Tolik jsem se na film do kina těšila, až jsem se začala bát, že bych nakonec mohla být zklamaná. Ovšem Kuky mi to nedovolil
Hned při úvodní scéně na skládce jsem se ujistila, že moc dobře vím, proč nejsem schopná a ochotná vyhodit žádné ze svých plyšových zvířátek (a mnohé jiné hračky), ač už jsem na ně už trochu postarší... Uznávám, že ve filmu je možná víc akce, než je potřeba, jen aby se tvůrci mohli blýsknout před diváky, jenže oni opravdu mají čím. A to i přesto, že digitální efekty využívali minimálně, takže pohyby hraček jsou trhané a Kuky se směje, i když mu jde třeba o život, nepokoušeli se hračkám jejich výraz měnit
Velice efektně je natočená honička, kdy jsem si v legraci říkala, kam se hrabe Semir z Kobry 11
Nejvíce mě na filmu zaujala provázanost Kukyho/Ondrova světa s tím skutečným, což mě na konci málem dojalo k slzám
A moje bezprostřední slova po zhlédnutí filmu? "Já chci Kukyho!"
Dobrý komentář
1x