V Saúdské Arábii v Rijádu, už po událostech v USA 11. září, dojde ke krvavým útokům na americké obyvatelstvo a poté i na zasahující záchranáře, které mají za následek víc než 100 mrtvých a 200 raněných. Agent FBI Ronald Fleury má za úkol spolu s vyšetřovacím týmem zjistit, kdo za útokem stojí. Má i své osobní důvody: při útoku zemřel jeho kolega, který v Rijádu působil. Protože nemá podporu shora, vypraví se ještě téhož večera do Arábie na vlastní pěst, bez vědomí ministerstva zahraničí. Spolu s ním letí jeho dva kolegové a jedna kolegyně. Mají na to pouhých pět dní... Zprvu narážejí jen na nevraživost místních vyšetřovatelů a na zákaz jednat jakkoliv podle vlastní vůle. Smějí se pohybovat jen na vyhrazeném prostoru a jen s povolením. Když konečně dostanou povolení prozkoumat nedalekou budovu, z níž útok někdo pravděpodobně natáčel, začne vycházet najevo, že útočníkem byl pravděpodobně někdo místní, a nikoliv cizinec... Když to všechno Fleury vysvětlí místnímu princi, dostane povoleno účastnit se vyšetřování aktivně. Agenti začnou důkladnou prohlídkou místa činu, výslechy svědků a ohledáním mrtvých. Na základě zajištěných důkazů se dostanou na stopu malé skupiny zločinců, které se jim podaří zlikvidovat. Po tomto úspěchu má být Fleuryho skupina odeslána zpátky do Spojených států. Cestou na letiště jsou ale na dálnici napadeni a jeden z týmu - agent Leavitt - je unesen. Fleury únosce pronásleduje.

Základní myšlenka filmu Království napadla Petera Berga před deseti lety, kdy v televizi sledoval zprávy o neblaze proslulém teroristickém útoku na obytný komplex Khobar Towers v saúdskoarabském Khobaru. Hizbaláh tehdy na místě vyhodil do vzduchu palivovou cisternu. Útok nepřežilo 19 Američanů a jeden Saúd, zraněno bylo 372 lidí různých národností. Dodnes se jedná o jeden z nejbrutálnějších protiamerických útoků v tomto regionu.

„Vedlo to až k tomu, že se FBI poprvé pokusila navázat spolupráci se saúdskoarabskými policejními složkami, což se ukázalo být hodně náročné a komplikované. Připadalo mi to jako fascinující námět filmu - sledovat, jak se americká a arabská kultura, které se obě staly obětí náboženského násilí a sdílejí zájem bojovat s extremismem, snaží překonat rozdíly, podezření a politickou kontroverzi, aby našly cestu ke spolupráci,“ vzpomíná Berg.

V průběhu následujících let Berg rozšířil svou nadějnou hereckou kariéru také o úspěšné aktivity za kamerou. Zlom v rozvíjení konceptu filmu o atentátu v Saúdské Arábii pak přišel s teroristickými útoky z 11. září 2001.

„Po 11. září zavládly ve Státech hodně protisaúdské nálady, protože spousta těch únosců pocházela právě tam odtud. A ostatně i samotný Usáma. Ale na mých vztazích se Saúdy, které jsem znal, se to nijak neprojevilo.“ Berg cítil, že nastal nejvhodnější čas k tomu, aby natočil film, který „pojednává o společném boji Arabů a Američanů proti násilnému extremismu.“

V červnu 2003 Berg oslovil Michaela Manna, zda by nechtěl tento projekt skrze svou společnost Forward Pass produkovat. Mann v té době pracoval na filmu Letec Martina Scorseseho a myšlenka práce se silnými režiséry s jasnými vizemi se mu zamlouvala. Napsání scénáře chtěl Berg svěřit neznámému 30letému Matthewovi Michaelu Carnahanovi, který měl na kontě strhující drama Soldier Field, pojednávající o chicagském policejním důstojníkovi, jenž svádí boje s mafií a ruskými gangy.

Bergovi se zalíbil způsob, jakým Carnahan zpracoval akci, a věděl, že je pro napsání scénáře ke Království ideální. „Vyzná se v politice a zároveň dokáže napsat skvělou akci,“ říká režisér. „Nechtěli jsme točit film, který by byl jenom nějakým silným politickým svědectvím. Chtěli jsme zábavný a robustní příběh se silnou akcí, který by pravdivě zachytil to politické klima.“

Mann s Bergem vzali námět do studia Universal Pictures, kde se jej ujal producent Scott Stuber. Tomu se velice zalíbil, ale během jeho vývoje se rozhodl z Universalu odejít a založit se svou kolegyní (a vedoucí výroby u Království) produkční společnost Stuber/Parent. Na Bergovo přání však u projektu zůstal jako producent.

Poté Mann představil celý tým Richardu Kleinovi, který má v poradenské společnosti Kissinger McLarty Associates na starosti Střední východ a Arabský záliv, a Elaine Shannon z časopisu Time. Sám Carnahan pak dostal možnost setkat se během exkurzí do Washingtonu s předními experty FBI na výbušniny a členy elitních týmů, které se specializují na zachraňování rukojmích, aby si poslechl z první ruky jejich zážitky z práce na Středním východě. Mluvil s agenty, kteří viděli na vlastní oči následky útoku v Khobaru, pracovali v Jemenu po útoku na loď U.S.S. Cole nebo působili ve východní Africe v době, kdy proběhly bombové atentáty na Americké ambasády.

Do scénáře se pak snažil zapracoval všechna tato svědectví co nejvěrohodnějším způsobem. Nejvíce jej zajímaly příběhy členů záchranných jednotek, které doprovázely FBI a ochraňovaly vyšetřovatele, a jejich svědectví o rozdílných standardech spravedlnosti a vyšetřování zločinů v různých zemích.

Před začátkem práce na filmu se režisér Berg vypravil do Saúdské Arábie, aby se co nejlépe seznámil s tamějšími poměry. Součástí jeho výpravy byly i rozhovory se saúdskými ženami a muži z různých sociálních vrstev. Jak sám zdůrazňuje, jeho záměrem nebylo „natočit jingoistický, ryze americký biják o skupině Američanů, kteří přijedou do arabské země a jsou tam automaticky největší esa široko daleko. Ve filmu jsme politicky neutrální. Pokud už po něčem jdeme, je to násilný extremismus. Tenhle film je o tom, jak jsou Američané a Arabové schopni spolupracovat velmi slušným a lidským způsobem.“

Když byl scénář dokončen a projekt dostal zelenou, mohli producenti začít sestavovat elitní tým čtyřech amerických a dvou arabských herců, kteří by byli schopni podstoupit tvrdý trénink v nesnesitelném horku.

Agenti a teroristé: výběr hereckého obsazení

Filmaři věděli, že při hledání akční hvězdy, která by mohla ztvárnit vůdce elitní zásahové jednotky FBI, musí začít oscarovým Jamiem Foxxem. Herce oslovila bolest, kterou Fleury cítí po smrti jeho dobrého kamaráda, jemuž se stal osudným bombový atentát… a také jeho touha po pomstě.

„Fleury se musí vyrovnat s tím, že jeho náhled na válku s terorem se v okamžiku, kdy přijde o člověka, kterého s celou svou rodinou miloval a obdivoval, naprosto změní. Smrt se ocitla až na jeho prahu a on se musí rozhodnout, jak se s ní vypořádá,“ říká Foxx.

Chrise Coopera, jenž ztvárnil nejzkušenějšího člena jednotky a stejně jako Foxx v minulosti získal Oscara, příběh také zaujal. Vnímal jej zároveň jako politický akční thriller i „srdečný, vážný film, který pravdivě pojednává o našich vztazích se Saúdskou Arábií. Když narazím na projekt, který je natolik informativní a bezprostřední jako tenhle, rád mu věnuji čas a energii.“ Postavu Granta Sykese, kterou Cooper ztvárnil, pojali Berg s Carnahanem jako experta na výbušniny, který je posedlý bombami a zpětným zjišťováním okolností výbuchu.

Pro představitelku jediné ženské členky týmu si Berg vybral svou kamarádku Jennifer Garner, držitelku Zlatého glóbu, která byla čtyřikrát po sobě nominována na Emmy za roli v seriálu ABC Alias (v jehož první sezóně se několikrát objevil i Berg).

„Při výbuchu v Saúdské Arábii zemře jeden z jejích nejlepších přátel z Quantico, Fran Manners. A když je jí a jejím kolegům řečeno, že nesmí jet jeho smrt vyšetřovat a odhalit, kdo za tím stojí, přivádí ji to k nepříčetnosti,“ říká herečka o své postavě speciální agentky Janet Mayes.

Čtveřici amerických vyšetřovatelů dotváří Jason Bateman v roli speciálního agenta Adama Leavitta. „Tu politickou linii si může každý vyložit tak, jak chce. Z mého pohledu vyjadřuje zoufalost toho, když se někdo rozhodne mstít stylem oko za oko. Film je plný riskantních situací a politických intrik, které jsou zpracované velmi zábavným, akčním, ale i hrůzu nahánějícím způsobem.“

Dalším klíčovým prvkem Carnahanova příběhu jsou dva saúdští policisté, kteří mají být návštěvě z FBI nápomocni: seržant Haytham, policejní důstojník, který byl během bombového útoku ve službě a viděl celé neštěstí na vlastní oči, a plukovník Al Ghazi, jenž má na Američany během jejich vyšetřování dohlížet. „Tyhle dvě saúdskoarabské postavy patří k nejdůležitějším prvkům filmu, protože publiku umožňují pochopit, jak se chovají a jak jednají ve své vlastní kultuře. Umožňují nám do toho světa proniknout,“ říká producent Stuber.

Do těchto rolí si Berg, Mann a Stuber vybrali dva herce ze středního východu, kteří ztvárnili titulní úlohy v na Oscara nominovaném thrilleru Ráj hned teď: Aliho Sulimana a Ashrafa Barhoma.

Berg věděl, že vývoj postavy plukovníka Al Ghaziho (Barhom) patří ke klíčovým prvkům Carnahanova scénáře. Al Ghazi a agent Fleury během vyšetřování nečekaně zjistí, že jsou si v lecčems podobní - oba jsou otcové malých dětí, kteří chtějí pouze ochraňovat své rodiny a udržovat mír ve své zemi. Režisér cítil, že jejich sílící vzájemný respekt představuje něco, co v současných médiích není příliš vidět: skutečnost, že obyčejní lidé z každé kultury se snaží jednoduše zajistit spravedlnost a pořádek ve svých komunitách.“

Na filmu se podílel také Saúd Ahmed Al-Ibrahim, který je expertem na tamější kulturu a s herci pracoval na pilování dialogů a specifik různých nářečí. V rámci svých úkolů musel naučit Barhoma a Sulimana saúdský dialekt, který se liší od jejich vlastního. Produkce si dala za cíl zaplnit všechny relevantní scény rodilými Araby a lidmi ze Středního východu. Na místech natáčení filmaři sehnali více než 3 000 Američanů s perským, tureckým či saúdským původem, kteří se ve filmu objevují ve vedlejších rolích policistů, vojáků, obyvatel města či povstalců. Všichni na sobě mají skutečné oděvy, které byly dovezeny z arabských regionů v Saúdské Arábii, Dubaji a Abú Dhabí.

Tvrdá realita: Trénink pod dohledem expertů

Režisér Berg považoval za vhodné, aby herci podstoupili nejen teoretickou, ale i praktickou přípravu na své role. Pro Foxxe, Coopera, Garner, Batemana, Barhoma a Sulimana proto nechal připravit výcvikový kurz v kalifornském Simi Valley, který natáčení v Arizoně předcházel.

„V poslední třetině filmu se ocitnou ve velmi divoké situaci,“ říká režisér. „Ve skutečnosti je to tak, že jen velmi malá část agentů FBI byla někdy nucena použít zbraň v nepřátelském prostředí. Jsou nicméně povinni několikrát do roka trénovat práci s ručními a automatickými zbraněmi na střelnici.“

Součástí tréninků byly také simulace bojů uvnitř budov, při nichž se herci utkali s profesionálními střelci. Místo slepých nábojů používali kuličky naplněné barvou. „Když vás zasáhnou, štípne to a vy začnete zuřit,“ říká Cooper. „Měli jsme vycpávky, helmy a obličejové štíty, ale když může být nepřítel kdekoliv, pořádně vám to vyžene adrenalin. Poprvé nás úplně smetli, ale s každým dalším pokusem jsme byli lepší a lepší - učili jsme se pracovat jako tým.“

Mann, Stuber a Berg považovali za velmi důležité také to, aby herci chápali základy demolice, soudních prohlídek, braní otisků prstů, sbírání důkazů a vyslýchání svědků. FBI byla velmi ochotná a pomohla hercům s učením všech věcí, které ve filmu dělají.

„Trávili jsme čas s agenty FBI, kteří se učili prohledávat trosky, určovat rozdíl mezi silnými a slabými výbušninami, zjišťovat použitý detonátor a analyzovat, o jakou chemickou látku mohlo jít. Jeden den jsme věnovali také braní otisků - jak je dostat z bahna v kaluži nebo z prstů mrtvého člověka.“

Střední východ míří na západ: Natáčecí lokace a scény

Natáčení Království začalo v arizonském Phoenixu, odkud se časem přesunulo do měst Mesa a Gilbert (kde byly na Arizonské státní univerzitě postaveny hlavní scény) a ještě později do Washingtonu, kde filmaři natáčeli v budově ministerstva obrany a u památníku, který připomíná oběti 2. světové války.

„Museli jsme v Americe najít nějakou pouštní oblast, která by mohla zastoupit Saúdskou Arábii,“ říká producent Stuber. „Jediná možnost je jihozápad, buď Arizona nebo kalifornská poušť. Prostředí okolo Phoenixu nám poskytlo přesně ty výhledy a hloubku, jakou jsme potřebovali k věrohodnému napodobení Saúdské Arábie v USA - mělo podobný vzhled i strukturu.“

Jistou komplikací však bylo tamější horké podnebí, které filmaře během desetitýdenního pobytu v Arizoně nutilo začínat s natáčením už ve 4 ráno. „To horko bylo drsné,“ přiznává Stuber. „Byli jsme venku na scéně, postavené uprostřed pouště, a teploty dosahovaly až 45°C. Horko bylo náš univerzální společný nepřítel.“

„Arabské budovy v tomto filmu byly navrženy podle různých míst ve městě Abú Dhabí ve Spojených arabských emirátech. V rámci příprav jsem tam jel a fotografoval spoustu domů a budov,“ popisuje hlavní výtvarník Tom Duffield svůj zdroj inspirace při návrhu filmového Rijádu.

Filmaři potřebovali také starou vojenskou instalaci, kterou by mohli upravit do podoby amerického obytného komplexu pro zaměstnance v Rijádu, kde dojde na začátku příběhu k bombovému útoku. K tomuto účelu jim nakonec posloužila již nepoužívaná letecká základna v Mese. Areál, který je nyní součástí Arizonské státní univerzity, měl přesně takovou podobu, jakou si pro filmový obytný komplex představovali.

Výtvarníci nechali v areálu vyrovnat starou polní cestu a postavit průčelí tří čtyřpatrových kondominií a baseballové hřiště. Toto prostředí mělo posloužit jak pro úvodní sekvenci, tak pro scény po výbuchu.

Po natočení obří exploze strávil Duffieldův tým 10 dní úpravou scény, kterou musel zaplnit kusy roztrhaných aut. Ty dodal koordinátor speciálních efektů Burt Dalton, jehož lidé kvůli „výrobě rekvizit“ vyhodili v poušti do vzduchu 40 vozů.

Postavit scénu, která překypuje detaily, trvalo řemeslníkům přes tři měsíce. Většinu dní navíc museli trávit ve spalujícím žáru, který jim znemožňoval pracoval déle než do dvou hodin odpoledne.

V jiné části univerzity mezitím výtvarníci stavěli síť ulic (která věrohodně kopíruje městskou část Suweidi v Rijádu), v níž se na konci filmu strhne divoká přestřelka mezi agenty FBI, doprovázenými saúdskou policií, a příslušníky teroristické buňky. Jako interiér budovy, do níž je unesen jeden z agentů, posloužilo skladiště v průmyslovém parku nedaleko města Chandler.

Několik záběrů však filmaři museli natočit přímo na Středním východě. Pro znázornění tohoto prostředí si vybrali hlavní město Spojených arabských emirátů Abú Dhabí, které však nikdy předtím nenavštívila žádná velká západní filmová produkce.

Poradce Richard Klein filmařům zajistil schůzky s hlavními představiteli tamější vlády a armády, kteří možnost představit produkci svou vzkvétající ekonomiku a vysokou míru tolerance přivítali. Tým, který pro film vyhledával vhodné lokace, brzy našel vhodné místo pro realizaci důležité pasáže Carnahanova scénáře, v níž jdou agenti FBI navštívit prince Ahmeda bin Khaleda do jeho paláce v Rijádu - stal se jím luxusní hotel Emirates Palace. Několik záběrů pořídili také v dělnické čtvrti Mussafah, která se hodně podobala jejich vyobrazení Rijádu v jiných scénách.

Výbušniny a práce s kamerou: Akční scény

Kvůli natáčení dálniční přestřelky, kterou začíná intenzivní akční vyvrcholení příběhu, museli filmaři uzavřít část jedné z dálnic poblíž Phoenixu. Jejich potřebám nejlépe vyhovoval tříkilometrový úsek cesty, která vede z mezinárodního letiště Sky Harbor do města Mesa.

Na této sekvenci Berg spolupracoval se zkušeným pomocným režisérem Philem Neilsonem a efektovým kouzelníkem Burtem Daltonem, kteří připravil explozivní mix bouraček, výbuchů a přestřelek, vrcholící únosem jednoho z agentů FBI. Sekvence vznikla během devíti velmi horkých dní, rozložených na tři srpnové víkendy.

Berg začíná celou honičku okamžikem, v němž se sebevražedný atentátník přiblíží v autě ke konvoji FBI a s cílem zabít všechny čtyři agenty odpálí bombu. Na choreografii sekvence, která vyžadovala účast zkušených šoférů pro řízení džípů v koloně a atentátníkova Mercedesu, pracoval Neilson s koordinátorem kaskadérských kousků Keithem Woulardem a o silnou explozi, jež vznikla s pomocí dálkově řízených vozidel, se postaral Dalton se svým týmem. „Měli jsme kolonu čtyřech aut, které honilo páté, a to mělo následně vybuchnout v rychlosti tak 130, 140 nebo 160 km/h,“ vzpomíná Dalton.

Po mnoha rozhovorech a setkáních s lidmi, kteří na place zajišťovali bezpečnost, Berg s kameramanem Mauro Fiorem usoudil, že exploze by měla působit přesně tak rychle a prudce jako ve skutečnosti. Šlo mu o ostrý výbuch, který by byl stejně realistický jako třeba záběry z večerních zpráv.

„Použili jsme kanón na výbušniny, který byl připevněn na bytelný telefonní sloup, dále hydraulický mechanismus a spoustu kabelů. Vyžadovalo to dokonalou spolupráci výtvarníků, svářečů, mechaniků, pyrotechniků a v neposlední řadě také inženýrů, na jejichž matematických a fyzikálních výpočtech to celé stálo,“ říká Dalton.