fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Videoarchiv    Podobné filmy    

76% 113 hlasů
7.6 10 113
film / komedie, drama, Česká republika, , 111 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 19.2.2015, DVD od 21.10.2015 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2015, Český Lev, Režie (J. Prušinovský), Herec v hlavní roli (M. Hádek), Herečka ve vedlejši roli (L. Žáčková), Herec ve vedlejší roli (K. Hádek), Film, Kamera (P. Koblovský)


Archiv
02:10



Hlavní je mít plán…
Užovka je ztracený ve svém vlastním životě. Přesto, že je mu už skoro čtyřicet, nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra je magor, nezodpovědné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou. Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že Užovka by už mohl být konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Kdybych pochopila, proč byl film natočen, co měl divákovi sdělit a k čemu je vlastně dobrá jeho existence, možná bych ho ohodnotila výš. Takto mohu ohodnotit jen na Hádky nebývale solidní herecké výkony.
Všechny komentáře k filmu 34+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Kobry a Užovky

obrazek
O vzniku filmu

„Obsazení bratrů Hádkových, Matěje a Kryštofa, jsem vnímal jako obrovskou příležitost, protože určité nuance vztahu hlavních hrdinů jsou schopni vytvořit pouze skuteční biologičtí bratři,“ říká režisér Jan Prušinovský. Kromě bratrů Hádkových, kteří se spolu v celovečerním filmu určeném pro kina sešli vůbec poprvé, se diváci mohou těšit na Janu Šulcovou a nastupující hereckou generaci. Ta je ve filmu zastoupena Lucií Polišenskou, Davidem Májem, Lucií Žáčkovou a Janem Hájkem, přičemž poslední dva zmiňovaní v minulosti shodně získali Cenu Thálie pro mladé činoherce do třiatřiceti let.

Tvůrčí tým Kober a Užovek označuje svůj film za divácky atraktivní snímek, kterému nechybí humor a silný příběh. „Ten film není komedie, ale drama. U tohoto filmu pro mě bylo podstatné, aby vše bylo nadmíru autentické. Nebaví mě dramata, která dusí vší osudovostí a vážností. I v dramatické tvorbě si lze pohrávat s humorem. Zpravidla je trochu černý, absurdní, nebo dokonce nepatřičný. Nejde o klauniády, nebo hlášky, spíš se jedná o výběr úhlu pohledu. Nicméně aby nedošlo k mýlce a tento film nebyl nálepkován jako tragikomedie. Ne, není to tragikomedie, je to opravdu drama.“ dodává režisér Prušinovský.

Kobry a Užovky vypráví současný příběh dvou bratrů. Tím prvním je Užovka, který je ztracený ve svém vlastním životě. Po sérii prohřešků dostává výpověď ze zaměstnání, v hospodě musí pít „na futro“, chybí mu vztah a nerozumí si se svou matkou, která dává přednost jeho bratrovi. Kobra podobné věci neřeší, jeho hlavní starostí je, kde by mohl nejrychleji a co možná nejsnáze získat peníze, aby je následně utopil v pervitinu, hracích automatech a levném alkoholu. Užovkovi se náhle objeví dostupná a hlavně reálná šance na zbohatnutí. Jeho kamarád ze základní školy Ládík totiž přichází s nabídkou, která nemá žádné ale. Skupina německých investorů hledá v České republice zájemce o franšízu značky distribuující oblečení pro teenagery. Užovka se rozhodne, že se této nabídky chopí, přičemž se zdá, že by už mohl být, jako samostatně fungující podnikatel, konečně šťastný. Do jeho života však stále zasahuje nevyzpytatelný Kobra. Nepříjemná situace si žádá řešení…

Film se natáčel v autentických lokacích Středočeského kraje, mimo jiné v Kralupech nad Vltavou, Velvarech a Kladně. „Děj jsem zasadil do lokality středních Čech. Ty považuji za nejzdevastovanější část naší republiky. Je to místo plné skladišť, překladišť, autobazarů, vylidněných vesnic a chudých měst bojujících s hernami, zastavárnami a pervitinem,“ říká k výběru lokality režisér Jan Prušinovský. „Ve filmu není významně zdůrazňováno, že se jedná o střední Čechy. Okresní města střední velikosti toho mají mnoho společného. Třeba diskotéky v suterénu předimenzovaných kulturních domů,“ dodává k tomu scenárista Jaroslav Žváček.

Jan Prušinovský (rozhovor)
obrazek
Ke scénáři Kober a Užovek jste řekl, že jste v nadsázce naštvaný na to, že jste jej nenapsal sám. Co Vás na něm nejvíce zaujalo a který moment byl oním zlomovým, kdy jste si uvědomil, že jej chcete točit?

Bylo to v jednom místě, které nechci předem prozrazovat. Tam jsem si uvědomil, že čtu hodně nekompromisní text. Rozhodnutí bylo dost intuitivní, nikoli však náhlé. Počkal jsem asi měsíc a sledoval sám sebe, jestli na ten scénář myslím, nebo jestli to ve mně odeznívá a přestává mě to zajímat. Zjistil jsem, že mě to zajímá, že mi hlava fabuluje dál, a tak jsem scenáristovi Jardovi Žváčkovi zavolal. Od té doby k realizaci uběhly dva roky a to byl také docela test, jestli se mě ten Jardův text drží.

Se scenáristou Jaroslavem Žváčkem jste spolu v minulosti realizovali už i divadelní hru. Dalo by se říct, že už jste jako autorská dvojice sehraní? A jak moc jste společně dolaďovali scénář ke Kobrám a Užovkám?

Pravda je taková, že my se s Jardou zase tak dobře neznáme. Mám rád Jardův blog, je to hodně zajímavé čtení. Divadelní hra Obludov vznikla jako zakázka pro A studio Rubín. Bylo to v době, kdy jsme si vyměňovali verze scénáře tohoto filmu, taková bokovka. Trochu jsem si tím testoval, jestli dokážu pracovat s Jardovým textem v praxi. Myslím, že ta hra se povedla. Nebo…, já osobně ji mám hodně rád. Kobry a Užovky vznikly jako bakalářský scénář pod vedením Petra Jarchovského na FAMU. V této podobě vyhrál i cenu Filmové nadace. Já jsem měl k tomu textu určité poznámky a chtěl jsem zvolit trochu jiný způsob vyprávění, než který používal Jarda. Takže jsme spolu udělali několik přepisů. Poslední přepisy před natáčením jsem si dělal už sám. Některé změny jsem zakomponoval po čtených zkouškách. Jarda těch změn byl samozřejmě účasten, jen role se trochu otočily. Poznámkoval on. Mám ke scenáristům obrovský respekt. Je to samozřejmě proto, že sebe pořád považuji spíš za scenáristu. Tenhle film lze bez nadsázky brát jako výsledek několikaleté pedagogické práce katedry scenáristiky FAMU a Petra Jarchovského.

O čem podle Vás Kobry a Užovky primárně jsou?

Selsky řečeno je to o elementární touze - mít se dobře - co to vlastně znamená a co je člověk ochoten pro to obětovat. Já si vždycky dlouhou dobu před natáčením skládám doma takový osobní hudební soundtrack k filmu, který mě čeká. Pak ho poslouchám pořád dokola. Některé písně mám jen pro náladu, u jiných písní vím, že určité scény budu natáčet přímo na ně. Když se podívám jen na názvy písniček playlistu Kober a Užovek jsou tam Tohle je ráj, Země vzdálená, Žijeme len raz, My děti ze stanice Bullerbyn, Jebej parket. Ono to nějak samo vypovídá za sebe. Dost mě nakopával dvojverš Tonyho Ducháčka: „Začal jsem se měnit ku prospěchu věcí, bude ze mě monstrum, nechci žádnej kyslík“.

Kobry a Užovky popisujete jako divácky atraktivní film, kterému nechybí humor ve stylu britských sociálních dramat. Kde všude bychom nalezli Vaše inspirační zdroje a jak se jim nakonec výsledný tvar podobá?

Ohlédnu-li se v čase, tak jsou určité typy filmů, které mě zřejmě hodně ovlivnily, a já se z toho už nevzpamatoval. Pamatuji se, že jsem byl snad šestkrát v kině na filmu Trainspotting. V nějaké recenzi jsem si přečetl, že ten film navazuje na tradici tzv. britského sociálního filmu. Takže jsem začal nakoukávat filmy, jako jsou Ohlédni se v hněvu, snímky Kena Loache, Mikea Leigha a Stephena Frearse. Zároveň jsem hltal filmy Martina Scorseseho z jeho raného období. Myslím, že určité paralely, především ve vztahu hlavních bratrských postav, najdete ve filmu Špinavé ulice, tam jsou to tedy bratranci. Možná to bude působit docela vzdáleně, ale jeden z velmi silných momentů, na který jsem si při čtení Kober vzpomněl, byl ve filmu černošského režiséra Spikea Lee Horečka džungle, kde má hlavní hrdina bratra feťáka. Vím moc dobře, že napodobovat styl takových režisérů je blbost a já ani nejsem dost zručný režisér, abych to vůbec napodobit uměl. Mě spíš zajímalo, jak ta témata řeší scenáristicky a vypravěčsky, ne esteticky. Ty filmy jsou totiž přes svou vnitřní komplikovanost naprosto přehledně vyprávěné a přes to, že řeší velmi traumatické věci, jim nechybí humor. Estetická forma Kober je odjinud, tu zase čerpám, přirozeně, z českých filmů. Když jsem se s Petrem Koblovským bavil o vizuální podobě, donesl jsem mu Džusový román od Fera Feniče. To je strašně zajímavý film. Působí to jako dokument, a přitom je to neuvěřitelně esteticky vypilovaný snímek, především davovými scénámi zábav a továren. Jak jsem kameramanovi potřeboval alespoň trochu přiblížit, co se mi honí v hlavě, vytáhl jsem zcela intuitivně z přihrádky tohle.

Do hlavních rolí bratrů se Vám podařilo obsadit skutečné sourozence, Kryštofa a Matěje Hádkovy. Jak zpětně hodnotíte tuto volbu a bylo natáčení s nimi, díky jejich rodinnému poutu, v něčem odlišné? A co jste si říkal, když jste je spolu viděl poprvé přímo na place?

Neříkal jsem si vůbec nic. Oni jsou profesí herci a jako herci se na natáčení chovali. Já jsem s jejich přístupem k tomuhle filmu hrozně spokojený. Jejich rodinné pouto se projevovalo minimálně, já jsem ho moc necítil. Cítil jsem ho paradoxně, když na place spolu nebyli a střídali se mi tam. Vždycky se mě ptali, co včera brácha. Zajímalo je to. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak je v tom filmu scéna, která by asi neměla takový účinek, kdyby ti kluci nebyli bráchové, ale nebudu říkat která.

Gagy i dramatické situace obecně vycházejí z kontrastů. Jaké jsou pro Vás klíčové kontrasty mezi Kobrou a Užovkou, respektive Matějem Hádkem a Kryštofem Hádkem?

Asi nejvýraznější kontrastní aspekt, který cítím v těch postavách je, že jeden se snaží svůj život a co s ním neustále řešit a ten druhý to má absolutně na bábovce. Tohle Kryštof s Matějem nádherně vystihli.

Vy sám pocházíte z obce na severozápadní hranici Prahy, přičemž jste děj Kober a Užovek situoval do oblasti středních Čech, které považujete za nejzdevastovanější místo naší země. Proč?

Jarda psal ten příběh původně na Javorník, protože z toho místa pochází. Já jsem si při čtení říkal: „To je stejné jako u mě. Jako přes kopírák.“ Česko-polské pohraničí v sobě ale má takovou určitou romantiku, něco takového dřevorubeckého, a hlavně ti lidé trochu jinak mluví. Prostě jsem neznal to prostředí tak dobře, tak jsem se Jardou dohodl, že děj přenesu do středních Čech, protože to je univerzální příběh a mně se to bude lépe realizovat. Střední Čechy to je fakt specifická díra. Prstenec, který je vysáván hlavním městem, mentálně i ekonomicky. Nejvíc je to cítit na těch větších městech. Kralupy, Neratovice, Benešov, Rudná, Kladno... Krajina je taková placka plná skladišť protínaná sítí nedostavěných dálnic. Billboard, kam se podíváte. Co k tomu říct? Mám to tam rád.

Vaše původní, ať už seriálové, nebo filmové projekty jako Okresní přebor, byly obsazeny velkým množstvím tuzemských hereckých hvězd. V Kobrách a Užovkách se kromě bratrů Hádkových a Jany Šulcové objevuje spíše nastupující herecká generace. Čím je tato změna zapříčiněna?

Je to dané žánrem. Ten film není komedie, ale drama. U tohoto filmu je podstatné, aby to bylo nadmíru autentické. Nedovedu si představit, že by šéfa diskotéky mohl hrát třeba Ivan Trojan, nebo Ondra Vetchý. Oni by to samozřejmě sehráli skvěle, ale prostě by to na diváka fungovalo jinak, než bych chtěl. Nechtěl jsem, aby při odchodu z kina říkali, jak byl ten Vetchý zase skvělej, ale spíš: "co to bylo za člověka za tím barem?". V komedii je to jinak. Tam zase naopak pracujete způsobem, co s tou tváří, kterou všichni znají, uděláte. Lámete si hlavu, jak ji divákovi ukázat zase z jiného úhlu.

Jste znám jako tvůrce komedií či komediálních sérií, které zlidověly. Na serveru YouTube můžeme najít desítky krátkých ukázek z Vašich filmů a seriálů, přičemž v drtivé většině jde o diváky milované hlášky. Myslíte, že Kobry a Užovky mají stejný potenciál, nebo se tentokrát ubíráte někam jinam?

Těžko říct. I v tomhle filmu mám hodně oblíbených hlášek, ale já bych byl mnohem radši, kdyby ho lidé ocenili jako celek. Myslím si také, že ačkoli jsem znám především jako tvůrce dvou komediálních seriálů, tak moje útlá filmografie obsahuje i vážnější pokusy. Ti lidé, kteří znají mou, řekněme dramatičtější tvorbu, z tohoto filmu překvapení nebudou.

Tuzemské kinematografii je obecně vyčítáno jisté protěžování charakterů, které svůj boj se životem a okolím neustále prohrávají. Na první pohled by se mohlo zdát, že Kobry a užovky k nim budou také patřit. V čem je film a jeho hrdinové jiný?

Tak především bych rád vyvrátil, že na tento film patří nálepka lůzrovský. Pro mě je to definice filmů o lidech, kteří se patlají především sami v sobě. Samotáři, Kamenný most a tak podobně, a to nemyslím nijak hanlivě. Postavy našeho filmu se v sobě moc nepatlají, já si myslím, že to v sobě mají naopak docela dost srovnané a nechybí jim určitá dávka sebevědomí. Nebo sledujeme, jak jim sebevědomí roste. To, že ti lidé jsou, řekněme z chudší vrstvy obyvatelstva, přece neznamená, že jsou lůzři. Takové myšlení se mi vlastně i dost příčí.

Vnímáte sám sebe jako značku, to znamená, myslíte si, že lidé půjdou na nový film od Prušinovského, toho co natočil Čtvrtou hvězdu a Okresní přebor? A myslíte si, že Kobry a Užovky jsou pro stejný typ diváka?

Je fajn, že se můžete opřít o své předchozí úspěchy, ale přináší to i určitá úskalí. Pokud si chcete udržet nějakou značku, a v mém případě je myslím příliš brzo o nějaké značce vůbec hovořit, musíte být pořád stejně dobrý, což prakticky nelze. Nebo točit neustále stejný žánr, což by mě nebavilo. Neočekávám, že tento film bude mít takovou masovou diváckou úspěšnost a oblibu, jako Okresní přebor, protože je to prostě něco jiného. Dělal jsem ho ale se stejnou poctivostí a energií, což si myslím, je pro budování nějaké značky možná mnohem více podstatné, než divácké rekordy.

Kdybyste si měl vybrat, s kým byste dokázal vyjít lépe, byl by to Kobra, nebo Užovka? A proč?

Kobra je čitelnější, ale jak se znám, vybral bych si Užovku, který by mě posléze zklamal.

Matěj Hádek (rozhovor)
obrazek
Jak jste se vůbec dostal k filmu?

Já jsem to chtěl dělat odmalička. V první třídě jsem chtěl být kosmonaut, ve druhé pilot nadzvukového letadla, ve třetí pak šašek v cirkusu a od čtvrté jsem věděl, že můžu jít po osmičce na konzervatoř. A bylo to.

Napadlo Vás někdy předtím, že byste si zahrál někdy spolu s bratrem, tak jako v Kobrách a Užovkách?

Napadlo, několikrát v poslední dekádě, když jsem vůči svému mladšímu bratrovi přestal být super kritický a pochopil jsem, že se od něj můžu v lecčem přiučit. Navíc mě začal bavit i jako herec. A Honza Prušinovský nám to konečně splnil.

Ale nějaké nabídky přišly už předtím, ne?

My jsme spolu už jednou hráli, v televizním filmu Černý slzy, ale to jsme nehráli ani bratry. Spíš to byla taková náhoda, ale byli jsme tam spolu. Když jsme se o tom s bráchou bavili, tak jsme vyloženě chtěli, abychom si mohli v příběhu, kde budeme ztvárňovat bratry a aby to mělo hlavu a patu. Tedy, aby to nebyla jenom taková naše chtěnost. Když to vezmete do detailů, máte dva bratry, kteří se mají rádi, dělají stejnou profesi a ještě ji můžou dělat společně, to nevyjde vždycky. Ale až nám bude sto, tak bude zábava se na to dívat. Je to vlastně taková sobecká záležitost.

A dívali jste se spolu na filmy, když jste byli malí?

Ani moc ne, jsme od sebe sedm let.

Ale díky osobě naší matky, kterou film celoživotně zajímá, jsme jezdili i na filmové školy a podobně. Takže jsme vlastně museli.

Uvažovali jste o tom, že když spolu hrajete, přibrali byste i třetího, třeba alespoň jako cameo, i když to není herec?

Byl by špatný, je to přece doktor. Já jsem s ním ale jednou točil, to je tak patnáct let. Dělali jsme reklamu na nějaké ukrajinské pivo. Celé se to točilo na koleně, ale za Uralem to fakt šlo.

Jaká byla anabáze Vašeho obsazení do Kober a Užovek?

Předtím než mi zavolal Honza, mi Kryštof říkal, že je to příběh o dvou bratrech a že by to měl dělat Prušinovský. A to jsem si intuitivně řekl, že to bude ono a že mě to bude bavit.

A bavili jste se o těch rolích i nějak vy dva, sami a předtím než jste definitivně potvrdili?

Nijak.

A neměli jste tendenci do scénáře něco doplňovat nebo v něm něco upravovat co se týče vašich bratrských rolí?

Poté, co proběhly čtené zkoušky, bylo jasné, že si musíme trochu promluvit. Co si pamatuji, tak jsme se bavili hlavně o tom, že ty situace byly správně rozehrané a napsané, ale někde jsme jenom textově řešili finální dialogy.

Jan Prušinovský říkal, že Vás poprvé viděl v nějakém pražském klubu, těsně nad ránem, přičemž vy jste ho nepoznali a…

To si nevybavuju.

…a potom bydlel ve stejném činžáku jako vy, přičemž vás mohl pozorovat.

To je pravda, v tom činžáku jsme se potkávali.

V tom filmu máte nějaké násilné scény, kterých se účastníte. Jaké to pro vás bylo, něco takového točit?

Všichni bráchové se odmala mlátí, a když je jich víc a navíc kousek od sebe, tak se ještě šikanují. Je to, jako když se díváte na smečku psů. Musím říct, že Lukáš Král udělal skvělé masky a není to příjemné, když točíš a vidíš jak se do tvého bráchy kope. Jsme normální rodina a máme se rádi, to prostě není příjemné, dívat se na něco takového.

Uvažovali jste během natáčení o tom, jak byste se chovali, kdyby se objevila podobná situace?

To je takový ten klasický příběh, který je popsaný ve všech Drop In příručkách, a to, že do poslední chvíle se členové rodiny snaží jednomu pomoct a když vidí, že stahuje ostatní, tak ho musí chtě nechtě odstřihnout. Takže asi takhle bychom se chovali. Buď ta záchrana jedince vyjde, nebo ne.

Jak jste se cítili, když jste byli první den spolu na natáčení?

Já jsem byl hlavně rád, že dělám práci s těmito konkrétními lidmi.

A nenapadlo Vás, že byste si ty postavy mohli i prohodit, když jste dostali scénář?

Asi jo, já jsem si říkal, že by pro mě byla schůdnější, když mě štvala moje postava, ta druhá. Říkal jsem si, proč nehraju to, co brácha.

A co vás na těch postavách nejvíce zaujalo, když jste si přečetli scénář? A je něco, co vám na nich vadilo?

Já Kobry a Užovky vnímám jako grotesku, podobenství o tom, jací bychom neměli být, pokud chceme, aby se tady dalo ještě dýchat, když to přeženu. Víš, jak málo stačí k tomu, aby měl člověk pocit, že je ten jeho život zpackaný. Není to o tom, co žijete, ale spíše o tom, jak moc chcete být v životě šťastní. Zní to jako totální fráze, ale když se alespoň trochu dokážu oprostit od toho, že jsme to hráli my dva a dívám se na to jako divák, tak je to smích, smích, smích a najednou si říkám, proč jsme tak hloupí. Když stačí tak málo.

A řešili jste i to, kdo z vás tam má hlavní roli?

Já to takhle neberu, něco takového jsem možná řešil akorát, když jsem byl mladší. A to ještě okrajově.

O čem podlev Kobry a Užovky vůbec jsou?

Je o tom, že jsme v prdeli. A o tom, proč nedokážeme být šťastní. Taky je to o tom, že lidé hledají štěstí. Každý je nějaký jiný a je otázka, co to pro každého štěstí vůbec znamená. Třeba se nakonec ukáže, že štěstí, které člověk původně hledal, žádným štěstím není. Je to o tom, že toužíš po štěstí, ale jsme všichni sobci, rodiny jsou nefunkční a je to celé zkažené. Když si dá postava Kryštofa ve filmu lajnu, začne hrát Země vzdálená a on jde hrát automaty, tak je to velký smutek. Smeješ se a říkáš si, ach jo, takoví jsme. Má smysl bojovat a být charakter, když máš podmínky, ale ještě větší frajeřina je, když ty podmínky nemáš a stejně rozpoznáš, co máš dělat ve svém životě správně. A to je podle mě velké poselství.

Kryštof Hádek (rozhovor)
obrazek
Jak jste se vůbec dostal k filmu?

Vzhledem k tomu, že jsem mladší, jsem to viděl u bratra a chtěl to dělat také.

A dívali jste se spolu na filmy, když jste byli malí?

Já jsem koukal, třeba i na dokumenty.

Bratři ve filmu, a vůbec dvojice, to je vděčné téma. Sledovali jste nějaké dvojice, když jste začali oba hrát?

Třeba bratry Dlouhé, Michala a Vladimíra. Ty jsem sledoval já a znám i více bratrů, kteří jsou herci. Preissovi, Baťkovi a pak je tu taky ten klan v Hollywoodu, jak na ně v Southparku spadla bomba. Baldwinovi.

Uvažovali jste o tom, že když spolu hrajete, přibrali byste i třetího, třeba alespoň jako cameo, i když to není herec?

Toho by to nebavilo.

Jaká byla anabáze Vašeho obsazení do Kober a Užovek?

Já jsem s Honzou Prušinovským už spolupracoval, takže když mi zavolal, byla to pro mě okamžitá záruka, že to nebude žádná blbost. Takže já jsem v podstatě, možná ještě předtím, než jsem si přečetl scénář, souhlasil.

A bavili jste se o těch rolích i nějak vy dva, sami a předtím než jste definitivně potvrdili?

Řekli jsme si akorát, že se těšíme. Vzali jsme to jako věc, do které půjdeme společně. Jednou se to už stalo, že nám něco, v čem bychom měli hrát takto spolu, nabídli, a buďto se to nelíbilo jednomu nebo druhému. A tady, úplně poprvé, jsme do toho chtěli jít oba. Ta nabídka přišla ve správný čas.

Jan Prušinovský říkal, že Vás poprvé viděl v nějakém pražském klubu, těsně nad ránem, přičemž vy jste ho nepoznali a potom bydlel ve stejném činžáku jako vy, přičemž vás mohl pozorovat.

Já jsem o Honzovi věděl, ale netušil jsem, jak vypadá. Vždycky jsem tak viděl jenom pána, který chodil po chodbě s rodinou a uctivě nám říkal dobrý den.

Uvažovali jste během natáčení o tom, jak byste se chovali, kdyby se objevila podobná situace?

To se ti začerní oči a jdeš bránit jako pes. A co se týče toho stavu, tak já bych nedovolil, aby se z bráchy stala nějaká smažka. Když selže rodina i škola, tak pomůže sport.

Jak jste se cítili, když jste byli první den spolu na natáčení?

Já jsem byl tedy raději, když jsem viděl na place bráchu, než kohokoliv jiného.

A nenapadlo Vás, že byste si ty postavy mohli i prohodit, když jste dostali scénář?

Já už jsem s Honzou Prušinovským prohození jednou zažil, v Nevinných lžích, a vždycky se mi líbí takováto změna.

A co vás na těch postavách nejvíce zaujalo, když jste si přečetli scénář? A je něco, co vám na nich vadilo?

Lidsky mě na Kobrovi nezaujalo vůbec nic, možná taková jeho svobodomyslnost v celé té okolní šedi. Pracovně to bylo takové náročnější, někdy jsem se cítil dost opilý.

A řešili jste i to, kdo z vás tam má hlavní roli?

Brácha.

O čem podlev Kobry a Užovky vůbec jsou?

Je to i o tom, že ten druhý má nějaký plán, chce být šťastný, a jde si za ním. Ale za jakou cenu? Pro mě je jedním z témat určitě i ona rodina, to je možná základ celého filmu.

Jaroslav Žváček (rozhovor)
obrazek
Kdybyste měl říct tři klíčová slova, která charakterizují Kobry a Užovky, jaká by to byla?

Touha být šťastný. Překonání překážek vedoucí ke štěstí. A že neexistuje návod k překonávání těchto překážek. A že při překonávání těchto překážek se dopouštíme jak humorných, tak hrozivých kiksů.

Jaké to pro scenáristu je, když jeho debut vyhraje cenu Filmové Nadace a rozhode se jej adaptovat tuzemský hitmaker Jan Prušinovský? Je to závazek, úleva, zadostiučinění nebo událost, kterou přijmete bez emocí a vrhnete se do další práce?

Já jsem hlavně v sobě řešil otázku, zde je má práce vůbec hodna toho, aby do ní bylo nalito x-milionů a aby se s ní muselo zaobírat x-desítek dalších lidí. V té době jsem neměl žádnou dobrou zpětnou vazbu, akademické prostředí mi spíše nepřímo říkalo, že můj pragmatický názor na umění je hloupě redukcionistický. Tedy, obával jsem se, že když za tvorbou nevidím dalekosáhlé metafyzické významy, tak nebude přijata. Takže ano, jisté zadostiučinění.

Viděl jste filmy a seriály, které Jan Prušinovský režíroval, nebo jste je dodatečně sledoval až poté, co Vás kontaktoval? Myslíte, že se vaše uvažování o světě kolem vás se protíná?

Já se všeobecně na filmy ani seriály nedívám. Jeho tvorbu jsem znal, ale nikdy jsem ji předtím neviděl, nepočítáme-li, že v rámci jedné přednášky nám promítali díl Okresního přeboru. Ani dodatečně jsem nesledoval. Uvažování se protíná. Jsme myslím oba praktičtěji založení. Tím myslím praktické uvažování v celé šíři, počínaje tím, že realizace scénáře musí být přiměřeně náročná, co se týče financí i času, a konče tím, že divák by měl být spokojen kvalitně vystaveným příběhem. Tedy, a teď mluvím za sebe, ale myslím, že Prušinovský to má podobně, spokojenost diváka je důležitější než třeba osobní výpověď autora, anebo než to, zda dílo přináší revoluční prvek do dějin kultury.

Kde všude jste pro příběh dvou bratrů, Kobry a Užovky, čerpal inspiraci, a jak intenzivně jste na finálním tvaru scénáře spolupracoval s režisérem? Jak moc je příběh fabulací a do jaké míry mají postavy či situace v něm zobrazené své reálné předobrazy?

Prvotní impuls k příběhu vznikl už někdy v roce 2006. Do Šumperka, kde jsem tenkrát žil, se dostávaly obchodní řetězce pomalu. Ačkoliv to zní neuvěřitelně, tak ještě v tomto roce nebyla v Šumperku žádná značková prodejna, ať se to týče čehokoliv, od elektroniky po oblečení. Já sám jsem byl třeba poprvé v McDonaldu, až když jsem se přestěhoval do Prahy a byl jsem zaskočen, že tam k jídlu nedostanu příbor. V Šumperku byly jenom krámky ve starém stylu, takže třeba pro značkové oblečení se jezdilo až do vzdálené Olomouce, popřípadě se kupovaly padělky na tržnici. A najednou se v tomto vakuu objevil obchod se skejťáckým a snowboardovým oblečením. Nebyla to nijak významná ani invenční značka, ale držela krok s dobou a mít něco z tohoto obchodu patřilo k dobrému tónu místního dospívajícího. Majitelka obchodu k tomuto úspěchu přišla úplně nečekaně, samotný obchod byl takový malý krámek, kam se pohodlně nevejde víc jak pět lidí a náhle se jich tam mačkalo patnáct každý den. To je jeden z hlavních motivů filmu. A teď si představte, že Užovka konečně spadne do úspěchu, ale na paty mu stále šlape jeho příšerný brácha...

Příběh Kober a Užovek se původně odehrával v Olomouckém kraji, Bludově a Šumperku. Režisér jej přenesl do středních Čech. Jak jste přijal tuto změnu a vnímáte premisu Kober a Užovek jako univerzální natolik, že na místě, ve kterém se odehrává, nezáleží?

Místo bylo definováno: Průměrné okresní město střední velikosti. S lokalitou se nijak významně nehrálo. A ani teď není ve filmu významně zdůrazňováno, že se jedná o střední Čechy. Okresní města střední velikosti mají toho mnoho společného. Třeba diskotéky v suterénu předimenzovaných kulturních domů. Ty najdete prakticky v každém. Proto přesun do středních Čech nevadí.

Co jste si řekl a jaký byl Váš pocit, když jste se bratry Hádkovými a dalšími herci poprvé viděl na natáčení a následně i ve filmu?

Moje úplně první setkání s Kryštofem Hádkem, byť ne osobní, bylo v Tmavomodrém světě. Na to jsme museli jít povinně se základní školou. Kryštof tam hraje nevinného, naivního mladíka… Nábožensky založené spolužačky si plakát s jeho obličejem pověsily nad postel, jak vzor katolických ctností. A najednou se tento obraz křesťansky vzorného Kryštofa promění v Kobru. Byl jsem opravdu příjemně překvapen, že jak Kryštof, tak Matěj se dokázali okamžitě dostat do role a hrát to bez větších instrukcí. Jsou tam perfektní.

Jak důležité jsou pro Vás reakce diváků a čtenářů na Vaše díla a jakou reflexi od odborné veřejnosti i běžných diváků pak očekáváte od Kober a Užovek?

Nemůžu nic očekávat, můžu jen doufat, že bude dobrá.

Jan Hájek (rozhovor)
obrazek
V Kobrách a Užovkách ztvárňujete postavu Tomáše, kamaráda od Užovky, který je jeho vrbou a neustále jej, a jeho bratra, tahá ze všemožných průserů. Co Vás na postavě Tomáše nejvíce zaujalo?

Rozhodující pro mě byly okolnosti, a to že film režíruje Jan Prušinovský a v hlavních rolích se objeví Kryštof a Matěj Hádkovi. A také Lucie Žáčková, se kterou jsme toho spolu v Ostravě dost prožili, přičemž jsme pracovali později i v Praze na divadle. Zároveň mě to příjemně znervózňovalo, protože se jedná o můj první film pro kina. Mám za to, že postava Tomáše, který je Užovkův dlouholetý kamarád, je usazenější a spokojenější než on sám. Negativní rozhodně není, sice to není žádný vzorňák a pionýr, ale má alespoň holku, se kterou chce vychovávat rodinu. A právě kvůli oběma bráchům se dostane do problémů.

Jedná se o Váš filmový debut, jak se k Vám ta nabídka dostala?

Když jsem se setkal s režisérem Prušinovským a bavili jsme se o roli, prozradil mi, jak na mě přišel. Spolu se svojí ženou se tehdy šli podívat do divadla na Lucii Žáčkovou, shodou okolností na inscenaci, ve které také hraju. Jenže krátce předtím, než do divadla došli, se pohádali, Prušinovský se otočil a šel domů. Jeho žena, která mě potom na jevišti viděla, mu následně řekla, že pokud hledá někoho pro postavu Tomáše, byl bych dobrou volbou. Takže mě vlastně obsadila ona.

Vy jste spíše divadelní herec, odpovídá tomu i Cena Thálie v kategorii Talent roku, jaký byl pro Vás přechod na pole celovečerního filmu, a uvědomil jste si, že Kobry a užovky jsou vlastně Váš debut?

Nijak to neřeším, jak jsem říkal, jsem z toho všeho příjemně nervózní. Byl jsem sám překvapený, jak to všechno šlo. Říkal jsem režisérovi, že točíme upírský film, protože většina mých natáčecích dnů byla v noci. Můj pocit byl ten, že to spíše žijeme, než kdyby se jednalo o nějaké natáčení, na kterém máme jenom odříkat repliky.. Teď jsem hodně zvědavý, jak budou všechny ty tváře vypadat v nadživotních velikostech.

A o čem podle Vás Kobry a Užovky jsou?

Je to, myslím, film o normálních lidech. Úplně přesně jsem si dokázal představit, kolik takových lidí, kteří mají plány a chtějí se vymanit z maloměštáctví, je. Řeší, jak to udělat. Líbí se mi na tom okolnosti, ať se člověk snaží, jak chce, a má ideály, snaží se z toho světa vymanit, tak je stejně sražený. To je ta neúprosnost života. Toho života, ve kterém není nic ideální, a když si člověk řekne, že chce začít znova, ono to většinou spíš nejde. Je to nečisté a neuhlazené, a to jak u replik, tak charakterů.

A nejtěžší věc, kterou jste musel podstoupit?

Nemám řidičák, přičemž ale ve filmu řídím. Pojištění tak prý bylo největší, co produkce kdy zatím na natáčení platila. Rychle jsem si zvykl na to, že jsem žil v noci a spal ve dne, ale strach že rozbiju nějaké auto, to bylo na rovinu to nejtěžší.

Lucie Polišenská (rozhovor)
obrazek
Režisér Jan Prušinovský na Kobrách a Užovkách nedělal ani jedny kamerové zkoušky. Jak tedy vypadalo rozhodování o tom, zda se pro roli Kači hodíte, nebo ne?

Režisér Prušinovský si mě pamatoval z divadla a spousta mých kolegů a spolužáků s ním už pracovalo. Sledovala jsem jeho seriály Okresní přebor a Čtvrtá hvězda, takže jsem věděla, o koho jde. A navíc, když si Vás v dnešní době vybere režisér na základě toho, že Vás viděl na divadle a Vám se ještě k tomu líbí scénář, tak je to jako dostat na Vánoce poníka.

Mohla byste blíže charakterizovat svou postavu hospodské Kači? Myslíte si, že je to jenom taková holka z malého města, která chce být v životě šťastná a když se ji k tomu naskytne šance, využije ji?

Kača je holka z malého města, kde pracuje jako hospodská. Chtěla by mít někoho po boku a být šťastná, jenomže v jejím okolí nikdo moc šťastný není. Myslím, že je to dnes aktuální téma všude a v tomto prostředí to navíc dobře vynikne. Je to holka, která se rozhoduje s tím, že štěstí chce, a proto jedná tak, jak jedná. Nejzajímavější na ní je, že je ochotná lhát v hodně zásadních věcech. Ne pro svoje obohacení, spíše pro obohacení někoho, koho má ráda. Samozřejmě na tom ve výsledku vydělá, protože si k sobě lží někoho zaváže a připoutá, ale je tohle štěstí?

V Kobrách a Užovkách se sešlo několik herců, kteří se věnují spíše divadlu než filmu. Myslíte si, že to mohla být v některém ohledu i výhoda? A řešíte Vy sama nějak rozdíl mezi filmovým a divadelním herectvím a je pro Vás těžké přeházet z jednoho „média“ do druhého?

Já jsem se před natáčením znala s Luckou Žáčkovou, se kterou jsme hrály ve Stavovském divadle. Myslím si, že mít divadelní vzdělání a zkušenosti z divadla je obrovskou výhodou a podle mě i nutností. Dnes mám u některých věcí dojem, jakoby se nehrálo vůbec, a to mi přijde jako škoda. Já jsem od malička s rodiči a mou sestrou sledovala české filmy a televizní inscenace, takže jsem odchovaná na Chalupářích a podobných věcech. A všichni ti herci hráli jak v divadle, tak ve filmu a v obojím byli skvělí. Je to rozdílná technika používání hereckých prostředků, ale když se potkáte s kvalitními lidmi a nabíráte zkušenosti na obou frontách, je to myslím nejlepší. Osobně jsem byla nadšená, že jsme před natáčením měli herecké zkoušky. Podle mě je příprava velmi důležitá. Mohli jsme si povídat o scénáři, řešit, co jsou postavy zač, ale hlavně si udělat představu dřív, než budeme před kamerou. Hlavní ale je, s kým natáčíte a jaký je to text. Jestli na sebe herci slyší a kdo Vás režíruje. A to jak ve filmu, tak na jevišti.

Kobry a Užovky se původně odehrávaly v Bludově ležícím v okresu Šumperk, myslíte, že některé výsledné reálie, postavy a události mohou něco z tohoto kraje připomenout, či zde mají přímo předobraz?

Já mám trochu pocit, že v poslední době se stal Šumperk a okolí terčem filmařů. Viděla jsem Díru u Hanušovic i Krásno a dokonce máme za rohem od přehrady Krásné chatku se zahrádkou, takže jsem na téma Šumperk velmi citlivá a neobjektivní, protože jsem tady vyrostla. Jsem hrozně ráda, že odsud pocházím, protože si myslím, že když máte chuť něco dělat, je tu hodně možností. Menší města mají něco společného, jde hlavně o příběh. Pevně doufám, že příběh a osudy postav, a to jak mé, tak těch kteří ztvárňují bratři Hádkové, budou v lidech rezonovat jak v Šumperku, tak kdekoliv jinde.

Lucie Žáčková (rozhovor)
obrazek
Když jste si poprvé přečetla scénář Jaroslava Žváčka, co jste si o své roli řekla a kdy přišel onen zlomový moment, kdy jste během čtení věděla, že ji vezmete?

U režiséra Prušinovského jsem ve filmu chtěla hrát ještě dříve, než jsem si scénář ke Kobrám a Užovkám vůbec přečetla. Pak přišlo období, kdy jsme měli čtené zkoušky, a já měla takový osobní problém a chtěla jsem z celého natáčení odejít. Tím zlomem pro mě bylo, když se pan režisér zachoval lidsky a řekl: „Neřeš to, co řešíš a pojď to natočit.“ A bylo to. Stačila jedna taková jednoduchá věta a já věděla, že to takhle chci.

Vaše postava Zůzy z Kober a Užovek je už od mateřské dovolené doma s dětmi, pracovat se jí moc nechce, a když dle slov manžela „zlobí“, zbije ji. Dovede si představit, co takovou letargii u ženy může zapříčinit a jak ji řešit?

Ano, to si dokážu představit. Vyrůstala jsem v prostředí, kde kolem mě byla spousta takových žen. Bylo to na sídlišti v Ostravě-Výškovicích. Myslím si, že z té letargie může ženu probudit pouze její vůle a uvědomění si toho, že ona sama musí něco změnit. Předobrazem pro roli byly právě ony ženy bez naděje na budoucnost, bez podpory svých manželů, partnerů a blízkých. Ženy, které jsou svým životem zdeptané a ocitly se v jakémsi prázdnu, které, bohužel, zaplňují ne zrovna úplně činnými aktivitami.

V ostravském divadle jste začínala s komediálními rolemi, přičemž jste o sobě říkala, že jste potřebovala být něčím zvláštní a ujíždět do extrémů. Také jste prohlásila, že jste byla v mládí malá holka ze sídliště, introvertní a s různými psychopatickými vlastnostmi. Čím je podle Vás postava Zůzy výjimečná a má také nějaké temné stránky?

Jako každý člověk má Zůza své temné stránky. Její postava pro mě byla výjimečná v tom, že jsem v její roli mohla být svobodná a nemusela jsem nic předstírat a mít přitom masku dokonalé a krásné ženy. Mohla jsem být obyčejným a normálním člověkem se svými temnými, ale i světlými stránkami. Zůzu vnímám hodně pozitivně. Tahle holka si myslím zaslouží mnoho dobrého.

V Kobrách a Užovkách je Vaším manželem Jan Hájek, který má stejně jako Vy Cenu Thálie pro herce do třiatřiceti let. Vnímáte s odstupem času nějak tahle ocenění a myslíte si, že Vám otevřely dveře ve Vaší další kariéře?

Mělo to své plusy i mínusy. Plusy v tom, že si mě zřejmě všimli někteří režiséři a další lidé z divadel z Prahy. Mínusy v tom, že mi to zamotalo hlavu a jako herečka jsem si myslela, že už nemusím nic dělat a všichni by ze mě měli padnout na zadek. Díky bohu jsem si byla nucená uvědomit, že ta práce neustále probíhá a že není všem dnům konec. Myslím, že režisér Prušinovský mě objevil díky tomu, že chodí do divadel, ve kterých hraju.

Když se vás jednou ptali, jaká byla cesta k divadlu, řekla jste, že jste v deváté třídě hrála na pískovišti před spolužáky agresivní etudu, v níž jste mlátila křečkem o zem a bavila se tím, že ostatní jsou v šoku. Jaká byla tedy cesta k filmu?

Takhle jsem si svoji cestu k divadlu v době, kdy jsem se takto vyjádřila, opravdu uvědomovala. Potom jsem si samozřejmě všimla, že tiše probíhala mnohem hezčí a podvědomě nějak zajímavější cesta. Co se týče filmu, tak nevím, jestli na ní vůbec jsem. Rozdíl mezi filmovým a divadelním herectvím neřeším. Stejně, jako se jinak hraje v Činoheráku, hraje se jinak v Národním divadle. U filmu, stejně jako na divadle to záleží na režisérovi, na roli a na okolnostech. Mám své osobní zážitky z natáčení, které bylo něčím úžasné. Jsem moc vděčná za určité scény, které jsem mohla natočit, například hasičský bál, kde jsem si připadala jako v americkém filmu.

Jana Šulcová (rozhovor)
obrazek
K celovečernímu filmu se vracíte po pěti letech. Co Vás přesvědčilo, abyste roli matky obou bratrů přijala? Hrál v tom větší roli scénář Jaroslava Žváčka nebo režisér Jan Prušinovský?

Ještě předtím, než jsem o roli začala přemýšlet, se mi strašně líbilo setkání s režisérem Prušinovským a s Kryštofem a Matějem, kterým já osobně říkám Háďata. Osobně se mi celý ten příběh dvou bratrů hodně líbil. Sice je na můj vkus trochu smutný, ale život sám o sobě je taky smutný, že ano.

Vaše postava matky, žije na okraji společnosti. Zjednodušeně řečeno sedí doma a sleduje televizi, přičemž žehrá na život…

Měl jste říct, že kouká na televizi se svým psem, protože se jedná o mého vlastního psa a já mám jen jednu starost, a to jestli bude v závěrečných titulcích. Postava matky od Kobry a Užovky není nějaká agresorka, spíš je člověkem, který pod tíhou životních situací rezignoval a vrhl se na alkohol, protože alkohol je, jako každá jiná droga, únikem z reality. Ta matka má dva problémové syny, rozvedla se s jejich otcem a všichni tři žijí na okraji společnosti. Když jsem do toho natáčení šla, tak jsem samozřejmě věděla, že takováto žena o sebe moc nedbá. Já třeba nesnáším mastné vlasy, takže pro mě bylo naprosto strašidelné zjištění, že na mě v maskérně „neudělají ani čárku“ a navíc mi hned ráno polijí vlasy olejem. Napoprvé jsem z té maskérny odešla celá zděšená, ale když jsem přišla před kameru, tak jsem si řekla, že je to správné, hodí se to k tomu a od toho momentu jsem o tom neuvažovala.

Vaše motto je: Problémy neexistují, existují jen řešení. Jaké řešení má podle Vás to, když člověk zůstane sedět bez aktivit doma, žehrá na život a vidí své děti, jak se točí v kruhu alkoholu, hracích automatů a nezaměstnanosti?

Moje rada je jediná, a to, že člověk se musí zvednout. Každému z nás se někdy zkomplikuje život. To je normální. Já osobně mám se svými dětmi úžasný vztah, vždycky je podporuji a vždycky je podporovat budu. Žena, kterou hraju, se pustila do tance s ďáblem, který Vám sice na chvilku pomůže, ale následně Vás zničí. Mám za to, že každý člověk má šanci na změnu. Dokud žije a dýchá. Všichni mi říkají, že jsem vnitřně strašně silná a já si to předtím vlastně ani neuvědomovala. Není hanba padnout, ale zůstat ležet.

Jak se Vám hrálo s bratry Hádkovými, už jste to někdy, ať už na divadle nebo ve filmu zažila, že byste hrála s bratry? A souhlasíte s tvrzením, že určité nuance ve vztahu sourozenců jsou schopni vyjádřit pouze skuteční biologičtí bratři?

S Háďaty to bylo úžasné, těšila jsem se na každý společný záběr. Oni jsou sluníčka, která přijdou a obveselí celý štáb. A když něco točíte v pohodě a ne v křeči, je to základ. Třeba když přijde Matěj a řekne: „Prosím, musíme si pospíšit, za chvíli přijde ten malej a strhne na sebe všechnu pozornost.“ A Kryštof to vezme úplně normálně. Pochopitelně, že mezi nimi jsou ty podvědomé věci. To, že jsou bratři, může v tom hraní spíše pomáhat, než opačně. Ale podle mě to velkou roli nehraje, jsou to přece herci.

Podobné filmy

Hráči se smrtí
(Flatliners) Julia Roberts, Kevin Bacon, Kiefer Sutherland, William Baldwin a Oliver Platt...
dnes 23.25
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Paní Bovaryová
(Madame Bovary) Mia Wasikowská v titulní roli americké adaptace slavného Flaubertova román...
dnes 23.45
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
V zemi Jane Austenové
(Austenland) Jane Hayesové bylo už třicet a ona stále žije sama. Má totiž zvláštní zálibu....
zítra 04.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 15. 2. 2019 Svátek má Jiřina
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz