Režisér Edward Zwick má problém. I přesto, že točí nadprůměrné, až takřka vynikající filmy, jejich kvalita se neodráží v kasičkách kin. Naposledy se to stalo Poslednímu samuraji, a to i přesto, že hlavní roli hrál Tom Cruise. Nyní přichází Krvavý diamant, jež si nese taktéž přízvisko komerčního propadáku. Tedy, alespoň, co se týká tržeb v USA. Opravdu si však zaslouží takový nezájem? Hned na začátek řeknu, že rozhodně ne. Diamant totiž stojí za shlédnutí.  
 
Zwick tentokrát zavádí hlavní dění do oblasti Sierry Leone, jež je nechvalně proslulá svými válečnými konflikty mezi armádou a rebely. Samotný konflikt je však jen pozadím pro příběh o putování dvou mužů, Dannyho Archera a Solomona Vandyho, kteří se seznámí za dosti nevhodné situace. Archer, jakožto pašerák diamantů zjistí, že Vandy našel růžový diamant velikosti palce, a ten by samozřejmě umožnil svému držiteli opustit černý kontinent a žít si život podle vlastních představ. Vandy ovšem nestojí ani tak o klenot, jenž objevil. Chce jen najít svou rodinu, rozprchnutou poté, co byla jeho vesnice napadena skupinou vzbouřenců. Mezi tyto dva muže s rozdílnými touhami se pak postaví žurnalistka Maddy, hledající podklady pro svůj článek o korupci a o tmavých zákoutích diamantového průmyslu.  
 
Krvavý diamant je podobným filmem jako byl jeho předchůdce, odehrávající se v Japonsku. I zde se dá najít hlavní hrdina, neznající nic jiného než své vlastní touhy.Ten pak bude muset v budoucnu prohlédnout, aby si uvědomil pravé hodnoty. Jeho protipólem je zde opět muž, pro kterého jsou podstatné hodnoty života a jeho nejbližší, jeho „kmen“. Koncept je sice velmi podobný, ovšem výsledek je v mnoha ohledech jiný. Režisér se snaží o koncept realističnosti, ale i přesto je zde v mnoha ohledech znát náznak popcornu a ne ultimátní vážnosti, vázané na snímek.  
 
Příběhově s filmem není problém. Vlastní jistou hloubku, obligátní poselství o tom, že bychom se měli o situaci v rozvojových místech více zajímat a taktéž notnou dávku zábavy, a to i přesto, že to zní ve spojení se synopsí děje poněkud… no divně. Trochu překvapením však je, menší zadrhávání v samotném zpracování. Od zkušeného matadora typu Eda Zwicka bych rozhodně nečekal, že se spokojí s unylou, až rutinní koncepcí v hierarchii vyprávění příběhu. Ve výsledku se dá jasně povšimnout systému vystavení scén v následujícím pořadí: rozhovor, jenž vyústí většinou ve velmi dojemný (nikoli klišovitý) moment s následnou akcí, kdy se začne střílet o sto šest a kulky létají skutečně všude. Nebylo by od věci občas tento stereotyp narušit něčím nečekaným, i kdyby to mělo být jen přerušení rozhovoru nějakým výbuchem.  
 
Naštěstí pro diváka tvůrce zakopává pouze v tomto jediném bodu, jelikož po technické stránce je neskutečně těžké něco vytknout. Režisér totiž umí. Není to sice nijak závratná práce, přeci jen je to stále trochu rutinní, ale v momentě, kdy jsou servírovány scenérie Afriky v celé její kráse a celá vizuální bašta je podkreslena úchvatnou hlavní melodií od Jamese Newtona Howarda, půjdete do kolen. Ještě víc je pak zatlačeno na pilu v momentě, kdy se dostane do záběru pořádná porce akčního guláše. Tentokrát totiž někdo ví, jak má ta vaše pochoutka chutnat a jak moc je ji potřeba přisolit. Na Leonarda DiCapria se samopalem v ruce hodně dlouho nezapomenete. Rozhodně to není inspirace, ale bitevní scény jsou velmi podobné těm z Potomků lidí. Jak vizuálně, tak emocionálně. Když si DiCaprio vezme zbraň a utíká přes bojové pole uprostřed brutální vřavy plné výbuchů a salv z AK-47, divák nestačí ani pořádně dýchat, jak je vtažen do děje. Takové mrknutí už vás přímo okrádá o zážitek.  
 
Ona atmosféra a celé nastínění snímku pomocí technických fines by však nefungovalo v případě, alespoň nadprůměrných hereckých projevů. Pro diamant se však casting vydařil takovým způsobem, že nic horšího než koncert se čekat nedá. DiCaprio už se nadobro vymanil ze své nechtěné škatulky krasavce a stává se tahounem jakéhokoliv projektu, ve kterém je zrovna obsazen. Jeho pašerák Danny navíc oplývá charismatem, jaký by mu mohl závidět kde kdo (takový Orlando Bloom určitě). Na Lea zkrátka už od Letce nejde říct ani popel. Budu si stát za svým a klidně prohlásím, že toto je prozatím jeho nejlepší role. Dalším do party je Djimon Hounsou, jemuž byl Afričan Solomon zjevně ušit přímo na tělo. Po několika vedlejších rolích, ať už v Bayově Ostrově či naposledy v Eragonovi se snad konečně tento herec tmavé pleti prosadí do první ligy. Jennifer Connelly sice nehraje první housle, ale přesto stojí za zmínku už jenom díky chemii, která mezi ní a Dicapriem funguje naplno. Příjemným překvapením je pak zjevení Arnolda „Imhotepa“ Vosloo.  
 
Krvavý diamant je prakticky dokonale vybroušený kousek, jež si žádá diváckou pozornost a měl by být vskutku hojně navštěvován. Filmařsky i herecky se jedná o takřka bezchybný zážitek, vynahrazující i takové vady na kráse, jakými je místy špatný střih a pro někoho i přestřelená délka filmu, hraničící s dvěma a půl hodinami. Takže vyrazte přispět do kasičky někomu, kdo to skutečně potřebuje. Byla by škoda, kdyby Zwick nemohl natočit další povedený film. Tenhle totiž bez výjimky povedený je.  

Dobrodružných příběhů jsou mraky. V prosluněné a tajuplné Africe se odehrává mnoho z nich. Některé filmové jsou založeny na faktech. Lokalita Sierry Leone už začíná být raritou. Nota bene v období devadesátých let minulého století zasaženém mimořádně krutou občanskou válkou, či spíše kmenovou genocidou. Usedne-li navíc na režisérskou skládací sedačku známý Ed Zwick, málokdo pochybuje, že by nevzniklo velké dílo. A skutečně - výpravou, obsazením i lokacemi nadprůměrný snímek nelze pomýlit s běžnou hollywoodskou produkcí.  
 
Vlastní motiv nalezeného růžového valounu s cenou vykoupení není ani tak podstatný. Ba ani příběh, který by, ruku na srdce, sám o sobě dvakrát nevyčníval z žánrových stereotypů. Mocným pilířem Krvavého diamantu je totiž zneklidňující autenticita zobrazeného prostředí spolu se všemi gradienty zájmů a motivů. Nad vším pak vyčnívá tragédie nejvážnější - působení dětských vojáků. Je zachyceno od únosů chlapců z rodin, brutální převýchovu, až po činnost hrůzných produktů mašinérie. V tomto ohledu pak film opravdu nemá konkurenci. Při této příležitosti nesmím opomenout vyzdvihnout hold tvůrcům, kterak k práci přistupovali zodpovědně. Sám Zwick například dlouze diskutoval s dětskými herci o tom, co dané scéně předcházelo a proč ji budou natáčet. Navíc na ně skutečné prostředí zapůsobilo natolik, že založili vlastní nadaci pro adresnou pomoc Africe.  
 
Trojice hlavních protagonistů, ostřílených to matadorů, pak hraje standardně, tj. velmi kvalitně. Na své si přijdou i milovníci větší akce, africký kontinent je bohužel přeplněný vraždomaty AK-47, i horšími.  
 
Přes parciální tuctovost scénáře a místy příliš rozvláčné okamžiky si cením Krvavého diamantu velmi vysoko. Zejména odvážnost a pravdivost tématu je obdivuhodná a je jedině dobře, že nám někdo dokáže na chvíli nasměrovat pohled do míst, kam se západní svět snaží moc nedívat. Navíc tak činí rafinovaně a nesnaží se řešit celou africkou otázku, ale film mazaně upozorňuje na jeden zcela konkrétní nešvar, který může ovlivnit každý z nás. Nepochází náhodou diamant v manželčině novém šperku ze zbídačovaných oblastí a nebude jeho prostřednictvím financováno další vyvražďování?  
 
Před časem měl v Praze výstavu reportážní fotograf Jan Šibík, známý svým cestováním do bohem zapomenutých koutů, kde tuší, že jeho práce bude mít smysl. Na mou otázku, které z míst na něj svou tragičností zapůsobilo nejvíc neváhal. Viděl toho opravdu hodně, ale otřesné zážitky ze Sierry Leone se nedají s ničím srovnat.