Malý kluk se kvůli svému zdraví musí zbavit své oblíbené plyšové hračky jménem Kuky. Chlapec z toho není příliš nadšený a plyšová hračka to nenese o nic líp. Čeká ji totiž dobrodružství uprostřed neznámého světa ….  
 
Jan Svěrák je v našich končinách jednou z mála záruk filmových kvalit. Na jeho filmy slyší jak recenzenti, tak publikum a čas od času i zahraničí. Velká škoda, že se k natáčení celovečerního filmu dostane jednou za čtyři až pět let. Na jeho nejnovější film jsem se proto velice těšil, tím spíš, že se rozhodl pro loutkový film s jen několika málo hranými scénami.  
 
Šestiletý chlapec Ondra (Ondřej Svěrák) je astmatik, který si nemůže dovolit plyšové hračky, jež nejdou vyprat. Jeho nejoblíbenější hračka tak neunikne matčině starostlivé péči. Kuky putuje do popelnice a následně na smetiště. Ondra se však odmítá od Kukyho odpoutat a tak si představuje jeho osudy. Kuky ze smetiště utíká do lesa, kde se setkává s dobrotivým strážcem lesa kapitánem Hergotem v hlasovém podání Zdeňka Svěráka. Ten se ho dočasně ujímá, netuší však, kolik spolu zažijí dobrodružství.  
 
Ona dobrodružství způsobuje především zákeřný Anuška (Jiří Macháček), který by rád poslal stávajícího strážce do důchodu a převzal jeho roli. V jeho záměrech mu pomáhají dva další ničemové, kteří sledují Kukyho už od smetiště. Jedná se o jakési strážce smetiště, kteří si nepřejí, aby z něho cokoliv uniklo do světa. Pasou tedy po Kukym a kapitán Hergot jim stojí v cestě.  
 
O ději není potřeba sáhodlouze vyprávět, dá se říct, že se jedná o krásnou projekci dětské fantazie. Film se snaží dívat na svět z dětské perspektivy a jakkoliv takový pokus může často dopadnout neslavně, v tomto případě je tomu ale naopak. Nejsem sice ve věku, kdy to mohu jednoznačně posuzovat, ale myslím si, že dětské uvažování a svět, který si dokáže dítě vysnít je ztvárněn velmi nenásilně a věrohodně.  
 
Kromě vizuální podoby loutek, které sálají přiznanou inspirací v díle Františka Skály, táhnou film hlavně hlasy jednotlivých postav. Rodinná zábava v podání malého Ondřeje Svěráka a o několik generací staršího Zdeňka Svěráka funguje skvěle, záporné postavy s hlasy Jiřího Macháčka, Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka se s nimi pak mohou směle měřit.  
 
Jan Svěrák si film vypiplal do nejmenších detailů. Technická podoba filmu je naprosto bezchybná a z několika akčních scén, které se ve filmu objevují, by si mohli brát příklad i mnozí akční specialisté. Hudba do filmu dobře zapadá a celkový dojem je tak veskrze kladný. Být opět v dětském věku, neváhal bych nad plným hodnocením.  
 
Společně s jinými kolegy jen doufám, že Jan Svěrák jednou natočí velkorozpočtový film, do kterého vtiskne veškerý svůj um. Schopnosti na to má dostatečné. Mohli bychom se pak dočkat opravdu velkých věcí.