočení. V Thomasově zásuvce leží ještě více než tucet dalších scénářů, které jen čekají, aby byly realizovány.

Kdyby Thomas Jahn měl před sebou pouze jeden týden života...
"...napsal bych ještě jeden scénář a zkusil bych ještě hodně rychle natočit jeden film - pro naše potomky."

Thomas Zickler
Narodil se v roce 1964 ve Výmaru. Po maturitě pracoval jako jevištní technik ve Stadttheatru v Jeně. V letech 1986-1988 pracoval ve studiu Defa v Potsdam/Babelsbergu. Potom studoval na vysoké škole "Konrada Wolfa" filmovou a televizní produkci. Po bohaté praxi v USA, založil v roce 1992 společnost Cut Out Filmproduktion (Střih filmové produkce). Za dva roky se stal podílníkem filmové produkční společnosti YILDIZ. S těmito společnostmi produkoval celou řadu krátkých filmů, pilotní film ke hranému filmu "GROSSGÖSEN" stejně tak jako různé reklamní snímky a v roce1995 dětský film "DIZZY, LIEBE, DIZZY".
Všechny tři společnosti byly v lednu 1996 rozpuštěny, pak se Thomas Zickler v únoru 1996 stal jednatelem a podílníkem společnosti "Mr. Brown Entertainment".

André Hennicke
Je povoláním scénárista a herec. 1984 absolvoval na vysoké filmové a televizní škole "Konrada Wolfa v Potsdam /Babelsbergu.
1984-1987 byl angažován v Theater Senftenberg. Hrál také v mnoha filmech a v televizních dílech.

Ulli Neumann
Po ukončení univerzitního studia, jako diplomovaný obchodník a po jednoletém pobytu v Jižní Africe, začal svou profesní kariéru jako manažer jednoho mezinárodního koncernu v Mnichově. Po dvouleté činnosti manažera zvítězila jeho láska k filmu.
Od roku 1988 pracoval na tak velkých německých filmech jako: "GO TRABBI GO", "MR. BLUESMAN", "CHARLIE UND LOUISE", "KEINER LIEBT MICH" a "SCHLAFES BRUDER". V roce 1995 byl vedoucím produkce filmu "DAS SUPERWEIB".

Gero Steffen
Od roku 1985 do 1988 pracoval jako asistent kamery v televizi NDR. Pak studoval pět let na filmové vysoké škole v Babelsbergu, obor kamera. Od roku 18993 pracuje Gero Steffen jako kameraman na volné noze. K jeho filmové a televizní produkci patří mezi jinými filmy "UNTER DRUCK", "NATASCHA", "VERGANGENE SCHATTEN", "ZAPPEK", "DER UNBEKANNTE DESERTEUR" a "DIE MENSCHEN SIND WIE WÖLFE". Kromě toho natočil ještě mnoho reklamních filmů, mimo jiné pro německé železnice, McDonalds, Dunlop, Mövenpick a Kellogg stejně tak jako video-klipy pro "Skeptiker", "Reality Brothers" A "Die Doofen".

Alex Berner
po ukončení školy se zaměřením na počítačovou grafiku a střih v Londýně střihal tři roky dokumentární filmy. Také mnoho MTV videofilmů, bylo stříháno jeho rukou.
Pracoval na následujících filmech: "DIE ZWEITE CHANCE", "DAS GEISTERHAUS", "MANTA, MANTA", "HAPPY BIRTHDAY, TÜRKE" a "4% MUŽ V AKCI"
Za střih filmů "WIE DIE ZEIT VERGEHT" a "SCHLAFES BRUDER" obdržel v roce 1996 Zlatou cenu Bundesfilmu.

Monika Bauertová
Je jednou z nejžádanějších výtvarnic a návrhářek kostýmů v Německu, která se proslavila díky své spolupráci s divadlem, filmem a televizí. Vyrostla ve Wuppertalu, kde také získala výtvarné vzdělání. Potom pracovala 15 let na mnohých divadelních prknech, mimo jiné v Mnichově, ve Wuppertalu, v Ulmu, v Oberhausenu a také mnohé zkušenosti získala na dvouletém divadelní turné po Jižní Americe.