Dvanáctiletého Cyrila umístil jeho otec „dočasně“, než vyřeší své problémy, do dětského domova. Ve skutečnosti ale slabošský a nevyzrálý Guy nemá dost odvahy, aby jednou pro vždy řekl svému synovi „nechci tě, nestačím na to“. I když se Cyril nevzdává představy na návrat k otci, netrvá dlouho a otevře se před ním nová šance na život mimo brány dětského domova. Sympatická Samantha, která má vlastní kadeřnictví, si jej začne brát na víkendy. Tím ale teprve začíná série zkoušek jejich křehké důvěry, ze které se teprve může vytvořit opravdové pouto. Kluk na kole je realisticky natočeným příběhem obyčejného kluka, ve kterém stojí lhostejnost s vypočítavostí proti lidské vzájemnosti a lásce.

Luc Dardenne (rozhovor)
Jak se zrodil námět filmu Kluk na kole?

Příběh o ženě, která pomáhá mladému chlapci vymanit se z kruhu násilí, jsme v hlavě nosili už dlouho. Viděli jsme před sebou toho kluka, takový uzlík nervů, který se pomalu uklidňuje jen díky jiné lidské bytosti.

Váš film je sice velmi emotivní, ale vyvarovali jste se v něm jakékoli přecitlivělosti.

Neprozrazujeme například vůbec divákovi, proč se Samantha zajímá o Cyrila. Nechtěli jsme se pouštět do žádných psychologických objasňování. Nechtěli jsme přítomnost vysvětlovat minulostí. Chtěli jsme, aby divák jednoduše řekl „Ona to dělá!“. To je až dost.

Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou vaším častým tématem (Slib, Dítě, Syn) - proč?

Všichni jsme něčí „synové“ a „dcery“…

Je těžké natáčet “laskavost“?

No, natáčet zlo je vždy snazší (smích). Když chcete vyjádřit dobro, musíte neustále dbát na to, abyste nesklouzli k nějakým klišé a naopak udrželi tu otevřenost a vzájemnost takových citů.

Většinou nespolupracujete se známými herci.

Nic z toho jsme neplánovali. Při psaní nikdy nemyslíme na nějakého konkrétního herce nebo herečku. Teprve, jakmile jsme dopsali scénář, začali jsme přemýšlet o různých herečkách a Cécil nás vlastně napadla jako první. U ní jsme měli jistotu, že se obejdeme bez psychologizování… že její tělo a tvář budou stačit samy o sobě. Dali jsme jí přečíst scénář a ona hned souhlasila. Zeptala se nás na pár věcí ohledně motivací svojí postavy a my jí odpověděli, že Samantha prostě „byla tam“ - nic víc, nic míň. Věřila nám.

Jak jste našli Thomase Doreta? Chlapce, který ztvárnil Cyrila a v podstatě po celou dobu filmu nezmizí z plátna?

Přesně tak, jeho pohled, držení hlavy, soustředěnost… to vše nás okamžitě zaujalo.

V průběhu měsíce a půl zkoušení byl jediným, kdo byl neustále „ve své roli“. Získal si vůdčí pozici! Všechny scény znal nazpaměť ještě dřív, než jsme je po něm chtěli. A když se přeřekl, opravdu se na sebe zlobil. Thomas má černý pásek v karate. Pomáhá mu to v udržení koncentrace.

Ve filmu se objevili také další dva vaši oblíbenci: Olivier Gourmet a Jérémie Renier v obtížné roli otce.

Olivier se ve filmu jen mihne, ale přeci jen se nám pro něj něco podařilo najít (smích). Dali jsme mu tři možnosti a on si vybral scénu, v níž jako šéf malého bistra roznáší pivo. Je to drobná scéna, ale pro nás bylo důležité ho tam mít.

Jak probíhalo psaní scénáře? Jak dlouho to trvalo?

Začali jsme vždy od jedné postavy a situace a zaznamenávali vše, co nám připadalo důležité. Pak jsme vytvořili strukturu, poté první verzi a následovala další a další… Trvalo nám to měsíce.

A co samotné natáčení?

55 dní a k tomu pár nocí, ale nikdy déle než do půl druhé ráno. Snad jen jednou. Natáčeli jsme přeci s třináctiletým dítětem. Byli jsme dost připravení. Nikdy jsme před natáčím moc nezkoušeli.

V Klukovi na kole je město, ale také les, který je jakousi hranicí…

Geograficky jsme film zamýšleli jako trojúhelník: město, les a benzínku. Les představuje pro Cyrila určité nebezpečí: místo, kde se může naučit zlé věci. Město ztělesňuje jeho minulost s otcem, ale také budoucnost se Samanthou. Benzínka je takovým transitním místem, kde se odehraje několik výzev.

Ačkoli velmi střídmě, přeci jen jste tentokrát použili hudbu…

V našich filmech je to velmi vzácné a také jsme kvůli tomu dlouho váhali. Pohádky mají většinou dramatický vývoj, a to včetně emocí a příslibů nových začátků. Zdálo se nám, že v určitých momentech může právě hudba být pro Cyrila takovým utišujícím pohlazením.

Znovu jste přijeli v Cannes a znovu získali Zlatou palmu (poprvé za Rosettu v roce 1999, podruhé za Dítě v roce 2005). Co pro vás tento festival znamená?

Naše filmy vděčí tomuto festivalu za mnohé. Je s ním spojen i náš osud a to doposud šťastně…

Jean-Pierre Dardenne (rozhovor)
Jak se zrodil námět filmu Kluk na kole?

Samanthu jsme si představovali nejprve jako doktorku, ale nakonec jsme se rozhodli pro kadeřnici, která žije v obyčejné městské čtvrti.

Váš film je sice velmi emotivní, ale vyvarovali jste se v něm jakékoli přecitlivělosti.

Naštěstí!

Cyril je pořád v pohybu. Nevydrží na místě.

Ano, nejčastěji je na svém kole… Je to kluk, který pořád utíká za láskou, aniž by ale věděl, jaká doopravdy je.

Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou vaším častým tématem (Slib, Dítě, Syn) - proč?

Společnost začíná u jednotlivců. Možná to souvisí s tím, jak se stále vracíme k nějakým vzájemným poutům. A nemusí to být vždy biologické poutu, jak ukazuje vztah Samanthy a Cyrila...

Ačkoli v Cyrilově příběhu figuruje násilí, má také světlou stránku.

Ano, snažili jsme se v něm najít určitou plynulost, nějaké pojítko celé mizanscény. Natáčeli jsme v létě, což bylo pro nás poprvé.

Je těžké natáčet “laskavost“?

Natáčet někoho, kdo si přeje dobro pro někoho jiného, se nám tedy mnohokrát nepoštěstilo. Filmování během léta nám pomohlo dostat do filmu světlo a měkkost. A to samé do filmu vnesla také přímo Cécile de France v roli Samanthy.

Zdá se, že Cécil de France oprášila svůj belgický akcent…

Ó ano! Na její akcent jsme si dávali velký pozor. Nechtěli jsme nic na způsob „návratu francouzské herečky“. Cécil vyrostla nedaleko od místa, kde se natáčelo - v údolí Meuse. Ale její akcent je lehký a my jej nechtěli nadužívat.

Jak jste našli Thomase Doreta? Chlapce, který ztvárnil Cyrila a v podstatě po celou dobu filmu nezmizí z plátna?

Tak jako obvykle, když se hledá herec tohoto věku: dali jsme si inzerát do novin a zorganizovali casting pro asi stovku chlapců. Thomas přišel už první den jako patnáctý a hned to bylo jasné.

Měl také úžasnou schopnost naučit se text… a bylo ho dost. Už na prvních zkouškách, které se týkaly úvodní scény filmu, z něj bylo cítit charakter jeho postavy. Prokazoval vůči svoji roli intuitivní inteligenci. Vzbuzoval intenzivní emoce, ale bez jakékoli uslzenosti.

Ve filmu se objevili také další dva vaši oblíbenci: Olivier Gourmet a Jérémie Renier v obtížné roli otce.

Role Jérémieho je mnohem větší. Když si přečetl scénář a seznámil se svou rolí, okamžitě nám řekl, že se mu ta postava líbí. Konec konců, dobré chlapíky hraje v jiných filmech…

Jak probíhalo psaní scénáře? Jak dlouho to trvalo?

Jeden celý rok i s několika přestávkami. Ale předtím jsme o něm dlouho mluvili.

V Klukovi na kole je město, ale také les, který je jakousi hranicí…

Chtěli jsme ten film vystavět tak trochu jako pohádku: se zápornými postavami, které připraví malého kluka o Iluze a Samanthou, jež se zjeví jako víla. V jeden okamžik jsme dokonce film chtěli nazvat Dnešní pohádka (Conte de notre temps).

Znovu jste přijeli v Cannes a znovu získali Zlatou palmu (poprvé za Rosettu v roce 1999, podruhé za Dítě v roce 2005). Co pro vás tento festival znamená?

Možnost zde představit naše filmy, je pro nás velmi důležitá. A pokaždé je příjemné se tam vrátit. Máme rádi ten adrenalin a rozruch, jaký panuje právě v Cannes.