Dílo je upravenou verzí jedné části Kieślowského mimořádného televizního cyklu Dekalog (jehož samostatné a přece zvláštně spojené příběhy jsou mimo jiné o tušení vyšších principů, o tom, že člověk nemusí být věřící k tomu, aby v sobě nesl touhu po Zákoně, Pořádku, Absolutnu, Bohu, neboť bez vědomí jakéhosi "metafyzického kontextu", pocitu odpovědnosti za vlastní osud i za osud světa, se lidský život stává tragickým nedorozuměním). Film je konfrontací dvou koncepcí lásky: smyslné a sebeobětující. 19-letý sirotek Tomek pozoruje dalekohledem z okna svého pokoje 35-letou Magdu, do níž je zamilovaný. Žena, redukující lásku na sex, ho hluboce raní, takže se pokusí o sebevraždu. "Probuzená" Magda začne vnímat svět jinýma očima. Jemně a diskrétně ztvárněné téma má příchuť hořkosti, pramenící z nemožnosti naplnění lásky, kterou si přejeme. Film vyzývá: nezpůsobujte bolest či dokonce tragédii nešetrností k druhým. Intimní interiéry jsou pozoruhodně zasvícené, hudba výborně podmalovává atmosféru, všechny sekvence jsou dokonale propracované. Rafinovaně vyprávěný děj vytváří z jemného přediva chvějivou skutečnost, blízkou snění v bdělém stavu. Pozorovatel si tu z neúplných informací sestavuje vlastní skutečnost, která ho uspokojuje (v závěrečné scéně se Magda dívá do svého pokoje Tomkovým dalekohledem a ve zvolněném tempu se opakuje pohled na její zoufalý osamělý plač doslova "nad rozlitým mlékem", najednou se však objevuje Tomek, aby ji pohladil...).